Mraky nad rodným domem Jaroslava Haška aneb další demolice v památkové rezervaci?

Článek pro věstník Klubu Za starou Prahu 1/2002

20. listopadu 2001 uspořádal Klub Za starou Prahu ve spolupráci se sekcí pro ochranu památek Uměleckohistorické společnost v českých zemích tiskovou konferenci na téma Demolice v památkové rezervaci aneb zaručený a vyzkoušený návod, jak bez problémů s památkáři bourat staré domy. K této akci nás doslova vyburcovala informace, že současný vlastník rodného domu Jaroslava Haška, čp. 1325-II ve Školské ulici 16 v Praze 1 na Novém Městě, žádá o odstranění stavby, tedy o demolici objektu, kterou odůvodňuje s drzostí přímo nebetyčnou jeho údajně havarijním stavem.

Rekapitulace případu Haškův dům

Historie této kauzy je velmi krátká. Čerstvá informace o ohrožení Haškova rodného domu zazněla na diskusním setkání s názvem Devastace architektury 19. století, které uspořádaly dne 1. listopadu 2001 Ústav dějin umění Akademie věd České republiky a sekce pro ochranu památek Uměleckohistorické společnosti v českých zemích (dále památková sekce UHS). Informaci začal v následujících dnech velmi intenzívně a s mimořádným osobním nasazením prověřovat člen památkové sekce UHS Mgr. Martin Mádl a současně v úctyhodně krátkém čase, a to již 6. listopadu, zorganizoval rozeslání Výzvy k zastavení demolic historické architektury, která byla adresována primátorovi ing. arch. Janu Kaslovi a na vědomí poskytnuta ministrům kultury P. Dostálovi, místního rozvoje P.Lachnitovi, starostovi městské části Praha 1 ing. J. Bürgermeisterovi, dále odboru výstavby úřadu m.č. Praha 1, Státnímu památkovému úřadu v hlav. městě Praze a odboru památkové péče magistrátu. Současně byla výzva zaslána i sdělovacím prostředkům a v neposlední řadě též Klubu Za starou Prahu.

Vážený pane primátore,

obracíme se na Vás, podobně jako na další představitele politického života, s naléhavou otevřenou výzvou. V České republice pokračuje v neúnosné míře devastace historické architektury. V jádru Prahy, na území památkové rezervace zapsané na Listině světového dědictví UNESCO, bylo nedávno beze zbytku odstraněno několik hodnotných staveb.

Historické budovy, které se nalézají na území památkové rezervace a na území památkových zón, paradoxně nejsou nijak chráněny platným památkovým zákonem proti demolicím. Domníváme se, že tohoto momentu dnes ve stále větší míře zneužívají někteří stavební podnikatelé jako zástěrky svého neetického chování. Praxe je taková, že vlastník nechá historickou budovu určitou dobu chátrat, a poté označí její stav za havarijní. Se souhlasem příslušného stavebního úřadu ji pak může odstranit. Odbor výstavby Úřadu městské části Praha 1 v nedávné minulosti vydal souhlas k demolicím cenných staveb, které bylo možné rekonstruovat a takto je uchovat příštím generacím. Domníváme se, že skutečným důvodem jejich odstranění nebyl špatný stav, nýbrž touha podnikatelů získat výhodnou stavební parcelu!

K posledním ze zbořených pražských staveb patří dům čp. 1277/II ve Vodičkově ulici na Novém Městě, vybudovaný v roce 1876 staviteli Aloisem Linsbauerem a Alfrédem Kirpalem. Tento dům v těsné blízkosti Hlávkova nadačního domu a Ullmannovy Dívčí školy tvořil součást hodnotného urbanistického celku.

Bez Vašeho přispění čeká podobný osud i další památky. V těchto dnech jedná odbor výstavby Úřadu městské části Praha 1 o vydání havarijního výměru pro klasicistní dům čp. 1325/II ve Školské ulici 16, Praha 1-Nové Město, dům stavitele Johanna Nowotného z roku 1842, dům, ve kterém se narodil světově proslulý spisovatel Jaroslav Hašek. Tento dům není staticky narušen a jeho stav rozhodně nevyžaduje jako krajní řešení demolici. Jsme informováni o tom, že Státní památkový ústav v hlav. m. Praze je proti takové demolici. Podle našeho názoru není opodstatněné a přípustné, aby byl tento dům bourán nebo jinak poškozen! Nechceme, aby podobným způsobem byly likvidovány další stavby na území České republiky!

