Záměr přestavby bývalého dominikánského kláštera na Malé Straně na hotel Sofitel

Mezi problematická místa Malé Strany patří areál zrušeného kláštera dominikánů při bývalém kostele sv. Maří Magdalény, který je sevřen ulicemi Hellichovou, Nebovidskou a Harantovou. V devadesátých letech se několikrát vynořila myšlenka přestavět celý areál na hotel. Toto využití bývalého konventu je bezpochyby jedno z nejlepších, jaké může současná doba nabídnout. Podstata památkového problému je však v míře zásahů a zejména dostaveb areálu.

Rekapitulace případu

Počátek historie místa spadá do 13. století, kdy městiště kláštera patřilo prastaré osadě Nebovidy. Kostelík sv. Maří Magdaleny je zde zmiňován ve 14. století, kdy u něj sídlil konvent magdalenitek. Jejich klášter zanikl za husitských bouří a zbytky kostelíka v sobě dosud ukrývá dům čp. 387-III. Nová éra nastala po roce 1604, kdy se u zmíněného kostelíka usídlila komunita dominikánů, která zde po vypuzení jezuity od sv. Klimenta a přechodném pobytu na Františku nalezla své konečné útočiště. V roce 1656 byla podle projektu Francesca Carratiho zahájena výstavba monumentálního kostela, který se stal hlavní dominantou jižní části Malé Strany. Postupně byl přebudován i konvent, přičemž na dokončení kláštera i kostela se podílel Kryštof Dientzenhofer. Jeho rodinná hrobka byla v kostele posléze umístěna. Klášter dominikánů u sv.Maří Magdaleny byl zrušen roku 1783 a následně prodán v dražbě.

Zrušení konventu znamenalo osudné majetkové oddělení kláštera a kostela. Kostel byl nejprve v roce 1790 přestavěn na sklady a kanceláře a upraven klasicistně. V letech 1792-1849 zde sídlil Vrchní poštovský úřad, posléze četnická kasárna a nakonec archiv ministerstva vnitra (později Státní ústřední archiv). Klášter byl přestavěn na obytný dům a tomuto účelu sloužil do roku 1879, kdy jej zakoupila státní tiskárna. Postupné adaptace budovy bývalého kláštera na tiskárenský provoz znamenaly jejich naprostou degradaci, která vedla až k současnému stavu, kdy jsou bývalé sály předěleny příčkami, a v místě ambitu je souvislý příkrov betonových hal.

První porevoluční pokus o využití budov přišel na počátku devadesátých let, kdy nadnárodní hotelová firma Cunard přišla s ideou výstavby obrovského komplexu superluxusního hotelu Kampa. Tento kolos měl zahrnout bývalý klášter s kostelem, protější Chotkův palác v Hellichově ulici, zamýšlenou novostavbu na místě tzv. Nostického divadélka v jezuitské zahradě při Čertovce a Sovovy mlýny jako vlajkovou restauraci komplexu. Z těchto záměrů nakonec naštěstí sešlo, a to díky mlhavé koncepci, nevyjasněným majetkovým poměrům, tlaku odborné veřejnosti a zejména pak zamítavému postoji Ministerstva kultury, které nepovolilo transfer památkově chráněného divadélka. Areál konventu byl posléze v polovině 90. let prodán v dražbě soukromému vlastníku. Kostel se po vyklizení ministerstvem vnitra dostal do vlastnictví resortu kultury, který zde plánuje umístit Museum hudby. To musí totiž v nejbližší době vyklidit své dosavadní sídlo ve Velkopřevorském paláci.

Na sklonku loňského roku byl orgánům památkové péče předložen projekt přestavby areálu na hotel Sofitel podle návrhu projekční kanceláře Loxia. Oproti zmíněným plánům z počátku devadesátých let se návrh omezil jen na vlastní konvent, a to dokonce bez kostela, který se investorovi do vlastnictví získat nepodařilo. Projekt navrhoval rehabilitaci barokních budov kláštera, přičemž dokonce obnovoval křížovou chodbu a volný prostor bývalého ambitu. Diametrálně se tak odlišil od stávající praxe kulisovitých "rekonstrukcí", které znamenají faktickou likvidaci památky.

