|
Nový památkový zákon (článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2002) Příprava nového památkového zákona je již více než deset let jedním z hlavních (a velmi citlivých) témat české památkové péče. Mnohé nedostatky stávajícího předpisu cítí většina zúčastněných, neboť vešel v platnost v roce 1987 a nepočítal tedy s poměry, které nastanou již dva roky poté. Každý si ovšem představuje řešení situace trochu jinak. Kritici nyní platného zákona č. 20/1987 Sb. z řad památkové péče mu většinou vytýkají malou účinnost, nepřehlednost dvojkolejného systému památkové péče (tedy situace, kdy existují dvě památkové složky - státní památkový ústav, který věc odborně posuzuje, a odbor památkové péče místně příslušného úřadu státní správy, který rozhoduje; ne vždy se tyto instituce shodnou a není vždy jasné, proč výkonná složka rozhodla jinak než jí doporučila složka odborná…) či neúčast občanských sdružení v řízení o obnově památek (jako obdobu účasti ekologických občanských sdružení v příslušných správních řízeních podle zákona o ochraně přírody). Jedním z hlavních problémů je pak vnímáno nedodržování zákona, které činí z předpisu nepružného předpis téměř zbytečný. Situace je někdy dosti absurdní - když se někdo rozhodne památku přestavět bez povolení památkových orgánů, hrozí mu pokuta směšné výše, kterou snadno započte do nákladů stavby… Z těchto důvodů Klub uvítal fakt, že se návrh nového zákona stal jedním z bodů programového prohlášení vlády. Dalo se tedy předpokládat, že do konce volebního období bude návrh předložen parlamentu ke schválení a k tomu také skutečně došlo. Bohužel, návrh předložený parlamentu se během posledních úprav dost podstatně vzdálil původnímu věcnému záměru zákona (který sám byl již velice diskutabilní, neboť neřešil některé zásadní problémy současného zákona). Bylo zřejmé, že schválení navrženého zákona by přineslo experiment s nedozírnými důsledky. Proto Klub spolu se Sdružením pro stavebně-historický průzkum a Ústavem pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy inicioval tento otevřený dopis poslancům parlamentu České republiky: Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče! Na program probíhající schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zařazen návrh zákona o ochraně památek a památkové péči, který má nahradit dosud platný zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Návrh má za cíl znovu upravit tak závažný problém, jakým je ochrana a zachování kulturního dědictví země. Musíme bohužel konstatovat, že navržený zákon je špatný a jeho schválení v předložené formě by de facto ohrozilo ochranu památkového fondu. Jménem odborné veřejnosti Vás proto vyzýváme k jeho odmítnutí, a to zejména z těchto důvodů: 1. Návrh zákona v této podobě byl prosazen přes nesouhlas odborné veřejnosti. Její jednotný postoj naposledy zazněl na veřejném slyšení v Senátu 7. 12. 2001, kde všichni zúčastnění odborníci vyslovili s předloženým návrhem svůj nesouhlas. O zcela nesystémovém přístupu svědčí i fakt, že po schválení věcného záměru zákona bylo zpracováno několik různých verzí, z nichž poslední tři byly vytvořeny s vyloučením odborné veřejnosti. Namísto ucelené a provázané právní normy představuje návrh spíše experiment, jehož důsledky lze odhadnout jen ztěží. 2. Návrh vůbec nereflektuje skutečnost, že památková péče je ve své podstatě veřejný zájem. Dostává se tím do rozporu s mezinárodními závazky, které ve věci památkové péče Česká republika přijala. Koliduje rovněž s Listinou práv a svobod, stejně jako s nálezem Ústavního soudu, který památkovou péči jako veřejný zájem potvrdil. 3. V některých paragrafech návrh definuje památkovou péči jako újmu, která se vlastníkovi památky děje a kterou je třeba finančně kompenzovat. Toto pojetí je popřením idejí, na nichž památková péče vznikla. Systém finančních kompenzací jednotlivých rozhodnutí památkových orgánů by zcela neúměrně zatížil veřejné rozpočty a ve svém důsledku by vedl k výraznému zhoršení kvality a účinnosti památkové péče. Vážným rizikem je pravděpodobnost vzniku tlaku na redukci počtu památek na číslo, které si stát může "dovolit". Přitom již v tuto chvíli je počet chráněných nemovitostí v ČR výrazně nižší, než v sousedních, velikostí srovnatelných a kulturně příbuzných oblastech (v ČR je počet zapsaných památek cca 40 000, v sousedním Bavorsku je to 110 000, v Rakousku 140 000). 