V jarních měsících 2002 byla Domácí radě Klubu prezentována studie architekta Petra Malínského (ateliér DaM) na obnovu, rekonstrukci a dostavbu areálu Obecního dvora v Anežské čtvrti Starého Města. Díky laskavosti pana architekta byla umožněna Domácí radě i exkurse do areálu. Studie má za cíl prověřit možnost adaptace areálu na bytový komplex, který vyžaduje kromě využití stávajících budov i výstavbu objektu nového. Projekt úprav Obecního dvora má tak z památkového hlediska několik rovin: problematiku obnovy a případné adaptace historických objektů, otázku částečné demolice jednoho z hospodářských křídel areálu a návrh novostavby na jeho místě.

Část ohradní zdi areálu Obecního dvora z ulice U Milosrdných. Foto: Richrad Biegel, srpen 2002

Historie areálu

Obecní dvůr na Starém Městě je srostlicí budov různého stáří - od středověku po 19. století. Účel areálu, který je dodnes v majetku města, byl od baroka do 20. století stejný - byly zde ustájeni obecní koně, skladovány požární stříkačky a další prostředky nutné k provoznímu zázemí města. V období asanace a první republiky unikl Obecní dvůr demolici snad právě pro svou užitkovou hodnotu. Jeho historické okolí se nicméně dosti proměnilo: protější strana ulice U Obecního dvora byla demolována, nová úroveň ulice posunuta o několik metrů výše a protipólem nízkých historických domů se stala hradba činžovní zástavby. Ještě větší rozpor vznikl v uličce U Milosrdných, kde na přízemní budovu klasicistních stájí tvrdě navazuje jednopodlažní nadezdívka a vysoký strohý činžovní dům ze sklonku 30. let 20. století, který narušil do té doby jednotný historický blok mezi ulicemi U Obecního dvora, Kozí a U Milosrdných. V rámci úprav Anežského kláštera byly navíc zbytečně demolovány drobné domky tvořící protější stranu ulice U Milosrdných; vznikla tak stavební parcela (prozatím využívaná jako parkoviště), jejíž zastavění mnohapodlažním administrativním objektem se právě připravuje. Jakkoli se tedy demolice areálu Obecního dvora vyhnuly a tento se dochoval v historické celistvosti, jeho okolí prošlo zásadní proměnou. Množství započatých a nikdy nedokončených regulací z něj učinilo osamocený ostrůvek historické zástavby, který má důstojné partnery jen v historických domech směrem ke Kozímu plácku.

Hlavní vstup do dvora je z ulice U Obecního dvora. Barokní dům s gotickým jádrem zde vystupuje do ulice tak, že průjezd do dvora je v její ose. Severní část tohoto křídla musela ustoupit klasicistní trojpodlažní novostavbě kancelářské budovy. Podél ulice U Milosrdných běží hospodářské křídlo dvora, které tvoří nízká barokní, klasicistně přestavěná budova s mansardovou střechou a navazující krátký klasicistní přístavek stájí. Obě hospodářské budovy se průčelím otevírají pouze do nádvoří; do ulice je obrácena silná nepravidelná zeď, jejíž jádro patrně souvisí s historickým ohrazením obecního dvora.

I z tohoto stručného a zjednodušujícího přehledu je patrné, jak složitý je stavební vývoj Obecního dvora. Jakékoli úvahy o obnově či dostavbě areálu proto musejí vycházet z podrobného a aktuálního stavebně.historického průzkumu. Ten v tuto chvíli bohužel schází, neboť průzkum ze šedesátých let 20. století je z dnešního pohledu nepříliš zevrubný a zastaralý.

