Další řádky a odstavce tohoto příspěvku navazují na článek „Sluneční hodiny v Praze“, který byl zveřejněn v našem č. Věstníku 3/2002.

Za další dva roky, po které pokračovalo monitorování pražských slunečních hodin pochůzkami po městě, studiem literatury a prohlížením internetových stránek, získal autor a jeho spolupracovníci přehled slunečních hodin v Praze, jehož odchylka od skutečného stavu může být asi pětiprocentní. Nepřesnosti tohoto seznamu vyplývají ze skutečnosti, že v okrajových částech metropole mohou být na stěnách i na zemi, za ploty, stromy a keři nějaké sluneční hodiny ukryty. A také ze skutečnosti, že sice ne často, ale přece jen vznikají nové sluneční hodiny (i když převážně jako dekorační prvek). Na území Prahy bylo v roce 2004 devadesát sedm funkčních slunečních hodin. Z tohoto počtu je jich na stěnách budov sedmdesát devět (malovaných šedesát osm; kovových pět; ze štuku čtyři; z mozaiky jedny a dřevěné také jedny). Patnáct slunečních hodin je na zemi (kamenných osm; kombinovaných z několika materiálů šest; kovové jedny) a troje sluneční hodiny jsou štěrbinové.

Motivy výzdoby pražských slunečních hodin

Vedle nutných, funkčních částí hodin – slunečních tyčí a číselníků – jsou již od dob baroka nejčastějším ornamentálním motivem na slunečních hodinách v Praze stuhy. Na hodinách autoři malovali, zhotovovali ze štuku, nebo z plechu stuhu jednu (viz obr. 1 a 10), dvě (obr. 3 v již citovaném Věstníku č. 3/2002), a v několika případech i tři. Tři stuhy jsou namalovány i na slunečních hodinách jinonického zámečku, jedna z nich slouží jako podklad pro číselník s arabskými číslicemi, druhá pro číselník s číslicemi římskými a na třetí je latinský nápis: „HOC EUNT ORDINE FATA“ – „Tímto pořádkem kráčí osud“. Na stuhách, jednoduchých i propletených, bývají kromě číselníků a nápisů namalovány také hodinové časové čáry a čáry po třiceti i patnácti minutách.

V bývalých i současných církevních objektech je častým motivem na malbách slunečních hodin a plastikách hodin kamenných Kristus na kříži a další svatí: sv. Panna Marie, sv. Josef, sv. Benedikt, sv. Roch, sv. Rosalie, sv. Šebestian, sv. Elekta (obr. 2 ve Věstníku č. 2/2002). Také andělé a andělíčci (obr. 2) bývají doplňkem doprovázejícím stíny slunečních tyčí putující po slunečních hodinách v Praze.

Nejvíce slunečních hodin v Praze je v církevních objektech. Za branami a ploty bývalých a současných církevních objektů v Praze je třicet sedm, vesměs svislých, slunečních hodin. Nejvíce je jich v Klementinu, a toto prvenství zajišťuje slunečním hodinám Klementina široké použití. Lze na nich určit čas místní, čas středoevropský, čas od východu Slunce, čas do západu Slunce a deklinaci Slunce, tj. stanovit v které části roku se, v době odečtu údaje z hodin, nacházíme. Pochopitelně, že určení těchto dat vyžaduje vhodné sluneční tyče a složitější číselníky. Složitost číselníků některých ze slunečních hodin v Klementinu donutila Zdislava Šímu, autora publikace Astronomie a Klementinum vydané Národní knihovnou České republiky v roce 2001, k poznámce: “Smutné je, že většina dnešních studentů, kteří Národní knihovnu navštěvují, neumí časový údaj z těchto hodin vůbec přečíst“. Konkrétně na slunečních hodinách z obr. 3, které jsou na Studentském nádvoří, uspořádání stylosu a číselníků umožňuje odečet místního času, času od východu Slunce a času do západu Slunce; na hodinách z obr. 4 – z Hospodářského dvora se stanovuje čas do západu Slunce. Malá zřetelnost uvedených fotografií není způsobena autorkou snímků, ale současným špatným stavem malby, i když všechny sluneční hodiny Klementina byly v roce 1986 restaurovány.

Šestice slunečních hodin v klášteru premonstrátů na Strahově je zajímavá tím, že jejich autor Siard Nosecký při jejich malování v roce 1750 použil převážně světské motivy. Na hodinách je královna, král David hrající na harfu, královská koruna, vědec se zeměkoulí, Atlas držící zeměkouli a krajina se sluncem. Též na Strahově je většina slunečních hodinách ve špatném stavu.

