Znepokojeni vývojem kauzy Haškova domu ve Školské ulici, kterému hrozí zbourání jen proto, že stojí na cenném pozemku ve středu města, pokoušíme se zrekapitulovat již proběhlé demolice z nového úhlu pohledu. Jaké to vlastně byly domy a jaká byla jejich památková hodnota? Pokusili jsme se v hlavních rysech nastínit proces předcházející jejich zboření a zároveň shromáždit všechen dostupný obrazový materiál - to jediné, co po domech zbylo - k budoucímu studiu dějin architektury či kulturních dějin.

Podklady k následujícímu přehledu byly získány zejména díky vstřícnosti pracovníků Státního památkového ústavu v hlav. městě Praze. Řazení je chronologické podle data demolice.

Dům čp. 973-I na Národní třídě
Zbořen 1994

Investor: A REAL CZ s.r.o.
Projektant: OMICRON K (arch. M. Kotík)
Administrativní budova - nájemník: Erste Bank Sparkassen a.s

-- 19. 5. 1993 vydává PÚPP (čj. 6422/93) souhlasné stanovisko k demolici přední (uliční) části domu

-- 30. 5. 1995 vydává PÚPP (čj. 8315/95) opětovné souhlasné stanovisko s demolicí uličního domu a jeho nahrazením novostavbou, podmíněné pouze rekonstrukcí zadního renesančního domu.

-- Na základě souhlasných stanovisek byla uliční budova, památkově chráněná v rámci celého objektu, zbořena ještě dříve, než z ní byla sejmuta památková ochrana.

Stav dokumentace zbořeného objektu v archivu SPÚ HMP: pasport 1962, fotodokumentace exteriéru a interiérů.

Klasicistní dům čp. 937/I byl vystavěn od základů v roce 1837 podle projektu J.Tredrovského. Novostavba dala základ nově vznikající uliční čáře a parcelaci na dřívějším pásu zahrad mezi hradební zdí Starého Města a někdejším příkopem (volně stojící renesanční stavení v zadní části parcely vzniklo již na přelomu 16. a 17.století těsně u hradební zdi). Jednalo se v podstatě o ranný příklad pavlačového domu, poněkud atypického vzhledem k hromadné výstavbě klasicistních domů kolem poloviny století, který se navíc dochoval v mimořádně autentické podobě. Vzhled domu i interiérů (i využití) byly totiž v průběhu doby jen nepatrně pozměněny.

Symetrická dispozice obsahovala ve středu průjezd, sklenutý zrcadly a segmentovými pasy. Po stranách průjezdu vždy souměrně byla umístěna dvojice místností, vlevo s podélnými valenými klenbami prostoupenými pětibokými výsečemi. Ve většině místností v patrech bylo zachováno původní obložení (táflování) okenních nik, okenice a táflované dveře s asymetrickými křídly. Poloeliptické pilířové schodiště mělo původní zábradlí tvořené jednoduchými pruty s prstenci.

Také dvorní fasáda se dochovala beze změn z doby výstavby objektu. Pavlače byly vynášeny mohutnými kamennými volutovými konsolami, ve dveřích domovního vjezdu byla osazena mříž s firemním znakem z doby kolem poloviny 19.století (dekorativně překládané pruty s nápisem: “A.Wendler - Prag”. Konečně připomínáme hodnotná klasicistní domovní vrata uličního průčelí.

Atypický klasicistní dům nahradila novostavba administrativního objektu podle projektu architekta Martina Kotíka (atelier OMICRON-K). V uličním výrazu byla hodnotná historická fasáda nahrazena zcela fádním a nenápaditým architektonickým řešením. Zbořený klasicistní dům byl nesporně hodnotný nejen uměřenou stylovou formou, ale i řadou zachovaných autentických prvků, právem byl zařazen na seznam chráněných staveb. V tomto kontextu se souhlas pražského památkového ústavu s demolicí jeví jako profesionální pochybení a zcela zbytečný ústupek investorovi. Tomuto odbornému stanovisku navíc nepředcházelo oficiální sejmutí památkové ochrany ministerstvem kultury, což je krajně nebezpečný precedens. Umělecko řemeslné prvky původní výbavy byly sice dokumentovány fotograficky, ale následně demolovány, aniž by byly vzorky uloženy v depozitářích. Stavebně historickým průzkumem z roku 1962, tedy z doby před výstavbou metra, byly nosné konstrukce domu hodnoceny jako způsobilé k dalšímu užívání. Závažným nedostatkem z tohoto úhlu pohledu je fakt, že nedošlo k aktualizaci stavebně historického průzkumu z šedesátých let a nebyla sondována přítomnost nástěnných maleb, na základě zmínky o dobové výmalbě objektu malířem Ant.Wildem (UPP, Staré Město I).

