Na jaře roku 2002 byl Klub poprvé upozorněn na snahy o demolice v jádru památkové zóny Karlín. Vývoj událostí urychlila loňská povodeň a za posledního čtvrt roku situace vykrystalizovala až do podoby, před kterou Klub varoval již dříve. Po několika samovolných zříceních, byl začátkem července vyklizen a zbořen dům čp.110, Sokolovská 92, zapsaný jako kulturní památka r.č. 1-1964.

Dům čp. 110 na nároží Sokolovské a Thámovy ulice těsně před demolicí dne 26. června 2003.
Foto I. Minář

Demolice jak má být?

Již koncem minulého roku byla na Sokolovské ulici zahájena oprava tramvajového kolejiště spojená i s dalšími výkopovými pracemi. Hlavní karlínská třída byla na několik měsíců změněna v neprůjezdný tankodrom a obyvatelům bylo umožněno pohybovat se pouze po torzech chodníků mezi oblaky prachu. Co by však neobětovali pro obnovení tramvajového provozu! V polovině června stavba dostoupila do stádia kladení náspů, které bylo nutno udusávat těžkou technikou a tehdy se poprvé Karlínem rozlehlo mohutné dunění. Vlivem těchto otřesů se podle očitých svědků posouvalo v blízkých domech i nádobí v kredencích. Stavba postupuje směrem od Invalidovny a první z domů, zařazených statiky v kategorii B (nevyjasněné), ke kterému došla, byl právě dům čp. 110.

Byl to dvojpodlažní, čtyřkřídlý, rohový dům, postavený v letech 1839 - 1841, patřící městu, navržený již dlouho před povodní k prodeji, stojící (díky blízkosti metra) na jedné z nejatraktivnějších parcel, zapsaný jako kulturní památka a v patře obydlený nájemníky. V přízemí bylo před povodněmi několik prodejen, které se však již nikdy do svých prostor nevrátily. S vysoušením se začalo až v průběhu zimy a spolu s protějším čp. 88 byl tento dům posledním objektem, kde se půl roku po povodni dalo najít autentické zaschlé bláto. Neobydlená část dvorního křídla se po povodni sesula do stavební jámy na sousední parcele, zbytek zůstal neporušen a do patra se vrátili nájemníci. Klenutá sklepení byla vyklizena, v přízemí byly osekány omítky, vydřeveno několik otvorů a klenebních pasů, ale opravy zdiva ani omítek nebyly nikdy zahájeny. Ze zvláštních důvodů, se právě do tohoto neutěšeného přízemí, přišel podívat sám pan starosta Prahy 8 Josef Nosek a dle očitého svědka byl právě přítomen uvolnění jednoho z opukových kvádrů z metr silného zdiva. To vyvolalo takovou paniku, že byl ihned přivolán statik. Z velkého množství odborníků, kterými Praha 8 disponuje, jím byl naneštěstí právě ing. Černohorský, který navrhoval demolici objektu již na podzim. Je tristní, že tento přístup je pravým opakem práce odborného statika, neboť jak již na stránkách našeho Věstníku mnohokrát zaznělo "prací statika je určovat, jak lze statické poruchy napravit" a nikoliv určovat, co je potřeba demolovat. Dle mnoha odborníků lze s jistými finančními náklady opravit vše, potřebná je však vůle k tomuto kroku. Zazněla dokonce teze, že s přístupem ing. Černohorského by bylo nutno zdemolovat i slavnou věž v Pise, neboť stav její konstrukce je také špatný a též vykazuje ztrátu stability. Souvislost mezi zhoršením poruch a stavebními otřesy na Sokolovské je dle posudku vyloučena, zůstává zde však sporný závěr statického doporučení: "Do objektu je nutno zamezit přístup všem osobám. Stav konstrukce vyžaduje okamžitou opravu a zabezpečení nosných prvků. Doporučuji objekt zdemolovat." Praha, 25. 6. 2003, podepsán ing. Černohorský.

Demolice trvala zhruba tři týdny a z objektu byly na žádost pražského památkového ústavu sejmuty alespoň kamenné konzoly nesoucí pavlače (byly však odvezeny na neznámé místo) a jedna z konzol původního Křižíkova trolejového vedení. Ve fasádní stěně do Thámovy ulice se při demolici objevilo mnoho kusů zazděných polychromovaných a profilovaných pískovcových ostění.

Pohled do dvora domu čp. 110, který byl na třech stranách lemován pavlačemi na kamenných konzolách. Vzadu vlevo část zřícená vlivem výkopových prací na sousední parcele.
Foto I. Minář, listopad 2002

Kdo nechce památku

Po tomto nekrologu se přesuňme o několik kroků přes rozkopanou Sokolovskou ulici, kde stojí dům čp. 88, čerstvě zapsaný jako kulturní památka. Toto zapsání je dílem dlouholeté snahy, která začala v roce 1992 návrhem podaným tehdejším Pražským ústavem památkové péče, podpořeným ještě dvěma, z nichž poslední byl návrh Klubu Za starou Prahu z června 2002. Po tomto jedenáctiletém čekání byl dům s adresou Sokolovská 91 a Pobřežní 64 konečně začátkem března 2003 zapsán.

