Jednatelská zpráva Klubu Za starou Prahu za rok 2001

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2002)

Činnost Klubu Za starou Prahu v roce 2001 byla stejně mnohostranná jako v letech předchozích. Domácí rada se zabývala památkovými případy v historickém jádru Prahy i v jejích okrajových čtvrtích a v několika případech se vložila i do kauz mimopražských.

Prvním případem, kterým se Domácí rada v roce 2001 zabývala, byla nezákonná demolice barokních kleneb v Hergetově cihelně na Malé Straně. Tato těžce zkoušená památka byla navíc poškozena proražením velkých arkád na straně k řece, které zde nikdy nebyly a jejichž vznik je motivován pouze zřízením restaurace v bývalé konírně. Klenby byly ztrženy nezákonně, naopak arkády byly proraženy se souhlasem památkových institucí. Klub podal návrh na přezkoumání rozhodnutí odboru památkové péče Magistrátu, v němž tento úpravy umožnil. Ministerstvo kultury dalo Klubu za pravdu a zmíněné rozhodnutí zrušilo. Jeho rozhodnutí však nemá odkladný účinek, stavební povolení je vydáno a vítězství Klubu je prozatím pouze morální.

Na počátku roku se rovněž znovu zaktualizovala ožehavá otázka rekonstrukce Karlova mostu, kterou připravuje se svým týmem rektor ČVUT prof. Jiří Witzany. Jeho záměrem je velká rekonstrukce mostu, při níž mají být z velké části odstraněny násypy na klenbách a zejména pak betonová deska, která byla jako stabilizační prvek vložena do mostní konstrukce při poslední velké opravě v 70. letech 20. století. Most sám přitom není v havarijním stavu a vykazuje pouze místní poškození zatékající vodou.

Podle názoru Klubu je hlavním problémem mostu jeho nedostatečná hydroizolace a tím způsobené zatékání do mostní konstrukce. Odstranění desky a násypů je příliš razantní zásah, který by most příliš zatížil a vystavil možnému poškození. Vzhledem ke stabilitě mostu je možná i zbytečný a vše by vyřešila nová kvalitní izolace jeho povrchu. Klub se domnívá, že most nepotřebuje generální rekonstrukce v rozmezí 30ti let, ale pravidelnou údržbu, která by potíže odstranila hned v začátcích. Na popud Primátora hl.m. Prahy arch. Jana Kasla vytvořil Klub ve spolupráci s Českým svazem stavebních inženýrů komisi, která má za úkol projekt prof. Witzanyho oponovat. Klub rovněž uspořádal přednášku odborníků z Řezna, kteří prezentovali své zkušenosti s údržbou a obnovou řezenského románského mostu

Evergreenem památkové péče se již pomalu stává pomyslná pouť Slovanské epopeje Alfonse Muchy po pražských přestavbách a novostavbách. Po Josefských kasárnách a podzemí restaurantu Expo 58 doputovala idea umístění monumentálního cyklu do Průmyslového paláce na Výstavišti. Jeho prostor by přitom byl podle představ pražských radních přepatrován tak, aby pod vystavenými obrazy mohly nerušeně probíhat komerční veletrhy. Projekt byl nepříznivý jak pro obrazy, tak pro samotnou halu paláce, a podle posledních informací byl snad zamítnut.

Dalším místem pro osazení obrazů se nyní má stát jízdárna Valdštejnského paláce, což je na přechodnou dobu možnost patrně nejvhodnější. Podle názoru Klubu jsou tyto hypotetické přesuny nicméně nedůstojné jak díla, tak města Prahy, kterému byla epopej tvůrcem darována s tím, že pro ni musí postavit nový pavilon. I po stu letech se jeví výstavba nového pavilonu jako nejlepší řešení s tím, že vůbec nemuší být umístěn v centru města, ale naopak může oživit některou z okrajových metropole, které mají katastrofální nedostatek kulturních stánků tohoto typu.

Po nadějném výsledku prvního kola jednání o záchranu Janákova hotelu Juliš na Václavském náměstí se během loňského roku ukázala dohoda s majitelem objektu jako iluzorní. Na počátku roku byl bez vědomí památkových úřadů zbořen patrový funkcionalistický dům při Františkánské zahradě a letmý pohled do interiérů samotného hotelu naznačuje, že byla pravděpodobně provedena většina z úprav, které v předchozím roce zvedly vlnu nesouhlasu odborné veřejnosti. O unikátní funkcionalistické architektuře hotelu Juliš tak lze v tuto chvíli bohužel mluvit jen v minulém čase.