Domy čp. 712, 713-II, Vodičkova ulice
Zbořeny v červenci 1995

Zástupce investora: MIROFILM (M.Voštiak)
Projektant: OMICRON K (arch.M.Kotík) - “Myšák Gallery”

-- 22.4. 1993 Útvar hlavního architekta města Prahy (čj. 4429/93-ÚSS-C/W) odpovídá na žádost JUDr. T.Hofmana, CSc. ohledně demolice objektů, že z hlediska územního plánu hl.m.Prahy se neuvažuje se zachováním dotazovaných objektů, které nejsou v seznamu kulturních památek. Předpokládá se jejich demolice a nahrazení novostavbou v nové uliční čáře, dané spojnicí uličních čar sousedních objektů, a výškou nepřesahující sousední dům čp.710-II.

-- 16. 9. 1993 vydává PÚPP nesouhlasné stanovisko k demolici (čj. 12308/93)

-- 22. 9. 1993 vydává PÚPP nesouhlasné stanovisko s celkovou demolicí, u domu čp. 710-II lze odstranit pouze některé dvorní stavby (čj.12957/93).

-- 17. 6. 1994 PÚPP vydává nesouhlasné stanovisko k demolici domů, odůvodněné jejich středověkým původem a v jednom případě zachovaným gotickým jádrem (čj.7762/94).

-- 29. 8. 1994 vydává PÚPP souhlasné stanovisko s částečnou demolicí objektů čp. 710-II a 713-II a celkovou demolicí objektu čp. 712-II.

-- 5.1. 1995 OPP MHMP souhlasí s částečnou demolici objektu čp.710-II a s celkovou demolicí objektů čp.712-II, 713-II - u posledního navrhuje začlenit starou fasádu do novostavby.

-- 29.6. 1995 se PÚPP odvolává proti nepřijatelné velikosti věže obrácené do Františkánské zahrady, která byla v původních projektech velmi nenápadné proporce a v prováděcím projektu byla zvětšena.

-- 12.7. 1995 OÚ MČ Praha 1 povoluje odstranění staveb (čj. 3094/95-Hs-2/710, 712, 713).

-- 27.2. 1996 OÚ MČ Praha 1 vydává stavební povolení na novostavbu.

Stav dokumentace zbořeného objektu v archivu SPÚ HMP: pasport SÚRPMO 1959 a 1994, fotodokumentace (není zpracována z hlediska památkové péče).

Fasády domů čp. 712-II a 713-II z roku 1859 a 1895 (podle Shp SÚRPMO 1959 kreslil J.Veselý).

Pohled na domy čp. 712-II a 713-II ve Vodičkově ulici - poslední reprezentanti historické zástavby předstupující svým průčelím z uliční čáry (foto archiv SPÚ HMP).

Oba sousedící domy, jakkoli se navenek projevovaly nevýraznou fasádou, ochuzenou o historické členění, skrývaly v sobě historický stavební organismus, z nichž především levý dům čp. 713-II vykazoval všechny etapy vývoje novoměstského domu. Při uličním průčelí tohoto domu se dochovaly gotické suterény, klenuté valenými kamennými klenbami, z nich příčný prostor vlevo byl pro novoměstské sklepy charakteristický. Gotické zdivo domu vystupovalo i nad terén a spoluvytvářelo dispozici nadzemních podlaží, barokně přestavěnou. Barokní kompozice půdorysu spočívala v přízemí v úzké střední chodbě, ústící do valeně s lunetami zaklenuté síně u paty schodiště (barokní představa půdorysu je zřetelná na dochovaném dobovém plánu obou sousedních domů od Ignáce Palliardiho z roku 1800). Klasicistní přestavba podle plánů A. Hellmicha z roku 1859 byla sice dosti pronikavá, ale přesto nesetřela starý charakter domu. Tehdy vzniklo nové uliční průčelí a v přízemí objektu byly vloženy nové zrcadlové klenby (Shp objektu čp.713-II, J.Muk, 1994). Objekt čp.713-II jako výsledek složitého stavebního vývoje na původní parcele ve své autentické hmotě rozhodně měl být chráněn zapsáním do seznamu kulturních památek. Ve srovnání s tím byl sousední dům čp.712-II chudší. Přes nepochybný gotický původ parcely se nic středověkého nad terénem nezachovalo. Objekt byl znovuvystavěn v barokní době - z této etapy se po přestavbách v 19. století dochovalo zdivo předního traktu do ulice a zdivo pravého dvorního křídla v rozsahu přízemí. Ostatek byl výsledkem radikální přestavby z roku 1877 (Shp domu čp. 712-II, J.Muk, 1994).

