Záměrem investora, jímž je francouzská společnost Milou s.r.o, je rekonstrukce klasicistního domu na hotel s kapacitou přes 500 lůžek. Uliční budova sice zůstane zachována, ale návrh předpokládá demolici všech tří dvorních křídel, na jejichž místě vznikne ve dvoře novostavba s podzemním parkovištěm pro 30 aut. Územní rozhodnutí na demolici dvorních budov a výstavbu sítí bylo již vydáno, ve druhé etapě bude investor usilovat o vydání územního rozhodnutí na samotný objekt s hotelovým provozem. Vzhledem k velkému rozsahu bourání ve dvorním prostoru, začala Domácí rada Klubu Za starou Prahu shromažďovat informace o charakteru a ceně historických staveb, odsouzených k zániku na sledované parcele domu čp. 1076-II Na Poříčí.

Zadní průčelí příčného stavení ve dvoře domu čp. 1076-II. Foto K. Hanzlíková, listopad 2003

Stručná charakteristika historické zástavby na parcele domu čp. 1076-II Na Poříčí

Původem gotický objekt z konce sedmdesátých let 14.století, z doby vzniku této části Nového Města Pražského, byl od 16.století významným sladovnickým domem. Od poloviny 17. století zde byl pivní šenk a hostinec, dům se nazýval příznačně Nová hospoda. V první čtvrtině 18. století vyrostl na dvorním pozemku v zahradě objekt divadla „comoedie haus“ hraběte Šporka, na jehož místě stál dřevěný pavilon pro pražskou německou ochotnickou scénu ještě na konci 19. století. Po pruském ohni byl historický objekt nad terénem až na sklepy zničen (v roce 1757 evidován jako pohořelý) a následovala rozsáhlá nová výstavba v několika klasicistních fázích, zahrnující jak uliční budovu, tak nová dvorní křídla. Uliční budova byla v zásadě znovu vystavěna do roku 1768, v polovině 19. století ovšem doznala další radikální přestavbu. Dvorní zástavba ve stávajícím obrysu existovala již na Jüttnerově plánu Prahy z let 1811-1816, takže vznik dvorních křídel je možné vročit do sklonku 18. století. Obě boční dvorní křídla, stejně jako uliční budova byla od doby svého vzniku v druhé polovině 18. století ještě několikrát přestavována, zvláště ve 20. století, čímž přišla o většinu původních architektonických prvků. Zcela odlišná situace je však u příčného dvorního stavení na půdorysu L, vlastně samostatného klasicistního domu, zachovaného v autentické podobě s četnými prvky původní architektonické výbavy. Odstraněny byly pouze pavlače z předního i zadního průčelí, po nich ovšem zbyly na fasádách kamenné konsoly. Objekt je v celém rozsahu přízemí zaklenut pruskými klenbami – plackami do pasů, včetně bývalé konírny. Na průčelí se v úrovni prvního patra nachází původní okna v líci (kličky, závěsy), většina dveří pochází z doby vzniku domu (kliky, krabicové zámky). Schodiště je točité vřetenové, sedlová střecha domu s původním tesaným krovem, na okrajích měkce ukončeným námětky. Již na první pohled po zběžné prohlídce bylo zřejmé, že se jedná o hodnotnou a autenticky zachovanou součástí historické dvorní zástavby. Když shrneme výše uvedená fakta, vyjde nám nepříliš povzbudivý závěr. Zbořena budou (v termínu do konce roku 2003) tři historická křídla v jádře pocházející nejméně z konce 18.století, z toho jedno představující hodnotný klasicistní objekt zachovaný včetně architektonických detailů a řemeslné výbavy. Skutečně nepěkná vánoční nadílka pod stromek všem milovníkům staré Prahy.

Průběh projednávání demolice a neúplná dokumentace stavby

Povolení k odstranění stavby vydal úřad MČ Praha 1, odbor výstavby dne 11. 9. 2003 na návrh žadatele, jímž byla společnost Milou s.r.o a na základě kladného stanoviska odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 19. 8. 2003. V tomto stanovisku se ředitel odboru Mgr. Jan Kněžínek dle vlastních slov „ztotožnil s odborným vyjádřením příslušné odborné organizace státní památkové péče“, ovšem pouze částečně a to v důrazu na zachování uliční budovy, zatímco demolice dvorních křídel je podle něj přípustná. Odborné stanovisko NPÚ v hl.městě Praze ze dne 27. 5. 2003 označuje sice demolici dvorní zástavby za nepřípustnou, poněkud nešťastným způsobem ale klade hlavní důraz na uliční budovu, o které se zvláště rozepisuje. Poslední stanovisko odborného památkového pracoviště mohlo být negativně ovlivněno zejména následujícími skutečnostmi:

• Chyběl relevantní stavebně historický průzkum jako zásadní podklad pro rozhodování a posouzení hodnoty historické zástavby na parcele. Odborný orgán státní památkové péče rozhodoval v tomto případě na základě stavebně historického průzkumu z roku 1959, který nebyl (a ani nemohl být) podrobný a který obsahuje dnes již zastaralé závěry. Od doby vzniku tohoto průzkumu se totiž zásadně proměnila hodnotová kriteria a názor na architekturu 19. století, takže na části označené v závěrečném hodnocení jako nehodnotné, dnes nahlížíme zcela jinak.
• Pracovníci NPÚ v hlavním městě Praze nevydali pokyn ke zpracování aktualizovaného stavebně historického průzkumu.
• Stavebně historický průzkum si nakonec zpracoval sám projektant (oddělení projekčního atelieru) svérázným způsobem a dle vlastních představ, aniž by o tom informoval památkáře a aniž by tento podklad poskytl k archivování pro potřeby památkové dokumentace (zpracovatelem byl LZ- Atelier, s.r.o., Rybalkova 35, 101 00 Praha 10).
• V takovém případě jako je tento, kdy zpracovatel stavebně historického průzkumu je přímo součástí projekčního ateliéru, nelze ani očekávat nic jiného, než že jimi zpracovaný průzkum bude „šitý na míru“ projektu. To se přesně stalo i v tomto případě, takže části historické zástavby určené v projektu k demolici a uvolnění místa pro novostavbu (dvorní křídla), byly označeny za nehodnotné a to bez dalšího podrobnějšího zkoumání. V tomto ohledu se bohužel nový průzkum zcela sešel se závěry pasportu z roku 1959, ze kterého mimochodem byla beze změn převzata i některá zjištění především v kapitole dějiny objektu. V případě domu čp.1076-II to konkrétně znamenalo, že zpracovatelé soustředili pozornost na uliční budovu, jako na nejhodnotnější část areálu a podali kompletní přehled zde dochovaných architektonických detailů. U dvorních křídel, určených k demolici, chybí naopak i základní soupis architektonických prvků. Takový průzkum ovšem nelze označit jinak, než za tendenčně zpracovaný, ať už se tak stalo vědomě, nebo z neznalosti věci. Neplní ani základní dokumentační funkci pro zanikající části stavby a z metodologického hlediska je pochybený. Postupuje totiž směrem od předem formulovaných závěrů a jim přizpůsobuje samotný základní text zprávy – architektonický popis. Správný postup je totiž opačný – podrobnou analýzou všech částí stavby dospět až k pečlivému vymezení hodnotných částí. V mnohém takový průzkum připomíná dnes tak rozšířené „investorské expertní posudky“ svou zkratkovitostí a suverenitou ve formulaci závěrů bez znalosti potřebných dat.

Pohled na příčné dvorní stavení od hlavní budovy v ulici Na Poříčí. Foto K. Hanzlíková, listopad 2003

Popis projektu

Samotný projekt, ačkoli zatím nebyl veřejně představen ve formě pohledové studie, vykazuje v dispoziční studii některé další diskutabilní momenty (veřejně byl projekt prezentován na výstavě „Budoucnost a přítomnost Prahy 1,“ pořádané Městskou částí Praha 1 v listopadu 2003 ve stanu na Můstku). V podstatě totiž kopíruje půdorysně obrys zbořených historických dvorních křídel, včetně příčného křídla, oddělujícího přední a zadní dvůr (přední dvůr bude navíc nad přízemím zastřešen a využit jako atrium – denní jídelna). Urbanisticky tedy projekt není zvláštním přínosem a značnou zahuštěnost zástavby a snahu o maximální využití prostoru je nutno samozřejmě hodnotit negativně. Kapacita hotelu má být celkem 546 lůžek v 273 pokojích, což je číslo reálné, vezmeme-li v úvahu velkou podlažní plochu hotelu (8986 m2). Této kapacity ovšem bude dosaženo značným převýšením stávající zástavby, neboť ustupující dvorní křídla mají dosáhnout výšky až 8 nadzemních podlaží. Budou tedy o celá čtyři patra převyšovat nynější uliční dvoupatrovou budovu, která zůstane zachována. Střechy budou částečně ploché a využity jako terasy. Výškově se tak novostavba vyrovná dostavbě v sousedním areálu bývalých kasáren – nástavbě nad jízdárnou. Fasády mají být podle sdělení investora velmi jednoduše řešené, rytmus oken a jejich rozměry mají odpovídat historické uliční zástavbě. Je s podivem, že obě stanoviska příslušných památkových orgánů, tolik zdůrazňující památkovou hodnotu uliční budovy, neobsahovala požadavek navrácení historického členění hlavní fasády do ulice. Ta totiž představovala (až do odstranění prvků ve dvacátých letech 20.století) skutečně pozoruhodnou a netradiční klasicistní kompozici.

Závěrem uveďme jeden pozitivní aspekt celé rekonstrukce. Je jím obnova hotelové funkce a navázání na starou pohostinskou tradici zdejšího objektu. Škoda jen, že již barokní zájezdní hostinec umístěný na výpadové komunikaci z Prahy, trpěl poněkud extenzivním využíváním prostoru parcely a to zejména v otázce ustájení. Již v době vizitační tabely, v roce 1725 bylo možno v případě potřeby umístit v objektu padesátku koní. A stáje o kapacitě 73 stání, umístěné v nově zbudovaných dvorních křídlech na konci 18. století musely představovat také velmi slušný dobový standart. Proti tomu se zdá dnešní číslo 28 parkovacích míst vlastně velmi nízké.

Kateřina Hanzlíková