Dům Na Poříčí - dny sečteny ?

Článek pro věstník Klubu Za starou Prahu 1/2002

Klub Za starou Prahu se v loňském roce mimo jiné zabýval i demolicí ohroženým domem čp. 1054-II v ulici Na Poříčí 48. Nebylo to ostatně poprvé, neboť již v roce 1999 Klub podal návrh na Ministerstvo kultury, aby tento objekt prohlásilo za kulturní památku. Ve zdůvodnění návrhu se tehdy uvádělo, že se jedná o pozdně klasicistní dům se starším, barokním jádrem, který představuje jeden z posledních pozůstatků historické zástavby ulice Na Poříčí a zároveň pozoruhodný doklad měšťanského domu první poloviny devatenáctého století, kterých zejména v poslední době valem ubývá (viz demolice domu čp. 973-I na Národní třídě v roce 1994 nebo čp. 1319-II v Žitné ulici v roce 1997). Klubovní návrh byl ministerstvem kultury zamítnut s odůvodněním, že objekt nepředstavuje výjimečně kvalitní architekturu a jako takovému mu plně postačuje ochrana v rámci pražské památkové rezervace, na jejímž území se nachází. V roce 2001 se však Domácí rada Klubu ke svému nemalému překvapení dozvěděla, že vlastník domu, městská část Praha 1, vyhlásil výběrové řízení na prodej tohoto domu a nebude bránit jeho následné demolici. Tato aktivita nepochybně souvisí s plánovanou rozsáhlou výstavbou ve vnitrobloku mezi ulicemi Na Poříčí a Na Florenci, kde vlivní investoři prosazují vybudování obchodně-administrativního centra propojeného systémem pasáží. Dům čp. 1054-II se mezitím okázalým nezájmem o sebemenší údržbu ze strany vlastníka úspěšně podařilo uvést do zdánlivě naprosto havarijního stavu a tak zřejmě uvalení demoličního výměru z důvodů “ohrožení životů lidí” nebude již nic bránit.

Je to smutné. Městská část Praha 1, zahrnující většinu historického jádra města, zřejmě dospěla k názoru, že devastace historického organismu města podpoří investice a pozvedne obchodní a turistický ruch v obvodě. A to je připravovaný osud domu na Poříčí jen kapkou v moři, stačí se porozhlédnout po Malé Straně nebo Starém Městě - jsou místa, která tolik očekávaní zahraniční turisté brzy navštěvovat přestanou, neboť pod náporem “investic” již zcela ztratila svůj historický půvab a charakter.

A je tu ještě jedna zdánlivá drobnost, která činí osud domu na Poříčí ještě závažnějším. V roce 2001 uplynulo 200 let od narození a 130 let od úmrtí architekta a stavitele Josefa Krannera. Jeho osobě je v tomto čísle Věstníku věnován samostatný článek, nebudeme se zde tedy jeho životem podrobně zabývat. Připomeňme jen, že tento dnes dosti neprávem opomíjený architekt velmi výrazně zasáhl do proměn Prahy kolem poloviny 19. století, a to většinou velmi zdařile - viz schodiště z Karlova mostu na Kampu, Desfourský palác v ulici Na Florenci nebo architektonickou část pomníku Františka I na Smetanově nábřeží. A kolem roku 1844 Josef Kranner také navrhl a zrealizoval průčelí našeho “domu na Poříčí”. Nezbývá tedy než konstatovat, že jedinou akcí, jíž si město Praha připomnělo dvojnásobné kulaté jubileum jednoho ze svých architektů, je schválení likvidace jeho díla.

Michal Patrný