S ohledem na dramatickou situaci Vás, vážený pane primátore, vyzýváme, abyste své autority neprodleně využil k okamžitému zastavení nepatřičných demolic v Pražské památkové rezervaci a na území památkových zón. Naléhavě Vás žádáme, abyste této problematice, která se netýká jen Prahy, věnoval svou pozornost. Vyzýváme Vás, abyste prosadil větší objektivitu při posuzování havarijního stavu historických staveb. Žádáme Vás dále, abyste v tomto ohledu podpořil úpravu příslušných právních norem. Omezíte tím pokračující devastaci evropského kulturního dědictví.

PhDr. Lubomír Konečný, CSc., ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd ČR

PhDr. Josef Štulc, ředitel Státního ústavu památkové péče

PhDr. Beket Bukovinská, sekce pro ochranu památek Uměleckohistorické společnosti v českých zemích

Portál domu čp. 1325-II s pozdně klasicistními vraty a pamětní deskou slavného rodáka. Foto Jan Veselý, leden 2002

Průčelí domu čp. 1325-II: účelovost, symetrie a řád, zkrátka dokonalost racionality. Foto Jan Veselý, leden 2002

Tato naléhavě a přitom velmi kultivovaně stylizovaná výzva zapůsobila doslova jako blesk z čistého nebe. Na tomto místě si dovoluje autorka článku, který právě čtete, vyslovit neskrývaný obdiv k buldočí neúnavnosti Mgr M.Mádla, člena památkové sekce UHS a pracovníka Národního muzea, s níž se do kauzy zakousl a nepustil, dokud ji neuvedl do pohybu, který naznačoval velkou naději na kladný výsledek. Již 8. listopadu 2001 reagovala na zaslanou Výzvu pražská příloha Mf DNES velkým článkem s varujícím názvem Cenným domům hrozí zánik a s podtitulem Významní odborníci hlasitě varují, že podnikatelé ničí památkovou rezervaci. Na základě právě tohoto článku upozornil písemně ještě týž den ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury ing. arch. Jan Kaigl vedoucí odboru výstavby úřadu m.č. Praha 1 ing. Ivanu Souralovou, že její úřad je povinen dle § 92 stavebního zákona vyžádat si k návrhu na odstranění stavby (demolici domu) čp. 1325-II souhlas odboru památkové péče Magistrátu hlav. města Prahy.

Jak se v tomto momentě ukázalo a zmíněné články, v nichž jsou citovány výroky důležitých aktérů kauzy (zástupce odboru výstavby úřadu m.č. Praha 1, starosta Prahy 1, ředitelka odboru památkové péče magistrátu, ředitel odboru památkové péče ministerstva kultury) to dokazují, mezi jednotlivými úřady nepanuje jednotný názor na to, kdy je stavební úřad povinen žádat o závazné stanovisko památkáře a kdy může rozhodnout jen o své vůli. Toto nedorozumění se tzv. Haškovu domu ve Školské ulici málem stalo osudným.

Dům čp. 1325-II jako mohutná hmota v průhledu Školskou ulicí. Foto Martin Micka, prosinec 2001

Dům čp. 1325-II v průhledu Navrátilovou ulicí od Vodičkovy. Foto Jan Veselý, leden 2002

