Demolice domu čp. 1234 v Novomlýnské ulici na Novém Městě a zadání pro chytrou horákyni
(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2003)
Klub Za starou Prahu připravoval počátkem loňského roku podklady pro žádost o zapsání klasicistního domu čp. 1234-II v Novomlýnské ulici 7 do seznamu kulturních památek. S přípravou tohoto podání se ovšem z těžko ospravedlnitelných důvodů osudově opozdil a loňská povodeň pak byla příčinou (či záminkou ? - to dnes již nikdo nezjistí) rychlé demolice budovy, na jejíž parcelu si investor již dlouho předtím brousil zuby.
Fasáda domu čp. 1234-II tvořila severní stranu slepé Novomlýnské ulice.
Foto: M. Patrný, únor 2002
Stručná historie místa a domu
Mám nyní nutkání rozepsat se nadšeně o "staré" Klimentské a Novomlýnské ulici, o bizarních skupinách ostrůvků a mlýnů dolního novoměstského břehu, jimž šplouchaly vltavské vlnky na zápraží, o starobylých rozlehlých domech a ulicích dlážděných mlýnskými kameny. Nebudu tím ale nyní rozptylovat pozornost, i když by se mi tolik chtělo, a případné zájemce navedu jen na vhodnou literaturu (Poznámka 1). Nezvratnou skutečností však je, že tato část města se dnes svému historickému předobrazu již vůbec nepodobá. Nábřeží bylo zregulováno v druhém desetiletí 20. století a poté zejména ve 20. letech nově zastavováno. Meziválečné regulační záměry však nebyly důsledně naplněny a okolo kostela sv. Klimenta a Novomlýnské vodárenské věže zůstala zachována skupina starých domů, mezi nimiž je nejznámějším tzv. Vávrův mlýn proslavený nástěnnými malbami od Josefa Navrátila, dnes budova Muzea poštovní známky.
Právě od Vávrova mlýna a s ním sousedícího klasicistního domu čp. 1238-II vychází zbytek někdejší Novomlýnské ulice. Zbořený dům čp. 1234-II, který tvořil část severní strany této, dnes slepé, uličky, byl postaven roku 1853 podle plánů arch. Josefa Liebla s užitím hmoty staršího objektu, pravděpodobně ze 16. až 17. století. Dům byl řadový, dvoupatrový, s hladkou pozdně klasicistní fasádou o jedenácti osách, z nichž tři východní se šikmo zalamovaly dle původního průběhu Novomlýnské ulice. V přízemí byl vjezd s dvoukřídlými vraty s typickým motivem slunce. Do dvora byly v patrech vysunuty pavlače s částečně dochovaným původním litinovým zábradlím.
Ještě za Rakouska-Uherska se počítalo s nově regulovaným břehem pro přístavní a obchodní čtvrť, jakési "prodloužení Karlína do vnitřní Prahy. Skladiště měla býti současně překladišti na dopravu železniční. Z tohoto zamýšleného připojení kolejí vyvinula se patrně myšlenka, těsně před válkou se objevivší - zříditi na celém pobřežním prostranství nákladové nádraží." (Poznámka 2). Tento záměr naštěstí přerušila první světová válka. Nová republika pak měla s dolním novoměstským břehem mezi mosty Štefánikovým a Hlávkovým mnohem prestižnější záměry. Byl určen pro výstavbu ministerských budov a dalších státních úřadů. V soutěži na architektonicko-urbanistické řešení tohoto prostoru uspěl v roce 1919 návrh architektů Antonína Engela a Bohumila Hübschmanna. Podle něj byla postavena mohutná budova ministerstva železnic (1927-1931), projektovaná A. Englem, ale ještě předtím budova ministerstva veřejných prací, určená pak nemocenské pojišťovně (B. Hübschmann, F. Roith, 1924-1926). Z této stavby, se však podařilo směrem do nábřeží realizovat jen polovinu navrženého objemu. Že jde jen o torzo velkorysého záměru, prozrazuje již na první pohled i neznalému chodci uspořádání fasády, která, zamýšlena jako symetrická, bez své poloviny ztrácí logiku, i holá boční štítová zeď, která ční bezradně nad ostrůvkem historické zástavby kolem kostelíka sv. Klimenta. Právě tato zeď, dnes využitá pochopitelně jako reklamní plocha, donedávna přiléhala ke klasicistnímu pavlačovému dvoru domu čp. 1234-II, jehož nedávná demolice je podnětem k napsání tohoto článku.
Pavlačový dvůr domu čp. 1234-II těsně přiléhal ke štítové zdi nemocenské pojišťovny.
Foto: M. Patrný, únor 2002
Povodeň jako deus ex machina
Žádost o demolici domu čp. 1234-II v Klimentské ulici byla projednávána na Státním památkovém ústavu v hl. m. Praze v lednu 2002. Vzhledem k významu objektu jako organické součásti fragmentu historické zástavby této lokality z doby před regulací břehů byla demolice shledána nepřípustnou. V srpnu 2002 pak Vltava ve svém nezapomenutelném historickém výkonu přišplouchala opět na zápraží domů Novomlýnské ulice a pravděpodobně si tam také trochu zařádila, protože Odbor výstavby Úřadu Městské části Praha 1 nařídil vlastníkovi stavby, firmě Pragis Holding s.r.o., odstranění stavby podle § 91 stavebního zákona. Místní šetření dne 7. 10. 2002 totiž zjistilo, že "došlo ke zborcení stropu na 2. NP a komínů, východní trakt a klenby pavlačí jsou destruovány. Ve dvoře objektu je kaverna. Z důvodu destrukce části zaplaveného objektu a výskytu kavern je zbývající část objektu v tak závažném stavu (staticky labilní), že hrozí zřícením a tím bezprostředně ohrožuje životy osob." (Poznámka 3). Neprodleně, již 9. října 2002, bylo vydáno tímto úřadem rozhodnutí o odstranění stavby, jehož výkon v obecném zájmu byl nařízen ve lhůtě do 31.10. 2002. Vzhledem k nutnosti "okamžitého neodkladného výkonu rozhodnutí v obecném zájmu," nebyl případnému odvolání účastníků řízení proti tomuto rozhodnutí přiznán odkladný účinek. Co bylo nařízeno, to bylo vykonáno.
Vlastníkovi přišlo zbourání starého domu velmi vhod, vždyť o něj sám již před povodní usiloval a již tehdy předvedl i návrh novostavby na tom místě. Bylo tedy otázkou nedlouhé doby, kdy se na příslušných památkových orgánech žádost o vyjádření k projektu nové budovy na uvolněné parcele opět objeví. Návrh novostavby, který byl pak skutečně projednáván v prosinci 2002 v rámci územního řízení, obsahuje dvě podzemní a devět nadzemních podlaží. Do podzemí byly směrovány garáže a technické zázemí, v nadzemních podlažích mají být umístěny obchody, kanceláře a byty. Deváté podlaží je řešeno jako ustupující a přesahuje výšku sousedního objektu (nedokončená budova nemocenské pojišťovny) o 1,7 m. Objekt je stavěn jako železobetonový skelet, fasády jsou řešeny v kombinaci sklo - kov - kámen (pískovec). Vědecká rada ředitele Státního památkového ústavu v hl. m. Praze konstatovala, že "nově navržená budova je příliš vysoká, je ji třeba vázat na korunní římsu polikliniky … v žádném případě nepřekročit hřeben střechy polikliniky. Štítovou zeď směrem k západu nad nízkým klasicistním objektem je třeba ponechat bez architektonizování (balkony jsou zcela vyloučeny)." (Poznámka 4).
Důvěrně známý pohled z nábřeží. Dům čp. 1234-II je skryt mezi štítovou zdí s reklamou na pojišťovnu Zürich a pozdně klasicistním křídlem domu 1373-II, kolmým k řece, které je zachováno. Jde o část plochy, na níž měla stát pravá polovina mohutné budovy nemocenské pojišťovny.
Foto: Michal Patrný, únor 2002
Nečekané rozpaky závěrem
Necháme stranou otázku, zda povodeň demolici domu čp. 1234-II v Novomlýnské ulici napomohla mimoděk či jinak. Znepokojují mne a rozpaky v mé hlavě budí v této souvislosti jiné úvahy: Že Hübschmannova a Roithova budova nemocenské pojišťovny (čp. 1235-II) nebyla ve své době dokončena je skutečností a není zvláště důležité, proč se tak stalo (nedostatek státních financí v době hospodářské krize ?, již uspokojený požadavek na kapacity úředních budov ?). Zachování přilehlého ostrůvku historické zástavby, kterému poválečná i současná doba dala prioritu před dokončením zbytečně mohutného a kapacitně nadbytečného objektu, je pro nás docela logický a setrvání sousední budovy v torzálním stavu dostatečně zdůvodňuje. Ale co nyní, když byl uvolněn pozemek, na němž se měla rozkládat přibližně šestina (?) rozlohy nábřežního průčelí nemocenské pojišťovny? Jestliže rezignace na její úplné dokončení v původním objemu je logická, protože i po zboření domu čp. 1234-II zůstává kolem kostela sv. Klimenta dostatek historických domů hodných ochrany, neměla by alespoň novostavba na uvolněné parcele vědomě reflektovat sousedství s nedokončenou budovou? A když už nemá být jejím přímým optickým pokračováním (k tomu by se žádný současný architekt samozřejmě nepropůjčil), nemohla by být alespoň vědomým navázáním a pokusem o soudobými prostředky vyjádřené, ale přesto harmonické, sousedství? Namísto toho se předložený návrh novostavby tváří, jakoby se nemusel ohlížet na nic, na souseda zprava ani zleva.
Podmínka harmonického splynutí s okolím je naštěstí vyjádřena v Rozhodnutí Odboru památkové péče MHMP, kde ji stylisticky poněkud komplikovaně shrnuje věta: "kontrastnost (rozuměj: vůči okolí) předloženého hmotového návrhu i řešení fasád není z hlediska památkové péče cílem nového řešení." (Poznámka 5). Současně jsou pak formulována doporučení pro zpracování nového architektonického návrhu, který by měl vůči sousední budově nemocenské pojišťovny dodržet výšku hlavní římsy, z ohledu k ní též zkusit variantně sedlovou střechu s klasickou krytinou a vikýři se stříškami krytými měděným plechem, omezit míru prosklení ve fasádách a pětipatrový předsazený arkýř nejlépe vypustit. Současně by se měl nový návrh také citlivě vyrovnat se sousedstvím z druhé strany. Fasáda novostavby nad úrovní střechy klasicistního domu čp. 1373-II má být, jak doporučuje rozhodnutí památkového odboru, řešena takovým způsobem, aby bylo docíleno jemnějšího měřítka ve vztahu k nízkému objektu.
Zkrátka a jednoduše: vstupovat do partie rozehrané ze dvou stran není snadné. Investor se sice může radovat, že má prázdnou parcelu na lukrativním místě, ale bude mít jím oslovený architektonický atelier dost důvtipu vyřešit zadání hodné chytré horákyně?
Soutěžní návrh A. Engela a B. Hübschmanna na budovy ministerských
budov na dolním novoměstském břehu. Perspektivní pohled z Letné.
Převzato z časopisu Styl, ročník II., Praha 1921-1922
Kateřina Bečková