Kauza rekonstrukce Sovových mlýnů, která se v tomto okamžiku stala prestižním bojem “kdo z koho” pro obě strany sporu (Klub Za starou Prahu nevyjímaje), se těší nebývale vysokému zájmu medií. Jak by ne, když už už hrozí přerůst ve společenský a kulturní skandál. Na titulu tohoto Věstníku jsme použili pod fotografii s vytýčením objemu navrhovaného skleněného prvku na budovu mlýnů citátu z klasické české pohádky (jistě ji nikomu netřeba představovat). Do nelehlé role Smolíčka jsou nyní tlačeny pražské památkové orgány: otevřít dvířka, neotevřít? Jednou se již Smolíček rozhodl a řekl jasné “NE”, jenomže Jezinky se nenechají tak snadno odbýt, přicházejí znovu, úpěnlivě naléhají a vyhovět jim by bylo tak jednoduché a úlevné... Dokážeme však domyslet, jakou spoušť by mohly tyto a další generace “Jezinek” napáchat na Malé Straně? Jestliže dvířka jednou otevřeme, již se nám je nepodaří nikdy zabouchnout!

Rekapitulace případu

Chátrající, ale polohou mimořádně exponovaný, areál Sovových mlýnů na Kampě si vybrala Čechoameričanka Meda Mládková pro umístění své sbírky moderního umění, kterou se rozhodla darovat Praze. Město se rozhodlo velkorysý dar přijmout, poskytnout Nadaci Jana a Medy Mládkových vybraný objekt Sovových mlýnů a vložit do rekonstrukce areálu 20 miliónů korun.

První nečekaně problematické momenty tohoto případu nastaly v souvislosti s veřejnou anonymní architektonickou soutěží na rekonstrukci mlýnů, kterou nadace Mládkových vyhlásila ve spolupráci s Českou komorou architektů. Přestože paní Meda Mládková sama vybírala porotce soutěže a sama porotě i předsedala, se způsobem práce poroty i konečným výsledkem byla nespokojena. Důsledkem této situace byla jednak tvrdá výměna názorů mezi porotci a paní Mládkovou, se zájmem monitorovaná denním tiskem, a jednak odmítnutí výsledků soutěže. Podrobně jsou průběh soutěže a soutěžní návrhy představeny v časopise Architekt č. 4/1999.

Tým architektů, které si poté paní Mládková vybrala (architektka Helena Bukovanská, architektonický Ateliér 8000), zpracoval projekt pro stavební povolení, který byl schválen všemi příslušnými památkovými orgány, a získal stavební povolení. Podle tohoto projektu byla také rekonstrukce areálu Sovových mlýnů započata. Realizace rekonstrukce byla vlastníkem objektu, městem Prahou, svěřena firmě Trade Centre. V průběhu první poloviny roku 2000 se však paní Meda Mládková rozhodla schválený projekt inovovat, přerušila spolupráci s dosavadními projektanty, pro zpracování prováděcí dokumentace najala jinou projekční kancelář a angažovala tým výtvarníků. Výsledkem této situace byl návrh změny projektu, jehož podstatou je doplnění areálu o několik skleněných prvků, navržených sklářským výtvarníkem prof. Mariánem Karlem. Tento návrh je však z hlediska památkové péče velmi problematický a jeho projednání již v první instanci, tedy Pražským ústavem památkové péče a jeho Památkovou radou, bylo dramatické. Celkem se k projednání tohoto problému památková rada sešla během tří týdnů na přelomu června a července 2000 čtyřikrát, ačkoliv řádný interval jejího jednání je čtyři až šest týdnů.

Změna projektu se týkala, jak již bylo uvedeno, doplnění budov areálu skleněnými uměleckými artefakty, které by měly korespondovat s obsahovým využitím budovy pro moderní výtvarné umění. Jednalo se o tři doplňky: skleněná lávka, vycházející z přízemního křídla u Vltavy, skleněné vikýře ve střeše konírny, obrácené do parku na Kampě, a dotřetice zakončení schodišťové věže hlavní budovy skleněnou kosou krychlí, čnící cca 1,5 - 2 metry nad hřebenem střechy.

Realizace skleněné lávky byla Pražským ústavem schválena a skleněné vikýře jednomyslně zamítnuty. K problematickému ukončení schodišťové věže bylo jako vstřícný krok nabídnuto kompromisní řešení: nechť je věž ukončena moderním skleněným artefaktem, jeho výška však nesmí přesáhnout hřeben nové střechy budovy a uplatňovat se v klasickém pohledu na Malou Stranu a Hradčany ze staroměstského břehu.