Vzhledem k tomu, že hotel počítá s kapacitou minimálně 180 pokojů, byla by nutnou daní za tento v podstatě pietní přístup výstavba nových křídel hotelu. V tom rovněž spočíval hlavní problém návrhu: vysoká kapacita si vyžádala nové křídlo v nádvoří a zejména pak vyzdvižení čtyřpodlažní novostavby při úzké ulici Nebovidské, tedy v místě stávajícího renesančně-klasicistního křídla a zejména pak volné plochy vedle něj, která je zachycena jako zahrada například na Langweilově modelu Prahy. Tato novostavba by výrazně zasáhla do podoby Maltézského náměstí, zastínila by dosud dominující chrám sv. Maří Magdaleny a hlavně by nevratně poškodila kontext a měřítko barokního Nostického paláce, který je dosud z obou stran zasazen do původního nízkého parteru zahradních zdí.

Stanovisko Klubu

Proti výše popsanému záměru novostavby Klub protestoval svým stanoviskem z / doplnit datum .../, ve kterém mimo jiné rovněž požadoval společné řešení rehabilitace kláštera a kostela, a to i s vědomí toho, že vzhledem k rozdílným vlastníkům může jít skutečně jen o koordinaci koncepční. Na toto stanovisko Klubu reagoval v lednu 2000 Státní ústav památkové péče metodickým pokynem pro obnovu areálu. V něm na jedné straně ocenil přístup studie k historickým budovám, na druhé však kategoricky odmítl novostavby v místech stávající volné plochy.

Současná situace

Z hlediska památkové péče tak nastává v případě tohoto návrhu takřka neřešitelný rozpor. Na jedné straně je skutečnost velkorysé rehabilitace problematicky využitelného konventu, který byl dosavadním užíváním fakticky odsouzen k zániku, na straně druhé pak nešťastný a v této podobě zcela nepřípustný návrh novostavby, která by mohla strhnout lavinu podobných dostaveb nesčetných volných malostranských ohrad a dvorů, což by znamenalo definitivní likvidaci této jedinečné historické čtvrti. Připomeňme v této souvislosti mnohokrát omílanou skutečnost, že vše by vyřešily jednoznačné regulační podmínky historického jádra.

Ve chvíli, kdy se zdálo být jediným řešením snížení kapacity hotelu, které by umožnilo vypuštění zmíněné novostavby proti Nostickému paláci, bylo provádění projektu ateliéru Loxia odebráno. Nový architekt areálu / ..doplnit jméno  / se přiklonil k opětnému zastavění bývalého rajského dvora solitérní novostavbou, která snad nebude z Maltézského náměstí výrazně viditelná. Ve svém tvaru a velikosti je však stále ve stadiu hledání a konzultací a definitivní projekt zatím není k dispozici. Nicméně již nyní se lze zamyslet nad novou situací a srovnat ji s přístupem předchozím.

Co z toho vyplývá ?

Základním problémem rekonstrukce je požadovaná kapacita hotelu, kterou lze do stávajících objektů umístit jen za cenu likvidace jejich vnitřních konstrukcí. Ta je však vzhledem k historické hodnotě budov, která je mimo jiné vyjádřena jejich památkovou ochranou, pochopitelně nepřípustná. Za těchto podmínek je tedy nezbytná dostavba nového křídla, které by nové pokoje a jejich zázemí pojalo. Návrh ateliéru Loxia počítal s rehabilitací rajského dvora a přístavbou křídla v místě dnešní ohrady. Návrh současný ambit naopak zastavuje. Z hlediska areálu je patrně logičtější návrh první, neboť rehabilitací ambitu se po dvoustech letech vrací koncepce původní, byť s jiným posláním. Z hlediska Malé Strany je naopak nepochybně příznivější návrh druhý, protože v žádném případě nelze připustit zástavbu volných ploch zahrad a nádvoří - zejména v sousedství takové architektury, jakou je Nostický palác. Areál nicméně rehabilitaci nutně potřebuje. Je proto úkolem města i památkové péče spolupracovat na optimálním řešení problému, jež patří bezesporu mezi nejcitlivější v současné památkové praxi. Jinými slovy: má-li se stát obnova kláštera precedentem, pak jedině pozitivním. Těch negativních už bylo víc než dost.

Richard Biegel