PŮDNÍ VESTAVBY

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2000)

V červenci vyzval Klub Za starou Prahu otevřeným dopisem k zastavení škod, které působí v Pražské památkové rezervaci půdní vestavby. Apel má širší platnost a vztahuje se i na další území s kvalitní historickou zástavbou, jmenovitě na Smíchov, Dejvice, Letnou, Vinohrady, Žižkov a Karlín:

Půdní vestavby v Pražské památkové rezervaci

Výzva k řešení problému

Nástavby a půdní vestavby dnes představují rozšířený a velmi módní způsob zvětšování užitné plochy starších budov. Často se přitom jedná o úpravy z architektonického a památkářského hlediska velice problematické. Pozornost a řešení vyžaduje především Pražská památková rezervace, kde se počet a bezohlednost půdních vestaveb staly mimořádně závažným problémem. Degradace střech je již patrná nejen ze všech známých vyhlídek, ale i při pouhém procházení městem.

Osazováním střešních oken, zřizováním neúměrného počtu neúměrně velikých vikýřů, prolamováním lodžií, změnami tvaru a dalšími užitkovými úpravami znehodnocují půdní vestavby vzhled historických střech. Negativní zásahy do vnějšího vzhledu však zdaleka nejsou jediným problémem. Pro uvolnění dispozice se vyřezávají nebo vyměňují krovy, přitom nejsou ušetřeny ani cenné barokní a renesanční konstrukce. Zateplením se navíc snižuje životnost dřevěných krovů vlivem hniloby a škůdců.

Půda je charakteristickým prostorem historické architektury stejně jako například dvorek, průjezd, podloubí nebo mázhaus. Záborem pro jiné využití se tato památková hodnota deformuje stejně jako architektonická hodnota volného prostoru historického krovu jeho rozpříčkováním.

V souvislosti se změnou využití půdy často dochází k nárůstu užitného zatížení, které může vyvolat nežádoucí statické zásahy, jmenovitě se to týká nutnosti zesilovat dřevěné stropy posledního patra. Záklopové a povalové stropy bývají stejně častou obětí půdních vestaveb jako samotné krovy.

Z výše uvedených důvodů

VYZÝVÁME PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY
aby v nejcennějších částech Pražské památkové rezervace, jmenovitě na celé Malé Straně, Hradčanech, Pražském hradě, Starém Městě, nábřežích a u objektů prohlášených kulturními památkami povolování dalších půdních vestaveb radikálně omezily a pro další řízení stanovily přesné a závazné regulativy.

VYZÝVÁME SAMOSPRÁVU
aby nepodporovala zřizování dalších půdních vestaveb v historickém centru a nenabízela již k půdním vestavbám objekty v majetku obce. Město a stát by měly jít při ochraně kulturních hodnot příkladem.

VYZÝVÁME SOUKROMÉ VLASTNÍKY A INVESTORY
aby nevkládali své prostředky do stavební činnosti, která vážně poškozuje město.

VYZÝVÁME OBYVATELE A MILOVNÍKY PRAHY
aby ochranu historických střech historického jádra města aktivně podpořili.

UPOZORŇUJEME
že mnohem větší pozornost než dosud si zasluhují i další území s kvalitní historickou zástavbou, včetně Smíchova, Dejvic, Letné, Vinohrad, Žižkova a Karlína.

 

Domácí rada Klubu Za starou Prahu
červen 2000

Dům čp. 460-I na Staroměstském náměstí v pohledu z věže Staroměstské radnice. Stav po celkové přestavbě a dvoupodlažní nástavbě.
Rádoby historizující, ale velmi tvrdá a nepřirozená kulisa střechy, střešní okna a plochá, rozestavěná terasa za jejím hřebenem. V pozadí se rýsuje zhanobená střecha kostela sv. Michala.

Pozdně klasicistní dům čp. 823-II na Václavském nám. po přestavbě. Příklad řešení, kdy architekt považuje střechu domu za stavební parcelu.

