Názor Klubu Za starou Prahu k záměru rekonstrukce Karlova mostu, zpracovaný technickou komisí Klubu ve spolupráci s expertní skupinou Českého svazu stavebních inženýrů (ČSSI), nyní nabyl pevných obrysů díky možnosti podrobného prostudování projektové dokumentace (z let 1995, XI/1997 a XI/2001) i průzkumových zpráv grantu prof. J. Witzanyho. Klub i skupina ČSSI se k rekonstrukci vyjádřili předběžným stanoviskem na jaře roku 2001, diskutovali s autory projektu, primátorem ing. arch. J. Kaslem, vedoucími pracovníky Technické správy komunikací, magistrátu i Státního ústavu památkové péče. V současné době byla ustavena z iniciativy primátora komise sedmi odborníků, která pod vedením prof. ing. Křístka, DrSc. zkoumá pomocí metody otázek a odpovědí celý problém z hledisek jak technických, tak památkových.

1. Klub zastává stále názor, že k rekonstrukci je nutno přistoupit co nejšetrněji. Rozhodně odmítá vybrání násypů nad klenbami, a to nejen původních gotických, ale i násypů z dalších oprav mostu v 16., 17., 18. a 19. století. Je navíc prokázáno, že násypy se nesmí vybrat ani ze statických důvodů (tlaková křivka klenby se po vybrání násypů dostává do záporných hodnot).

2. Nebezpečí hrozí mostu z dožilé hydroizolace. Na tomto faktu se shodují všechny strany. Proto je oprava nesporně nutná.

3. Původní představu projektantů a expertů, kteří se podíleli na zpracování grantu prof. Witzanyho, o hlavní hrozbě mostu z chemické toxikace považujeme za problém zástupný. Toxikace se nelze zbavit odstraněním materiálu z kleneb, pilířů, obvodových zdí (nejdůležitějších částí mostu). Detoxikaci lze pomoci kvalitní hydroizolací. Po vyschnutí jádra mostu přestane chemizace působit tak agresivně, jak působí v současné době.

4. Představy projektantů o nutné výměně 10 - 15 % toxikovaných kamenných kvádrů jsou nepřijatelně vysoké. Navrhujeme provést analýzu pomocí digitálního fotogrammetrického zaměření. Odborníky pro posouzení skutečně nezbytné výměny kamenných kvádrů by měl vybrat Státní ústav památkové péče. Projekt kamenických prací je značně schematický, používá i nesprávných technologií (fluátování) a podle našeho názoru musí být přepracován.

5. Statické výpočty nejsou dle námi oslovených odborníků dostatečně doloženy (číselné hodnoty napětí a deformací). Současný projekt navrhuje náročné stavebně technické řešení. Problém železobetonové desky instalované dle návrhu akademika Bechyněho řeší jejím odstraněním. Ztužení mostu navrhuje ocelovými předpínacími táhly. (Bez odstranění násypů jsou táhla nerealizovatelná!) Tato konstrukce používá drahých materiálů (nerez), převázky (železobetonový nosník obdélného profilu 500 x 300 mm, dilatovaný, přichycený na kamenný parapet mnoha trny vyvrtanými do kamenného bloku).

6. Odstranění železobetonové desky akademika Bechyněho není průkazně zdůvodněno. Chybí dlouhodobé měření teploty desky. Význam desky jako převázky nad nejohroženější částí mostu stoupá v době ohrožení mostu stoletou vodou. Podle fotografií z katastrofy mostu při povodni v září roku 1890 byly relativně mělce založené pilíře vyvráceny tlakem vody a připlaveným dřevěným materiálem, který se zachytil na pilířích. Pilíře nebyly tedy destruovány podemletím, nesesypaly se, ale byly povaleny, vyvráceny. Bechyněho železobetonová převázka jako spojitý nosník by tomuto vyvrácení zřejmě bránila! Je správné nahradit stávající železobetonovou desku dle současného projektu železobetonovou deskou novou 18- 25 cm ?

7. Původní založení mostu je dle archivních zpráv dobré, ale relativně mělké. Pouze prof. Velflík dva vyvrácené pilíře založil v roce 1890 hlouběji. Nejdůležitější akcí, kterou se musí začít neprodleně v nejohroženějších místech je potápěčský průzkum specialistů na zakládání a ohledání jak pilířů samých, tak jejich dodatečných zpevnění pilotami po roce 1890. Podobně jako při současně prováděném průzkumu románského mostu v německém Řezně je nutno začít zpevněním a zajištěním základových pilířů! Nikoliv tedy parapetními zídkami nebo vozovkou. Pod hrozbou stoleté vody je tento úkol velmi aktuální. V projektu je tento problém naprosto přehlížen. Současná opatření proti stoleté vodě zamezí rozlití vody do inundačních oblastí města, a tím výrazně zvýší nebezpečí destrukce mostu, neboť všechna voda a naplavený materiál se pohrne k mostu!

8. Problém zakládání musí vyprojektovat specialisté pro zakládání mostů, geotechnici špičkové úrovně!

9. Další postup doporučujeme metodou práce historické stavební hutě: po částech (metoda observační). Tomu však musí předcházet co nejpřesnější představa o mezích zásahů z hlediska památkového, technického i finančního. Tato představa vznikne nejlépe pomocí kopaných sond a souběžného doplnění potřebných měření, která dosud provedena nebyla. Odkrytí čtyř polí a jejich rekonstrukce (tzv. první etapa - část mostu při Malé Straně) nepomůže rekonstrukci celého mostu tolik, jak se očekává, protože most v části nad řekou má zřejmě problematiku značně odlišnou (spádovost, železobetonová deska, založení).

10. Na hydroizolaci jsou zpracovány tři oponentní posudky. Způsob navrhovaný projektanty (odvedení vody do svislých rour) je zásadně nepřijatelný vzhledem k surovému prosekání gotické klenby rourami o profilu 220 mm na čtyřech místech v každém poli! Pro odvod vody by bylo nejlepší využít původních gotických chrličů, jejichž funkci je nutno obnovit. Z tohoto hlediska doporučujeme projekt zcela přepracovat.

11. Investorská činnost byla oponentní skupinou podrobena kritice ve všech stupních. Domníváme se, že celý úkol je nutno nově koncipovat, aby odpovídal současným trendům památkové péče (co nejméně zasahovat do památky) a zároveň aby byl zárukou co nejkvalitnějšího provedení rekonstrukce, co nejefektivněji vynaložených prostředků a navíc maximálně šetřící životní prostředí této části Prahy.

Praha, 25. února 2002

Prof. ing. arch. Milan Pavlík, CSc., v.r., předseda technické komise a místopředseda Klubu

PhDr. Kateřina Bečková, v.r., předsedkyně Klubu Za starou Prahu