V čísle 1-2/2001 Věstníku Klubu Za starou Prahu byly v úvodní poznámce a v článcích F. Kašičky, J. Hyzlera, K. Fantyše a M. Pavlíka vyloženy dosavadní postoje Klubu v otázce další rekonstrukce Karlova mostu. Přestože se složení Domácí rady i její technické komise v průběhu let mění, základní pohled na stále znovu a znovu prosazovanou velkou rekonstrukci Karlova mostu zůstává neměnný, pouze novými zjištěními technického rázu i vývojem teorie i praxe památkové péče se prohlubuje a upevňuje. Tato stabilita názorů v dnešní rozkolísané době je povzbuzující. Není to totiž znak zkostnatělého myšlení, ale solidnosti základních postojů Klubu k historickému dědictví. Prověřil je totiž čas.

V měsíci květnu 2001 probíhalo intenzivní jednání s významnými odborníky mostního stavitelství i památkové péče. Ohlas na myšlenku vytvořit oponentní skupinu odborníků, kteří by se zabývali především obtížnými otázkami technickými při chystané rekonstrukci Karlova mostu byl mimořádný. Technická komise Klubu sama disponuje zkušenými teoretiky i praktiky v oboru rekonstrukce a obnovy historických areálů i jednotlivých objektů. Uvítala však též iniciativu ČSSI (Český svaz stavebních inženýrů), kde se konstituovala skupina mostních odborníků, teoretiků i praktiků, kteří si považovali za čest a morální stavovskou povinnost přispět ve spolupráci s Klubem k řešení problémů Karlova mostu, památky světově známé. Vytvořily se tedy dvě skupiny řešitelů navzájem konsultující, spojené jednou ideou (co možno nejméně zasáhnout do identity mostu, ale spolehlivě odstranit zřejmé nedostatky a vady dnešního stavu).

Podle mínění obou komisí, Klubu a ČSSI, není pro Prahu i Karlův most koncepce rasantní opravy technicky optimální, je drahá a pro životní prostředí nejcitlivějšího středu historického města příliš náročná. Také hrozí Praze velkými problémy provozními i hospodářskými. Členové obou expertních skupin se sešli na první koordinační schůzce v Klubu 29. 5. 2001 a rozdělili si úkoly i podklady, získané z úředních míst. Uskutečnila se návštěva v ateliéru projektanta opravy Karlova mostu ing. arch. T. Šantavého, kde měli možnost prohlídky a diskuse nad projektem

V době od července do září pracovali členové expertní skupiny na těchto problémech: ing. Michael Balík na problémech vzlínavé vlhkosti, ing. arch. Josef Hyzler na stavebně technických problémech a jako pamětník všech dosavadních aktivit Klubu od r. 1975 (spolu s již zemřelými doc. ing. J. Paulim a ing. Z. Fukou, CSc.) na historii různých námětů rekonstrukce mostu. Ing. Karel Fantyš se zabývá problémy stavebně statickými, prof. ing. Lubor Janda, DrSc. filozofií rekonstrukce, doc. ing. arch. F. Kašička, CSc. architektonickými problémy rekonstrukce, Mgr. K. Ksandr kontakty s památkáři a magistrátem, doc. ing. Z. Kutnar,CSc. problémy hydroizolací, prof. ing. arch. M. Pavlík, CSc. památkovými problémy, ing. R. Kotlík, CSc. chemickou technologií rekonstrukce, ing. arch. J. Vokoun spoluprací s řezenskou magistrátní skupinou. Ve skupině ČSSI se zabýval prof. ing. Jiří Škopek, DrSc. geotechnickými problémy Karlova mostu, ing. Barvínek technickým řešením, ing. Žofka organizací práce skupiny, ing. Vl. Křížek, CSc. organizačními a ekonomickými otázkami a prováděním stavby, ing. J. Brázdil otázkou provádění rekonstrukce mostů, ing. K. Dahinter, CSc. mostní diagnostikou, prof. ing. B. Voves, DrSc. problémy mostní konstrukce, ing. V. Tvrzník názorem na rekonstrukci mostu z hlediska teorie i praxe, ing. Z. Červenková mostními izolacemi, doc. ing. K. Drozd, CSc. mechanikou hornin mostu a diagnostikou. Jednotlivé příspěvky byly kolektivně posouzeny a navzájem zkoordinovány.