Rozhodnutí, vydané Odborem památkové péče Magistrátu hlav. města Prahy, bylo shodné s názorem Pražského ústavu památkové péče: lávka povolena, vikýře zamítnuty, ovšem ve věci skleněného zakončení věže rozhodnutí vydáno nebylo, neboť tento bod byl mezitím ze schvalovacího procesu žadatelem stažen. Proti uvedenému rozhodnutí (zamítnutí skleněných vikýřů) se paní Mládková odvolala k ministrovi kultury ČR a ten svolal pro posouzení problému vědeckou radu pro památky. Na jejím zasedání dne 24. října 2000 bylo potvrzeno rozhodnutí odboru památkové péče. Současně byl konzultován návrh skleněného zakončení schodišťové věže, který byl devíti z deseti přítomných odborníků odmítnut. Jediným obhájcem tohoto řešení byl předseda vědecké rady a doyen českých památkářů dr. Dobroslav Líbal.

Paní Meda Mládková se však myšlenky na realizaci nejkontroverznějšího skleněného prvku nehodlá vzdát. 9. listopadu 2000 o tomto problému jednal za přítomnosti navrhovatelky a dr. D. Líbala poradní sbor primátora Jana Kasla. Jeho výsledkem bylo doporučení, aby pro možnost názornějšího posouzení byla na budově Sovových mlýnů vztyčena maketa imitující tvar a objem zamýšleného skleněného prvku. Toto vytýčení bylo provedeno 16. listopadu, kdy byly také pořízeny Klubem Za starou Prahu zde publikované snímky.

Stanovisko Klubu Za starou Prahu

Ihned poté, co se v červnu 2000 domácí rada Klubu seznámila návrhem na doplnění rekonstruované budovy o skleněné prvky, byl odeslán dne 22. 6. paní Mládkové dopis následujícího znění:

“Klub Za starou Prahu s uznáním a potěšením sleduje Vaše neutuchající úsilí o stavební záchranu Sovových mlýnů na Kampě. Vítáme schválený projekt, který se soustředil na kultivovanou rekonstrukci hmoty a prostorů Sovových mlýnů a to, že výsledky soutěže byly odmítnuty. Jsme rádi, že stavební povolení získala přijatelná varianta obnovy Sovových mlýnů. Dozvěděli jsme se, že v těchto dnech navrhujete některé změny projektu, které podle našeho názoru poškozují Váš původní úmysl a celkově mohou poškodit i záměr nad jiné ušlechtilý, tj. instalaci Vaší sbírky v Praze. Pokládáme nástavbu střešních vikýřů na střechu přízemního křídla za nepřijatelnou a rovněž tak se záporně stavíme ke kosé krychli, jež by měla svým leskem zdáli poutat pozornost k budově. Klub Za starou Prahu se již celých sto let soustřeďuje na ochranu pohledových hodnot Malé Strany jako podnože proslulého hradčanského panoramatu. Domníváme se, že přes jistou zajímavost nápadu s poutačem, je zcela nevhodné jej umístit na Sovovy mlýny a jeho prosazování by mohlo suspendovat Vaše dosavadní úsilí.

Bohužel se v Praze setkáváme s pokusy investorů změnit projekt obnovované památky v průběhu stavby a to nikoliv v detailech, ale v základní památkové koncepci. Víme dobře, že je nutné často opravovat chyby v projektu a měnit věci technické, nikoliv však měnit věci zásadního výtvarného projevu anebo sám hmotný základ památky.

Proto Vás žádáme, abyste zvážila změny ještě jednou a posoudila je také očima kulturní veřejnosti, kterou si v tomto dopisu dovolujeme zastoupit.”

Písemnou odpověď na tento dopis Klub nedostal, přesto z osobního kontaktu autorky tohoto článku s paní Medou Mládkovou při jednání památkové rady v Pražském ústavu památkové péče, vyplynulo, že jeho obsah byl adresátkou považován za urážlivý “až na hranici slušnosti”. Podobně se paní Mládková vyjádřila při jiné příležitosti o textu Otevřeného dopisu ministru kultury ČR Pavlu Dostálovi, který odeslal Klub před jednáním vědecké rady ministra a který zveřejnil na tiskové besedě, pořádané Klubem v Národním muzeu dne 12. října 2000. I ten pro souzení citujeme v plném znění:

Vážený pane ministře,

máte nyní v rukách rozhodnutí o přípustnosti umístění skleněných uměleckých artefaktů na budovy Sovových mlýnů, které jako dodatečnou změnu již schváleného nekontroverzního projektu obnovy mlýnů prosazuje mecenáška umění Meda Mládková a které "militantní památkáři a sdružení", jak sám říkáte (MF DNES 20.9.2000), nechtějí povolit.

