Sovovy mlýny - malá, ale šikovná lekce z demagogie
(Záznam přednášky pro frekventanty politické přípravky soukromé pomocné školy páté dimenze)

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2002)


Demagogie. Způsob klamání lživými sliby, lstí a záměrným překrucováním skutečnosti; užívání tohoto způsobu v politice pro získání mas klamem; nepoctivé úsilí o získání přízně nebo výhod.

Slovník cizích slov, SPN, Praha 1981


Milí studenti,

než přistoupím k výkladu, opište si prosím z tabule základní definici a dopříště se ji naučte nazpaměť.

Jev, který jsme se rozhodli dnes zkoumat, si objasníme na komickém příkladu z oblasti památkové péče. Ministr kultury Pavel Dostál byl požádán advokátkou, zastupující Klub Za starou Prahu, aby vysvětlil své rozhodnutí, kterým jako jediný, zato však poslední a rozhodující, článek správního řízení připustil ukončení věže v areálu Sovových mlýnů skleněným artefaktem. Ministrova odpověď ze dne 19. prosince 2001 je malou, zato však dokonalou lekcí demagogie. Škoda jen, že podepsanému ministrovi nelze přisoudit též autorství dopisu. A naopak: kterýpak brilantní stylista mu propůjčil svůj um? (Vsadila bych se, že to je absolvent naší politické přípravky soukromé pomocné školy páté dimenze. Jestli jsem se strefila, chlapče, přihlas se!)

Pojďme, vážení, a poučme se od mistra:

1. Dopis se snaží doložit, že rozhodnutí ministra nebylo nekvalifikovaným hnutím mysli laika ve vysoké funkci, ale, že se opřelo o odborný názor zpracovaný písemně rektorem AVU Dr. J.T.Kotalíkem (ten prý tvrdí, že návrh lze přijmout, neboť má v kontextu existujícího stavu v daném místě svou logiku jako svým způsobem ověřené řešení. Je třeba konstatovat, že ukončení věžice převýšeným, i když atypicky tvarovaným prvkem prosklené krychle, lze považovat za možné) a též o úvahu vyjádřenou v diskusi na zasedání vědecké rady ministra pro památkovou péči dne 24. 10. 2000 dr. I. Hlobilem (ten hodnotil návrh právě v tom smyslu, že je zamýšlen jako přirozeně převýšený ukončující prvek schodišťové věže).

Z dopisu se však nedozvíme:

- proč si ministrovo rozhodnutí vybralo a cituje jen Kotalíkův názor, když své názory a to i písemně přímo ministrovi vyjádřilo mnoho dalších odborníků (např. Doc. dr. R. Švácha, Ing. arch. V. Girsa).

- proč si z celé diskuse na vědecké radě pro památkovou péči vybralo k citaci jen nejednoznačnou úvahu dr. I. Hlobila, když tam zaznělo (dle zápisu, který má Klub k dispozici) i mnoho názorů dalších, tentokrát ovšem jednoznačně odmítavých (dr. Horyna, arch. Girsa, arch. Bašeová, arch. Vošahlík, dr. Matoušková, prof. Stretti, dr. Razím, arch. Škabrada).

- proč nezmiňuje, když už o průběhu diskuse na vědecké radě hovoří, že hlasování vyznělo 9 : 1 nikoliv pro, ale proti (!!!) skleněné krychli, a že mezi jejími odpůrci byl nakonec i zmiňovaný dr. I. Hlobil.

2. Dopis dále tvrdí, že předchozí správní instance, které skleněnou krychli na budově mlýnů zamítly, vykročily tímto rozhodnutím ze zákonných mezí, protože nevzaly na vědomí, že § 1 památkového zákona staví na stejnou úroveň zachování památky a požadavek jejího vhodného využití. Tím prý nebyla zohledněna skutečnost, že prvek prosklené krychle ukončující schodišťovou věžici je integrální součástí záměru využít areál Sovových mlýnů pro umístění sbírky moderního umění.

Z dopisu se však nedozvíme:

- jak se to těm nešťastným mlýnům stalo, že by bez té krychle prostě nemohly integrálně fungovat jako galerie

- ani jak je možné, že ministr věří tak zjevné hlouposti

- a nakonec už vůbec ne, koho napadlo tak stupidně demagogickým (pardon, mistrně demagogickým) výkladem prvního paragrafu památkového zákona, (který ve skutečností opravdu podmiňuje zachování památky jejím vhodným využitím, avšak z důvodu, aby se památky podílely "na formování socialistických tradic a socialistického vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k dalšímu rozvoji socialistické společnosti") dělat z památkářů totální idioty.

Pochopili jste to, moji milí studenti? Abyste ve své budoucí praxi politického činitele netápali, zapište si stručný, ale zaručený návod, jak lze metodu demagogie úspěšně a univerzálně uplatnit v písemném projevu (např. v zásadním vyjádření k problémům zeměkoule, při rozboru vážné situace země nebo v komentáři poklesu či vzestupu volebních preferencí). Při nepatrné formální úpravě bodu 1 a 2 lze návod aplikovat i v projevu ústním. Pozor, připravte si papír, diktuji:

1. Vezměte mnoho slov, uplácejte je do dlouhých vět a vražte na papír! (Protivník je předem unaven pohledem na moře písmenek.)

2. Čím menší písmo, kompaktnější odstavce a více stran, tím lépe! (Protivník musí mobilizovat více sil a tím je zranitelnější.)

3. Rozhoďte do textu co největší množství dat, čísel paragrafů a jejich odstavců, čísel jednacích, popisných, katastrálních a parcelních, vhodné jsou i matematické vzorce a chemické značky. To vše shlukujte do klubek! (Protivník je zmaten, orientace v textu ho vysiluje.)

4. Nezapomeňte na cizí slova, z nichž některá si klidně vymyslete. Blýskejte se citáty neexistujících myslitelů, a to nejlépe v latině nebo esperantu! (Protivník je nemile zaskočen svou neznalosti a znejistí.)

5. Citujte co nejvíce nejednoznačných výroků, kterým dávejte suverénně jednoznačný výklad! (Protivník pochybuje o svém logickém uvažování.)

6. Fakta, která vám nevyhovují, ignorujte, jako by neexistovala. (Než si protivník najme detektiva, který mu zjistí celou skutečnost, získáte rozhodující náskok.)

7. Bez ohledu na cokoliv vyvoďte jednoduchý závěr ve svůj prospěch a vysázejte ho tučně! (Protivník je potěšen, že konečně něčemu porozuměl, a než by se znovu vrátil na začátek textu a vysilujícím čtením pátral po dosud nepochopené logice vaší úvahy, radši vám uvěří a máte ho na lopatkách.)

8. Pozor na protivníky, kteří četli tento návod!

Děkuji za pozornost, moji milí nadějní studenti, ale neradujte se předčasně, příští hodinu budu zkoušet.

 

Kateřina Bečková

 

NA ROZCESTNÍK KAUZY