Stanovisko Klubu Za starou Prahu

Kauzou Haškova domu se po obdržení Výzvy rozeslané památkovou sekcí UHS začali rovněž velmi intenzivně zabývat členové Domácí rady Klubu. Konstatovali jsme, že dům čp. 1325-II patří k velice významným objektům klasicistní architektury, který v soupise Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad (Růžena Baťková a kol., Academia, Praha 1997, str. 620) je hodnocen dokonce dvěma hvězdičkami ze tří a navíc má i nepřehlédnutelný urbanistický význam, neboť svým širokým průčelím (třináct okenních os) vytváří zakončení průhledu Navrátilovou ulicí směrem od ulice Vodičkovy a výrazně tak určuje charakter vizuálního vnímání širšího prostoru této části Nového Města. Zároveň jsme si ověřili dotazem na památkové inspekci ministerstva kultury, že dům, který sice není sám o sobě zapsán jako kulturní památka, avšak je součástí městské památkové rezervace, je považován jednoznačně za památkově chráněnou stavbu. S tímto pojmem (a nikoliv s termínem kulturní památka) totiž operuje stavební zákon v prvním odstavci § 92: Rozhoduje-li stavební úřad o odstranění památkové chráněné stavby, opatří si předem souhlas příslušného orgánu státní památkové péče. Z tohoto nezpochybnitelného výkladu pak vyplývá, že stavební úřad (odbor výstavby úřadu m.č. Prahy 1) by byl zcela suverénně porušil zákon, pokud by o souhlas s odstraněním stavby památkový úřad (odbor památkové péče magistrátu) nepožádal! Přitom je třeba navíc ještě jednou zdůraznit, že jde o souhlas a nikoliv jen nezávazné stanovisko, na které by se při svém dalším rozhodování pak stavební úřad nemusel ohlížet. Zároveň si z odpovědi ředitelky odboru památkové péče magistrátu J. Knížkové otištěné 8.11. ve zmíněném článku v Mf DNES k naší veliké hrůze uvědomujeme, že si zákonné právo svého úřadu na zásadní vyjádření k navržené demolici památkově chráněné stavby, a to i té, která není zapsána jako kulturní památka, nejen není vědoma, ale dokonce jej popírá!

Druhý odstavec § 92 stavebního zákona sice připouští, že stavební úřad nemusí žádat o souhlas s demolicí památkově chráněné stavby památkový úřad, ale to pouze ve zvláštní situaci, která je charakterizována v předchozím § 91 stavebního zákona: jsou-li závadným způsobem stavby bezprostředně ohroženy životy osob a není-li možno stavbu zachovat. To však může v praxi znamenat, že k rozhodnutí o demolici na stavebním úřadě může postačit statický posudek, který potvrdí, že stavba je v tak havarijním stavu, že “ohrožuje životy a nelze ji zachovat”. Jak se podařilo zjistit, statický posudek na dům čp. 1325-II vypracovala na základě objednávky vlastníka domu a tudíž i předkladatele návrhu na odstranění stavby (!!!) firmy FONSUS ASSETS a.s. v srpnu 2001 společnost IKC s.r.o. (ing. Cihelna, ing. Rosenkranz). Tento posudek účelově (jak jinak, vždyť koho chleba jíš, toho píseň zpívej!) vyhodnotil stav objektu jako nutný k odstranění. Ovšem přesto, světe div se, v tomto domě dosud bydlí lidé a majitel se kupodivu nebojí o jejich životy! Klub Za starou Prahu požádal o vyjádření k statickému stavu objektu jak člena své Domácí rady ing. Karla Fantyše, který je rovněž statikem Státního ústavu památkové péče, tak člena Klubu ing. Václava Jandáčka, renomovaného pražského statika, který byl již se stavem domu obeznámen dříve. Oba shodně potvrdili, že dům je sice z hlediska údržby zanedbán, je však ze statického hlediska stabilní a není v horším stavu než desítky jiných domů v pražské památkové rezervaci. A naopak: kdyby měl být tento dům zbourán jako havarijní, pak by mohlo být v Praze zbouráno kde co! Oba statici navíc neserióznost postupu majitele domu dokládají nově instalovanými dřevěnými podpěrami pavlačí: Jde o vědomou mystifikovanou konstrukci, která má vyvolat dojem nebezpečí zřícení. Tato výdřeva není důsledně protažena až na terén a pak tudíž zákonitě ohrožuje konstrukci, o kterou je opřena (z posudku ing. Karla Fantyše zpracovaného 14. listopadu 2001).

Klub Za starou Prahu podal 9. listopadu 2001 na ministerstvo kultury návrh na zapsání domu čp. 1325-II ve Školské ulici 16 do seznamu kulturních památek, podpořil tak již dříve podaný návrh Státního památkového ústavu v hlavním městě Praze.