Foto: Miloš Solař

Proč chráníme památky? Protože jsou krásné, hluboce působí na naše city, obohacují náš život. Jsou jiné než soudobá stavební produkce. V tom je jejich nenahraditelnost. Poprosí-li nás zahraniční návštěvník, abychom mu ukázali Prahu, automaticky jej vezmeme na Hradčana, Karlův most a Staré Město. Nebo jiný postřeh. Pouliční umělci nabízejí obrázky romantických zákoutí staré Prahy. Realistické výjevy z panelových sídlišť by si asi nikdo nekoupil. Všimněme si, že na těchto často kýčovitých obrázcích nenajdeme ani střešní okna ani obludné plechové vikýře, které na předlohách bohužel nelze přehlédnout. Nabízí se to, co se líbí, nikoliv to, co se nelíbí.

Historické střechy jsou nenahraditelnou součásti kulturního dědictví. Vzhledem k členitosti terénu a množství vyhlídkových míst mají pro Prahu zásadní význam. Nedotčená střecha historické stavby je krásná. Uvědomme si to. Má proporce, detaily, barvu. Její podoba odpovídá dobovému slohu. Střechu nelze vytrhávat z celku architektury. Těžko mluvit o chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně a tvářit se, že střecha k němu nepatří. Nebo pohledy na Malou Stranu z rampy Pražského hradu a Petřína. Prejzové a taškové střechy se skládají v úchvatný celek. V okamžiku, kdy do tohoto celku zasáhneme střešními okny, předimenzovanými vikýři, lodžiemi a terasami, je po parádě.

Prvním problémem, který souvisí s půdními vestavbami je jejich neúměrně vysoký počet. Co bylo možné přijmout u jednoho domu a tolerovat u několika, není přijatelné u celé uliční řady. Situace je skutečně natolik vážná, že pokud nedojde k okamžitému zákazu půdních vestaveb alespoň v nejcennějších partiích památkové rezervace, nezůstane jediná střecha čistá. Již padly všechny zábrany. Půdní vestavba se plánuje v paláci šlechtičen na Pražském hradě. Dům U zlatého anděla čp. 460/I byl brutálně přestavěn a zvýšen o dvě patra, která jsou pohledově kryta zpotvořenou kulisou střechy. I tak významný prostor jako je Staroměstské náměstí přitom zhanobila střešní okna. Stejně tak Trautmansdorfský palác čp. 159/ I na Mariánském náměstí přišel o historický krov, aby do nové střechy mohla být vložena dvě nová kancelářská patra. I kdybychom ponechali stranou zničení hodnotného krovu, nelze přehlédnout, že z architektonického hlediska se jedná o degradující zásah, který paláci výrazně ublížil. Připomeňme v této souvislosti podobně poškozený Vratislavský palác na Tržišti a Chotkův palác v Hellichově ulici. Příkladem nevhodných vestaveb povolovaných i na mimořádně exponovaných místech může být pás střešních oken na střeše domu čp.557/III v ulici U Železné lávky nebo půdní vestavba v domě čp. 563/III na Malostranském nábřeží 3.

Zastavme se u tohoto příkladu. Střecha uvedeného nárožního domu se pohledově výrazně uplatňuje téměř odevšad: z Pražského hradu, Smetanova nábřeží, Karlova a Mánesova mostu, Petřína, parku na Kampě. Pražský ústav památkové péče se záměrem půdní vestavby nesouhlasil. Negativně se vyjádřil k celkem sedmi architektonickým studiím, které Městská část Praha 1 postupně nechala za peníze daňových poplatníků zpracovat. Pod masivním tlakem se nakonec připustilo kompromisní řešení, které by se z nejexponovanějších stran pohledově neuplatnilo. Odbor památkově péče následně připustil osazení střešních oken i do uličních stran. Své kontroverzní rozhodnutí neposlal památkovému ústavu ani na vědomí. Na stížnost Pražského grémia odpověděl, že v Praze povolil již tisíce vestaveb, tak proč by ji nepovolil také tady. Po vydání stavebního povolení byla navíc odsouhlasena změna stavby zahrnující mimo jiné nástavbu dvorní části. Není to zanedbatelná změna, protože dvorní strany se uplatňují z Petřína.

