Karlín - Waterloo památkové péče

Článek pro věstník Klubu Za starou Prahu 2/2004

Dne 27. 4. 2004 uspořádal Klub Za starou Prahu protestní tiskovou konferenci přímo v Thámově ulici v bezprostřední blízkosti probíhající demolice zapsané kulturní památky, a to bez sejmutí její památkové ochrany. Tedy, vítejte u pátého zpravodajství o tom, jak se na začátku 21. století zachází s jedinečnou klasicistní čtvrtí sousedící s Pražskou památkovou rezervací.

Po sametové revoluci se řada milovníků historie zaradovala, že po půl století trvající devastaci našeho kulturního dědictví se tento proces zastaví. Jejich radostné očekávání bylo potvrzeno zrušením cenzury a možností o těchto věcech svobodně hovořit. Po patnácti letech se však ukazuje, že radost byla předčasná a jádro celého tohoto problému je skryto jinde - v nezájmu veřejnosti.

Stojíme o vlastní minulost?

K základnímu bohatství velkých evropských zemí patří sebevědomí opřené o dějiny, tradice a kontinuitu národních hodnot. Pocit pevného zakotvení v historii, spojený s jistou hrdostí, se však podařilo předešlému režimu v českém národě velmi kvalitně vymýtit pomocí vlastního vykládání minulosti. Ať to bylo zbožštění dob husitské ikonoklasie, zatracování pobělohorské šlechty jako proněmeckých kolaborantů nebo temný výklad rekatolizace, výsledkem byl zákonitě pocit historické křivdy a (komunisty tolik podporovaný) odpor k západním kulturám. Fakt, že za posledních sto let si českými zeměmi očistila boty snad každá sousední velmoc opět nahrál tomu, že se naše historie stala pro novou generaci souhrnem tragédií, trapasů a neštěstí, ke kterým je lépe se ani nehlásit. Generace, která s tímto dojmem vyrůstá, se pak stává snadným úlovkem novodobé konzumní kultury. Ta uznává jako jedinou hodnotu moderní spotřební předměty vychvalované reklamami, které mají člověku dát ten pravý pocit blaha a díky nimž si může sebevědomí koupit každý. Pro kulturu konzumu je také mnohem lákavější trávit volný čas nějakým "akčním" způsobem, než se zabývat něčím starým, často i zanedbaným a zdánlivě nevzhledným. Naštěstí tento mor nepostihl všechno obyvatelstvo a jak je vidět z příkladu Šumných měst architekta Vávry, jde pouze o to, jak bude dalším generacím naše minulost předkládána, aby vzbudila jejich zájem.

Namátková péče

Když se začalo v 90.letech s revitalizací Karlína, radnice byla jistě hrdá na zájem zahraničních investorů a zmizení zašlých továren podpořila. Příchod povodně ale mizení staveb urychlil a mimo továren se začaly ztrácet i kvalitní klasicistní domy. V rámci památkové zóny jsou zde chráněny všechny domy a některé z nich jsou ještě navíc zapsány jako kulturní památky. Plošná zanedbanost za poslední půl století však vykonala své a zájemci o volné parcely si začali vybírat ty nejnižší a bohužel nejcennější objekty k demolicím, bez ohledu na jejich památkovou ochranu.

První tiskovou konferenci kvůli tomuto problému svolal Klub v prosinci 2002 a starosta Prahy 8 pan Nosek na ní prohlásil, že: "vše mohli zbourat již po povodni, památek si cení a ŽÁDNÉ DOMY SE JIŽ DEMOLOVAT NEBUDOU". Bagry se ale od té doby prakticky nezastavily. Když se k našemu překvapení na začátku dubna 2004 začalo s demolicí již třetí zapsané památky, bez sejmutí ochrany, Klub svolal další tiskovou konferenci a tentokrát již protestní. Starosta městské části se pro televizní kameru vyjádřil, že: "toto už je opravdu poslední demolice" a my bychom mu velmi rádi věřili. Kvalitních klasicistních domů nejen s estetickou hodnotou je v Karlíně stále dost, ale zájem o ně jeví často spíše demoliční firmy, než jejich zodpovědní majitelé. Nejsmutnějším je fakt, že přes naši tříletou snahu, zde právě došlo k plánované likvidaci poslední technické památky vztahující se k provozu karlínského přístaviště.

Ivan Minář

viz též zde

Tisková zpráva Klubu Za starou Prahu k protestní tiskové konferenci 27. 4. 2004

Historické pražské předměstí Karlín bylo založeno jako promyšlený urbanistický čin v roce 1817 a v nejstarší fázi svého vývoje vystavěno klasicistně v pravidelné blokové zástavbě strukturované třemi průběžnými ulicemi, rozlehlým náměstím a řadou příčných ulic. Pro svůj ojedinělý urbanistický význam a nesporné architektonické kvality spočívající v kompaktních blocích cenné převážně klasicistní zástavby byl Karlín prohlášen památkovou zónou, řada jednotlivých budov má navíc statut kulturní památky.

