Znáte to, jak se mezi sebou trumfují děti. Klopí na písku bábovky jak ve velkopekárně a vzrušeně hovoří: Můj táta má úplně nový Audi… To nic není, můj táta má americkej tahač i s řidičem … To můj táta, kdyby chtěl, tak by mohl mít i tryskáč…heč! Ale docela jistě nevíte nic o tom, jak se trumfují investoři a památkáři. Také jsem o tom nic nevěděla. Ale případ loňského podzimu mi ukázal nevídané obzory. Je to lákavá hra, kterou bych nazvala jednoduše: „Trumfuj, jak umíš!“ S trochou trpělivosti a filipa v ní máte překvapivé šance. Ve vrcholné fázi hry vám ale nesmí vadit, že se podobáte klukovi s kbelíčkem, lopatičkou a nudlí u nosu.

Pravidla a předpoklady hry

Pravidla hry "Trumfuj, jak umíš!" jsou velmi jednoduchá: hráči vzájemně přebíjejí své trumfy a hru vyhrává ten, kdo předloží trumf, který už nelze trumfnout.

Hra je založena na švejkovské aplikaci některých paragrafů zákona č. 71/1967 Sb., tzv. správního řádu (zejména §§ 3 a 34), které ukládají správním orgánům povinnost dát účastníkům řízení všechny možnosti a nezanedbat žádnou příležitost, aby svá práva a zájmy mohli účinně hájit, a nabádají správní orgány k tomu, aby jejich rozhodnutí vycházela vždy ze spolehlivě zjištěného stavu věci.

Druhým předpokladem a živnou půdou hry je skutečnost, že památková péče je svou podstatou vším možným, jenom ne exaktní disciplinou. Její teze platné před několika lety nemusí platit dnes, protože mezitím mohl nastat zásadní názorový posun, přitom co „platí“ a co „neplatí“ není určeno žádným nařízením, vyhláškou, natož pak zákonem. Proto se také může zcela regulérně stát, že názor památkáře z kanceláře A se podstatně a liší od názoru památkáře z kanceláře B, pokud má každý z nich jinou generační zkušenost a oblibu v jiném slohovém období. Co to znamená pro správní orgán, který je povinen „odstranit rozpory v důkazech“ si lze snadno domyslet: většinu tvrzení, kterým je v naší hře přisouzeno postavení „důkazů,“ totiž nelze nikdy označit za „pravdivá“ či naopak, protože k takové klasifikaci neexistují kritéria.

Ovšem tím pro hru lépe! Pak může účinně využít prostředky jako:

• blufování – tedy sebejisté tvrzení, které zásadně mění skutečnost, ale není v tu chvíli (zpravidla však nikdy) doložitelné ani vyvratitelné
• záměrné přecenění a suverénní vychválení vlastního trumfu (důkazu)
• záměrné podcenění a sugestivní zpochybnění trumfu protivníka (důkazu)

Hra začíná – 1. kolo (rozehrávací)

Nájemce několika sousedících objektů na Malé Straně při vltavském břehu mezi mosty Karlovým a Mánesovým, kterým je firma (spíše několik firem) podnikatele Sebastiana Pawlowského, požádal o závazné správní rozhodnutí Odbor památkové péče Magistrátu hl. města Prahy k záměru vystavět na nezastavěné části pozemku Hergetovy cihelny bytový dům s parkingem. „Navrhovaný objekt má mít jedno podzemní a dvě nadzemní podlaží a jedno patro v ustupujícím podkroví. Do suterénu jsou navrženy podzemní garáže s kapacitou 26 stání. Příjezd má být z křížení ulic U Lužického semináře a ulice Cihelné otevřenou betonovou rampou. Fasáda je navržena ze dvou druhů kamene – lomového kamene různé velikosti a řezaného, ze kterého jsou navrženy šambrány, římsy, sokl a nárožní pilíře. Střecha, která je řešena s použitím zeleně, je navržena ve třech variantách.“ Takto je popsána zamýšlená novostavba v odborném vyjádření NPÚ-HMP (Odborné vyjádření NPÚ-HMP čj. 6393/2003/a/R z 5. 6. 2003). Toto vyjádření ohodnotilo předložený návrh slovem „vyloučený“, a to především z důvodů, které lze shrnout takto:

• jde o jedno z nejvýznamnějších pohledových míst Pražské památkové rezervace, tedy památky zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO
• plocha, na kterou je stavba navrhována, nebyla dosud nikdy zastavěna trvale, ale jen dočasnými hospodářskými stavbami
• tato část břehu nebyla regulována a uchovala si svůj přírodní ráz
• kulturně historická hodnota tohoto místa tkví ve skutečnosti, že zůstalo „prázdné“

Tím by mohla být celá záležitost prakticky vyřízena, kdyby investor nevybavil snaživě svou žádost navíc posudky tří odborníků (Ing. arch. Zdeněk Lukeš, Mgr. Věra Müllerová, PhDr. Josef Holeček), kteří více či méně jednoznačně jeho záměr schvalují a podporují (investor vynesl trumf).

NPÚ-HMP se ve svém zamítavém vyjádření, jehož hlavní argumenty byly uvedeny výše, s obsahem posudků vyrovnává takto: „ …všichni tři experti vyjadřují svůj názor, že v daném místě se stavět může a vyzdvihují kvality předmětného architektonického řešení. Žádné z těchto dobrozdání se však nezabývá rozborem a specifikací existujících kulturně historických hodnot, které jsou spjaty s daným místem. Tímto se míjejí s podstatou posouzení záměru z hlediska památkové péče. Stanovisko památkové péče totiž musí prioritně vycházet z poznání kulturních historických hodnot, které je třeba zachovat, nikoliv ze zkoumání hodnot nově navrhovaných. A z hlediska hodnot, které je třeba zachovat, není vhodná na daném místě žádná novostavba.“ Na podporu svého zamítavého názoru navíc památkový ústav v poslední větě uvádí, že záměr byl posouzen na zasedání Památkové rady NPÚ-HMP.

Konec I. kola.

Hodnocení: Památkový ústav zpochybnil trumf investora (tři posudky) a vyrovnal ho vlastním trumfem (podpůrný názor památkové rady). Investor, chce-li ve hře postoupit, musí předložit nový trumf.

2. kolo (útok)

Odborné vyjádření NPÚ-HMP bylo v rámci správního řízení poskytnuto k prostudování žadateli, společnosti Immovision Praha s.r.o., která zastoupena společností Urbia s.r.o. předložila 17. 6. 2003 odboru památkové péče MHMP své „vyjádření k vyjádření.“ Ve snaze dosáhnout trumfu v něm využívá prostředku totálního věcného zpochybnění obsahu odborného vyjádření NPÚ-HMP a to s použitím náznaků blufování, např.:

• kulturně historická kvalita „prázdnosti či nezastavěnosti místa“ nemůže být předmětem posouzení z hlediska památkové péče, protože předmětem jejího zájmu jsou ze zákona „hmotné“ kulturní památky a nikoliv území, kde nic nestojí
• otázka „přírodního rázu“ břehu rovněž není předmětem posuzování památkové péče, ale ochrany přírody a krajiny, „tuto kompetenci NPÚ nemá a jeho odborné vyjádření se tedy neopírá o zákon“
• vyjádření NPÚ využívá nejasné a tudíž právně nepřezkoumatelné terminologie, když používá v argumentaci tyto výrazy: „péče o tak vzácný kulturní statek, jako je Pražská památková rezervace by měla zohledňovat i určitou hierarchii hodnotových měřítek“ nebo „zastavění pozemku by bylo na úkor jeho dominantní kulturně historické kvality, což v takto exponovaném místě památky světového kulturního dědictví není přijatelné“.

Zkrátka dvoustránkové odborné vyjádření NPÚ-MHP je investorem na dvojnásobném počtu stran věcně i právně tvrdě napadeno a z tohoto důvodu je na dalších třech stranách investorova vyjádření navrženo, „aby odborné vyjádření NPÚ bylo doplněno skutečnostmi prokazujícími pravdivost tvrzení uvedených v odborném vyjádření NPÚ.“ Konkrétně je požadováno např. prokázání tvrzení, že pozemky nebyly nikdy zastavěny stavbami trvalého charakteru, nikdy nepodléhaly regulaci a měly přírodní ráz, že navrhovaná stavba zastavuje přírodní břeh a nikoli stavební pozemky, že prázdný pozemek má dominantní kulturně historickou kvalitu a jeho zastavění by bylo na její úkor. („Tvůj táta že má americkej tahač i s řidičem? Dokaž to!“)

