V období od poloviny 90. let 20. století, kdy byly postupně zastavovány pražské proluky a poptávka po volných parcelách stále trvala, hledaly developerské společnosti ve středu města objekty zejména památkově nechráněné, vzniklé či výrazně přestavěné v první polovině 19. století, architektonickým výrazem spíše nenápadné, jak je ostatně pro klasicismus typické, a především poznamenané zanedbanou údržbou. Tyto domy bylo možno nejsnáze získat do vlastnictví a poté, s poukazem na jejich nevyhovující stav včetně narušené statiky, dosáhnout demolice a žádoucího uvolnění parcely pro novou výstavbu. Tomuto scénáři totiž nahrává § 91 dosud platného stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.) Poznámka 1, podle kterého stačí doložit posudek autorizovaného statika, v němž je výslovně řečeno, že objekt se nachází ve stavu, jenž ohrožuje životy osob a není stavebně udržitelný, a demoliční výměr může být vydán neprodleně a to i v případě památkově chráněného objektu bez povinné součinnosti s památkovými orgány. Tuto praxi Klub Za starou Prahu v roce 2002 v souvislosti s ohrožením rodného domu spisovatele Jaroslava Haška z roku 1842 (Školská ulice 16, čp. 1325-II) veřejně napadl a vyzval stavební úřady, aby k oponentnímu posouzení skutečného stavu budovy najímaly též nezávislého statika, který není spjat s iniciátorem zamýšlené demolice a investorem budoucí stavby. V případě Haškova domu byla sice demolice odvrácena a objekt byl dokonce zapsán z podnětu Klubu jako kulturní památka, dříve či později však byly z důvodu havarijního stavu zbořeny na území Pražské památkové rezervace jiné budovy. Poznámka 2 Mezi nimi je třeba litovat zániku zejména těchto objektů:

• čp. 1216-II v Klimentské ulici, tzv. Špačkův dům, (novobarokní budova z roku 1903) – zbořen 1993;
• čp. 973-I na Národní třídě (klasicistní nájemní dům z roku 1837 podle projektu J. Tredrovského) – zbořen 1994;
• čp. 1319-II v Žitné ulici (klasicistní nájemní dům z roku 1840 podle projektu Johanna Ziky) – zbořen 1996;
• čp. 1277-II ve Vodičkově ulici (novorenesanční nájemní dům z roku 1876 podle projektu Aloise Linsbauera a Alfréda Kirpala) – zbořen 2001;
• čp. 1234-II v Novomlýnské ulici (pozdně klasicistní nájemní dům podle projektu Josefa Liebla z roku 1853) – zbořen 2002; Poznámka 3
• čp. 1054-II (nájemní dům v klasicistní fasádě od Josefa Krannera z roku 1844) – zbořen 2003. Poznámka 4

3. Nové Město, Dům čp. 1325 ve Školské ulici, namísto plánované demolice jej čeká radikální přestavba.

Zvláštní kapitolou v novodobých dějinách pražských demolic jsou události, které nastaly po velké povodni v srpnu 2002 v pražském Karlíně. Poznámka 5 Skutečnost, že tato čtvrť byla vodou zasažena až do výše 3,5 m a tři domy se v důsledku podmáčení a tlaku vody ještě v srpnu 2002 zřítily, zavdala neočekávanou příležitost k dalšímu bourání několika budov nejstarší karlínské zástavby z důvodu jejich údajně neudržitelného technického stavu. Poškození a statická narušení různé závažnosti bylo však možno zaznamenat prakticky na každém z domů první vlny zástavby Karlína před polovinou 19. století, neznamená to však, že by bylo nutno přistoupit okamžitě k jejich demolici. Domy byly opravitelné a spekulativní důvody jejich odstranění pod záminkou havarijního stavu (dle § 91 stavebního zákona) byly nezpochybnitelné, neboť na jejich parcelách byly již dříve plánovány či neprodleně po demolici vyprojektovány novostavby.

4. Karlín, dům čp. 110 na nároží Thámovy a Sokolovské ulice, zbořen 2003.

5. Karlín, dům čp. 110 na nároží Thámovy a Sokolovské ulice, dvůr s pavlačemi na kamenných konzolách.

6. Karlín, dům čp. 88 v Sokolovské ulici, ohrožen demolicí.

V Karlíně Klub Za starou Prahu považuje za velkou ztrátu zboření těchto domů:

• čp. 110 – zapsaná kulturní památka na nároží Thámovy a Sokolovské ulice – zbořen v červnu 2003;
• čp. 9 – dům navržený na kulturní památku v Pernerově ulici – zbořen v srpnu 2003;
• čp. 88 (část do Pobřežní ulice) – zapsaná kulturní památka, jejíž součástí bylo unikátní technické zařízení dřevěného rumpálu z doby provozu karlínského přístavu.

7. Karlín, dům čp. 88 v Sokolovské ulici, dřevěný rumpál v zadní části domu, která byla zbořena v roce 2004.

8. Karlín, dům čp. 88 v Sokolovské ulici, pohled na demolici v zadní části domu, v níž byl umístěn dřevěný rumpál.

9. Karlín, dům čp. 9 v Pernerově ulici při demolici v létě 2003.

Podobné případy spekulativních demolic, kterým často předchází období záměrného chátrání a plánovité neúdržby budov, byly pochopitelně zaznamenány i v jiných částech bývalých historických pražských předměstí. V tomto ohledu Klub bezvýsledně apeloval na Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které bylo garantem znění nového stavebního zákona, aby byly jeho příslušné paragrafy vhodně upraveny a zejména v případě, kdy se v řízení o demolici ocitne budova památkově chráněná či stojící na památkově chráněném území (památková rezervace, památková zóna, ochranné území rezervace), bylo povinně zadáno zpracování oponentního statického posudku. Zároveň je třeba sledovat případy nedbalé údržby, záměrného vybydlování a poškozování prázdných historických domů a upozorňovat na ně příslušné úřady i veřejnost.

Je velmi politováníhodnou skutečností, že možnost zneužití platné stavební legislativy stále trvá. V této souvislosti lze jen doufat v odpovědnost stavebních úřadů, spolehnout se však na ni nelze.

Kateřina Bečková