Za situace, kdy se zastavění půdy bere jako úplná samozřejmost bez ohledu na kvalitu památky, kdy obec sama přistupuje ke střechám historických staveb jako k volným stavebním parcelám, za situace, kdy pokud památkový ústav z odborného hlediska nesouhlasí, tak se na něj tak dlouho tlačí, až ustoupí, a pokud by přece neustoupil, povolí vestavbu Magistrát, nelze s čistým svědomím tvrdit, že ochrana historických střech v Praze funguje.

Říkat přitom, že problém je v řešení, nikoliv v půdních vestavbách samých, je už úplné farizejství. V podstatě každá vestavba vyžaduje osvětlení a tedy zásah do střechy. Pokud není úprava vidět z ulice, je vidět odjinud. Příkladem může být bazén na střeše domu čp. 36/III na Malostranském náměstí 22, který je ze zpřístupněné zvonice chrámu Sv. Mikuláše vidět jako na dlani. James Russell Lowell řekl, že "kompromis je dobrý deštník, ale špatná střecha." Bylo to míněno v přeneseném významu, ale pro půdní vestavby to platí doslova. Vzhledem k počtu případů si musíme položit otázku, zda je opravdu správné připustit tezi, že není střecha, na které by nějaký ten více či méně nepovedený kompromis nebyl přijatelný. Nemá samozřejmě smysl zakázat všude všechno.

Ale Pražský hrad, Hradčany, Malá Strana, nábřeží a Staré Město jsou natolik cenné a jejich rozloha je v porovnání s rozlohou celého města natolik zanedbatelná, že úplný zákaz dalších půdních vestaveb by v nich byl zcela na místě. Zdůraznit je třeba slovo dalších, protože tam, kde bylo možno hledat nějaké kompromisy, už vestavby dávno jsou. Zbývají již jen opravdu ta nejcennější místa. Je vhodné si také uvědomit, že v okamžiku, kdy se stavebník dohodne s majitelem nebo si půdu dokonce koupí a nechá zpracovat nákladný projekt, je již pozdě na nějakou dohodu. Pokud se má něco chránit a nikdo na to nemá doplatit, je třeba vytyčit mantinely v dostatečném předstihu.

Druhým problémem je ztráta citu pro architekturu. Některé stavby snesou vikýře, jiné ne. Není také vikýř jako vikýř. Až na výjimky měly vikýře v historické architektuře především větrat. Bylo jich tedy méně než okenních os a byly podstatně menší než okna ve fasádě. Pravidlo, že čím je okno na fasádě výše, tím je menší, ostatně platí v tradiční architektuře všeobecně. Tvrzení, že co je malé, to je hezké, by bylo subjektivní. Objektivnější je říci, že co je malé, nelze zvětšovat do nekonečna. Vedle počtu a velikosti je podstatná i konstrukce vikýřů. Každé době přísluší určitý slohový výraz. Nejběžněji se užívaly vikýřky s nosným dřevěným čelem a omítanými boky nebo vikýře celoomítané. Pro činžovní domy z konce minulého století, pro které je slohově charakteristická hladká čistá střecha, ovšem většinou nejsou vikýře vhodné. Snad ještě ateliérové okno je přijatelné. Pokud ovšem není na každé střeše - viz výše. Nelze také zaměňovat ateliérová a typová střešní okna. Střešní okna jsou přijatelná pouze v místech, kde nebudou pohledově rušit. Jejich negativní dopad na vzhled objektu je širší než jen to, že na střeše přibudou nové kontrastní prvky. Okna se lesknou a tím více na sebe zvláště v panoramatických pohledech upozorňují. Rozsvítí-li se v noci, vidíme ve střeše zářící díry. To je efekt, kterého bychom snad při pohledu na malostranské a staroměstské střechy mohli být ušetřeni. V této souvislosti je vhodné také připomenout, že otázka zásahu do vzhledu objektu je podmíněna požadovaným využitím a navrhovanou dispozicí. Podmínkou pro úspěšné řešení je přiměřené zadání. Pokud architekt přijme úkol navrhnout do půdy klasického činžovního domu několik bytů opakujících dispoziční schéma nižších podlaží, těžko očekávat nějaké citlivé řešení.