Oba domy byly (spolu s nedávno zbořenou Čínskou restaurací) posledními reprezentanty historické zástavby Vodičkovy ulice, což se na první pohled projevovalo jak malou výškou, tak předsunutím před regulovanou uliční čáru. To bylo také hlavním důvodem, proč byly oba objekty v územním plánu odsouzeny k demolici, v lepším případě na dožití, aby byl odstraněn poslední článek nejednotné uliční fronty, tato definitivně sjednocena a komunikace uvolněna. Připomene-li to někomu regulační podmínky a smýšlení z doby přibližně před sto lety, pak jistě ne náhodou. Také zde došlo ke stejnému opomenutí, jako v nedávné době u Čínské restaurace - stavebně historickými průzkumy rozpoznaná památková hodnota domu čp.713-II se nestala podnětem k jeho včasnému zapsání do seznamu kulturních památek. Snad by potom o oba objekty mohl být sveden alespoň důstojnější zápas, podpořený méně názorově rozkolísanými stanovisky odborného orgánu památkové péče.

Je pochopitelné, že strategii územního plánu využil investor beze zbytku ve svůj prospěch - historickým objektům nedal ani šanci na dožití. Namísto nich tedy již pět let zeje proluka, která, zdá se, slouží jako sklad materiálu pro rekonstrukci sousedního Langhansova domu. Na závěr uveďme zjištění stavebně historického průzkumu z roku 1994, týkající se stavebního stavu objektů: “svislé nosné konstrukce nemají v současnosti vážných závad, které by narušovaly jejich stabilitu…krovové dříví je silné, bez větších povrchových závad…přes značné zatížení dopravou v nosném zdivu nejsou žádné trhliny, vyzděno je v celé výšce domů z kamene…cihelné klenby přízemí nemají poruch”. (SHP objektů čp.712 a 713-II, 1994)

Dům čp. 806-II na Václavském náměstí
Zbořeno v květnu 1996

Majitel: Ing. Jaroslava Skalová (Bankovní dům Skala)
Investor: SKALA Group a.s.
Projektant: architekti Drexler a Vrbata
Stavitel: ATIPA s.r.o

-- 1. 3. 1995 se PÚPP vyjádřil k záměru demolice kladně, na základě posouzení Památkovou radou

-- 17.1. 1996 OÚ MČ Praha 1 zahájil řízení o odstranění stavby.

-- 18. 3. 1996 OÚ MČ Praha 1 vydal povolení k odstranění stavby.

-- 19.6. 1996 OÚ MČ Praha 1 vydal stavební povolení.

-- 30. 3. 1998 byla kolaudována novostavba.

Stav dokumentace zbořeného objektu v archivu SPÚ HMP: nálezová zpráva 1996, kompletní fotodokumentace 1996.

Celkový pohled na dům čp.806-II v horní části Václavského náměstí před zbořením (snímek pořízený od pomníku sv.Václava,foto Dr.J.Outrata)

Schodiště z roku 1868 (foto Dr.J.Outrata)

Dům byl postaven podle projektu Josefa Svobody z roku 1868 ve stylu pozdního klasicismu. Na průčelí se uplatnila charakteristická kombinace trojúhelných frontonů a přímých nadokenních říms. V půdorysu a rozvržení nosných zdí novostavba zřetelně navázala na předchozí historický dům (hloubková orientace, průjezd vpravo při hranici parcely). Z doby klasicistní výstavby se v interiéru zachovalo hodnotné schodiště - visuté samonosné konstrukce s kamennými stupni a litinovým zábradlím. Ve dvacátých letech byl objekt adaptován a tato moderní úprava nepostrádala slohový výraz - s prvky rondokubismu. V representačních prostorách - vstupní vestibul, kavárna v patře - se uplatnila štuková výzdoba stěn a stropu s kruhovými terči. Uliční fasáda byla taktéž upravena v roce 1925 (vlajkové žerdě, medailon s růží). Symbióza pozdně klasicistního průčelí s modernistickými prvky byla v tomto případě velmi zdařilá a nepostrádala až monumentální ráz.

