Sluneční hodiny byly a jsou přirozeným přístrojem měření času. Je to metoda prastará, přesná a bezporuchová. Používali ji již staří Egypťané ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Předností slunečních hodin je jejich jednoduchost (i když zavedení letního a zimního času jejich použití mírně zkomplikovalo) a levnost. Tvůrci slunečních hodin pojali často svou práci jako umělecké dílo, platí to i pro mnohé hodiny v Praze.

Sluneční hodiny jsou nástěnné, buď malované nebo s ciferníky provedenými z kovu, jsou na zdech zámečků, paláců, měšťanských domů, těchto nástěnných hodin je asi 90 %. Ostatní jsou umístěné na zemi v podobě pomníků či skulptur. Po slunečních hodinách na území hlavního města Prahy pátráme průzkumem v reálu (terénu) a v literatuře; v přehledu máme podchyceno přes čtyřicet "položek".

K instalaci nástěnných slunečních hodin je nejvhodnější kolmá jižní stěna. Při této variantě je značka poledne kolmo pod středem usazení sluneční tyče vrhající stín. Sluneční tyč (též nazývaná gnómon) musí být nastavena rovnoběžně se zemskou osou. Nástěnné sluneční hodiny se zřizují ovšem i na stěnách východních - zde ukazují čas v dopoledních hodinách; nebo západních - pro sledování času v době odpolední. Stupnice bývá v těchto případech zúžená a odkloněná na pravou nebo levou stranu. Zúžení stupnice (ciferníku) způsobuje zhoršení rozlišovací schopnosti hodin, tj. zhoršené čtení údaje času daným stínem sluneční tyče. Proto, u slunečních hodin na nejižních stěnách, je někdy nahrazena rovná sluneční tyč tyčí dvakrát zalomenou - v podobě hrazdy - jejíž stín je vrhán napříč stupnice (viz obr. 1). To zlepšuje rozlišovací schopnost hodin a přesnost čtení časového údaje.

Neuvěřitelná třetina slunečních hodin v Praze, plných čtrnáct, je umístěna v Klementinu. Nejvýše jsou hodiny na Astronomické věži (obr. 1), stupnice hodin je doplněna křivkami zvěrokruhu pro znamení Raka, Váh, Kozoroha a latinským nápisem "A SOLIS ORTU" (Od východu slunce). Hodiny byly při opravě fasády věže restaurovány se zachováním jejich rokokového slohu. Další sluneční hodiny Klementina jsou na Révovém nádvoří. Zde jsou rozmístěny po třech ve dvou skupinách tak, že je na nich možno určit čas od východu do západu slunce. Na nádvoří Studentském jsou dvoje hodiny z roku 1685 - patrně v Klementinu nejstarší. Při pohledu prostým okem ze země je vyobrazení na hodinách nezřetelné, malba vyžaduje restaurování. Čtyři nástěnné sluneční hodiny jsou na Hospodářském dvoře. Poslední, čtrnácté, unikátní štěrbinové sluneční klementinské hodiny, jsou zřízeny opět na Astronomické věži. Štěrbinou ve zdi věže, orientované přesně k jihu, proniká na podlahu místnosti sluneční paprsek. Když paprsek splyne s poledníkovou značkou na podlaze je přesné poledne. V dřívějších časech přesně v tento okamžik dával pomocník na věži signál praporkem a dělostřelci výstřelem z prostoru dnešní Kramářovi vily oznamovali Pražanům, že je čas zasednout k talířům.

Dalších třináct nástěnných slunečních hodin je v církevních objektech. V bývalém klášteru Karmelitánů, v sousedství chrámu Panny Marie Vítězné, známém jeho Pražským Jezulátkem, se nachází čtvero hodin. Dvojice hodin s letopočtem 1631 je na kostelní věži, třetí hodiny také z roku 1631 jsou v klášterní kvadratuře a poslední z roku 1666 nad vchodem do domu kostelníků u chrámu Panny Marie Vítězné - bývalé pustovny. Sluneční hodiny má také jeden z nejznámějších, nejzachovalejších a nejslavnějších pražských klášterů - klášter Premonstrátů na Strahově. Zde je slunečních nástěnných hodin šest a jsou na jihovýchodní stěně letního refektáře. Za bránou kláštera Kapucínů na Loretánském náměstí jsou troje sluneční hodiny. Jejich zvláštností jsou latinské nápisy, mimo jiné je na slunečních hodinách v kapucínském klášteru u Lorety napsáno: "OMNI HORA ORA " (Každou hodinu se modli); "TEMPVS RVIT, VAE TIBI SI ES REVS PRAETEX, VELOX ET MISERIS HORA VLTIMA" (Čas letí, běda tobě jsi-li viník skrytý, rychlá a bědná bude poslední hodina).

