Novostavby v historických jádrech měst jsou bedlivě sledovány veřejností laickou i odbornou. V posledních letech se stále vyostřují diskuse o tom, jak má taková architektura vypadat, nakolik má reagovat na své okolí nebo dokonce zda má vůbec současná architektura právo do historického prostředí vstupovat.

Klub Za starou Prahu se domnívá, že současná architektura do historického prostředí rozhodně patří. S podobným problémem se potýkali architekti všech staletí před námi. I tehdy jej vyřešili buď dobře či špatně. Architektura je nekonečný příběh, který nelze přerušit nebo dokonce uzavřít. Ovšem stejně jako je nesmyslné novou architekturu do historického města nevpouštět, nelze ani architekty zbavit odpovědnosti vůči němu. Nový zásah nesmí znamenat záměrné popření místa a jeho charakteru. Toto samozřejmě nevylučuje vznik nových dominant, stejně jako řadových domů, které se svým okolím splynou. Jde - jako vždy v historii architektury - o to, zda chceme prostředí umocnit či přetvořit. Obojí je možné; jsou však místa, jejichž přetvoření by bylo z dnešního pohledu ztrátou.

Praha posledních dvanácti let nám bohužel spíše ukazuje, kudy cesta nevede: se špatným zadáním udělá máloco i sebelepší architekt. Nelze však s několika stavbami odsoudit architekturu jako takovou. Je třeba hledat příklady pozitivní, neboť jen ty ukazují cestu dále.

Domácí rada Klubu se proto rozhodla každoročně udělovat Cenu Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí, která je určena pro novostavby, které tento problém zajímavě a zdárně vyřešily. Neomezujeme se přitom jen na Prahu - do okruhu našeho zájmu patří celé území České republiky.

Tiskové zpravodajství ze slavnostního udílení Ceny za období 1996-2001.

K ceně Klubu Za starou Prahu (článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2003)

Cena Klubu Za starou Prahu podruhé (článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2004)