Dovolte mi, abych Vám ještě před Vaším precendentním rozhodnutím připomenula náš nejzávažnější argument a sám posuďte, co je "militantního" na jeho hájení.

V světoznámém panoramatu Malé Strany a Hradčan se pohledově neuplatňuje žádný výrazový a slohový prvek 20. století! To není zápor či snad nedostatek tohoto panoramatu, který bychom měli okamžitě v posledních okamžicích tohoto století ještě "napravit". To je naopak v plném smyslu toho slova zázrak, který byl po právu oceněn statutem Prahy jako světové památkové rezervace UNESCO. Jedinečný obraz Hradčan s Malou Stranou je pohledovou "značkou" Prahy, kterou jsme jako jeden z největších pokladů národního kulturního dědictví převzali od předchozích generací. (Mimochodem, ať někdo zkusí vyčíslit hodnotu této značky.) O tento poklad, formovaný v deseti předchozích stoletích a již sto let prakticky neměnný, máme právo a povinnost pietně pečovat, ale jeho další "vylepšování" by bylo barbarstvím, zvláště když by k němu měly být použity tvarem (krychle), materiálem (sklo) a účelem (umělecký akcent - poutač) tak cizorodé prvky.

Pokud skleněný objekt přesahující hřeben střechy Sovových mlýnů do panoramatu přece jen vstoupí, budou památkáři před podobnými záměry "militantních" investorů, ohánějících se již realizovaným precedentem, prakticky bezbranní.

Zvažte prosím, vážený pane ministře, otázku hodnot a priorit Prahy, mějte laskavě na zřeteli dlouhodobý památkový význam svého rozhodnutí a ne jen okamžité politické a společenské důsledky. Neberte na lehkou váhu vzácně shodný názor a argumenty pražských památkových orgánů.

Současná situace

Drama kolem Sovových mlýnů, které se ze všeho nejvíce podobá přetahování lanem, zdaleka nekončí. V prosinci 2000 začne další kolo projednávání návrhu na změnu projektu rekonstrukce Sovových mlýnů v Pražském ústavu památkové péče a to opět problémem skleněného zakončení schodišťové věže, které bylo v červenci ze schvalovacího jednání na magistrátním odboru památkové péče staženo. Věříme, že památkáři, kteří se dosud v drtivé většině shodli na odmítnutí tohoto záměru, svůj názor pod žádnými vlivy a tlaky, nezmění. Takže: pokračování příště.

Kateřina Bečková

Výběr článků v denním tisku, mapujících vývoj kauzy v červenci až listopadu 2000:

Mlýny nedávají Mládkové spát, MF DNES 13.7.2000
Památkáři posuzovali výšku Sovových mlýnů, MF DNES 18.7.2000
Meda Mládková: Sbírka je moje poslední zbraň, MF DNES 31.7.2000
Drahá hra o Sovovy mlýny, MF DNES 31.7.2000
Památkový ústav: Za obnovu odpovídá město, MF DNES 8.8.2000
Sovovy mlýny budou možná bez nástavby, MF DNES 8.8.2000
Sovovy mlýny zůstávají noční můrou památkářů, MF DNES 16.8.2000
Památkáři řeší, zda zaslepit okna mlýnů, MF DNES, 25.8.2000
Památkáři se neshodli s Mládkovou, MF DNES, 20.9.2000
Sovovy mlýny se na chvilku otevřou, pro finančníky, MF DNES, 26.9.2000
Finančníci uvidí umění v Sovových mlýnech, Lidové noviny, 26.9.2000
Podaří se nám zničit známé pražské panoráma u Vltavy? Večernik Praha , 27.9.2000
Mlýny zatím provizorně, Právo, 29.9.2000
Klub Za starou Prahu brání Sovovy mlýny, Lidové noviny, 14.10.2000
Sovovy mlýny dražší? MF DNES, 8.11.2000
Mládkové nelze vyhovět, MF DNES, 8.11.2000
Na Sovových mlýnech skleněné vikýře nebudou, Metro, 9.11.2000
Povolí radní krychli? MF DNES, 14.112000
Artefakt na Sovových mlýnech má šanci projít, Lidové noviny, 18.11.2000
Mlýny zkoušely krychli, MF DNES, 18.11.2000