Projekt obnovy a dostavby

Areál Obecního dvora je poznamenán dlouhodobou neúdržbou a jeho obnova je nezbytná. Situaci pak komplikuje skutečnost, že dvůr ztratil svou historickou funkci. V rámci obnovy je proto zapotřebí nalézt pro srostlici objektů z různých období nový účel, který by nevyžadoval radikální úpravy či demolice historických budov. Jak bylo řečeno, Obecní dvůr je dodnes v majetku města, respektive městské části Praha 1. Ta přišla s ideou přeměny areálu na čistě obytný soubor. Netřeba zdůrazňovat, že takovýto záměr je v kontextu přestaveb historických domů na kancelářské budovy světlou výjimkou. Jeho realizací by byl posílen obytný charakter celé Anežské čtvrti, která zůstává jednou z mála relativně živých oblastí historického jádra.

Nicméně všechno má svá úskalí. Cenou za obytný charakter areálu by v tomto případě byla nutná novostavba dalšího křídla, která by učinila celý projekt rentabilním. Pro umístění nového křídla není ve stísněném bloku mnoho možností. Za nejvhodnější zvolil architekt místo zmíněné klasicistní stáje, těsně vedle strmé stěny sousedního činžovního domu čp. 804-I. Novostavbu pak pojal jako soustavu teras, které se pyramidovitě přimykají k stěně činžovního domu a tvoří tak podle slov architekta optický přechod mezi nízkým Obecním dvorem a jeho převýšeným sousedem.

K historickým objektům se projekt chová citlivě a jasně z něj vyplývá snaha respektovat historickou strukturu jednotlivých objektů. I zde je však několik problémů - například návrh využití všech krovů pro půdní vestavby či návrh rekonstrukce barokních vikýřů na klasicistně přestavěném hospodářském křídle podle Langweilova modelu. Za velmi záslužnou je naopak třeba považovat snahu architekta rehabilitovat utilitárně přepříčkované středověké síně v přízemí hlavního křídla, ačkoli i zde je třeba nejprve určit stáří jednotlivých příček stavebněhistorickým průzkumem.

Ulice U Milosrdných. Vpravo asanační činžovní dům na zvýšeném terénu z 30. let 20. století, uprostřed objekt klasicistní účelové přístavby k areálu Obecního dvora, o jehož demolici bylo uvažováno. Foto: Richard Biegel, 2002

Stanovisko Klubu Za starou Prahu

Po seznámení se s projektem vydal Klub Za starou Prahu své stanovisko. K problému obnovy historických se v něm uvádí, že Klub “…oceňuje snahu o pietní přístup k většině historických objektů areálu.” Dodává však, že “jakýmkoli úvahám o rehabilitace historických prostor musí předcházet stavebně-historický průzkum. Ten je pak nezbytný i v případě snahy o rekonstrukci zaniklých vikýřů severního křídla, jejichž obnova se zatím jeví vzhledem k pozdější klasicistní přestavbě křídla jako nevhodná.”

Ve věci využití půd stanovisko konstatuje, že “…Klub zásadně nesouhlasí s realizací půdních vestaveb v barokních krovech areálu, neboť by znamenaly nevratné poškození historických krovů i celkového obrazu střešní krajiny dané lokality. Tento záměr je navíc v příkrém rozporu s metodikou o ochraně střešní krajiny, kterou jako závaznou přijalo Zastupitelstvo hl. m. Prahy. Vznik půdních vestaveb na kulturní památce v obecním majetku by představoval velmi negativní signál vůči soukromým vlastníkům, kterým byly podobné vestavby s odkazem na zmíněnou metodiku zamítnuty.”

Složitou otázku představuje návrh demolice klasicistní stáje kvůli novostavbě a následný problém podoby samotné novostavby. Po delší diskusi se Domácí rada rozhodla oba problémy oddělit. Stanovisko nesouhlasí s demolicí stáje, neboť přestavuje “harmonickou a objemem i charakterem přiměřenou součást areálu. Její klenuté přízemí je navíc zajímavým prostorem, který lze bez zásadních úprav vhodně využít.”

Klub si nicméně uvědomuje problém rentability projektu, stejně jako neradostný urbanistický stav území a legitimitu snahy o jeho nápravu. Proto ve stanovisku dále uvádí poznámky k návrhu novostavby, ač jsou zatím “pouze akademické a své váhy nabudou až v případě, že by došlo k prosazované demolici historické budovy na jejím místě.”