Ze všech uváděných příkladů demolic je tento snad nejméně sporný a nejvíce “legitimní”. Počínaje “seriózním” přístupem investora a projektanta, kteří žádají o příslušná stanoviska a bez výhrad platí stavební průzkum a fotodokumentaci, a konče logickým sledem jednotlivých kroků, jejichž výsledkem je fungující novostavba. Přesto je třeba se ptát, proč nemohla být pro bankovní účely adaptována stávající historická budova.

Dům čp. 1319/II v Žitné ulici
Zbořeno v červenci 1996

Majitel: Žitná Building, s.r.o, zástupce: ARKOS s.r.o

-- 18. 3. 1994 vydává PÚPP nesouhlasné odborné vyjádření k demolici objektu (čj. 2427/94).

-- 1. 9. 1994 vydává PÚPP opětovné nesouhlasné odborné vyjádření k demolici (čj.11537/94).

-- 13. 5. 1996 vydává PÚPP znovu nesouhlasné vyjádření k demolici objektu (čj. 5103/96).

-- 4. 6. 1996 vydal OPP MHMP souhlas s demolicí domu (čj. OPP3760/96).

-- 14. 4. 1997 Klub Za starou Prahu zaujímá negativní postoj k návrhu novostavby.

-- 11. 12. 1997OPP MHMP souhlasí s navrhovanou stavbou, PÚPP nikoli.

-- 7. 1. 1998 OÚ MČ Praha 2 vydal stavební povolení za podmínky, že stavba bude dokončena do 31.12. 1999.

Stav dokumentace zbořeného objektu v archivu SPÚ HMP: pasport SÚRPMO 1995, kompletní fotodokumentace 1995.

Projekt výstavby domu čp.1319-II od Johanna Ziky z roku 1840, fasáda

Projekt výstavby domu čp.1319-II od Johanna Ziky z roku 1840, půdorys (archiv OÚ Praha 1).

Pohled na severní frontu Žitné ulice s vyústěním ulice Ve Smečkách, dvoupatrový dům čp.1319-II před zbořením uprostřed snímku (archiv PÚPP).

Klasicistní nájemní dům čp. 1319-II, vystavěný podle projektu Johanna Ziky z roku 1840 byl typickým příkladem řešení pavlačového bydlení v této části Nového Města kolem poloviny 19.století. Fasáda se dochovala až do doby před zbořením ve výjimečně autentickém stavu včetně řešení parteru s původními vraty před středním průjezdem a okny, osazenými v líci průčelí. Také v interiéru se nalézala řada prvků z doby výstavby objektu, například dveře či dlažby. Před zbořením byla, jako u jednoho z mála objektů, pořízena fotodokumentace, uložená v archivu SPÚ HMP. Snímky dokládají ryze utilitární řešení bytových interiérů, pavlačí a schodiště (vřetenové s dřevěnými stupni).

Po vydání souhlasu OPP MHMP již neexistovala žádná překážka ke zboření domu, který nebyl zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek. Ačkoli stavební povolení na novostavbu bylo vydáno za výslovné podmínky její realizace do konce roku 1999, nestalo se tak a na místě zbořeného domu stále zeje proluka. Podezření z pozemkové spekulace je zřejmě v tomto případě na místě. Ačkoli zbořený objekt nepředstavoval tak špičkový příklad produkce z období klasicismu, jakým byl dům na Národní třídě, přesto byl typickým příkladem pavlačových domů v této oblasti, které zde navíc rychle mizí (srv. v letech 1997-1998 zbořené domy na nároží ulic Na Rybníčku a V tůních na místě dnešní budovy “Longin Bussiness Center” od arch.M.Kotíka).

Česká pojišťovna čp. 76-II ve Vladislavově ulici
“Bomische Bau- und Immobilien Bank”
Zbořeno v lednu 1999

Majitel: Česká pojišťovna, a.s.
Projektant: ARCHIKON A s.r.o., výstabu řídí: PPF Majetková, a.s
Novostavba administrativní budovy s podzemními garážemi

-- 16. 3. 1994 bylo vydáno stanovisko PÚPP o nutnosti zachování neorenesančního paláce v rozsahu uličního křídla při Vladislavově ulici, tj. čp. 76-II a podobně o zachování uličního křídla čp. 1390-II s možností odstranění dvorního traktu.

-- 11. 7. 1994 vydává rozhodnutí OPP MHMP v tom smyslu, že je nutné zachování neorenesančního paláce čp. 76-II v rozsahu uliční budovy, je ale povolena demolice sousedního dvoupatrového klasicistního domu čp. 1390-II.

