Po předvedení studie obnovy a dostavby areálu podle návrhu atelieru DaM a po prohlídce historických budov na místě vydává Klub Za starou Prahu toto stanovisko:

Základní podmínkou jakéhokoli projektu na obnovu a případnou dostavbu areálu je provedení nového standardního Stavebně-historického průzkumu podle metodiky vypracované Státním ústavem památkové péče, který bude vycházet ze současného stavu poznání historických staveb a jejich uměleckohistorické hodnoty. Pouze na základě takovéhoto aktuálního průzkumu je možno rozpoznat hodnotu jednotlivých partií areálu, stejně jako určit jeho hodnotu jako celku. Bez komplexního průzkumu nelze označovat jednotlivé části areálu za více či méně hodnotné nebo dokonce uvažovat o jejich demolici.

K předložené studii si pak dovolujeme konstatovat následující:

Klub oceňuje snahu o pietní přístup k většině historických objektů areálu. Podotýkáme nicméně znovu, že jakýmkoli úvahám o rehabilitace historických prostor musí předcházet stavebně-historický průzkum. Ten je pak nezbytný i v případě snahy o rekonstrukci zaniklých vikýřů severního křídla, jejichž obnova se zatím jeví vzhledem k pozdější klasicistní přestavbě křídla jako nevhodná.

Klub zásadně nesouhlasí s realizací půdních vestaveb v barokních krovech areálu, neboť by znamenaly nevratné poškození historických krovů i celkového obrazu střešní krajiny dané lokality. Tento záměr je navíc v příkrém rozporu s metodikou o ochraně střešní krajiny, kterou jako závaznou přijalo Zastupitelstvo hl. m. Prahy. Vznik půdních vestaveb na kulturní památce v obecním majetku by představoval velmi negativní signál vůči soukromým vlastníkům, kterým byly podobné vestavby s odkazem na zmíněnou metodiku zamítnuty.

Nemůžeme souhlasit ani s demolicí klasicistní konírny v severozápadním rohu areálu. Konírna představuje harmonickou a objemem i charakterem přiměřenou součást areálu. Její klenuté přízemí je navíc zajímavým prostorem, který lze bez zásadních úprav vhodně využít.

Zachování klasicistní konírny považujeme za prioritní. Následující poznámky k novostavbě jsou proto pouze akademické a své váhy nabudou až v případě, že by došlo k prosazované demolici historické budovy na jejím místě.

K předložené podobě novostavby chceme podotknout zejména toto:

Klub Za starou Prahu oceňuje přístup projektantů k dostavbě areálu, který neznamená snahu zastavět volnou plochu co největším objemem, ale naopak tuto snižuje na míru, která historickému areálu neuškodí. Za jednoznačně pozitivní lze označit i čistě obytný charakter novostavby. Kladně hodnotíme rovněž snahu vyřešit složitou situaci, kterou zde vytvořilo několik započatých a naštěstí nedokončených regulací v průběhu první poloviny 20. století, stejně jako neuvážené demolice historických objektů v rámci poslední fáze rekonstrukce Anežského kláštera.

Dobrá myšlenka pozvolného přechodu mezi rozdílnými výškami se nicméně díky mechanickému provedení stejně velkých teras novostavby změnila tak, že namísto přechodného objektu je zde jakýsi přístavek k převýšenému činžovnímu domu, který je tím vlastně rehabilitován. Kvůli tomuto vztahu není novostavba vnímána jako součást areálu obecního dvora, ale náleží spíše ke zmíněnému činžáku. Navržený dům bohužel nelze chápat jako samostatný objekt – jako sestava teras je skutečně pouhým přívažkem k sousednímu objektu. Individualita novostavby jako samostatného objektu městského charakteru je přitom podle našeho názoru jedním ze základních předpokladů jeho soužití s okolím.

Navržený dům zcela postrádá městský parter a do ulice se obrací spíše boční fasádou. Jeho spíše solitérní charakter je v daném prostředí cizorodým prvkem a v důsledku tak ještě zvyšuje chaos daný nešťastnou historií území. Stejný důsledek má zmíněná absence městského parteru – dům je v těsném sousedství styku dvou úrovní ulice, historické a prvorepublikové a s tímto faktem se musí nějak vyrovnat, přičemž nejvlastnějším zájmem území je právě zcelení jeho narušeného parteru.

Musíme rovněž připomenout v projektu zcela opominutou problematiku spodní vody, která proudí v podloží podél koryta Vltavy. Zahloubení zamýšlených garáží novostavby by vytvořilo v dosud volném toku spodní vody přehradu, která by v důsledku poškodila základy domů v širokém okolí. Z těchto velice závažných důvodů doporučujeme ideu podzemních garáží z projektu zcela vypustit.

Domníváme se rovněž, že pro posouzení novostavby je zapotřebí kromě modelu i zakreslení situace do dálkových pohledů z Letné. Závěrem však musíme ještě jednou zdůraznit, že pro Klub je prioritou zachování stávající klasicistní konírny, která je nedílnou součástí historického areálu Obecního dvora.

Praha, 1. července 2002

Richard Biegel, jednatel Klubu Za starou Prahu

PhDr. Kateřina Bečková, v.r., předsedkyně Klubu Za starou Prahu

Na vědomí: