Před rokem, bylo první číslo našeho Věstníku věnováno vytipování historicky cenných domů a prorockým varováním před nebezpečím demolic. Tehdejší seznam čítal 26 objektů, z nichž bylo devět zapsaných jako kulturní památka a tři k zapsání navrženy. Vývoj však ukázal, že v Karlíně je naprosto jedno, zda je objekt památkově chráněn či nikoli a přes ujištění starosty Prahy 8 se bagry nezastavily. Po roce náš seznam značně prořídl a forma činnosti Klubu se dostala spíše do fáze dokumentační.
Tedy, byl takhle jednou jeden Karlín...

Trocha historie

Na začátku roku 2002 se Klub začal zabývat monitorováním klasicistních staveb ve středu města. Šlo zejména o stavby z let 1780 až 1850. Díky stavebnímu rozmachu konce 19. století a snaze tehdejších stavebních podnikatelů o větší kapacitu jich byla řada buď zbořena, nebo se staly podnoží mladších nástaveb. Vedle svých zdobnějších neostylových druhů však působí chudě a pro jejich jednoduchý a účelný vzhled není jejich historická hodnota příliš patrná. Vyjma jednoznačných památek jako Stavovské divadlo, Masarykovo nádraží, nebo Dům u Hybernů (dříve Městská celnice) se hlavním rysem období klasicismu stává činžovní dům. Jeho nejvýstavnějšími příklady je budova Platýzu a domy na Smetanově nábřeží.

„Pavlačák“ – startovní byt 19. století

Nástup první průmyslové revoluce a zrušení nevolnictví roku 1781 nastartovaly proces stěhování do měst do té podoby, do jaké trvá dodnes. Ubytování nově přistěhovavšího obyvatelstva bylo zpočátku řešeno přístavbou dvorních křídel stávajících domů a pro majetnější vrstvy se stavěly bytové schodišťové domy podobné činžovním domům antického Říma. Pro chudší přistěhovalce byly stavěny jednoduché jedno a dvojtraktové domy přístupné z pavlačí a právě jejich fenomén se stal řadě těchto domů osudným. Nemožnost adaptací, společné záchodky pro celé patro a v zimě nepříjemná přístupová cesta vedly k snaze o přestavby, opláštění či jiná vylepšení.V každém případě, i když je pavlač ve svém fungování v mnoha ohledech přepisem venkovského zápraží, postrádá výhody bezbariérového přístupu a je s ní navíc spojena ztráta soukromí v kuchyních za přístupnými okny. Bohatnoucí společnost obchodníků, řemeslníků i členů svobodných povolání si časem mohla dopřát bydlení v modernějších nájemních domech. Ty se začaly od šedesátých let 19. století stavět v horním Novém Městě, na Vinohradech, na vltavských nábřežích i jinde. K zlepšení řešení nájemních domů také přispěla konkurence již zmíněných stavebních podnikatelů, ve snaze o výnosnost vloženého kapitálu i do budoucna. Typ pavlačového domu tehdy část lidí opustila a zůstali ti, kteří neměli na lepší, a ti, kterým tento způsob bydlení vyhovoval. Na konci 19. století došlo i zde pozvolna k zavádění vodovodů, kanalizace, plynu a elektřiny, ale pokud nedošlo k radikální přestavbě, většina „pavlačáků“ se nemusela změnit po jeden a půl století.

Boj s pověrami

Vzhledem k zanedbání bytového fondu za vlády komunistické ideologie se staly čtvrtě jako Karlín, Libeň či Žižkov, synonymem rodiště lůzy a nekalých živlů. To výjimečně nahrávalo propagandistické tendenci poskytnout pracujícím „zdravé“ bydlení. Na tomto základu se v sedmdesátých a osmdesátých letech zbořila podstatná část Žižkova, která byla založena jako jeho jediná část na pravidelné čtvercové síti. I když zde nebyly ulice založeny tak velkoryse jako v Karlíně, dala se zde nalézt řada kvalitních domů ze šedesátých let 19. století. Ideologie, s jakou je dnes asanován Karlín, je bohužel nesena stejně krátkozrakým záměrem. Parcely po průmyslových halách a klasicistních domech sice budou zastavěny čistými novými stavbami, ale nebudou zde spíše než objekty bydlení vznikat nová administrativní centra, paláce konzumu a další symboly našeho patolízalství nadnárodním korporacím?

Klasicismus versus development

Při procházce například Novým Městem se dá ryze klasicistní činžovní dům potkat zřídka, ale většinou jde lehce poznat. S trochou nadsázky to bývá ten nejzanedbanější v ulici (alespoň co se průčelí týče). Ve srovnání s ostatními domy se tato skutečnost možná odvíjí právě od nízké výnosnosti, oproti mladším činžovním domům. Situace v Karlíně je však zcela jiná. Klasicismus je zde patrný v urbanismu bloků, šířce parcel, detailech a v některých místech i ve výšce zástavby. Fenomén vylámaných zubů, způsobený dřívějšími demolicemi však ukazuje, že tendence stavět zde jako kdekoli jinde sem dorazila již před sto lety. Secesní i funkcionalistické obytné domy, stejně jako novodobé kancelářské působí dojmem velmi univerzálním a postrádají jakýkoli rozměr, vztahující se k této jedinečně lokalitě. Moderní palác Corso v Křižíkově ulici se snaží alespoň nahradit autentickou stavbu kulisou původního průčelí, ale je a bude ve své snaze osamocen, neboť budovy plánované vedle něj budou svým měřítkem negovat vše dosavadní, a ostatní průčelí byla nenávratně odstraněna. (Výjimkou je dům v Křižíkově 44, z něhož byla po povodni odstraněna střešní krytina a jediné, co z něj brzo zůstane, bude právě průčelí.)

Smutný seznam

Po zkušenosti s loňským seznamem historicky nejcennějších domů jsme se poučili a letos jako kritérium pro výběr domů, na které chceme upozornit, stanovili množství financí do nich investovaných. Režim, který platil před rokem, byl spíše provizorně nastolen po povodních, ale nyní byla již drtivá část domů opravena a je možno situaci posuzovat jako v jiných památkových zónách. Seznam, který překládáme, představuje domy, do kterých jejich vlastníci neinvestovali zatím vůbec nic. Nacházejí se zde domy, kde vyjma zametení bláta a vydřevení nedošlo k jakýmkoli opravám, s výjimkou několika, kde byly alespoň otlučeny omítky.

Ze seznamu nám již vypadly letos v létě zbořené domy čp. 9 v Pernerově ulici a čp. 110 na rohu Sokolovské a Thámovy. Jeden byl zapsán jako památka a druhý k zapsání navržen. Obě parcely byly bleskově odhadnuty a úspěšně prodány developerům. Historická hodnota domů vyčíslena nebyla a jediné co zůstalo je několik snímků a stručný stavební popis. V případě domu v Pernerově ulici šlo o druhý nejstarší objekt v Karlíně a jeho majitel Geco Tabák zde neprovedl ani vydřevení, pouze počkal (částečnou výdřevu musela provést MČ).

Jak dál ?

Je těžké odsuzovat všeobecný nezájem o historii a nepochopení hodnoty tradic. Lehčí však je svést všechny tyto problémy na nedostatek peněz a možnost jejich snadného získání prodejem pozemků. Jak jsme se dozvěděli od vedoucího Odboru pro obnovu Karlína a Libně MČ Praha 8, je památková ochrana pro majitele nemovitostí spíše prokletím než výhodou. Je smutné, že je nutno nařizovat zákonnými cestami vlastníkům částí pražské historie, jak se mají o své dědictví starat. Jako by památková péče jednala v jejich neprospěch a brala jim svobodnou volbu, zdali smí přistavět balkónek, osadit plastová okna, nebo jen zvýšit dům o pár pater...

Tedy, v příštím seznamu bychom se rádi zaměřili na porovnávání kvalit opravených domů a zvláštní pozornost budeme věnovat soutěži majitelů klasicistních „činžáků“ o rychlejší prohlášení jejich domu za kulturní památku.

I když bylo vypracování regulačního plánu pro Karlín zadáno již před několika lety, na jaře 2002 bylo zadání změněno na Urbanistický plán s návrhy regulativ. Toto další provizorium má být dokončeno v dubnu 2004.

Ivan Minář

Fotografie: Ivan Minář

Další snímky ohrožených karlínských domů jsou publikovány mj. v barevné příloze.