Z veřejně přístupných prostor parků, zahrad, náměstí a ulic je vhodné jako první uvést krásné malované nástěnné sluneční hodiny ve Vojanových sadech (obr. 2). Vznikly patrně v druhé polovině 17. století; v devadesátých letech 20. století byly restaurovány; stupnice byla zjednodušena vypuštěním křivek zvěrokruhu pro znamení Lva, Raka a Blížence. Hlavním námětem malby je žehnající postava představené kláštera Bosých Karmelitánek, ke kterému zahrada kdysi patřila, převorky Marie Elekty á Jésu. Náboženská tematika byla příčinou, že před hodiny byly zasazeny dřeviny, bránící pohledu na ně. Při úpravě Vojanových sadů v roce 2001 byla provedena také úprava vyhlídkové terasy a průřezem dřevin byly sluneční hodiny "odtajněny".

Zajímavostí jsou dvoje nástěnné sluneční hodiny na renesančním domu číslo 158 stojícím na rohu Malostranského náměstí a Tomášské ulice. Na konci 20. století byla budova renovována a současně s fasádou byly restaurovány i sluneční hodiny obrácené do Malostranského náměstí i ke známé restauraci "U Schnellů" v Tomášské ulici. Oboje hodiny mají nesymetrické stupnice, první z nich jsou vybaveny rovnou sluneční tyčí (obr. 3), druhé gnómonem lomeným (obr. 4). Grafický způsob provedení letopočtu v levém spodním rohu hodin v Tomášské ulici "LP 1608" může vyvolávat určité pochybnosti o jeho původnosti. V 17. století se zkratka LP a arabské číslice letopočtů nepoužívaly.

Kovové nástěnné sluneční hodiny jsou na zámečku Sluncová v Karlíně v ulici U Sluncové 64 (obr. 5). Symetrická stupnice je odlita z bronzu a je osazena několik centimetrů od stěny. Jednoduché a prosté hodiny působí pěkným dojmem. Druhé z nástěnných slunečních kovových hodin - tepaných (obr. 6) jsou na zadním štítu domu číslo 8/444 na ulici Apolinářské v Praze 2. Mají též symetrickou stupnici a jsou ozdobeny neúplnou kružnicí nesoucí pět znamení zvěrokruhu.

Méně početné, ale neméně zajímavé, jsou v Praze sluneční hodiny umístěné na zemi. Ty jsou dílem sochařů a kameníků. K nejznámějším náleží systém tří slunečních hodin stojících u vchodu do Štefanikovy hvězdárny na Petříně (obr. 7). Funkce gnómonů zastávají tři desky tvaru trojúhelníků: dvě menší jsou zavěšeny na kolmých deskách s vyznačenými časoměrnými údaji. Odvěsny desek vrhají stín na stupnice desek kolmých. Největší z trojúhelníkových desek stojí na zemi a je orientovaná odvěsnou k jihu. V pravé poledne středoevropského času nevrhá žádný stín, na kolmých deskách příslušných pro tento gnómon i gnómony další jsou časové údaje vyznačeny přímkami po třiceti minutách a označeny římskými číslicemi po celých hodinách. Další křivky na kolmých stěnách jsou pro znamení zvěrokruhu.

Velmi zajímavé hodiny nezvyklého tvaru a provedení stojí ve Stromovce na terase Místodržitelského letohrádku (obr. 8). Na rokokovém podstavci asi metr vysokém, je pevně - bez možnosti otáčení - připevněn glóbus. Malá zeměkoule vytesaná z českého červeného mramoru s bílým žilkováním má osu orientovánu rovnoběžně se skutečnou zemskou osou. Na vyleštěném mramoru glóbu jsou vyznačeny obratníky a časové údaje. Osa glóbu je na severním a jižním pólu prodloužena a je na ní upevněn kovový segment s možností otáčení o stoosmdesát stupňů nad horní polovinou glóbu. Otočný segment zastává na tomto typu slunečních hodin funkci sluneční tyče. Hodiny jsou "samoobslužné": příchozí zájemce o přesný čas musí uchopit segment, zvednout ho a zaměřit šipkou ke slunci. Se segmentem zvolna otáčí, až je jeho stín vržený na zeměkouli nejužší. V této posici segmentu se odečítá přesný středoevropský čas. Údaje vytesané do tělesa glóbu "RENOV 1772" patrně znamenají jméno autora hodin a rok jejich vzniku.

Na zahradě jedné z vilek na Lomené ulici v Praze 6 - Dejvicích stojí další z tvarově neobvyklých slunečních hodin (obr. 9). Štíhlý podstavec hodin, asi dva metry vysoký, tvoří odlitek s reliéfem andělíčka (dětské postavy). Vlastní hodiny jsou ve tvaru stylizované hlavy se šaškovskou čepicí. Kolem kruhové desky - snad sluneční tváře - je bílé mezikruží s černými arabskými číslicemi časové stupnice (na přelomu roků 2001-2002 již poněkud vybledlými). Sluneční tyč je vetknuta v horní části kruhu, odečet času je na hodinách stejný jako na nástěnných slunečních hodinách.