Otevřený dopis Klubu Za starou Prahu proti půdním vestavbám v obecních domech čp. 514-III a 515-III na Kampě

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2002)

Ve Věstníku 3/2000 jsme uveřejnili výzvu k přehodnocení přístupu k výstavbě půdních vestaveb na území Pražské památkové rezervace a zejména Malé Strany jako partie s mimořádně cenným obrazem střešní krajiny. Ve stejné době vydal Státní ústav památkové péče (SÚPP) metodiku, ve které označil vznik dalších půdních vestaveb v historických částech města za nežádoucí. Tuto metodiku následně přijalo za závaznou Zastupitelstvo hl. m. Prahy a tím se stala závaznou pro rozhodování magistrátního odboru památkové péče.

Dům U Mariánského obrazu na Kampě, čp. 514-III. Foto: Richard Biegel, srpen 2002

Jak výzva Klubu, tak metodický pokyn SÚPP reagovaly na situaci, kdy jsou ve většině domů ve vnitřním městě vestavby již realizovány a kdy se jedná o poslední možnost uchránit historicky nejcennější půdy volné. Masová výstavba půdních vestaveb se přitom dála nekontrolovaně a často na principu precedentu - viz zásahy do exponovaných střech Masarykova nábřeží, střechy Kampy a podobně. V neposlední řadě tak byl vytvořeno korupční prostředí, neboť ve finále záviselo umístění vestavby na povolení konkrétních úředníků, kteří nebyli svázáni žádným závazným předpisem.

Metodický pokyn, který v první fázi znamenal zastavení těchto “divokých“ vestaveb, vytvořil minutu před dvanáctou prostor pro odbornou diskusi, která měla říci zda a za jakých podmínek jsou další vestavby možné. Po krátké době se však na metodický pokyn jakoby pozapomnělo a realizace vestaveb se opět postupně rozběhla.

Do této situace vstoupila Městská část Praha 1 s ideou výstavby půdních bytů na všech obecních domech, kde to jen trochu bude možné. Takováto plošná výstavba prakticky znamená konec jakýchkoli diskusí o vhodnosti či nevhodnosti vestaveb - to, co bylo otázkou jednotlivých sporných případů, se odehraje plošně a ve veřejném zájmu.

Prvními domy, kterých se zmíněná akce měla týkat, byly domy na Kampě čp. 514 a 515-III. Oba jsou mimořádně exponované - dům čp. 514-III je onen známý dům s balkónkem a válečky těsně vedla Karlova mostu, čp. 515-III je jeho mohutný protějšek na opačné straně mostu. Odbor památkové péče Magistrátu i přes nesouhlas Státního památkového ústavu v hlavním městě Praze obě vestavby povolil. Exponovanost obou objektů, stejně jako pouhá fyzická nemožnost vestavět byty do nízké půdy čp. 514-III vedla Domácí radu k napsání tohoto otevřeného dopisu Ing. Janu Bürgermeisterovi, starostovi Městské části Praha 1, Radě zastupitelstva a Zastupitelstvu Městské části Praha 1:

Střecha domu čp. 515-III od Karlova mostu. Foto: Richard Biegel, srpan 2002

“Klub Za starou Prahu si je dobře vědom skutečnosti, že Městská část Praha 1 vzhledem k charakteru svého území nemá možnost stavět “na zelené louce“. Přesto je její úsilí proměnit alespoň půdy obecních domů ve volné “stavební parcely“ pro výstavbu atraktivních a komerčně lukrativních bytů těžko omluvitelné.

Již několik let, a to nikoliv pasivně, tyto snahy sledujeme a musíme s politováním konstatovat, že mez památkové přijatelnosti nyní značně překročil záměr vybudovat půdní vestavby se soukromými byty na dvou obecních domech, zároveň však exponovaných památkách pražské památkové rezervace, a to domech Na Kampě 9 (čp. 514) a Na Kampě 8 (čp. 515).

Proti realizaci tohoto záměru protestujeme zejména z těchto důvodů:

  1. Uvedené domy se nacházejí v samém srdci památkové rezervace, v těsné blízkosti Karlova mostu. Jsou denně na očích tisícům turistů - návštěvníků Prahy, kteří procházející po mostě. Odtud jsou vnímány jako příklad dosud neporušené malostranské střešní krajiny, která je na řadě jiných míst již zohyzděna množstvím nevkusných přístaveb, bohužel v minulosti povolených.
  2. Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy, který vydal k projektu závazné rozhodnutí souhlasného charakteru, jej fomuloval v příkrém rozporu nejen s odborným vyjádřením Státního památkového ústavu v hl. m. Praze, ale též se všemi regulativy vztahujícími se k statutu Pražské památkové rezervace. Vzhledem k tomu bylo na podnět Klubu Za starou Prahu v řízení mimo odvolání dne 13.6.2002 Ministerstvem kultury ČR závazné rozhodnutí magistrátního odboru památkové péče zrušeno jako nezákonné. Proti dosud platným stavebním povolením jsme podali všechny zákonné opravné prostředky a doufáme, že stavební povolení budou zrušena.
  3. Obáváme se, že poškození historických krovů během stavby by mohlo vyvolat potřebu dodatečné změny projektu, při které se zpravidla stavebníci snaží prosadit jako nezbytnost prvky, které při původním řízení z památkového hlediska neprošly. Vedle Karlova mostu tak může vyrůst další půdní přístavba, která bude svými do noci svítícími střešními okénky jasně signalizovat, jak malému respektu se památková péče v tomto městě těší.

Ujišťujeme Vás, že proti půdním vestavbám ve výše uvedených domech budeme postupovat všemi prostředky, ať už právními, politickými či mediálními. Vyzýváme proto Městskou část Praha 1:

  • aby přehodnotila svůj záměr na vybudování půdních vestaveb v exponovaných historických domech Pražské památkové rezervace a nedopouštěla se tohoto zločinu na další pražské památce,
  • aby v žádném případě nezahajovala stavbu, jejíž oprávněnost již byla z věcného i zákonného hlediska zpochybněna.“

Po odeslání dopisu následoval zájem médií a schůzka zástupců Klubu se starostou Prahy 1 ing. Janem Bürgermeisterem. Ten na ní konstatoval, že Praha 1 od vestaveb do zmíněných domů ustoupí minimálně do doby, dokud se památkové orgány na jejich přípustnosti či nepřípustnosti neshodnou. Nelze se nicméně ubránit dojmu, že zmíněné domy nebyly pro první vestavby z dlouhé řady vybrány náhodně. Opět zde začíná platit princip precedentu - když se povolí vestavby na takto exponovyných domech, není důvodu, proč je nepovolit jinde. Navíc sama argumentace starosty, který se na schůzce podivoval skutečnosti, že Klubu vadí vestavby do těchto domů, když půdní byty jsou přitom ve většině domů sousedních, svědčí o tomto způsobu myšlení. A přitom tento argument je jasný a platí úplně opačně - jsou-li půdy poslední, je třeba je uchránit. Navíc: co jiného by mohlo památkově chráněnou stavbu ochránit víc než to, že je v majetku státu, který nemá potřebu z památky za každou cenu dostat co nejvíce?

Bohužel, tato (zatím) vyhraná bitva neznamená vítězství nad ideou plošné výstavby bůdních bytů na Malé Straně a Starém Městě.

 

Richard Biegel