(K Věstníku Klubu za starou Prahu 1/2007, konkrétně ke stati Mrakodrapy v Holešovicích Mgr. Richarda Biegela a ke zprávě o semináři o dostavbě pankrácké pláně.)

Na obálce posledního čísla Věstníku je fotografie panoramatu Prahy od strahovského kláštera: na horizontu se tyčí dvě namalované oranžové ani ne tak „věže“ jako spíše „komíny“, mající simulovat plánované výškové stavby v Holešovicích; podobných fotografií je ve Věstníku více. Ve stati Mgr. Biegela se uvádí: „Panoramatické kvality města jsou jednou z hodnot, které je přivedly na seznam UNESCO. Vzhledem k předloženému projektu mrakodrapů je tak na místě zamyslet se nad tím, jaká je vlastně současná ochrana tohoto jedinečného urbanistického celku /.../“ Ve výše zmíněné zprávě zase stojí: „Historický obraz města Prahy byl označen jako takový, který má výjimečnou univerzální hodnotu, /.../ Všichni přítomní experti se shodli na tom, že předkládaný projekt ovlivní historický obraz Prahy /.../ Zástupci města /.../ připustili, že navrhovaný projekt bude mít dopad na historický obraz Prahy, avšak argumentovali tím, že škoda již byla napáchána a stavbou nových objektů se situace zlepší. s tímto tvrzením nesouhlasil žádný ze zahraničních expertů /.../“

Laický čtenář je ovšem v tomto souboji expertů s experty předem odsouzen k mlčení, přesto si však troufám podotknout to, co se zcela zjevně rozchází s názory představitelů KZSP, pro něž zřejmě mají relevanci jen „experti zahraniční“:

1/ Ani na Pankráci, ani v Holešovicích nemá jít (já osobně dodávám – bohužel!) o skutečné „mrakodrapy“, jen o výškové budovy zvící něco přes sto metrů (v Holešovicích, pravda, počítá maximalistický projekt až se stopadesátimetrovými stavbami). Newyorský Empire State Building má asi 340 m, padlá „dvojčata“ měla téměř 400 m a dnes se již v řadě míst na světě projektují stavby téměř půl kilometru vysoké. My se tu můžeme zbláznit ze stometrových krabiček!

2/ Praha má, pravda, řadu pozoruhodných panoramat, ale to, jímž se stala slavnou, je pohled na pražský Hrad. Táži se: budou snad projektované výškové budovy toto panorama jakkoli ohrožovat, měnit?

3/ Centrem pozornosti památkářů je nepochybně historické jádro Prahy. Děje se v něm s jeho památkami mnoho hanebností a já osobně patřím k těm, kteří jsou neskonale vděčni právě KZSP za to, že podniká často zoufalé, téměř beznadějné boje za záchranu té či oné architektury, té či oné budovy. Jistě je třeba zastávat se i památek ležících mimo historické jádro města. Ale: pankrácká pláň se nachází vzdušnou čarou asi pět km od Staroměstského náměstí, vyhlédnuté místo v Holešovicích pak více než tři km. Na místě, kde mají výškové budovy vyrůst, se nenacházejí žádné památkově chráněné objekty a tato místa nejsou součástí městské památkové rezervace.

4/ často slýcháme (a je to uvedeno též na jiných místech posledního čísla Věstníku), že stavba „mrakodrapů“ ohrozí status Prahy jakožto města zapsaného na seznamu UNESCO. Jeden expert tvrdí to, druhý ono. Nikde se však nedočítáme, jaké je konkrétní kritérium pro ono prestižní „zapsání!“ Tři výškové stavby? Ty už na Pankráci stojí, navíc tu máme i žižkovskou televizní věž. Proč nás tedy ještě nevyškrtli? Když dostavíme na Pankráci další tři, překročíme tím nějaký závazný limit? Bude UNESCO bez sebe blahem, když Pankrác zůstane nadále tak hnusně kusá, nedostavěná? Nebo máme ty tři stávající věžáky raději zbourat? Osobně zastávám názor, že jedině dostavba výškových budov (byl bych ještě raději, kdyby šlo o skutečné mrakodrapy!) může Pankrác aspoň jakžtakž zatraktivnit! Někdy dříve již ve Věstníku stálo, že projektovaná výšková budova ve tvaru „V“ bude připomínat vykotlaný zub... Ale vůbec ne! To jen až doteď připomíná pankrácké „panorama“ tlamu se třemi zuby!! Další „zuby“ je právě třeba dostavět.

5/ Celkem totéž se týká Holešovic: zoufale fádní, nudná čtvrt, ale jednu přednost snad přece jen má: poloostrov, jenž ji tvoří, pravidelná uliční síť a řada průmyslových objektů, to vše nápadně připomíná jednu lokalitu, která se vyznačuje neuvěřitelnými kontrasty, totiž newyorský Lower Manhattan. Tam vskutku může člověk během jen pár minut přejít z „ráje mrakodrapů“ do končin tuctových činžáků, jimž ale zase dodává na pestrosti jejich multietnické obyvatelstvo. Projekt dvou – opakuji v jádře jen velmi skromných! – pražských „věží“ v Holešovicích považuji proto vzhledem k urbanistickým souvislostem za téměř geniální věc! Praha je svým terénem natolik různorodá, že i obdoba Manhattanu si v ní může najít své místo! (Zbývalo by ještě udělat z části Holešovic pražský „Chinatown“, to bych také přivítal, ale o tom bych už snad měl psát někam jinam.)

6/ Obávám se, že někteří památkáři trpí „mrakodrapofobií“ stejně jako někteří ochranáři zase trpí „dálnicofobií“. Stavět se to prostě nemá a nebude a basta! Tento názor se pak vyhlašuje za dogma. Pro tento názor se posléze hledají podpůrné argumenty: obávám se, že některé z nich poněkud zavánějí demagogií. Je vůbec možno v Praze říci, že mrakodrapy jsou krásné? Že právě jimi by se konečně Praha mohla dostat ze svého provinčního zakletí? Miluji Paříž. Kdykoli ji však navštívím, jdu se záhy podívat na mrakodrapové předměstí Défense. A vždy jsem tam opět okouzlen. Jaká urbanistická a architektonická velkorysost! A jen o velké dimenze tu rozhodně nejde. V Praze zoufale chybí slušná moderní architektura. Tančící dům je krásný, ale je to jen první vlaštovka. A ta plánovaná mořská obluda na letné: zde všemi deseti chci památkářům podepsat protest proti její výstavbě! To není architektura, to je exhibicionismus. Oproti tomu mrakodrapy, výškové budovy, jsou dnes již vlastně „klasickou modernou“: ví se, co od nich lze – či nelze – ve smyslu architektury a urbanistiky očekávat. Jenže k mému žalu nám tu nikdo v Praze nechce ani jeden skutečný mrakodrap postavit...

Martin Machovec
(člen Klubu od r. 1985)

Čtěte též článek dr. Richarda Biegela Nejde o mrakodrapy, jde o Prahu. Odpověď Martinu Machovcovi.