Byl vypracován “Předběžný návrh” a posléze závěrečné “Posouzení návrhu na opravu Karlova mostu” z 18. 9. 2001, které plně potvrdilo výše uvedený základní názor Klubu na oprávněnost šetrnějšího návrhu opravy Karlova mostu nežli je nabízeno. Mezitím byli také pozváni prof. M. Pavlík a Mgr. K. Ksandr k ing. M. Švehlovi, pověřenému řízením nově ustaveného “Nadačního fondu pro ochranu památek”. Nabídnutá pomoc nadace spočívá v organizační i materiální podpoře činnosti skupin (náročné kopírování podkladového materiálu a pod). V průběhu října se nadace přejmenovala na Nadační fond Karlův most.

Předání prováděcího projektu na 4 mostní pole (část B, část A - rekonstrukce schodiště z Kampy je již provedena) oběma skupinám expertů bylo dne 25. 10. 2001 spojeno s informacemi autorského kolektivu Witzany, Křížek, Šantavý o provedených sondážních akcích, stavu kontaminace mostu solemi a zásadách řešení části B.

Členové expertní skupiny Českého svazu stavebních inženýrů a Klubu poděkovali autorům projektu a jejich spolupracovníkům za výklad. Poukázali na fakt, že doba na jeho prostudování byla velmi krátká. Přesto v diskusi se jasně ukázalo, že v navrhovaném řešení se objevují diskutabilní místa jak v konceptním, tak v technickém řešení. Především se oponentní skupiny liší od autorů v základním názoru na stav mostu. Most není v havarijním stavu, je stabilizovaný, nehrozí jeho zřícení, ani zřícení jeho částí. Význam vlivu chemických faktorů nepodceňují, ale nepovažují jej za rozhodující pro celkovou charakteristiku mostu. Rozhoduje jeho stabilizovaný statický stav a architektonicko - památkový požadavek na zachování maxima jeho identity. Experti ČSSI i Klubu souhlasí s názorem, že je nutno zabezpečit most nově koncipovanou ochranou proti srážkové vodě. Dosavadní hydroizolace po 25 letech dožila, je porušená. Do mostu proniká voda v nepřípustném množství. Přes krátkou dobu na studium projektu se zdá, že navržená hydroizolace je velmi náročně koncipovaná a citlivá na bezchybné provedení. Při očekávaných nových pohybech konstrukce se očekávají v izolacích značné problémy.

Zásadně se obě expertní skupiny neliší od projektantů v názoru na úlohu vlhkosti v konstrukci. Je zřejmé, že přílišná vlhkost stavbě škodí. Na druhé straně je obecně známo, že kamenná struktura opuky, pískovce odpovídající optimální vlhkost přímo vyžaduje (včetně jílových vrstev). Ostatně most od počátku stál ve vodě a byl vydán rozmarům počasí. Je to jeho přirozené prostředí.

Za důležitou oponenti považují skutečnost, že solit se přestal most již před několika lety a že se mezitím změnilo pražské ovzduší zavedením plynofikace topenišť. Tyto vnější vlivy lze charakterizovat jako zlepšující tendence, ne zhoršující.

Protože sondy byly prováděny již před několika lety, budou všechny další vykazovat zlepšující se ukazatele zvláště po provedení fungující nové hydroizolace. Projektu proto lze vyčítat určitý pesimismus, orientaci na minulý, nikoliv na dnešní či budoucí stav. Vybráním všech kontaminovaných vrstev až po slupku kleneb, zdí a hmotu pilířů se kontaminace v konstrukci mostu neodstraní. Pronikla zřejmě i do konstrukcí, které odstranit nelze.

Další hledisko, ve kterém se oponenti s názorem projektantů rozcházejí, je názor na to, že tak velké navrhované výměny materiálů neodpovídají dnešním tendencím ochrany památek. Současná památková péče zdůrazňuje maximální zachování hmoty památky, čili odmítá “důkladnou” přestavbu typu Mockerovy záchrany Karlštejna z konce minulého století a spěje k restaurátorským postupům typu záchrany Müllerovy vily (z roku 2000). Odmítá přenášet myšlení industrializované stavební velkovýroby, jíž jsou vlastní velké objemy materiálních výměn, a doporučuje spíše postupy bývalých kamenických hutí, které u velkých staveb systematicky postupovaly krok za krokem při opravách a při stálé péči o památku. Tato metoda je lacinější, efektivnější, přináší méně problémů životnímu prostředí a Praze též hospodářský přínos z nepřerušeného turistického ruchu.

