Problém nové architektury v historickém prostředí provází památkovou péči od okamžiku jejího zrození. Byl jedním z hlavních impulsů pro její vznik i překotný vývoj. A přesto se nám po více než stu letech institucionální památkové péče jeví stejně palčivý jako byl na jejím počátku.

V poslední době se opět přiostřila diskuse o tom, jak má taková architektura vypadat, nakolik má reagovat na své okolí, nebo dokonce zda má vůbec současná architektura právo do historického prostředí vstupovat. Několik bouřlivých diskusí mezi architekty a památkáři ukázalo v některých případech bolestný nedostatek vzájemného pochopení nebo dokonce prostého naslouchání argumentům druhé strany. A přitom představují architekti a památkáři pouze dvě strany téže mince: jedni architekturu vytvářejí, druzí se jí snaží chránit. Pohled obou je nezaměnitelný a nenahraditelný a k společnému dialogu jsou proto přímo odsouzeni; neporozumění nebo dokonce vzájemná neúcta poškozuje obě strany a hlavně architekturu samu.

Klub Za starou Prahu se domnívá, že současná architektura do historického prostředí rozhodně patří. S podobným problémem se potýkali architekti všech staletí před námi. I tehdy jej vyřešili buď dobře či špatně. Architektura je nekonečný příběh, který nelze přerušit nebo dokonce uzavřít. Ovšem stejně jako je nesmyslné novou architekturu do historického města nevpouštět, nelze ani architekty zbavit odpovědnosti vůči němu. Nový zásah nesmí znamenat záměrné popření místa a jeho charakteru. Jde o to, ostatně jako vždy v historii architektury, zda chceme prostředí umocnit či přetvořit. Obojí je možné; jsou však místa, jejichž přetvoření by bylo z dnešního pohledu nenahraditelnou ztrátou.

Negativních příkladů vstupu nové architektury do historického prostředí je kolem nás dost. Nelze však s několika stavbami odsoudit architekturu jako takovou. Je třeba hledat příklady pozitivní, neboť jen ty ukazují cestu dále.

Domácí rada Klubu Za starou Prahu se proto rozhodla každoročně ocenit stavbu, která zajímavě a zdárně vyřešila složitý problém soužití historické a moderní architektury. Neomezujeme se přitom jen na Prahu - do okruhu našeho zájmu patří území celé České republiky. První ročník této Ceny obsáhne léta 1996-2001 a nadále pak bude cena udělována vždy za uplynulý kalendářní rok.

Rozhodování o ceně je dvoukolové. V prvním kole jsou na návrh členů Domácí rady Klubu soustředěny návrhy na nominace. Porota Ceny, která sestává z vybraných členů Domácí rady a jejímž předsedou je Doc. PhDr. Rostislav Švácha, pak provede užší výběr a navrhne Domácí radě Klubu, které stavby by měly postoupit mezi nominované. Po schválení či doplnění tohoto výběru Domácí radou Klubu následuje druhé kolo, ve kterém je z nominovaných vybrán držitel ceny. Laureáta ceny volí všichni členové Domácí rady tak, že nominované stavby seřadí podle pořadí jejich preference. Stavba na prvním místě dostává bodů pět, na druhém čtyři na třetím tři atd. Součet bodů pak stanoví konečné pořadí a tím určí držitele ceny pro dané období.

Laureáta ceny pro léta 1996-2001 vybírala Domácí rada Klubu za starou Prahu v tomto složení:

PhDr. Kateřina Bečková - předsedkyně
Prof. ing. arch. Milan Pavlík, Karel Ksandr - místopředsedové
Richard Biegel (jednatel), JUDr. Zdeněk Dušek, Marek Foltýn, Ing. Karel Fantyš, Mgr. Blanka Kynčlová, Mgr. Kateřina Hanzlíková, Ing. arch. Josef Hyzler, Doc. ing. arch. František Kašička, Ing. arch. Martin Krise, Mgr. Radmila Kreuzziegerová, Michal Patrný, Ing. arch. Milan Polívka, Ing. arch. Helena Polívková, Ing. arch. Miloš Solař, Doc. PhDr. Rostislav Švácha, PhDr. Helga Turková, Jan Veselý, Ing. arch. Jaroslav Vokoun

Stavby nominované na Cenu Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí za léta 1996-2001:

Benešov, polyfunkční dům (Markéta Cajthamlová, Šárka Šochová)
Brno, budova Dopravního podniku (Antonín Novák, Tomáš Rusín, Petr Valenta, Ivan Wahla)
Brno, palác Kapitol (Jan Sapák)
České Budějovice, rekonstrukce a dostavba radnice (Zdeněk Jiran, Michal Kohout)
Horažďovice, víceúčelový objekt na Husově náměstí (AP Atelier - Radek Lampa, Josef Pleskot, Filip Tittelbach, Zdeněk Rudolf)
Jestřebí, kaple Panny Marie Královny (Ladislav Kuba)
Komořany, rekonstrukce a dostavba zámku (Michal Sborwitz)
Kostelec nad Černými lesy, rodinná usedlost (Jan Línek)

Laureátem Ceny Klubu Za starou Prahu za novou architekturu v historickém prostředí se stal architekt Michal Sborwitz za rekonstrukci a dostavbu zámku v Komořanech.

Při hodnocení této realizace ocenila Domácí rada citlivé zakomponování nového křídla do historického zámeckého komplexu. Tato přístavba výrazně napomohla důstojné obnově dlouhodobě devastovaného zámeckého areálu a stala se tak ukázkou příkladného zakomponování soudobé architektury do historického kontextu.