-- 31. 5. 1995 vydává PÚPP stanovisko, ve kterém souhlasí s demolicí klasicistního objektu čp. 1390-II v celém rozsahu, souhlasí též s demolicí části objektu čp. 76 do Vladislavovy ulice, s výjimkou uliční budovy. Souhlasí i s demolicí domu čp. 51-II, sousedícího zleva s objektem čp.76 a to v rozsahu dvorního křídla pouze do úrovně podlahy přízemí.

-- 5. 6. 1995 vydal OPP MHMP rozhodnutí, ve kterém se ztotožnil s odborným vyjádřením PÚPP.

-- Investor se nesmířil s požadavkem na zachování uliční budovy čp.76-II (poté co uspěl u obou sousedících klasicistních domů) a požádal o zrušení památkové ochrany uličního domu čp. 76-II.

-- 27. 9. 1995 se PÚPP vyjádřil k záměru sejmutí památkové ochrany negativně.

-- 14. 11. 1995 MK ČR nevyhovělo žádosti investora o zrušení prohlášení objektu čp. 76-II za kulturní památku.

-- 24. 4. 1996 vydáno rozhodnutí OPP MHMP v tom smyslu, že průčelí čtyřpodlažního domu čp. 76-II má být restaurováno dle původních plánů arch. Beníška.

-- 1997 začal se připravovat archeologický výzkum židovského hřbitova.

-- 18. 11. 1998 PÚPP schvaluje projekt novostavby při zachování chráněného objektu.

-- 12. 5. 1999 se Česká pojišťovna ohrazuje proti archeologickému výzkumu z důvodu, že zdržuje stavbu.

-- 20. 7. 1999 AV ČR navrhuje zapsat parcelu samostatně jako nemovitou kulturní památku.

-- 22. 11. 1999 MK ČR konstatovalo, že stavba byla demolována v průběhu soutěže na dodavatele archeologického výzkumu a vlastně pod jeho hlavičkou (prováděla firma Keller, speciální zakládání staveb od 12.2. 1999). Investor tak nerespektoval požadavky orgánů státní památkové péče a kromě torza průčelí svévolně zbořil celou uliční budovu, chráněnou kulturní památku.

-- PÚPP podává žádost na OPP MHMP o zahájení správního řízení a udělení postihu v maximální možné míře z důvodu nepovolené demolice uličního domu čp.76-II, při níž nebyly uchovány ani uměleckohistorické prvky původní výbavy domu - dveře, okna, schodiště, dlažby, štuky, zábradlí a parkety.

-- 3. 11. 1999 projektant ARCHIKON A podává vysvětlení v tom smyslu, že: “demolice byla nutná, protože po schváleném odstranění 5.a 6.nadzemního podlaží (mladší nástavby) byl zbytek tak narušen, že nebylo možno ho zachovat”.

-- 24. 11. 1999 PÚPP důrazně zakazuje demolici zbývajícího průčelí.

-- 19. 4. 2000 předložil ARCHIKON A zákres a projekt na zajištění fasády (v horní části kopie průčelí O. Polívky).

Stav dokumentace zbořeného objektu v archivu SPÚ HMP: pasport 1987, fotodokumentace 1997 - 7 snímků hlavního průčelí, neobsahuje žádné záběry interiérů ani dvorní fasády.

Objekt čp. 76-II byl součástí většího bankovního komplexu, který vznikal na spojených parcelách napříč blokem mezi ulicemi Spálenou a Vladislavovou od roku 1871 do roku 1909. Kancelářské křídlo s neorenesanční fasádou, obrácené do Vladislavovy ulice, bylo realizováno jako novostavba podle projektu Josefa Benischka z roku 1873 pro Bomische Bau- und Ummobilien Bank Benischekova budova byla zvýšena roku 1927 Osvaldem Polívkou (architektem budovy První vzájemné české pojišťovny téhož čp.76-II, obrácené do Spálené ulice) o čtvrté patro se třemi arkýři a balkonem a zakrytá mansardovou střechou.

Svévolné a nezákonné zboření památkově chráněné neorenesanční bankovní budovy do Vladislavovy ulice proběhlo navzdory negativním vyjádření všech zúčastněných orgánů, pod záminkou uvolnění plochy pro archeologický výzkum. Majitel a investor - Česká pojišťovna - raději riskovala následné sankce a své dobré jméno, než by sídlila v opravené historické budově, vystavěné pro bankovní účely.