Řízná rétorika použitá ve vyjádření investora se snaží vzbudit dojem, že vyjádření NPÚ-HMP psal naivní snílek s hlavu v oblacích, který se sice vyzná v záblescích zapadajícího slunce nad prejzovými střechami staré Prahy, ale v praktickém světě zákonů, chudák, jen bezmocně tápe. Proto je také v celém materiálu nejméně dvakrát zdůrazněno, že odborné vyjádření NPÚ-HMP není pro rozhodnutí správního orgánu závazným podkladem a tudíž OPP MHMP není ze zákona povinen se jím při formulaci svého rozhodnutí řídit, a že by mělo být především přihlédnuto k důkazům přeloženým žadatelem, kterými jsou odborná stanoviska tří renomovaných expertů.

Skutečným vrcholem trumfu investora je však skutečnost, že správní orgán, tedy magistrátní odbor památkové péče zadal na základě tohoto apelu investora památkovému ústavu opětovné zpracování odborného vyjádření jako „reparát“ (Dopis OPP MHMP čj. MHMP61095/2003/Fab z 13. 8. 2003). V deseti bodech dopisu mu stroze uložil, jaká tvrzení svého předchozího odborného vyjádření má NPÚ-HMP prokázat, které argumenty specifikovat, konkretizovat a vysvětlit. Obsah tohoto požadavku je prakticky doslova (alibisticky) převzat z vyjádření investora.

2. kolo (protiútok)

Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze požádal o pomoc při zpracování nového vyjádření metodicky nadřízené ústřední pracoviště Národního památkového ústavu. Formulace z jeho dopisu (Dopis NPÚ-ÚP čj. 5604/2003 z 10. 9. 2003), které trpělivě a věcně zodpovídají otázky zadané odborem památkové péče MHMP, pak pražský ústav přejal do vlastního nového vyjádření (Dopis NPÚ-HMP, čj. 12734/03/a/R z 9. 10. 2003). Navíc se ještě ve své zamítavé argumentaci opírá o závěry z Vědecké rady NPÚ-ÚP, která se konala 2. října 2003.

Předtím se s celou kauzou a jejím dosavadním průběhem seznámila také Domácí rada Klubu Za starou Prahu. Svůj názor na celou záležitost pak vtělila do vlastního Stanoviska z 29. září 2003. Autorka tohoto článku i formulací zmíněného klubovního stanoviska musí nyní sebekriticky přiznat, že se jím snažila, byť v tu chvíli ještě zcela podvědomě, zapojit do rozehrané partie hry „Trumfuj, jak umíš!“ Klubovní stanovisko, které si mohou zájemci přečíst v závěru tohoto článku, proto záměrně věnuje velký prostor zpochybnění a příkré kritice tří posudků (Z. Lukeše, V. Müllerové, J. Holečka) předložených investorem. Jde v podstatě o snahu negovat význam a zpochybnit odbornost těchto posudků, na nichž investor postavil památkovou obhajobu svého záměru realizace novostavby na daném pozemku. Na faktu, že tato velmi vratká obhajoba již po prvním šťouchnutí začala ztrácet stabilitu, má klubovní stanovisko, bez falešné skromnosti, zřejmou zásluhu.

Členové vědecké rady NPÚ-ÚP se jednomyslně shodli na svém zasedání 2. října 2003 na formulaci tohoto stanoviska: „Stanovisko k záměru nové výstavby v prostoru Hergetovy cihelny je negativní. Dotčené území není stavební parcelou určenou k zastavění. Jakákoliv nová výstavba v tomto území je hrubým zásahem, měnícím či přetvářejícím zažitý, výsostně chráněný obraz nejproslulejšího pražského panoramatu. Hodnota tohoto panoramatu netkví pouze v kvalitě historické architektonické struktury (ta je koneckonců hodnotově diferencovaná), ale i v konfiguraci terénu, podílu zeleně a poměru zastavěných a nezastavěných ploch. Výjimečná je i skutečnost, že zde nedošlo k transformaci ve 20. století ani v současnosti. Uvedené kvality podmiňují zachování genia loci této nejcennější části historického jádra Prahy.
Zároveň se vědecká rada shodla na tom, že pokud by měla být navržená výstavba nadále prosazována, je s ohledem na význam lokality nezbytné o záměru informovat Výbor pro světové dědictví, jak to České republice – jako signatáři Úmluvy o světovém dědictví – ukládají u statků zapsaných na Seznam světového dědictví Operační směrnice pro implementaci této Úmluvy.“ (Zápis z 2. jednání Vědecké rady Národního památkového ústavu, které se konalo dne 2. října 2003 v zasedací síni NPÚ, čj. 6478/03)

