Model účasti občanských sdružení ve stavebních řízeních přitom již léta funguje v rámci zákona č. 114/1992 sb. o ochraně životního prostředí. Památkový zákon z roku 1987 tento demokratický a pro kontrolu práce úřadů nezbytný prvek pochopitelně nemá. Žádná z novel zákona v posledních třinácti letech jej nepřinesla a je otázkou, zdali se jej podaří v příštích letech prosadit ať již do novely, nebo do nového zákona. Možným prozatímním řešením této situace se po poradě s právníky ukázalo založení dceřinného občanského sdružení Za krásnou Prahu, které má jako svůj hlavní cíl ochranu životního prostřední a krajiny. Po roce existence sdružení se jeho činnost rozběhla do nečekané šíře a zdá se, že hlavní cíl - tedy aktivní účast v památkových kauzách - se prozatím podařilo naplnit.

První velkou kauzou sdružení se stala rekonstrukce tzv. malostranské zbrojnice čp. 111-III v ulici U Lužického semináře na Malé Straně. Přízemí objektu, který patří městské části Praha 1, bylo pronajato firmě COPA podnikatele Sebastiana Pawlovského, jež má v nájmu i sousední Hergetovu cihelnu a další objekty na břehu řeky. Toto spojení budilo jisté obavy o osud barokní zbrojnice, jejíž střídmá klasicistní fasáda ukrývá dva renesanční domy. Stačí si jen vzpomenout, že při "rekonstrukci" Hergetovy cihelny byla stržena část kleneb přízemí a celkový vzhled objektu byl těžce poškozen proražením arkád v dlouhém průčelí směrem ke Karlovu mostu. Vznik těchto arkád přitom nemá jiné odůvodnění, než zatraktivnění výhledu z restaurace situované v bývalé konírně této barokní stavby.

Podobná snaha podřídit vzhled a úpravy památky momentálnímu podnikatelskému záměru byla vlastní i původnímu projektu na přestavbu přízemí zbrojnice. Záměrem investora bylo probourat všechna okna dlouhého průčelí tak, aby tvořila dveře do jednotlivých obchodů, čímž by se zcela změnil charakter domu. Ten je totiž otevřen nikoli do ulice, ale pouze do rozlehlého nádvoří přístupného z ulice dvěma širokými průjezdy. Proražení parapetů oken by rovněž nevratně poškodilo rozvrh komponované klasicistní fasády, jejíž výraz je dán právě rytmem oken širokého jednopatrového průčelí. Po bouřlivých diskusích s investorem se podařilo počet nových otvorů zredukovat na tři s tím, že dva jsou zde historicky doloženy. Jakkoli není toto řešení ideální, je oproti původnímu návrhu obrovským pokrokem a jeho realizace nebude znamenat zásadní změnu vzhledu památky. V diskusích nad projektem se dále podařilo zrušit jeden ze dvou nových vstupů směrem k řece a zejména zmenšit objem terasy, která měla v původních plánech dům zcela vydělit z jeho klidného přírodního rámce.

Dalším případem, do kterého OS Za krásnou Prahu aktivně zasáhlo, byl projekt rekonstrukce a dostavby zdevastovaného Císařského mlýna v Bubenči. Historie této mimořádně cenné manýristické památky je dostatečně známa a smutné okolnosti její demolice v rámci takzvané "rekonstrukce" na přelomu 80. a 90. let 20. století byly podrobně popsány v minulých Věstnících. Předložený projekt změnil koncepci obnovy a namísto zakomponování klasicistního torza se rozhodl respektovat manýristický rozvrh areálu, obnovit v plné délce arkádovou chodbu a opět dostavět částečně pobořenou stěnu před grottou. Nové budovy budoucího hotelu pak upravuje tak, že bez historizujících prvků doplňují historická torza do smysluplného celku.

Projekt má samozřejmě mnohá úskalí. Jedním z hlavních sporných bodů je faktické odstranění klasicistní fáze mlýna, která se dochovala v podobě torza fasády před arkádovou chodbou. Dále není známa detailní podoba architektonických prvků arkády a její znovupostavení bude tedy pouze variací na dané téma. Při jednání v Klubu nakonec převážil názor, že předložený projekt je znatelně lepší než varianty předchozí, přináší nosné urbanistické řešení, vycházející z původního manýristického rozvrhu areálu a že vzhledem k skutečně havarijnímu stavu historického torza po povodni v roce 2002 nelze rekonstrukci dále odkládat. V nejbližší době bude zahájeno řízení o vydání stavebního povolení, ve kterém bude OS Za krásnou Prahu rovněž účastno.

Překvapivý vývoj má kauza přestavby bývalého dominikánského kláštera na Malé Straně na hotel (areál kláštera se nachází mezi ulicemi Hellichovou a Nebovidskou). Již před dvěma lety jsme informovali o projektu velkokapacitního hotelu, který vyžadoval dostavbu dalšího křídla vedle Nostického paláce a ve finále vestavbu samostatného domu do bývalého nádvoří konventu. Dostavbu křídla vedle paláce památkáři logicky zamítli a požadovaná kapacita se pro dané místo nakonec ukázala jako nereálná. O to příjemnějším překvapením bylo, že poslední projekt počítá s hotelem vyšší úrovně a tudíž menší kapacity. K historickým budovám se chová většinou citlivě a v mnoha případech dokonce rehabilituje prostory zničené vestavbami z období tiskárenského provozu v bývalém klášteře. Jedinou novostavbou pak bude dvoupodlažní křídlo, které lemuje na dvou stranách nádvoří a lze jej chápat jakou připomínku zaniklé křížové chodby kláštera. Realizace projektu v této podobě snad přinese kýženou rehabilitaci velmi cenného, avšak dvousetletou degradací těžce poškozeného areálu.

Richard Biegel

Dům č.p. 111-III v době 1. světové války.
Foto: Muzeum hl. m. Prahy