V úvodníku minulého čísla našeho Věstníku byl pod názvem Co také vyplavila velká voda stručně naznačen problematický moment vztahu ministra kultury Pavla Dostála k památkářům, zejména těm, kteří jsou činní v občanských sdruženích a mezi těmi pak zvláště v Klubu Za starou Prahu. Svůj příkrý názor ministr otevřeně vyjádřil v emocionálně zjitřené popovodňové době hned ve dvou rozhovorech krátce po sobě (Právo 21. 8. 2002, Lidové noviny 29. 8. 2002). Na druhý z nich písemně odpověděl jeden z "obviněných" místopředseda Klubu Karel Ksandr a jeho odpověď byla dne 3. října 2002 publikována v Lidových novinách v rubrice Kulturní diskuse. Protože jde z hlediska členů a funkcionářů Klubu i mnoha podobných občanských sdružení, kteří svou profesi památkáře neodkládají za dveřni kanceláře, ale žijí s ní 24 hodin denně, o dokument nemalého významu, publikujeme jej zde v úplné verzi. Karel Ksandr píše:

V rozhovoru s ministrem kultury Pavlem Dostálem bylo uvedeno: Uvědomil jsem si, jak někdo škrtem pera rozhoduje o osudu tisícovky a jejich majetku. Nejhorší na tom je, že jde o střet zájmů. Protože ti lidé, kteří toto stanovisko vypracovali, jsou členy vedení Klubu Za starou Prahu, jinými slovy, státní úředník je zároveň aktivistou občanského sdružení. Nyní dochází k tomu, že občanský aktivista může mně, ministrovi, dát podnět k přezkoumání v mimoodvolacím řízení. Já usoudím, že by to chtělo odborný posudek a my ten podnět dále k posouzení Státnímu ústavu památkové péče, kde sedí titíž lidé, a udělají posudek na své odvolací požadavky. To je jako kdyby ve výboru pro jadernou bezpečnost zasedali aktivisté Greenpeace.

Protože je v tomto citátu uvedeno několik nepřesných údajů, dovolím si je uvést na správnou míru:

1. Nejen pracovníci památkových ústavů, ale všichni občané mají článkem 20 Základní listiny lidských práva svobod, která je součástí naší ústavy, zaručeno právo sdružovat se, a to nejen v občanských sdruženích, ale i například v politických stranách. Takže neexistuje v České republice právní předpis, který by zabraňoval profesionálnímu památkáři být členem nebo voleným funkcionářem občanského sdružení založeného podle zákona č. 83/1990 Sb. v platném znění.
2. Konstatuje, že odborní pracovníci na státních památkových ústavech nejsou státními úředníky, ale zaměstnanci státu, neboť jsou zaměstnanci příspěvkových organizací ministerstva kultury, a tudíž nemohou rozhodovat o žádných návrzích, ale pouze zpracovat odborná vyjádření, na základě kterých teprve úředníci výkonných orgánů státní správy (okresních úřadů, krajských úřadů, Magistrátu hl.m.Prahy či ministerstva kultury) skutečně rozhodují, viz zákon č. 20/87 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších novel.
3. Občanské sdružení Klub Za starou Prahu působící v oblasti památek více než 102 let nemá právní možnost podat odvolání proti rozhodnutí výkonného orgánu státní památkové péče! Posláním Klubu Za starou Prahu je i zajištění veřejné kontroly dodržování zákona č. 20/87 Sb., o státní památkové péči. Zjistí-li tedy náš Klub, že například odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy porušil zákon, což se děje poměrně často, je dokonce jeho povinností podat k ministerstvu kultury návrh na přezkoumání takovéhoto rozhodnutí v mimoodvolacím řízení, neboť kdybychom tak neučinili, mohli bychom se pravděpodobně dipustit schvalování trestného činu, kterým bezesporu porušení zákona platného v České republice je.

Z výše uvedeného vyplývá, že odborní pracovníci státních památkových ústavů, kteží jsou aktivně činní v občanských sdruženích pro ochranu kulturního dědictví nejsou ve střetu zájmů, jak bylo v rozhovoru s panem ministrem uvedeno. Mohu ještě uvést historické srovnání. Ve vedení Klubu Za starou Prahu působil nepřetržitě v letech 1919 až 1961 doktor Zdeněk Wirth, který byl zároveň v letech 1918 až 1938 sekčním šéfem odboru kultury na ministerstvu školství a národní osvěty. Nutno konstatovat, že doktora Wirtha za první republiky nikdo nenařknul ze střetu zájmů, přestože vykonával jednu z nejvyšších mnisterských funkcí v oblasti, ve ketré se angažoval jako občanský aktivista.

Jsem velice rád, že ministr kultury Pavel Dostál dne 11. dubna 2002 ve své výzvě k Roku kulturního dědictví OSN vysoce ocenil práci občanských sdružení, tedy i Klubu Za starou Prahu, když uvedl: Nenacházím vhodná slova, abych patřičně ocenil výsledky práce stovek měst a obcí, a to nejen těch historických, abych vyzvedl nesmírně užitečnou práci desítek občanských sdružení či poděkoval všem profesionálům, kteří v památkových ústavech, muzeích, galeriích, knihovnách a dalších institucích pečují o naše hrady, zámky, historické, umělecké i přírodovědecké sbírky, o lidové umění, o tradici lidových řemesel a nakonec i o celou kulturní krajinu.