Naopak ve vynikajícím stavu je pět slunečních hodin kláštera na Břevnově. Hodiny ze dvora klášterní prelatury s obrazem sv. Benedikta jsou jedny z největších v Praze. Kromě velikosti je zajímavý také námět fresky – úplné zatmění Slunce a dále, že Slunce není při jeho úplném zatmění namalováno černé či šedé, ale žlutě vybarvené. Dvoje ze slunečních hodin břevnovského kláštera jsou štěrbinové.

O čtyřech slunečních hodinách v bývalém klášteru karmelitánů u chrámu Panny Marie Vítězné byla již informace v prvním díle příspěvku, zde proto již jen stručnou poznámku. Některé prameny uvádějí v tomto areálu existenci tří hodin, neboť sluneční zařízení na věži chrámu považují za jeden celek. Leč zde, rozděleny od sebe oknem s okenicí, jsou dvě sluneční tyče a dva číselníky. Takže na jižní stěně věže chrámu Panny Marie Vítězné jsou nepochybně dvoje sluneční hodiny, jedny měří čas dopolední, druhé čas odpolední.

Za branou kláštera kapucínů na Loretánském náměstí se nacházejí troje sluneční hodiny. Na jižní stěně kvadratury je mezi okny zachovalá freska znázorňující ukřižovaného Krista. Čas je měřen polosem na číselníku od šesti do šesti. Nad Kristem je již dříve uvedený nápis „TEMPVS RVIT…“. Na západní stěně kvadratury jsou sluneční hodiny se zachovalou freskou mnicha, modlícího se před sochou sv. Marie. Stylos vrhá stín na číselník pro odpolední hodiny. Pod střechou kostela Panny Marie Andělské jsou třetí hodiny kapucínského kláštera. Namalovány byly v roce 1686 a renovovány v letech 1818, 1956 a 2000. Lze předpokládat že v těchto letech byly namalovány a renovovány i hodiny z kvadratury. Hodiny na kostele mají gnómický obsah. K měření místního a italského času v ranních a dopoledních hodinách je použit stylos s kuličkou, malba je doplněna nápisem „OMNI HORA ORA“.

Nejstarší ze svislých sluneční hodiny v Praze vznikly v roce 1567 a jsou v zadní části Schwarzenberského paláce na Hradčanské náměstí čp. 185. Jsou výjimečné též tím, že byly namalovány na jižní straně komína (obr. 5). Hodiny nejsou viditelné od průčelí paláce z Hradčanského náměstí, je nutno k pohledu na ně sejít do horní části Nerudovi ulice. Číselník hodin je vytvořen číslem „12“ a časovými čarami ve spodní části. Patrně technikou sgrafita je na hodinách namalován ještě kohout a sova. Kohout na straně jitřní, sova na straně soumraku. Stav hodin je pěkný, je ovšem otázkou, zda nejstarší sluneční hodiny v Praze přežijí novodobou v roce 2004 zahájenou rekonstrukci paláce.

Nejstarší kamenné sluneční hodiny v Praze jsou mladší, než nejstarší hodiny malované. Jde o dva podobné raně barokní sloupy sestávající z podstavce tvaru čtyřbokého hranolu, sloupku tvořeného štíhlým komolým kuželem, na němž je usazen další menší čtyřboký hranol se slunečními hodinami. Poslední, nejvyšší částí sloupu je kříž, kterým dosahuje sloup výšky šesti metrů. Celkový pohled na hodiny je na obr. 6. Tyto dvoje sloupové sluneční hodiny se nacházejí v Městské části Praha 5. První, z roku 1675, stávaly poblíž smíchovského nádraží u domu čp. 193 na Schwarzenberské – později Zbraslavské třídě. Odtud byly přemístěny na současné stanoviště poblíž vchodu do smíchovského hřbitova na Malvazinkách. Druhé, údajně z roku 1686, stojí v Kinského zahradě u jezírka s vodopádem a plastikou lachtana. Ve výklencích na stěnách horních hranolů, s rozměry šedesát jeden na čtyřicet dva centimetry, jsou plastiky – nesporně malá umělecká díla. Na hřbitově v Malvazinkách je na severovýchodní straně ve výklenku plastika Krista na kříži; polos, kterým bylo kopí čnící z hrudi Ukřižovaného; nápis „LANCEA TRANERE NISNI“ – „Kopím probodený smiluj se nad námi“ a čísla číselníku 4 až 12 dopoledního a 1 a 2 odpoledního času. Ve výklenku jihozápadním je plastika sv. Marie a nápis ve znění: „MATET DOLORES PRONO“ – „Matko bolestná modli se za nás“; polosem byla dýka vrhající stín na číselníky s číslicemi 10 až 12 dopoledního a 1 až 18 odpoledního času. V severovýchodním výklenku je vytesán Kristus v poloze Ecce Homo; polos těchto hodin byla třtina označující čas na číselníku s číslicemi 4 až 8 ranního času; latinský nápis má znění „ARUNDINE PERCUSSE MISERERE“ – „Otřinovaný, ztlučený, smiluj se nad námi“. Poslední výklenek orientovaný na severozápad má plastiku sv. Josefa; polosem zde byla lilie v ruce svatého; nápis je ve znění „VIR ANGELIKA ORA PRO NORIS“ – „Muži andělský modli se za nás“; hodiny měří čas od 4 do 8 hodin ranních. Do stěn základního hranolu je vytesán text, dnes již téměř nečitelných modliteb k jednotlivým svatým ve výklencích.