Tisková konference na téma Demolice v památkové rezervaci

Souvislosti, které jsme si uvědomili studiem příslušných paragrafů stavebního zákona, a jejich konfrontace s okolnostmi řady demolic na území památkové rezervace v Praze v posledních deseti letech, zjevily v celé obludnosti, jak snadnou mohou mít cestu k vymožení demoličního výměru “šikovní” investoři. Právě proto jsme uspořádali ve spolupráci se sekcí UHS dne 20. listopadu 2001 v Národním muzeu tiskovou konferenci na téma Demolice v památkové rezervaci aneb jak bez problémů s památkáři bourat staré domy. Pokusili jsme se žhavý případ Haškova domu zobecnit a pro názornost jsme vypracovali následující schéma:

PhDr. Taťána Petrasová, členka sekce UHS, pak na tiskové konferenci prezentovala další konkrétní sporné příklady demolic v posledních letech. Závěrem byly formulovány tyto požadavky, s nimiž jsme se následně ve formě dopisů obrátili na příslušné orgány státní správy:

Požadujeme:

1) Aby stavební úřad důsledně dodržoval § 92 stavebního zákona, podle kterého je povinen požadovat souhlas památkového úřadu při žádosti o demolici památkové chráněného objektu (tj. každého objektu v hranicích památkové rezervace bez ohledu na to, zda je zapsán jako kulturní památka či nikoliv).

2) Aby památkový úřad udělil souhlas s demolicí památkově chráněné budovy jen ve zcela krajním případě případě, kdy stavbu nelze ze stavebního hlediska zachovat, a toto doložil posudkem nezávislého statika. V opačném případě, tedy v případě, že by udělil souhlas s odstraněním památkově chráněné stavby, kterou by bylo možno zachovat, bez řádného zdůvodnění, by se zpronevěřil svému smyslu a společenskému poslání.

3) Aby v případě povolování demolice podle § 91 Stavebního zákona, tj. na základě havarijního stavu objektu, stavební úřad rozhodoval kladně jen v případech výslovně uvedených v zákoně: jsou-li závadným stavem stavby bezprostředně ohroženy životy osob a není-li možno stavbu zachovat. Havarijní stav objektu musí doložit posouzením minimálně jednoho nezávislého odborníka - statika s praxí v památkové péči - a ne jen statika placeného investorem!

Úsilí za zachování domu čp. 1325-II podpořili osobně na tiskové konferenci za početnou obec obdivovatelů díla Jaroslava Haška, pan Richard Hašek, vnuk spisovatele, a dr. Radko Pytlík, neznámější český haškolog. Na tiskovou konferenci reagovaly tyto deníky 21.11. Mf DNES, Právo a Metro a 22.11. Večerník Praha, dále zpravodajství televize Prima a několik rozhlasových redakcí.

Současná situace

Jak bylo již výše naznačeno, odbor výstavby úřadu městské části Praha 1 přece jen (ale až v důsledku medializace kauzy) požádal odbor památkové péče magistrátu o stanovisko ve věci žádosti o odstranění objektu čp. 1325-II, Školská 16. Tento odbor si nejprve, jak je jeho povinností, vyžádal vyjádření Státního památkového ústavu v hlav. městě Praze a poté dne 29. 11. vydal vlastní stanovisko, v němž se s názorem pražských památkářů ztotožňuje a konstatuje, že odstranění předmětné nemovitosti je z hlediska zájmů státní památkové péče nepřípustné. Odboru výstavby úřadu m.č. Praha 1 nyní nezbývá, než žádost o odstranění stavby žadateli zamítnout. Je to však konec kauzy? Jak se bude vlastník k objektu dál chovat? Bude se ho snažit opravit a udržovat nebo dále zanedbávat? Jak dlouho bude trvat, než si vlastník požádá o demolici znovu? A nebude pak dům ve skutečně havarijním stavu a vystavení demoličního výměru jen formalitou? (A nepozvete mne někdo na panáka, aby mne napadaly veselejší otázky?)

Kateřina Bečková