Složitým památkovým případem byla rekonstrukce kostela sv. Anny na Starém Městě. Po staletí chátrání a devastace vznikl konečně záměr, který může znamenat záchranu tohoto středověkého chrámu. Projektu rekonstrukce se ujala známá architektka Eva Jiřičná. Její pietní a odpovědný přístup byl po razantních zásazích z posledních třiceti let zárukou zdárného provedení celé akce. I přes to se našel jeden sporný bod - prezentace unikátního gotického krovu, který se zázrakem uchoval na kostele až do našich dnů. Podle původního projektu měly být kvůli propojení prostoru lodi a krovu odstraněny vazné trámy krovu, které zde byly jako kopie osazeny v sedmdesátých letech. Proti tomuto záměru se postavily památkové instituce včetně Klubu s tím, že ač kopie, jsou trámy součástí krovu a je třeba je respektovat. Do toho se rozhořela diskuse o původním počtu vazných trámů, neboť při rekonstrukci jich byl mylně osazen dvojnásobný počet. Zmíněné propojení prostoru lodi a krovu rovněž nenalezlo u památkového ústavu pochopení. Navržené úpravy OPP MHMP nepovolil, investor se odvolal, a Ministerstvo kultury nakonec volilo ve svém rozhodnutí kompromisní řešení.

Problémem, který díky mediální publicitě zaujal širokou veřejnost, byl návrh výstavby dalších mrakodrapů na Pankrácké pláni. Americký architekt Richard Meier představil svůj návrh, podle kterého by na pláni měl vyrůst 160ti metrový mrakodrap, který zhruba o třetinu převyšuje stavby stávající. Návrh vyvolal pochopitelně bouřlivý ohlas, a to pozitivní i negativní. Na neutěšeném stavu pláně se shodli všichni, způsob řešení problému již byl dosti odlišný. Klub Za starou Prahu se zařadil po bok odpůrců projektu, když konstatoval, že výstavba mrakodrapů na pláni byl od počátku omyl, který se jen těžko napraví tím, že se zde postaví mrakodrapy další. Podobný názor zaujal i památkový ústav a odbor památkové péče Magistrátu. V tuto chvíli je budoucí osud projektu nejasný, neboť jej zamítl i Útvar rozvoje města. Investor zde zatím realizuje menší stavby a sami architekti přiznávají, že na výstavbu mrakodrapů možná ani nedojde. Město každopádně promarnilo šanci vytvořit promyšlený regulační plán a vyřešit problém, který se dotýká pláně i celého městského jádra.

Svého závěru došla nešťastná kauza přestavby restaurace EXPO 58 na kancelářskou budovu. I přes nezákonnost rozhodnutí OPP MHMP, kterou konstatovalo Ministerstvo kultury, byla přestavba dokončena a v současné době slouží svému novému účelu. Zkáza restaurace a její následná přestavba na administrativní objekt završila zánik památek tzv. bruselského stylu v Praze, neboť všechny zbývající památky tohoto období byly v posledních deseti letech zbořeny či přestavěny.

Nejvýraznější kauzou uplynulého roku byla ovšem bezesporu přestavba Sovových mlýnů na galerii moderního umění, respektive spor o skleněnou krychli, která má objekt završit. Samotná idea umístění galerie do chátrajících mlýnů je více než vhodná a spory s památkovými orgány nastaly až ve chvíli, kdy se již po vydání stavebního povolení rozhodla galeristka Meda Mládková prosadit umístění skleněné krychle, která má dominovat nejen areálu, ale i širokému okolí. Projekt postupně zamítly všechny památkové instituce, poradní sbory i vědecká rada ministra kultury. Paní Mládková se nakonec v rámci rozkladu odvolala přímo ministru kultury, který se neztotožnil s názorem svého odboru památkové péče ani své legislativní rady a instalaci krychle povolil. Po rozhodnutí ministra svolal Klub Za starou Prahu protestní tiskovou konferenci, kde označil ministrovo rozhodnutí za svévolné a nezákonné - svévolné proto, že jde proti jednotnému názoru odborné veřejnosti a nezákonné z důvodu jeho rozporu s vyhláškou, jíž byla v roce 1971 vyhlášena Pražská památková rezervace.