O snaze Prahy 8 prodat parcelu společnosti Luberon (dceřiná společnost Real Estate) jsme věděli, o laxním přístupu města k vyklizení po povodni také. Zděsilo nás však, když jsme se dozvěděli, že měsíc po zapsání zaslala jedna z vedoucích pracovnic majetkového odboru Prahy 8 ing. Martina Večerová Ministerstvu kultury ČR dopis, v němž požádala o zrušení zapsání čp. 88 za památku. Jako důvod byl uveden zájem města na prodeji novému vlastníkovi, který rozhodně nemá chuť koupit objekt se zpřísněným památkovým režimem. Mezi řádky se pak objevily argumenty jako "špatný stav objektu, řešitelný pouze prodejem", nutná demolice nehodnotných přístavků atd.

Odpověď z MK byla jednoznačně zamítavá a vyjma výtky na nedostatečnost oficiálního podání žádosti (bez obrazových příloh či fotografií) byl žadatel upozorněn, že podle zákona je vlastník kulturní památky povinen "pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před poškozením či znehodnocením". Na druhé straně lze vlastníkovi kulturní památky poskytnout na jeho žádost příspěvek nebo jinou pomoc.

Ještě před doručením odpovědi MK byly na celém objektu rozkradeny okapní svody i části okapů a na dvorním křídle byla rozebrána na několika místech střecha, jakoby náhodou právě nad důležitými částmi krovu. Tyto škody pak byly v červenci vzorně opraveny, ale město stále odmítá zájemce o pronájem těchto atraktivních prostor, které jsou již od roku 1996 nevyužívány. Na další průběh událostí sami netrpělivě čekáme a budeme o něm informovat.

Pohled do Sokolovské ulice vpravo "díky" demolici domu čp. 110 dočasně rozšířený. Dům čp. 88 v levé části záběru se snad již dočká důstojného využití. Město zde pro začátek přestalo rozebírat střechu a zamklo dvůr. Na to že byl objekt v březnu letošního roku zapsán jako kulturní památka, se jedná o velký krok k záchraně objektu. Patro je obydlené a zájemci o pronájem nebytových prostor v přízemí, jsou stále odmítáni.
Foto I. Minář, srpen 2003

Karlín na křižovatce zájmů a investic

V době uzávěrky minulého Věstníku dne 20. 5. 2003, proběhla v Karlínském hotelu Beseda Bonsai tisková konference pořádaná Ústavem dějin umění AV, Uměleckohistorickou společností a Českou komorou architektů. Tématem byl "Karlín na křižovatce zájmů a investic" a garantem setkání byla PhDr.Taťána Petrasová z ÚDU AV.

Po příspěvcích architektů, historiků a památkářů přišli ke slovu i zástupci Real Estate Karlín. Jejich prezentace stavebních záměrů byla koncipována jako spása pro zničenou a zanedbanou část města a vizualizace zamýšlených projektů byly střídány fotografiemi šťastných mladých lidí jako obyvatel budoucího nového Karlína. Po jejich příspěvku následovala diskuse, ve které byl pozvolna vysloven hlavní problém celé kauzy: přes nespornou hodnotu celé lokality zde dosud není ustanovena platná regulace stavebních zásahů. Její vypracování je již několik let zadáno magistrátem odborníkům, ale pro svou náročnost stále není dokončeno. Poslední aktualizace návrhu proběhla po povodních, ale konkrétní termín dokončení není znám. Tato skutečnost tak nechává otevřené možnosti pro developery i architekty. Ti mohou projektovat téměř bez měřítka, neboť jediným jasným kritériem je výška hotelu Hilton, který už sám je prvním velkým architektonickým zločinem na karlínském předměstí. Doufejme, že týmu ing. arch. Havrdy bude umožněno návrh regulace zpracovat co nejdříve a pan starosta Nosek, známý milovník památek, bude moci co nejdříve prosadit jeho schválení.

Na závěr jen drobný postřeh. Na zmíněnou tiskovou konferenci se z vedení Prahy 8 nedostavil nikdo. Vedení městské části poslalo pouze kameramana, který bedlivě celé shromáždění natáčel. Snad se záznam z konference stane oblíbeným studijním materiálem zainteresovaných zaměstnanců.

Ivan Minář

Demolice čp. 110, Sokolovská 92 je prvním útokem developerů na řádně zapsanou kulturní památku v Karlíně. Objekt byl prohlášen za staticky narušený a z důvodu veřejného ohrožení byl podle § 91 stavebního zákona vystěhován a stržen. Na stanovisko památkářů se neptal nikdo. Celý objekt byl podsklepen a tato sklepení prý hrozila provalením kleneb - při demolici byla údajně sejmuta pouze nadzemní část. Po rubu kleneb jezdila po celou dobu těžká technika a přesto nedošlo k jejich zborcení. V pravé části snímku je vidět staveniště nového administrativního paláce. Jak dlouho asi bude trvat společnosti BC2000, která zde staví, než získá i tuto parcelu a jejich kolos se konečně zviditelní?
Foto I. Minář, 17. července 2003