Hodiny v Kinského zahradě mají na straně jižní – obrácené k městu – ve výklenku postavu sv. Rocha, jehož poutnická hůl byla původní sluneční tyčí; nápis „SWATY ROCHV ORODVJ ZA NAS“ a číselník s číslicemi od 10 dopoledne do 8 večerní (obr. 7). Na straně obrácené k východu je Kristus na kříži; sluneční tyčí bylo kopí v jeho boku; nápis je vytesán ve znění „SMILVJ SE NAD NAMI“, číselník je tvořen číslicemi od 4 ranní do 2 odpolední hodiny. Na západní straně je sv. Rozálie (obr. 8) s růžemi nad hlavou; původně s lilií (polosem) v ruce; je zde nápis „SWATA ROSALIA ORODVJ ZA NAS“ a číselník s číslicemi od 4 do 8 odpoledne. K severu je obrácen sv. Šebestián, šíp v jeho hrudi je sluneční tyč; nápis má obvyklý text: „SWATY SEBESTIANE ORODVJ ZA NAS“ a číselník tvoří číslice od 4 do 8. Kromě již uvedených jsou do kamene sloupu v Kinského zahradě ještě vytesány další dva nápisy. Pod křížem je nápis „WISWOWOD NAS PANE ODEWSEHO ZLEHO“ a pod hranolem s výklenky „CIPZLIAN RASMAN Z RISENBERCKV“ patrně jméno osobnosti, která nechala sloup zřídit, nebo jméno autora díla.

V Praze 2, Novém Městě na konci ulice Ke Karlovu se nachází park související s kostelem sv. Panny Marie a sv. Karla Velikého (a také s Muzeem policie ČR). Do parku se vchází branou označenou popisným číslem 453 a na štítu odvrácené strany brány jsou prosté, přehledné a pěkné sluneční hodiny (obr. 9). Mají rozměr tří metrů, polos vrhá stín na symetrický číselník s římskými číslicemi od VII. do III. na stuze s vlajícími konci. Čtení údajů na hodinách je ovlivňováno stínem větví mohutné lípy.

Na obr. 10 jsou sluneční hodiny z Prahy 7. Kdo vyjde Kostelní ulicí k jejímu křížení s ulicí Kamenickou k domu s č. 32, je na správném místě. Do členitého štítu měšťanského novorenesančního domu obráceného k Vltavě jsou včleněny jednoduché hodiny sestrojené pouze ze sluneční tyče a číselníku vybaveného římskými číslicemi od VIII. do III. Letopočet na fasádě domu L.P. MDCCCIC, s plastikou sv. Jiří tradičně bojujícího s drakem, je možno považovat i za dobu vzniku slunečních hodin, jejichž renovace byla provedena po roce 1990.

Ve štítu průčelí barokního zámečku Rokoska z let kolem roku 1770 v Praze 8, Libni v areálu Fakultní nemocnice Bulovka, jsou rovněž zcela prosté sluneční hodiny. Vyplňují vkusně volnou plochu, na které byly koncem devatenáctého století také mechanické věžní hodiny. Po věžních hodinách zůstal jen kruhový štukový podklad; sluneční hodiny, s polosem a jednoduchým symetrickým mezikružím číselníku s číslicemi od IV. do V., překonaly i obnovu fasády zámečku. Tyto sluneční hodiny jsou na obr. 11