Konec II. kola.

Hodnocení: Investor zabodoval negací odborného vyjádření NPÚ-HMP, které vyústilo v zadání „reparátu“ od OPP MHMP. NPÚ-HMP trumf ale úspěšně vyrovnal předložením nově precizovaného odborného vyjádření podpořeného navíc závěry Vědecké rady NPÚ-ÚP. Trumfy jsou vyrovnány. Investor, chce-li ve hře postoupit, musí předložit nový trumf.

3. kolo (tváří v tvář)

Odbor památkové péče MHMP má svůj vlastní poradní orgán Sbor expertů, jemuž předkládá k řešení složité případy své agendy. Další kolo naší hry se neodehrálo tudíž korespondenčně, ale v „ringu“, protože na zasedání Sboru expertů OPP MHMP dne xx. listopadu 2003 se sešli jak zástupci obhájců projektu (architekt, autoři kladných posudků) pozn., tak jeho protivníci. Průběh diskuse shrnuje zápis z jednání takto:

Konec III. kola.

Hodnocení: Investor v tomto kole nepředložil žádný nový trumf a jeho dosavadní trumfy byly přebity. Odbor památkové péče MHMP by po tomto kole mohl ukončit proces schvalování (hru) vydáním správního rozhodnutí. Investor má minimální šance udržet se ve hře.

4. kolo odloženo

Odbor památkové péče MHMP plánoval ještě před rozhodnutím předložit celou záležitost k posouzení dalšímu poradnímu orgánu, a to Památkové komisi Rady hlavního města Prahy, jejíž předsedou je zastupitel Mgr. Bohumil Černý. To se však nestalo. Investor z důvodu úpravy projektu svou žádost stáhl a OPP MHMP správní řízení přerušil.

Hodnocení situace:
Hra není dohrána. Investor taktizuje. V momentě, kdy se pro něj situace neodvíjela příznivě si vyžádal oddechový čas. Potřebuje ho na přípravu nových trumfů, ať budou spočívat v určitých projekčních ústupcích požadavkům památkářů či v přípravě jiných momentů strategie. V každém případě je pro něj výhodnější začít schvalovací kolečko znovu, než si nechat vydat zamítavé rozhodnutí a pak se ho snažit zvrátit odvoláním. To se povedlo jen Medě Mládkové před dvěma lety v případě Sovových mlýnů, ale ta měla víc štěstí než rozumu. O investorovi novostavby v areálu Hergetovy cihelny ovšem víme, že nepracuje s emocemi, přesto má zřejmě s paní Mládkovou něco společného – hru nevzdá za žádnou cenu a k jejímu vedení použije prostředků (trumfů), které nás možná ještě překvapí.

Kateřina Bečková

Stanovisko KZPS k záměru výstavby bytového domu na břehu Vltavy v areálu Hergetovy cihelny na Malé Straně

Poznámka:
Přítomni na zasedání Sboru expertů byli: prof. ing. arch. Miroslav Baše, doc. PhDr. Marie Benešová, DrSc., doc. ing. arch Jakub Cigler, ing. arch. Otto Dvořák, prof. PhDr. Mojmír Horyna, ing. arch. Jiří Musálek, ing. arch. Petr Malínský, ing. arch. Zdeněk Lukeš, PhDr. Ivan Muchka, ing. arch. Jan Sedlák, PhDr. Josef Holeček, Mgr. Věra Müllerová, Mgr. Jiřina Knížková, Pavel Jerie, PhDr. Michael Zachař.

NA ROZCESTNÍK KAUZY