Divadlo Minor ve dvoře domu čp. 869-II na Senovážném náměstí (Kleine Bühne).
Zbořeno v červenci 1999

Investor: Pražské komunikační a společenské centrum
Projektant: A Projekt s.r.o.
Demolice proběhla v rámci přestavby Slovanského domu.

-- 3. 6. 1998 PÚPP se vyjádřil k demolici výše uvedeného objektu nesouhlasně (čj. 7614/98).

-- 31. 8. 1998 OPP MHMP povoluje částečné bourání, požaduje zaměření stávajícího stavu.

-- 16. 6. 1999 OÚ MČ Praha 1 vydává stavební povolení.

-- 30. 6. 1999 PÚPP vydává kladné stanovisko ke zboření dvorního křídla a novostavbu za daných podmínek.

Stav dokumentace zbořeného objektu v archivu SPÚ HMP: žádná!

Divadelní sál byl nedílnou součástí uličního domu, vystavěného v letech 1906 - 1908 pro německé kasino podle projektu Josefa Zasche ve stylu geometrické moderny. Ze staršího zbořeného domu převzalo německé kasino název “U tří jezdců” a s ním i známý reliéf s týmž výjevem (dva jezdci na koních pronásledují třetího a střílí po něm z pistole), který byl znovuosazen na modernistické fasádě.

Od roku 1921 působila provizórně ve dvoře malá scéna pražského německého divadla “Kleine Bühne”, pro kterou následovala stavba stálého sálu v letech 1923 - 1924 podle projektu architekta uličního domu Josefa Zasche. S uliční budovou spojovala dvorní přístavbu osoba téhož architekta a také slohová jednota výrazu. Obě stavby tak tvořily nedílný celek, kde bylo možné sledovat vývoj uměleckého a slohového názoru jednoho architekta v rozmezí 15 let. V archivu SPÚ HMP není uložena žádná fotodokumentace před zbořením (ani starší), takže dnes s odstupem pouhých pár let už ani nedovedeme říci, zda se autorské projekty Zascheho (zachované na stavebním odboru OÚ Prahy 1) realizovaly beze změn. Budoucí badatelé o moderní pražské architektuře tak zřejmě budou odkázáni pouze na divadelní archivy, nebo na náhodné amatérské snímky.

Zboření dvorního divadelního křídla domu čp.869-II souviselo s přestavbou komplexu Slovanského domu Na Příkopech a to tak úzce, jak úzce spolu souvisely jejich dvorní pozemky. V době zboření objekt nebyl zapsanou nemovitou kulturní památkou, ačkoliv jeho význam kulturně historický byl nesporný. Je však třeba přiznat, že samotný divadelní sál byl postupem času četnými přestavbami ochuzen ve svém architektonickém účinu. Celý prostor byl nově zhodnocen začleněním do nového urbanistického celku Slovanského domu, ale za cenu ztráty modernistické stavby významné pro kulturní dějiny Prahy.

Dům čp. 373-I v ulici 28.října
Zbořeno v květnu 2001

Majitel: OÚ Praha 1 (zastoupený spol. PLANKVADRAT s.r.o),
Projektant: AI Design (arch. E. Jiřičná).
Devítipodlažní dům smíšené funkce (parter-obchody, patra-byty).

-- 24. 8. 2000 PÚPP nesouhlasí s celkovou demolicí objektu a požaduje zachování středověkých suterénů, jakož i středověkých nadzemních konstrukcí a uličního průčelí (čj.11384/00).

-- 18. 9. 2000 OPP MHMP nesouhlasí s celkovou demolicí a nahrazením objektu novostavbou (čj. 50426/00).

-- 5. 1. 2001 odbor výstavby OÚ MČ Praha 1 nařizuje vlastníkovi objektu odstranění stavby nadzemní části domu do lhůty tří měsíců z důvodu ohrožení okolí! (čj. Výst. 512-odb./00-He-1/373).

Stav dokumentace zbořeného objektu v archivu SPÚ HMP: pasport SÚRPMO 1962, fotodokumentace nebyla pořízena!

Průčelí historického domu čp. 373-I před zbořením, Projekt adaptace fasády z dvacátých let dvacátého století, arch. Max Gernst (archiv OÚ MČ Praha 1).

Plán přestavby domu z roku 1861, půdorys suterénu a přízemí, stav. Josef Svoboda (archiv OÚ MČ Praha 1).