K předložené podobě novostavby je uvedeno toto: “Klub Za starou Prahu oceňuje přístup projektantů k dostavbě areálu, který neznamená snahu zastavět volnou plochu co největším objemem, ale naopak tuto snižuje na míru, která historickému areálu neuškodí. Za jednoznačně pozitivní lze označit i čistě obytný charakter novostavby. Kladně hodnotíme rovněž snahu vyřešit složitou situaci, kterou zde vytvořilo několik započatých a naštěstí nedokončených regulací v průběhu první poloviny 20. století, stejně jako neuvážené demolice historických objektů v rámci poslední fáze rekonstrukce Anežského kláštera.

Dobrá myšlenka pozvolného přechodu mezi rozdílnými výškami se nicméně díky mechanickému provedení stejně velkých teras novostavby změnila tak, že namísto přechodného objektu je zde jakýsi přístavek k převýšenému činžovnímu domu, který je tím vlastně rehabilitován. Kvůli tomuto vztahu není novostavba vnímána jako součást areálu obecního dvora, ale náleží spíše ke zmíněnému činžáku. Navržený dům bohužel nelze chápat jako samostatný objekt - jako sestava teras je skutečně pouhým přívažkem k sousednímu objektu. Individualita novostavby jako samostatného objektu městského charakteru je přitom podle našeho názoru jedním ze základních předpokladů jeho soužití s okolím.

Navržený dům zcela postrádá městský parter a do ulice se obrací spíše boční fasádou. Jeho spíše solitérní charakter je v daném prostředí cizorodým prvkem a v důsledku tak ještě zvyšuje chaos daný nešťastnou historií území. Stejný důsledek má zmíněná absence městského parteru - dům je v těsném sousedství styku dvou úrovní ulice, historické a prvorepublikové a s tímto faktem se musí nějak vyrovnat, přičemž nejvlastnějším zájmem území je právě zcelení jeho narušeného parteru.

Musíme rovněž připomenout v projektu zcela opominutou problematiku spodní vody, která proudí v podloží podél koryta Vltavy. Zahloubení zamýšlených garáží novostavby by vytvořilo v dosud volném toku spodní vody přehradu, která by v důsledku poškodila základy domů v širokém okolí. Z těchto velice závažných důvodů doporučujeme ideu podzemních garáží z projektu zcela vypustit.”

Projekt obnovy a případné dostavby Obecního dvora je teprve v začátcích. Je velice potěšitelné, že je již v této fázi předložen k odborné diskusi. Přístup architekta je neobvykle vstřícný a otevřený a dává snad záruku zdárného vyřešení zmíněných problémů. Základní otázkou bude navržená demolice klasicistních stájí, které jsou památkově chráněny. Rozhodně nepředstavují nejhodnotnější část areálu. Památky však nejsou chráněny jen kvůli své uměleckohistorické hodnotě, ale též kvůli kontextu, který vytvářejí. V tomto konkrétním případě mají dle mého soudu oba názory své opodstatnění - jak ten, který vyžaduje zachování areálu v nezměněné podobě, tak opačný, který připouští obětování zmíněné budovy pro vznik novostavby, která by napomohla zmírnit nepříznivé důsledky předchozích nedokončených regulací. Situace vyžaduje odpovědné a dobře zdůvodněné rozhodnutí, za kterým si pak budou památkové orgány stát. Je dobře, že je na zvážení všech pro a proti zatím dost času. Lze snad doufat, že obnova Obecního dvora proběhne jako jedna z mála akcí tohoto druhu v Praze bez tlaku investora a pomyslného nože na krku orgánů památkové péče. A to dnes rozhodně není málo.

Richard Biegel

Po uzávěrce textu přišla aktuální informace, že se možná změní využití historických objektů areálu. Namísto bytů se zde zvažuje umístění Pražského domu fotografie, který by byl přístupný veřejnosti. Znamenalo by to podle slov architekta minimální zásahy do dispozice objektů a pravděpodobně by se ustoupilo od využití půd. Na umístění a funkci novostavby se nicméně nic nemění.