Ministrovo rozhodnutí poškodilo autoritu památkové péče jako takové, a naznačilo, že obor nemá zastání ve svém nejvyšším představiteli. Krychle bude osazena v jarních měsících roku 2002 a je až komickým paradoxem, že se tak stane za peníze města, jehož vzhled poškodí. Kauza Sovových mlýnů se stala bezkonkurenčně nejvíce medializovanou kauzou v novodobé historii Klubu. I přes to dopadla špatně. Neúspěch Klubu je v tomto případě neúspěchem celé památkové péče, která nalezla jednotnou řeč. I přes tento smutný výsledek však ukázal případ jednu pozitivní věc: nezastupitelnou roli Klubu jako nezávislé odborné síly, která může převzít štafetu ve chvíli, kdy státním památkovým institucím docházejí nástroje či síly. Klub může a musí říkat nahlas věci, které si jiné instituce dovolit říci nemohou - zejména v takových situacích, jako je spor ministra s jeho podřízenými. Památková péče je odborná záležitost, která se nesmí podvolit politickým rozhodnutím, byť by pocházely od samotného ministra. Budoucnost ukáže, nakolik byl případ mlýnů osamělou vlaštovku, nebo začátkem politického vměšování do věcí ryze odborných.

Posledním velkým tématem, jemuž se Klub v roce 2001 věnoval, bylo ohrožení rodného domu Jaroslava Haška ve Školské ulici na Novém Městě. Dům, který patří mezi nejzajímavější činžovní domy poloviny 19. století, se rozhodl jeho současný majitel zbořit s poukazem na jeho údajný havarijní stav. Nezávislé posudky prokázaly, že stav domu je uspokojivý a jediné co mu schází je pravidelná údržba. I přes to podal investor žádost o demolici na odbor výstavby městské části Praha 1. V tomto okamžiku se do věci zapojila s mimořádnou aktivitou památková sekce Uměleckohistorické společnosti v Českých zemích. Výsledkem byla medializace případu, na jejímž základě požádal odbor výstavby MČ Praha 1 OPP MHMP o souhlas s demolicí. OPP po vyjádření památkového ústavu demolici zamítl, díky čemuž je Haškův dům prozatím snad zachráněn. Osud demolice však v posledních deseti letech postihl několik dalších klasicistních domů, přičemž schéma jejich zániku bylo velmi podobné - majitel domu nechá stavbu zchátrat, aby ji mohl posléze v rámci havarijního výměru zbořit. K tomuto témat uspořádal Klub další tiskovou konferenci, kde seznámil veřejnost s postupem vlastníků při demolici památek a s dalšími takto ohroženými stavbami na území Pražské památkové rezervace.

Mezi ně patří například dům čp. 1054-II Na Poříčí, který je v majetku Prahy 1. Baroknímu domu s klasicistní fasádou od prvního stavitele dostavby chrámu sv. Víta Josefa Krannera hrozí prodej a následná demolice. Klub se v minulých letech marně snažil prosadit jeho zapsání do seznamu kulturních památek. V současné době činí Klub vše pro to, aby se Praha 1 nezříkala své odpovědnosti za stav domu a zajistila jeho zachování a rekonstrukci.

Do další fáze vstoupila kauza tzv. Nového spojení, které má naddimenzovanými mosty a tunely spojit Hlavní Wilsonovo nádraží s tratěmi dráhy směrem na východ. V tuto chvíli má projekt posuzuje Státní památkový ústav v hlavním městě Praze; vzhledem k závažnosti celé věci si vyžádal podrobné studie a zákresy do fotografií, které ukážou skutečný dopad záměru na historický a přírodní rámec oblasti Žižkova a Karlína.