Ve hmotě historický dům na úzké středověké parcele prošel složitým stavebním vývojem. Gotické suterény při ulici se zachovaly do doby před zbořením včetně kleneb.

Dispozice přízemí a pater i po přestavbě po roce 1861 navázala na starý stav týmž rozvržením hloubkových nosných zdí. Na místě starých zrušených domovních schodů zřízeno nové šnekové schodiště (stavební spis a historická plánová dokumentace v archivu OÚ MČ Praha 1).

Platí zde totéž, co již bylo řečeno pro zbořené historické domy ve Vodičkově ulici. I když objekt nevynikal vyjímečnou architektonickou výzdobou či vybavením, byl ve hmotě autentickým článkem městského organismu, vytvářející jeho charakter a jako takový měl být zachován. Anebo se skutečně vracíme do doby před sto lety, kdy bylo třeba bojovat o každý starý dům?

Dům čp. 1277-II ve Vodičkově ulici
“Čínská restaurace”
Zbořeno v červnu 2001

Majitel: Hlavní město Praha
Investor: Amadeus, s.r.o.
Projektant: OMICRON K - Administrativní budova “Čína”.

-- 1. 9. 1999 OPP MHMP žádá PÚPP k vydání vyjádření ohledně záměru demolice.

-- 29. 9. 1999 PÚPP vydává k záměru demolice zamítavé stanovisko.

-- 6. 10. 1999 se OPP MHMP ztotožnil s odborným vyjádřením PÚPP, kde je demolice hodnocena jako nepřípustná (čj. 64032/99)

-- Investor (Amadeus s.r.o) si objednává Stavebně technické posouzení stavu konstrukcí objektu, které zpracoval IKC s.r.o. V tomto posudku zpracovatel, Ing. Cihelna zdůrazňuje, že objekt není využíván od roku 1990 a doporučuje jeho celkovou demolici: “na konstrukcích se projevuje celková devastace objektu spojená se snížením již původně nevyhovující nosné spolehlivosti… v zásadě objekt není vhodný pro rekonstrukci”.

-- 6. 11. 2000 přehodnotil OPP MHMP své rozhodnutí a to na základě posouzení technického stavu a k demoličnímu záměru vydal rozhodnutí kladné, týkající se ovšem pouze dvorních traktů domu (čj. 76423/00).

-- 19. 12.2000 odbor výstavby MČ Praha 1 vydává rozhodnutí - nařízení odstranění dvorních traktů domu. Při demolici dvorních křídel byla také poškozena střecha na hlavní budově, což uspíšilo kladné vyřízení žádosti o její demoliční výměr (srovnej: Věstník Klubu Za starou Prahu, č.3/2001, s.23).

-- 18. 5. 2001 odbor výstavby MČ Praha 1 vydává rozhodnutí - nařízení odstranění uličního traktu domu.

-- Všechny nadzemní objekty byly odstraněny do 30. 6.2001.

-- 19. 6. 2001 byl zaslán protestní dopis předsedy Uměleckohistorické společnosti v českých zemích starostovi MČ Praha 1, Ing. Janu Bürgermeistrovi.

-- 3. 8. 2001 byly studie na zastavění předloženy k posouzení SPÚ HMP. Byly zamítnuty (4. 9.2001).

-- 11.10 2001 byly studie na zastavění proluky přeloženy OPP MHMP. Byly zamítnuty (11. 10. 2001).

Stav dokumentace v archivu SPÚ HMP: pasport z roku 1977, fotodokumentace zatím není uložena žádná.

Neorenesanční nájemní dům vznikl přestavbou staršího objektu podle projektu Aloise Linsbauera a Alfréda Kirpala z roku 1876. Spolu s Hlávkovým nadačním domem a Dívčí školou architekta Ignáce Ulmanna byl součástí hodnotného dobového urbanistického celku. V osmdesátých letech proslul navštěvovanou čínskou restaurací. Hodnotnou neorenesanční fasádu doplňoval v přízemí zajímavý postkubistický portál.

Podle zjištění průzkumu SÚRMPO obsahoval dům dosud ve své levé polovině podélné barokní křídlo původních stájí, vystavěných v letech 1679 - 1685. Tyto stáje pro celkem 20 koní byly klenuté (valeně s pětibokými výsečemi) a náležely dříve k domu čp. 737-II při Jungmannově ulici. Tento zajímavý doklad provozního dvorního křídla byl zachován v rozsahu suterénů až prvního patra, místy včetně ranně barokních kleneb. Mimoto lze důvodně očekávat nález zasypaných středověkých suterénů při ulici, náležející původní novoměstské zástavbě gotickými domy. Požadavek archeologického výzkumu je samozřejmostí.