Problém se však zdaleka netýká pouze vnějšího vzhledu. Půdními vestavbami jsou bezohledně ničeny i velmi cenné historické krovy. Na jaře byl v souvislosti s přestavbou na hotel demolován historický krov domu čp. 105/III v ulici U Lužického semináře 30. Připomeňme zničení historického krovu bývalého kostela U Hybernů, půdní vestavbu do renesančního krovu domu u Zelené žáby a desítky dalších. Pro uvolnění dispozice se vyřezávají vazné trámy a hambalky nebo se rovnou vyměňuje celá konstrukce. Zateplením se navíc snižuje životnost uzavřených dřevěných prvků vlivem hniloby a škůdců.

Půda je charakteristickým prostorem historického domu stejně jako například dvorek, průjezd, podloubí nebo mázhaus. Kde jinde než v památkové rezervaci by měly být takové prostory chráněny? Není smysl památkové rezervace právě v tom, aby v ní zůstalo zachováno to, co bez právní ochrany jinde postupně zaniká? Není jedním z cílů ochrany uchování nepokažených střech a volných krovů alespoň u vybraných staveb, když už to nejde u všech? Interiér historické půdy má sám o sobě výtvarnou hodnotu. Rozpříčkováním a přepatrováním tato hodnota zaniká. Nové využití vede k nárůstu užitného zatížení a tím vyvolává nutnost razantních statických úprav. Záklopové a povalové stropy bývají stejně častou obětí půdních vestaveb jako samotné krovy. Půdy obecně patří k nejméně užívaným prostorům. Proto se v nich často zachovaly konstrukce a prvky, které v užívanějších částech stavby jíž vzaly za své. Jedná se například o vstupní dveře, schodiště z posledního patra na půdu, dřevěná žebříková schodiště v krovu, dlažby a podobně. Také tyto historicky cenné detaily většinou s novou úpravou zanikají.

Zastavění půdy přináší další užitné podlaží a tím zvýšení provozního zatížení. Například zástavba Starého Města se v uplynulých deseti letech v průměru zvýšila minimálně o podlaží. Připočtěme zastavěné dvorky a nastavěná dvorní křídla. Opravdu chceme v historickém centru zvyšovat a zahušťovat zástavbu? Přidávat kanceláře a zvyšovat počet zájemců o parkování?

Obhajovat vestavby v souvislosti s požadavkem zachovám přiměřeného rozsahu trvalého bydlení je zavádějící. Za prvé zdaleka ne všechny vestavby jsou určeny pro bydlení a za druhé podkroví nemůže plnohodnotně vynahradit městotvornou funkci obytných pater. Zřízení nového bytu v podkroví naopak mnohdy slouží jako záminka k vytlačení trvalého bydlení z obytných pater, případně celých domů. Negativní účinky se násobí. Zničená střecha a umrtvená patra.

Zastavění půdy v historickém prostředí není levná záležitost. Zvláště pokud se má provést citlivě. Rozhodně tedy nelze argumentovat pomocí sociálně slabším vrstvám ani hospodářskými úsporami ve srovnání s novou výstavbou.

Apel Klubu Za starou Prahu přichází v poslední chvíli. Když nic jiného, nikdo alespoň nebude moci říci, že nevěděl. A stále je, o co bojovat. Městská část Praha 5 pěkně opravila střechu usedlosti Nikolajka a nyní se ji chystá zničit vestavbou bytu pro jistého prominenta. Odbor památkové péče připustil v rozporu s odborným vyjádřením památkového ústavu zvýšení střechy a vestavbu čtyř bytů v nárožním domě čp. 582/III v Mělnické ulici 13. Zdeformovaná střecha posetá střešními okny "obohatí" pohled na Malou Stranu z Petřína. Stejně taky rozporu s názorem památkového ústavu Magistrát připustil zvětšení vikýřů a vybourání terasy v drobném domě U Vocásků čp. 781/1, Řásnovka 4. Obě rozhodnutí jsou zcela čerstvá. Co se všechno ještě bude muset stát, abychom přestali být lhostejní?

Miloš Solař

Poznámka redakce:

Problému půdních vestaveb se budeme věnovati nadále. Rádi bychom na toto téma rozproudili diskusi a to i s osobami na rozhodujících místech. Ohlasy, názory a diskusní příspěvky budeme publikovat v dalších číslech Věstníku. Očekáváme Vaši reakci.