Po celý rok sledoval Klub s obavami přípravu návrhu nového zákona o ochraně památek a památkové péči, jehož finální podoba vznikala za zavřenými dveřmi bez účasti odborné veřejnosti. Klub, stejně jako další odborné organizace, posílal několikrát svoje konkrétní připomínky, které bohužel většinou nebyly akceptovány. Nakonec návrh schválila vláda a v tuto chvíli je v prvním čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Jeho schválení by vážně poškodilo památkovou péči, neboť je nevyvážený a v mnoha směrech nedomyšlený. Je produktem politické vůle naplnit programové prohlášení vlády a nikoli završením mnohaleté práce všech složek odborné veřejnosti. Z těchto důvodů Klub inicioval ve spolupráci se Sdružením pro SHP, Ústavem pro dějiny umění FF UK, ústavem dějin umění AV ČR, UHS v Českých zemích a dalšími odbornými institucemi otevřený dopis poslancům PS PČR, ve kterém upozorňují na zásadní problény návrhu a vyzývají k jeho odmítnutí. Výsledek této snahy zatím není znám, nicméně doufejme, že k přijetí tohoto návrhu zákona nedojde.

Mezi další případy, jimiž se Klub v loňské roce zabýval, patří např. ohrožení funkcionalistické vily architekta Jaroslava Sutnara v osadě Baba, rekonstrukce Čechova mostu, protipovodňové opatření Malé Strany, osud secesního hotelu Central v Hybernské ulici či ohrožení klasicistního domu v Novomlýnské ulici na Novém Městě. Mimo centrum města se Klub vyjadřoval k osudu chátrajícího zámečku v Petrovicích, plánovanému nešťastném rozšíření silnice v těsné blízkosti románského kostela v Kyjích, nebo osudu Starých Střešovic a Buďánek. Na jaře přijal Klub pozvání do Znojma, kde mj. podpořil protest místního okrašlovacího spolku proti absurdnímu záměru výstavby aquaparku v zahradě premonstrátského kláštera v Louce u Znojma.

Mezi zaznamenání hodné události loňského roku patří i historicky první návštěva primátora hl.m. Prahy v Klubu Za starou Prahu. Primátor Jan Kasl navštívil jednání Domácí rady v polovině února a diskutovalo se zejména o připravované rekonstrukci Karlova mostu.

Pokročila jednání o rekonstrukci přízemí Juditiny věže. Projekt byl sladěn s požadavky Státního ústavu památkové péče. V současné době probíhá jednání o restaurátorském ošetření románských rytinek, které je hlavní podmínkou zahájení rekonstrukce síně.

Po celý rok se různí členové Domácí rady účastnili jednání rozličných poradních sborů, vědeckých rad a komisí. Pravidelně pokračovaly Hovory o Praze, nově v Národním Museu, kde také oslavily vzpomínkovým večerem své třicáté výročí.

Velice intenzivní byla spolupráce Klubu se spřátelenými spolky a sdruženími, jako jsou Uměleckohistorická společnost v Českých zemích a zejména její památková sekce, Společnost přátel starožitností českých, Sdružení pro stavebně-historický průzkum, Společnost Praha - Cáchy, Vltavan a další. Ze zahraničních pak jmenujme hlavně společnost Paris Historique, jejíž vznik před 40ti lety byl stejně jako u našeho Klubu motivován přímým ohrožením historické čtvrti města - v případě Paříže to byla čtvrť Marais, která jako jedna z mála přežila rasantní přestavbu města v polovině 19. století. 18 členů tohoto sdružení v čele s presidentem Pierrem Housieaux pak při návštěvě Prahy vstoupilo do řad Klubu Za starou Prahu.

V roce 2001 bylo přijato celkem 142 nových členů Klubu. Oproti roku 2000 to bylo o 48 členů více. K velkému nárůstu členstva přispěla zejména kauza Sovovy mlýny, po jejímž započetí se lidé houfně hlásili do Klubu a projevovali tím svou podporu. Ze známých osobností se stali členy Klubu v loňském roce například spisovatelka a malířka Iva Hüttnerová, režisér Vít Olmer, spisovatel Petr Šabach a knihkupec Bohumil Fišer. Příliv známých osobností pokračuje i v prvních měsících tohoto roku, když se v lednu stali členy např. Dr. Jiří Guth - Jarkovský či jeho excelence slovinský velvyslanec, historik umění Dr. Damjan Prelovšek z university v Lublani. Kolektivním členem našeho Klubu se v loňském roce stalo i Sdružení přátel Podolí.

Richard Biegel