Bývalý litomyšlský starosta Miroslav Brýdl, který své město dokázal přetvořit na jednu z nejpůsobivějších středoevropských atrakcí, a to vzornou péčí o starou i novou architekturu,pozn.1 jednou prohlásil, že nerozumí dnešním českým památkářům. Oni prý snad dovedou říci, co v historickém městě nechtějí, ale neumějí vyjádřit, co v něm tedy vlastně chtějí.pozn.2 A tím - slovy Brýdlovými - se vytrácí "pravý smysl jejich počínání".pozn.3

Potřebujeme zkrátka pozitivní příklady vstupu nové architektury do historického městského či venkovského prostředí. Cena "Bestia triumphans" v tomto ohledu nic neřeší. Tento deficit už delší dobu pociťoval i Klub Za starou Prahu a umínil si proto udělovat svou vlastní skromnou cenu pozn.4 za dobrou novostavbu v historickém celku.

První z nich se Klub rozhodl udělit za novostavby dokončené v letech 1996-2001. Členové jeho domácí rady pozn.5 za tím účelem nasbírali své vlastní kandidáty - budovy vesměs známé z odborného tisku -, z nichž po mnoha debatách vybrali osm nominací, oceněných speciálním diplomem. Tajným hlasováním v domácí radě Klubu pak z těchto nominací vzešel vítěz.

Obytný dům s kavárnou v Benešově od Markéty Cajthamlové a Šárky Sochové zaujal Klub svou snahou vyspravit roztřepený okraj historické zóny Benešova poničený buldozérovým urbanismem sedmdesátých a osmdesátých let. Stavba, pojatá jako moderní kostka, odpovídá rozměrům běžného historického domu v centru Benešova a svými mírami dobře komunikuje s místními historickými objekty.

Budova Dopravního podniku města Brna od týmu Novák-Rusín-Valenta-Wahla se pokorně podrobila regulativům pozemku v brněnské památkové rezervaci, a to v půdorysu i ve svých rozměrech. Nezapírá moderní skeletovitost svého konceptu, a přece skrze ni dovede navázat dialog s okolními staršími domy.

Palác Kapitol v Brně od architektů Gryma, Sapáka a Škrabala, favorit mladých členů domácí rady Klubu, se musel vyrovnat s nesnadnou urbanistickou situací, která v sobě mimo jiné obnášela dvě různé uliční čáry na jediném místě. Na vertikalismus blízkého pozdně gotického chrámu sv. Jakuba budova reaguje kontrastním, a přece neagresívním důrazem na horizontály. Od opakování brněnské tradice funkcionalistického paláce s pásovými okny se pak Kapitol odchyluje dokonalou prací s takovými skleněnými a kamennými povrchy, jaké v autentickém meziválečném funkcionalismu nebyly obvyklé.

Přestavba radnice v Českých Budějovicích od architektů Jirana a Kohouta zajímala Klub pro pojetí svých nových částí, které proporcemi i materiály dobře doplňují historický areál budějovické radnice. Součástí areálu se stala novostavba věže, na jakou by i uvnitř památkové rezervace měla mít radnice právo, a nová věž přesto nijak historické prostředí Českých Budějovic nenarušuje.

Obytný dům se startovními byty na Husově náměstí v Horažďovicích od týmu Lampa-Pleskot-Rudolf-Tittelbach zaujal Klub svou snahou vyjádřit zcela moderním tvarem typický urbanistický morfém starých Horažďovic - útvar vyššího domu obráceného do veřejného prostoru, k němuž se ve dvoře pojí nižší objem příčného křídla.

Kaple Panny Marie Královny v Jestřebí u Brtnice od Ladislava Kuby, asi nejzdařilejší sakrální novostavba v českých zemích po roce 1989, neupoutala Klub jen pokorou svého architektonického projevu, ale i svou schopností vtisknout památkářský rozměr silně zmodernizovanému prostředí jestřebské návsi.

Z podobného důvodu Klub zaujala také dostavba zámku v Praze-Komořanech od Michala Sborwitze. Tato polyfunkční budova, sledující historickou stopu zaniklé stodoly, dokázala povýšit vcelku průměrný, po roce 1948 navíc necitlivě dostavovaný zámecký komplex na atraktivní historický areál.

Rekonstrukce a novostavba usedlosti v Kostelci nad Černými lesy od Jana Línka vnímavě přilnula k památkové zóně města a prostředky moderními i historizujícími zrehabilitovala významný úsek starého městského okraje.

Z časopisu Stavba 2/2003

Tajným hlasováním v domácí radě Klubu Za starou Prahu vzešel jako laureát jeho prvně udělené ceny za novostavbu v historickém prostředí architekt Michal Sborwitz. Debata nad jeho uměřeně moderním dílem v Praze-Komořanech ideálně sjednotila rozmanité názory členů domácí rady.

Jako člen domácí rady Klubu se plně ztotožňuji se všemi nominacemi a obzvlášť vítám výběr laureáta. Přál bych si, aby se diplom Klubu za nominace a zejména diplom vítězi staly pro oceněné architekty jakýmsi glejtem, který zaručí, že o všech dalších projektech jeho nositelů budou pracovníci památkových úřadů uvažovat vážně a nebudou je rutinérsky odbývat a zavrhovat. Byl bych však zároveň proti tomu, aby takový glejt znamenal jakési automaticky kladné přijetí díla jeho nositele. Nikdo totiž není neomylný, ani dobří tvůrčí architekti, ani milovníci památek a profesionální památkáři posuzující jejich výtvory. Pro autory nominovaných novostaveb ocenění Klubu zkrátka neznamená, že na jejich výkony Klub nebude hledět přísně.

Slavnost udílení nominací a cen proběhla 11. února 2003 v kavárně TATO KOJKEJ v Huťském mlýně na Kampě díky vlídnému pohostinství nájemce architekta Josefa Smutného. Moderovala ji předsedkyně domácí rady Kateřina Bečková, tajemník rady Richard Biegel a autor těchto řádek. S jedinou výjimkou se slavnosti zúčastnili všichni nominovaní architekti z Brna i z Prahy.

Cenu za novostavbu v historickém prostředí hodlá nyní Klub Za starou Prahu udělovat pravidelně, a to v ročním či možná dvouletém intervalu.

Rostislav Švácha

Poznámky:

1. Srov. Aleš Burian, Ivan Wahla (ed.), Litomyšl a moderní architektura. Obec architektů, Brno 2001.
2. Srov. Architekt XLIV, 1998, č. 11, s. 31-33.
3. Srov. Lilie V, Litomyšl 1995, č. 5, s. 1-3.
4. Cenu tvoří - vedle lahve dobrého červeného vína s klubovní vinětou a vedle podobně graficky upraveného diplomu - autentický speciálně adjustovaný výtisk jednoho z čísel Věstníku Klubu Za starou Prahu z roku 1910 se statěmi Josefa Chochola, Pavla Janáka, Zdeňka Wirtha a dalších slavných členů Klubu a s reprodukcemi Gočárových nebo Roithových výkresů. Mohu dosvědčit, že laureátovi udělá taková cena mnohem větší radost než kdovíjaká finanční částka.
5. Zejména Michal Patrný, Radmila Kreuzziegerová, Richard Biegel a autor těchto řádek.