Po tragické povodni v roce 2002, kdy voda dosáhla až 3,5 metru nad úrovní ulice, se stavební podnikatelé - developeři a Městská část Praha 8 chovají k některým částem Karlína spíše jako k rozvojovému území než k památkové zóně. I když je nesporné, že povodeň domy poškodila, je krajně pochybné, že právě na místech, o která mají investoři zřejmý zájem, byly domy údajně poškozeny tak nevratně, že nezbývá nic jiného, než je podle § 91 stavebního zákona odstranit. Památkové orgány nemají v tomto případě žádnou zákonnou možnost se k věci vyjádřit, natož zasáhnout (viz zde).

Uvolnění parcely lze dosáhnout ve čtyřech až pěti krocích:

1. Developerovi se zalíbí parcela, na níž stojí starý dům.
Varianta a: Tento dům koupí od soukromého majitele nebo obce. (Mimochodem, těžko lze předpokládat, že klasicistní dům developerská společnost kupuje se záměrem jej pietně památkově obnovit.)
Varianta b: Dům zůstane v obecním majetku a zájem developera zůstává v pozadí. (Tento postup je zdánlivě společensky průhlednější a developer nevzbudí předčasně podezření u památkářů.)

2. Najatý statik s kulatým razítkem vypracuje posudek směřující k verdiktu: "neopravitelné poruchy…. ohrožuje životy osob." (V případě, že dům je v obecním majetku, k tomu ale musí někdo nebo něco dát impuls.)

3. Příslušný stavební úřad vydá neprodleně výměr na odstranění stavby, protože nemá důvod licencovanému statikovi nevěřit. Dům se rychle vystěhuje a nikdo již dovnitř nemá přístup z důvodu "ohrožení života".

4. Neprodleně poté následuje demolice.

5. Pokud uvolněná parcela patří obci, musí ji developer vykoupit.

Na základě § 91 stavebního zákona byly zbořeny v Karlíně domy (čp. 110 - zapsaná kulturní památka na nároží Thámovy a Sokolovské ulice v červnu 2003 a čp. 9 - navržená kulturní památka v Pernerově ulici v srpnu 2003), část jiného je právě demolována (čp. 88 - zapsaná kulturní památka v Sokolovské) a několik dalších domů je zřetelně ohroženo.

Klub Za starou Prahu

Protestuje proti nedbalému zacházení s kulturním dědictvím města v památkové zóně Karlín a vyzývá všechny zúčastněné k okamžité nápravě tohoto stavu.

Požaduje, aby byl v co nejkratší době schválen závazný regulační plán památkové zóny Karlín, který jasně definuje památkové kvality jednotlivých domů (a tím zaručí jejich skutečné zachování), stanoví možnou výšku novostaveb a znemožní tak další spekulace s nejstaršími a nejcennějšími karlínskými domy. Skutečnost, že téměř dva roky po povodni žádný takovýto plán schválen není pouze naznačuje, že Městská část Praha 8 preferuje rychlý zisk z prodeje ohrožených domů či volných parcel na jejich místě a nemá tedy sama zájem na stanovení "pravidel hry", která by toto znemožnila. Není nutno připomínat, že takovýto postup je zcela proti smyslu zachování památkových a urbanistických kvalit historického Karlína a v důsledku povede k jeho výraznému poškození či dokonce zániku.

Požaduje, a to nejen v případě Karlína, ale všech demolic navržených podle § 91 stavebního zákona i jinde v Praze nebo České republice, aby byl v procesu řízení o odstranění stavby, je-li stavba kulturní památkou nebo je součástí památkové zóny, zpracován oponentní posudek licencovaného statika, kterého doporučí ústřední nebo územní pracoviště Národního památkového ústavu. Demolice by byla přípustná jen v případě konsensu všech posudků.

§ 91 stavebního zákona:

Zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění novely platné od 1.1.1998:

§ 91: Jsou-li závadným způsobem stavby bezprostředně ohroženy životy osob a není-li možno stavbu zachovat, může stavební úřad výjimečně vydat ústní příkaz k odstranění stavby a zabezpečit odstranění stavby bez projednání s vlastníky stavby. Stavební úřad nejpozději do 3 dnů oznámí písemně rozhodnutí vlastníku stavby a důvody, pro které byl příkaz vydán, a rozhodne o úhradě nákladů na odstranění stavby.

§ 92
(1): Rozhoduje-li stavební úřad o odstranění památkově chráněné stavby, opatří si předem souhlas příslušného orgánu státní památkové péče. Obdobně si stavební úřad opatří souhlas orgánu uvedeného ve zvláštních předpisech, je-li to v nich přímo stanoveno.
(2): Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na vydání příkazu k odstranění stavby podle § 91. Stavební úřad však oznámí orgánům uvedeným v odstavci 1 důvody, které vedly k vydání příkazu k odstranění stavby, pokud možno ještě před započetím odstraňovacích prací.

duben 2004

NA ROZCESTNÍK KAUZY