“Základním požadavkem bude zařazení domu do seznamu kulturních památek, k čemuž opravňuje jeho zajímavý historický organismus obsahující dosud barokní křídlo, hodnotné doklady klasicistní (1833) i eklektické (1876) přestavby”. (Shp objektu čp.1277-II, SÚRPMO, 1977, Lancinger, Fajmon, Lišková).

V tomto případě došlo k základnímu závažnému pochybení ze strany památkové péče a odborné veřejnosti. Ačkoli byla včas rozpoznána historická a památková hodnota objektu - stavebně historickým průzkumem z roku 1977 - ve kterém byl výslovně navržen na zapsání do seznamu nemovitých kulturních památek, nikdy k němu nedošlo.

Co se týče strategie k dosažení demolice, byla zde jednoznačně zvolena metoda opuštění objektu a zanedbání údržby. Investorovi (majiteli) tak stačilo s dostatečným předstihem dům vyklidit (1990), neužívat a vyčkat, až se rapidně zhorší jeho stav (čemuž napomohlo i záměrné poškození střechy v zimních měsících roku 2000) a požádat o demoliční výměr. Tendenčně zpracovaný stavební posudek, který nevidí jinou možnost, než demolici, uvádí mezi argumenty například i tvrzení že: “objekt je pro investorský záměr nevhodný”. (Ing.Cihelna, Stavebně technické posouzení stavu konstrukcí, 1999).

Průzkum provedený v roce 1977 přitom žádné závažné statické narušení domu neshledal: “svislé zděné nosné konstrukce, ani klenby nevykazují poruch” (Shp objektu čp.1277, SÚRPMO 1977).

Pokusme se závěrem krátce shrnout výše uvedené příklady. Pražská památková rezervace v rozmezí přibližně deseti let přišla o jednu divadelní scénu, fungující nepřetržitě od dvacátých let (divadlo Minor), jeden neorenesanční bankovní palác a řadu původně obytných klasicistních domů. Byly mezi nimi jak příklady špičkové dobové produkce (dům čp. 737-I na Národní třídě), tak reprezentanti běžné utilitární zástavby (Žitná ulice, Na Rybníčku). Skoro se zdá, jakoby zde vznikal nový ohrožený druh “klasicistní nájemní dům”. Je to na jednu stranu přirozené, protože jeho konstrukce starší o padesát let ve srovnání s eklektickými domy přelomu století, jaksi stárne “dříve”. Na druhou stranu se velmi často u tohoto typu architektury nejedná o novostavby z 19. století, ale o starší přestavěné domy. Pod klasicistní nebo mladší fasádou se skrýval historický dům sahající svým původem k počátkům gotického Nového Města. (domy čp. 712, 713-II a ve Vodičkově ulici, dům čp.373-I v ulici 28. října). Zboří-li se tyto domy, zanikne většinou definitivně poslední příklad historické zástavby, který přečkal novodobé regulace ve svém okolí (Vodičkova ulice).

Celkem třikrát vydal Státní památkový ústav v hlav. městě Praze souhlas s demolicí objektu (divadlo Minor, Václavské náměstí čp. 806-II, Národní třída čp. 973-II, z toho jednou u památkově chráněné stavby, aniž by byla předem sejmuta ochrana! Ale i u těch případů, kdy SPÚ HMP s demolicí nesouhlasil nepodařilo se ani jednou objekt zachránit.

Ochrana domů v rámci městské památkové rezervace se ukazuje jako nedostačující. Na pomoc majitelům přichází tendenčně zpracované statické a technické posudky, placené investorem, jakož i záměrné dlouhodobé nevyužívání a chátrání objektu (Čínská restaurace). Ani v jednom z uváděných případů nebyla demolice nařízena akutně pro krajně havarijní stav! Většinou se jednalo o případy vlekoucí se řadu let.

Ve třech projektech figuruje ateliér OMICRON K a arch.Martin Kotík, známý již svým dosti necitlivým přístupem k historickému prostředí (Národní třída, oba objekty ve Vodičkově ulici). Právě v posledně jmenovaném případě dosud novostavby nestojí a po demolici logicky nenásledovala nová výstavba. Zboření starých domů pak nutně chápeme jako ukvapené. Anebo se dají památky bořit jen proto, aby bylo v centru kde zaparkovat u sousedního staveniště?

Kateřina Hanzlíková, Ivan Minář