4. Návrh je nevyvážený - v některých oblastech je svou podrobností na úrovni prováděcí vyhlášky či interního předpisu (viz zmocnění památkového ústavu k výrobě tabulek označujících jednotlivé památky), v jiných je naopak zcela nedostačující (například ve velmi citlivém problému distribuce finančních prostředků). V této souvislosti je nepochopitelná absence preambule, která by definovala důvod a účel zákona jako veřejného zájmu na ochraně kulturního dědictví. 5. Při všech zmíněných nedostatcích je návrh neúměrně dlouhý a složitý. Svou nesrozumitelností dalece předstihuje stávající předpis. Památkový zákon by přitom měl být srozumitelný nejen odborníkům, ale i vlastníkům památek a veřejnosti vůbec, neboť jinak nelze jeho naplnění reálně očekávat. 6. Spoluúčast veřejnosti a občanských sdružení na památkové péči je zde zredukována na minimum. Oproti stávajícímu zákonu by bylo široké veřejnosti odňato právo navrhovat objekty za kulturní památky. Účast občanských sdružení v řízení o obnově památek návrh omezuje na úpravy partií viditelných z veřejně přístupných prostor, což jsou v podstatě jen fasády a střechy. Dává tím veřejnosti zcela mylný, jistě nezamýšlený, avšak velmi nebezpečný signál, že památková péče je jen záležitost vnějšího vzhledu historické stavby. Spoluúčast veřejnosti na obnově památek je jedním ze základních předpokladů fungování památkové péče, neboť kulturní povědomí nelze vytvořit žádnými předpisy či systémem pokut. Návrh zákona má přitom spíše represivní charakter - namísto pozitivní motivace vlastníka památky operuje s výší pokut, která vytváří možnost korupčního prostředí na úřadě, který je bude udělovat. 7. Předložený návrh zákona o ochraně památek a památkové péči nepřináší nové koncepční řešení.Ve své struktuře vychází ze stávajícího zákona, který má nahradit právě pro jeho koncepční nedostatky. Schválení návrhu v této podobě by bylo promarněnou příležitostí vytvořit novou koncepci ochrany památek na úrovni soudobé evropské památkové péče. 8. Na přechodné období do vypracování nového kvalitního návrhu plně postačí stávající zákon doplněný o nezbytnou technickou novelu. Hlavním problémem památkové péče v současné době není ani tak nepružnost zákona, jako jeho obcházení.. Je proto třeba klást důraz na jeho dodržování a posílit v tomto směru jeho stávající kontrolní mechanismy. Nedostatky návrhu jsou takového charakteru, že je nelze zhojit eventuálními pozměňovacími návrhy. Návrh jako celek je špatný, nevyvážený a ve svém důsledku by zásadně poškodil památkovou péči na mnoho let. Podle našeho názoru je jedinou možností jeho odmítnutí a následné vypracování návrhu koncepčně nového, promyšleného a skutečně účinného. Jsme přitom plně připraveni se na vzniku takového návrhu odborně podílet. V Praze, 1. února 2002 S pozdravem
5. února 2002 uspořádal Klub Za starou Prahu spolu se signátáři otevřeného dopisu tiskovou konferenci, na níž byly prezentovány zásadní výhrady s navrženou koncepcí nového zákona. Současně byli signatáři dopisu pozvání k informativní schůzce na Ministerstvo kultury ČR, která se uskutečnila 20. února 2002 pod vedením ing. Zdeňka Nováka, náměstka ministra kultury. Mezitím ovšem, a to i v důsledku nátlaku odborné veřejnosti, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vrátila návrh zákona vládě k přepracování, což vzhledem k blízkým volbám znamená odklad pravděpodobně o několik let. Tento výsledek lze hodnotit jako pozitivní, neboť dosud platný zákon, doplněný o nezbytnou technickou novelu, na přechodné období plně postačí. Dalším krokem zmíněné společné iniciativy odborné veřejnosti, které bylo uvítáno i při společném jednání na ministerstvu kultury 20. února, je vytvoření komise pro formulování zásad budoucího návrhu nového zákona, jejímiž členy jsou signatáři dopisu a další přizvaní odborníci. Komise byla zřízena pod patronací Ústavu pro dějiny umění FF UK a její výstupy budou postupně předkládány ministerstvu kultury. Budoucnost ukáže, zda se podaří prosadit zákon, který by pomohl zlepšit stávající neradostnou situaci v české památkové péči. Zdá se, že k první a hlavní podmínce pro prosazení dobrého zákona - tedy k potřebnému konsensu odborné veřejnosti - máme blíže, než kdykoli v posledních deseti letech.
|