Co také vyplavila velká voda

Stalo se to, co se jednou už stát muselo. Přišla velká voda. Z půdního okénka Juditiny věže jsme v úterý 13. srpna ještě i po policejním uzavření oblasti a evakuaci obyvatel sledovali neuvěřitelné stoupání vody na Kampě. Když jsme pak toho dne vpodvečer pozorovatelnu na věži opouštěli, netušili jsme, že má Vltava ještě téměř dvacet hodin do kulminace, že se dalších šest dnů přes policejní zátaras do Juditiny věže nedostaneme a že stoletá voda očekávaná s jistou dávkou zvědavosti z nepoznaného bude ve skutečnosti mnohem hrozivější vodou pětisetletou, o seznámení s níž není co stát.

Důsledky povodně mají různé podoby. Jsou postiženy majetky lidí, jejich psychika, jejich životní jistoty. O tom se mluví a píše v první řadě. Zároveň vyvěrají na povrch i výčitky a bezhlavé hledání viníků. Mezi obviněnými se na chvíli ocitli překvapivě i památkáři, když ministr kultury Pavel Dostál prohlásil: “Památkáři volili katastrofální vítězství idejí nad rozumem“ (Deník Právo 21.8.2002). Tamtéž jsme se také dozvěděli, že je obludné, když je památkář členem vedení Klubu Za starou Prahu, protože prý jde o střet zájmů. Tuto myšlenku rozvinul dále pan ministr v rozhovoru pro Lidové noviny dne 29.8.2002. Protože tento úvodník píši po uzávěrce, kdy mělo být toto číslo Věstníku dávno v tisku, a spor je zřejmě teprve před kulminací, vrátíme se k němu podrobně v dalším čísle Věstníku. Nyní alespoň na prvním místě zařazujeme věcné konkrétní informace o údajné vině památkářů na zatopení Kampy, které jsme shromáždili a zveřejnili jako jejich obhajobu na tiskové konferenci dne 26.8.2002. My máme totiž s památkáři zájmy a poslání zcela shodné a mezi shodnými zájmy ke střetu přece nedochází! A naopak: kdo, proč a z jakého zájmu se snaží mezi nás a památkáře postavit bariéru?

Kateřina Bečková