Hlavním tématem minulého věstníku se stala kauza ohroženého Karlína. O problematické situaci v této památkové zóně jsme Vás tehdy informovali s téměř prorockým nádechem a jak je vidět, všechno naše úsilí bylo oprávněné. KZSP se stal jednou z roznětek mediální kampaně namířené proti lidské hrabivosti a neochotě navazovat na tradici a historického ducha tohoto předměstí. Situace na konci loňského roku byla velmi nejasná a všechny závěry (i případná obvinění) byly odloženy na jaro. Zimní mrazy měly podle odborníků prověřit stupeň poškození jednotlivých budov a rozhodnout o jejich dalším osudu.

Povodňová zkáza postihla všechny vlastníky bez vyjímek a až následně se ukázalo, kdo je dobrým hospodářem a kdo je pouze “vlastníkem” parcely, na které se nachází jakýsi dům. Velkou pozornost jsme věnovali činnosti Úřadu městské části Prahy 8 a Odboru za obnovu Karlína, zřízeného jako zvláštní štáb pro řešení problémů způsobených loňskou povodní. Vyjma koordinací vysoušecích prací, byl jedním z jejich nejviditelnějších činem provizorní zateplení nahých částí staveb. Většina domů s odstraněnými omítkami do výše zaplavení, byla obalena pláštěm z minerální vaty (orsilu o síle 2cm), osazené na plastových distančních terčích. Jak nám potvrdila řada odborníků, toto opatření je téměř zbytečné a u vytápěných objektů pouze posunuje hranici kondenzující vlhkosti v hmotě zdiva. Dalším počinem bylo vybudování ochranných mříží na vstupech do částí objektů, které často neměl nikdo důvod navštěvovat ani před povodní. V případě, že se jedná o provizorní zajištění, je velmi sporné použití velmi trvanlivých materiálů (pozinkovaná ocel) a budování obzvláště bytelných konstrukcí. Jak jsme se dozvěděli, velmi sporná situace nastala i v případě rozdělování levné nafty pro vysoušeče, kterou stát vyčlenil jako pomocné gesto z hmotných rezerv, ale domníváme se, že tyto problémy patří spíše do roviny novinářské. Rádi bychom na tomto místě vyslovili uznání činnosti Městské části Praha 8, ale jsme přesvědčeni, že některé investice mohly být provedeny úsporněji.

Demolice

Na tiskové konferenci o Karlínu (uspořádané naším Klubem 4.12.2002), vystoupil starosta MČ Prahy 8 Josef Nosek a všechna případná obvinění z demoličních tendencí vyvrátil tvrzením, že pokud by chtěli, mohli v době výjimečného stavu “zbourat cokoliv”. Toto stanovisko se později ukázalo poněkud přehnané. Referenti Klubu, za spolupráce s NPÚ hl.m.Prahy vypracovali seznam 26 nejohroženějších staveb, z nichž tři byly dokonce již navrženy na zapsání jako národní kulturní památka. Těmito kroky jsme se připravili na obranu proti předpokládanému developerskému tažení, pro které je nynější historické předměstí pouhou kolonkou v marketingových plánech. Naše očekávání se začalo plnit. Ještě před koncem roku bylo zažádáno o povolení k demolici několika námi vytipovaných staveb. Nyní ke konkrétním případům:

Čp.9, Pernerova 40

Zřejmě nejstarší karlínský dům po invalidovně, postavený ještě v době před založením pravidelné uliční sítě. Díky náhodě a zřejmé snaze urbanistů 19.století stojí jeho palácové průčelí souběžně s uliční frontou. Před povodní byl soukromým vlastníkem (Geco Tabak a.s.) využíván jako skladiště a balírna. Po povodni byl objek vyklizen a přes neporušenou statiku se nikdy nedostal z kategorie C (rizikové). Již v prosinci 2002 byl oplocen i s potřebným prostorem pro demolici a v únoru bylo zažádáno o povolení k jeho odstranění. Několik týdnů před tím,byl navržen na zapsání jako památka…

---

Klasicistní dům čp.9, Pernerova 40. Začátkem tohoto roku byl ve stejné době navržen na památku i na demolici. Jsme zvědavi, kdo bude rychlejší.

---

Čp.110, Sokolovská 92 na rohu s Thámovou ulicí

Čtyřkřídlý, dvoupodlažní pavlačový dům v majetku města, zapsaný jako památka a obývaný. Při povodni se propadlo nejmenší dvorní křídlo do výkopové jámy pro základy budovy “Corso III”. Názor statiků byl jasný: zbylá křídla jsou staticky neporušená a nájemníci se tedy vrátili do svých domovů. Objekt byl dlouho držen v kategorii B (nevyjasněné) a jeden ze statiků Odboru pro obnovu Karlína dokonce navrhoval jeho demolici (Ing.Černohorský). Naštěstí byla odstraněna pouze nejvíce poškozená část a kamenické detaily byly citlivě sneseny. Žádost o demolici však podána byla a zbytek poškozené části smutně přihlíží, jak jsou jeho šťastnější křídla vysoušena a opravována.

---

Dům.čp.110, Sokolovská 92 - kamenná konzola, která nesla pavlač ve zříceném dvorním křídle (v pozadí je vidět rostoucí staveniště paláce Corso III)

---

Takto vidí Národní kulturní památku dělník, budující “nový Karlín”

---

Čp.88 a 64, Sokolovská 91 a Pobřežní 64

Dvojdílná čtyřkřídlá budova bývalého rybného překladiště a potřebné administrativy. Impozantní dům, o jehož osud se klub zajímal již od jara 2002, po objevení projektu na mnohapodlažní objekt na této parcele. V části do Sokolovské ulice se začalo s čištěním a sušením až na konci roku, dávno po začátku mrazů. Široký dvůr, vhodný pro otáčení aut, se stal pro tuto zimu oblíbeným překladištěm překupníků s kradenou státní naftou, určenou do vysoušečů. Přízemní trakt do Pobřežní ulice byl dlouho veden jako rizikový (C/R) a až začátkem letošního března byly osekány omítky i zde. Odkryla se tak pohled na mnoho etap historických přestaveb a krásné a neporušené klenby. V témž měsíci se objevila na vývěsce P8 zpráva o záměru pronajmout objekt “předem známému zájemci”. Tímto šťastlivcem se stala nám již známá firma Luberon, která je dceřinou společností Real Estate. Tato firma se již dříve snažila o koupi této PARCELY a právě ona stála za projektem novostavby, zachovávajícím pouze průčelí do Sokolovské ulice. Objekt byl navržen na památku již několikrát, poprvé v roce 1992. Zatím stále bez odezvy. Pozitivní je však vyhlídka na příjemné posezení v plánované restauraci, kterou zde společnost Luberon hodlá dle záměru provozovat. Po jejím otevření se snad objekt dostane do širšího povědomí a možná si jej někteří pracovníci Ministerstva kultury natolik oblíbí, že k jeho zapsání nakonec dojde.

---

Opukové zdivo, valené klenby a podlaha z pískovcových desek. Tyto prostory sloužily v 19.století jako překladiště ryb, přivážených po zaniklém rameni Vltavy. Před potopou sloužily jako útočiště bezdomovců a do února 2003 jako skladiště suchého bahna. Doufejme, že Praha 8 bude mít štěstí při hledání dalšího vhodného využití. Dům čp.88, Pobřežní 64

---

Čp. 171, Kollárova 16

Skvrna na dobré pověsti Odboru pro obnovu Karlína. Třípodlažní dům v majetku města, stojící v cenné uliční frontě a zapsaný, stejně jako tři sousední domy, do seznamu památek. Do dvora se otevírá typickým pavlačovým průčelím na kamenných konzolách, stejně jako dvě nižší dvorní křídla. Tento dům byl před povodní přímo mekkou řemeslné a pedagogické činnosti. V přízemí sídlilo několik výtvarných dílen a po vstupu nepříliš udržovaným průčelím se člověk ocitl v živém a útulně zrekonstruovaném prostoru. Po opadnutí vody se zde objevili dělníci jakési slovenské stavební firmy a velmi necitlivě začali s odstraňováním omítek. Poté co poničili historické pískovcové ostění u vstupního portálu je přítomní nájemníci raději odeslali a z obavy z dalších škod se pustili do čištění sami. Klenby ve sklepení byly vydřeveny a objekt byl statiky shledán bezpečný pro návrat nájemníků. Voda zde pouze vymlela otvor v dělicí stěně mezi sklepem sousedního domu a narušila část přízedního pilíře. Vzhledem k předchozím zkušenostem se správcovskou firmou Austis, zažádal jeden z nájemníků o stavební povolení na statické zajištění domu a byl připraven sám tuto minimální opravu uhradit. Žádost byla podána v září a až v listopadu přišlo rozhodnutí vlastníka, tj.města, o jejím zamítnutí. Mezitím zde došlo k zvláštnímu incidentu.Sám vedoucí OPOK Filip Koucký jednoho dne vyhnal za peníze nájemníka najaté brigádníky, se slovy “nechte toho, stejně se to bude bourat” z objektu. Nájemník (L.Skoblík), který po povodni na vlastní náklady rekonstruoval celé přízemí, se posléze odvolal na Magistrát hl.m.P. a až v únoru letošního roku sem město vyslalo stavební firmu, která pod vedením statika Ing.Bardy provedla zajištění domu, ve kterém se bydlí již od září. Tristní zůstává skutečnost, že povolení pro stavbu, která je již provedena, dosud nebylo vydáno a koncem února se pouze dostavila komise z magistrátu, aby přiměla pana Skoblíka, aby své odvolání stáhl. Tento dům je zřejmě jediný v Karlíně, který nese přímo na průčelí hrdé označení Národní kulturní památka.

---

---

Jaký pohled se asi naskýtal tomu, kdo vyšel na pavlač, před více jak sto lety. (Corso Karlín přes dvory z Kollárovy 16)

---

Pilíř ve sklepení domu v Kollárově ulici 16. Na povolení k jeho opravě se čekalo půl roku a nájemník prostoru nad ním dostal zákaz provést opravu na vlastní náklad. Tichý doklad toho, že město vychází vstříc spíše zahraničním milionům, než drobným a hospodárným investicím.

---

Příklad dodatečného zajištění karlínského domu založeného na pilířích. Práce byly provedené až po povodních, za citlivého přístupu statika (Ing.Barda) a z financí města. (Kollárova 16)

---

Čp.136, Pernerova 43 a 45

Smutný osud nájemníků bez zastání. Dva klasicistní domy stojící přímo v sousedství historických průmyslových hal. Díky své unavené šedomodré fasádě zaujmou pouze toho, kdo se pozorně rozhlíží. Vyšší třípodlažní dvoukřídlý dům, s průčelím zdobeným vysokými pilastrovými řády, stojí na nároží do Thámovy ulice a stal se již dříve majetkem společnosti Real Estate. Ta má ve svých velkolepých urbanistických plánech do těchto míst projektovaný rozsáhlý blok s velmi originálním názvem “Palác Karlín”, plánovaný společností Immorent. Oba objekty jsou podsklepené, staticky nenarušené a v jejich zdivu se údajně skrývá starší sakrální stavba. Nižší dvojpodlažní dům s velkým dvorním traktem byl do roku 2002 majetkem města. V průběhu roku však byl v tichosti též prodán společnosti Real Estate. (Ta vlastní již všechny okolní stavby a zejména sousední parcely se zmíněnými halami.) Vzhledem k tomu, že objekt je obydlen nájemníky a omítky v přízemí jsou otlučeny, vyhlíží celá situace jasně. Komplikace se objevily až v okamžiku, kdy jsme se dozvěděli, že byla podána žádost na odstranění celé stavby. Nájemníci ještě v březnu 2003 nevěděli, že jejich dům již nepatří městu a velkým překvapením pro ně byl i návrh na demolici. Jak jsme se dozvěděli, zákon v tomto případě nařizuje vlastníkovi, aby nabídl dům přednostně ke koupi nájemníkům. Zde se bohužel ukázalo, že město zachází se stavbami spíše jako s parcelami ke spekulacím a případná historická hodnota je bezostyšně přehlížena. Na případu tohoto domu se v blízké době ukáže, jak pracuje ochrana v rámci Památkové zóny, neboť návrh na odstranění byl jednoznačně zamítnut NPÚ hl.m.P. a zůstává pouze otázkou Magistrátu, zda posvětí tento záměr, či nikoli. Velkým neštěstím nájemníků je v tomto případě i současná světová situace, ve které se zájem médií obrací spíše k problémům krvavějším, než je bezpráví páchané na několika rodinách v zapomenutém domě.

---

Dvojdům čp.136 v Pernerově ulici 43 a 45 s jedním společným vstupem a dvěma neobvyklými schodišťovými věžemi. Vyznačuje se naprostou opomenutostí a s ní spojeným množstvím nedotčených detailů z 19.století. Interiér tohoto domu se posledních sto let nezměnil a nyní byl tiše prodán městem a na jeho místě má vyrůst novostavba.

---

Náš seznam z konce roku 2002 zahrnoval mnoho staveb a bylo by příliš zdlouhavé rozepisovat se o jednotlivých případech. O domech, které opuštěné byly, můžeme pouze konstatovat, že jejich stav zůstává stejný, a tam, kde se vlastník alespoň trochu snažil, vyvíjí se situace alespoň pozvolna k lepšímu. Jak nás informoval Stavební odbor P8, bylo požádáno zatím o demolici těchto domů :

• Čp.148, Křižíkova 34 - dům který se zřítil 15.8.2002 (dosud není odklizen)
• Čp.194, Křižíkova 36 - sousední, volně stojící dům bez vážnějších poškození (soukromý, od povodně se zde nehnulo s ničím a asi už ani nehne)
• Čp.219 a 623, Křižíkova 60 - průmyslové a administrativní objekty sousedící s halou Dukla
• Čp.125, Křižíkova 63 - stavba svévolně stržená vlastníkem 20.9.2002 (suť byla jako zázrakem ihned odvezena a vlastník lačně nastavil ruku po náhradních bytech, kterých, jak se později ukázalo, požadoval a dostal více, než jich zde bylo)
• a jmenované čp.9, 136 a 110 (o většinu demolic zažádala firma Quarta)

Oproti předchozí tradici upozorňovat spíše na stinné stránky novodobých stavebních aktivit, se Klub v poslední době začal věnovat i pochvalnému mručení nad zdařilými architektonickými počiny v historickém prostředí. Jako referent pro Karlín si dovolím přidat také bod k tomuto snažení. Při procházení “svým” předměstím jsem se setkal s několika příklady zdařilé rekonstrukce a citlivého přístupu k historickému dědictví. Je tristní, že právě popovodňové otloukání omítek přispělo k tomu, že na spoustě staveb se objevily odkryté historické artefakty, známé do té doby pouze odborníkům. Při pohledu na tyto detaily si musel uvědomit hodnotu této památkové zóny i laik a je nesporné, že jejich originalitu nepředčí žádné moderní paláce vonící sklem a železem. Vzhledem k probíhající opravě tramvajové trati je Sokolovská ulice stále ještě nevlídným staveništěm, ale i zde jsou již místa, na kterých se zdá, že povodeň byla před mnoha lety a ne před půl rokem. Z těch několika otevřených restaurací bych rád jmenoval pizzerii Vesuv na rohu Sokolovské a Šaldovy ulice, kde je hlavně v samotném interiéru patrná výše zatopení vodou (Vanitas pod stropem). Nezvykle vkusná a citlivá rekonstrukce se vydařila v Křižíkově ul.73, kde provozuje italská rodina penzion. Přesto, že povodeň naprosto zničila jejich čerstvě dokončenou práci, budují zde prostory které svou kvalitou a vkusem ostře kontrastují se sousedními zanedbanými domy.

Přijde voda znovu ?

Proti riziku samotné povodně se dá bojovat pouze penězi. Plánované protipovodňové hráze, zajišťovací systémy jednotlivých domů, pojistky v kanalizačním systému atd., vše je pouze otázkou financí. Tuto zimu se údajně dvakrát zvýšila hladina řeky natolik, že chybělo 0,5m aby vystoupila v Karlíně z kanálů. První voda při povodni se do Karlína dostala právě takto - kanály do sklepení. Další vlny přišly přímo z koryta Vltavy (od hotelu Hilton a ulicí Švábky). Nebezpečí stále trvá, ale je jisté, že i při plánované výstavbě hráze na Rohanském ostrově se může situace při další povodni vyvinout zcela nečekaně. V srpnu se voda rozlila do celého Karlína a Libně a škody způsobené v Holešovicích, Stromovce a Tróji byly též značné, ale zúžení řečiště novou regulací může napříště způsobit zesílení průtoku a řeka s přirozenou tendencí meandrovat se může začít chovat zcela jinak… Odpovědi na tyto otázky jsou ponechány otevřené, ale za Klub se mohu zaručit, že se touto kauzou budeme dále zabývat a o jejím dalším průběhu Vás budeme informovat.

Ivan Minář
Foto autor článku.