Dalším problémem zůstává vznik nových trhlin při odlehčení mostní klenby a vůbec odhad dalších přirozených pohybů mostních konstrukcí po odlehčení, které přinesou nové problémy statické (i pro hydroizolace). Navržené řešení (táhla, “kluzné” vrstvy) by se mělo prověřit na vybraném poli.

Zazněly i výhrady proti surovému prosekání mostní klenby na 4 místech každého pole pro roury velkého průměru nových svislých odpadů. (průměr přes 20 cm!). V místech patek destruují klenbu nad únosnou míru.

Také žulová kostka dlažby vzhledem k množství spar přináší mnohé potíže při pronikání vody. Neexistují totiž “věčné” plastické výplně.

Je nutno též počítat s tím, že ve výhledu 40 let přes použití dnes špičkových izolačních materiálů bude nutno izolace znovu vyměnit. Tato skutečnost přináší i pozitivní možnosti sledovat most ve větším časovém cyklu a rozložit jeho rekonstrukci do několika kroků, přičemž následující krok se může poučit z pozitivních i negativních zkušeností kroku předchozího. Čili neprojektovat či nerekonstruovat most na staletí dopředu, ale věnovat mostu postupně úměrnou pozornost v delším časovém horizontu se stále se prohlubujícími znalostmi i materiálovými možnostmi prudce se vyvíjejících technologií.

Již první diskuse nad projektem přinesla poznání, že pro Karlův most je rozhodně přínosnější rekonstrukci neuspěchat. V tom je rekonstrukce pro nás velkým poučením rekonstrukce románského mostu v Řezně. Magistrát v Řezně věnuje daleko více peněz i energie na přípravu celé akce a důkladné diskusi a analýze. Používá metodu postupných kroků při rekonstrukci. Probjeví se to ve výrazném snížení nákladů na opravu, na zachování jeho identity (Karlův most i řezenský most byl mnohokrát opravován a znovu stavěn, takže oba nezůstaly dodnes zachovány jako jednotná románská či gotická konstrukce, ale naopak jako most s mnoha změnami). Je tedy nutno postupovat krok za krokem. Oprava mostu se tak přiblíží moderním trendům památkové péče (čím méně se do památky zasahuje, tím lépe).

Profesor Witzany za kolektiv autorů přijal tuto výzvu skupiny expertů ČSSI k dalším prohloubeným úvahám a navrhl další jednání během 4 - 6 týdnů. Organizačně ho zajistí Nadační fond Karlův most.

Dalším významným příspěvkem pro poznání problematiky rekonstrukce historického mostu byla přednáška Dipl. Ing. A. Swaczyny, stavebního ředitele magistrátního úřadu v Řezně (Regensburg), který má na starosti projekci i opravu mostu a Dipl. Ing. G. Stolarského zodpovědného za metodiku průzkumů a technologických postupů rekonstrukce historických staveb celé oblasti se sídlem v Norimberku. Oba byli pozváni Klubem s podporou Nadačního fondu Karlův most. Přednáška se konala 27. 10. 2001 v přednáškovém sále Národního muzea za mimořádného zájmu odborné veřejnosti.

Řezenský románský most existuje jako poslední z pěti středoevropských románských mostů. Slouží dosud mostnímu provozu. Všechny ostatní se zachovaly pouze v torzu. O sedmnáct let mladší než řezenský, byl pražský Juditin most, který jak svými parametry, tak konstrukční technikou zřejmě vycházel ze způsobu stavby řezenského mostu. Proto vzácní němečtí hosté, které Klub pozval k přednášce, velmi uvítali prohlídku nedávno prozkoumané a rehabilitované zachované části Juditina mostu v domě čp. 77-III. Pro problematiku opravy Karlova mostu byly naopak velmi zajímavé některé řezenské zkušenosti:

1. Oprava mostu v Řezně se děje po krocích. Logicky se začalo se zabezpečením základů stojících na malých ostrůvcích.

2. Projektanti mají k dispozici pro průzkumy moderní techniku, obdobně jako čeští projektanti. Pro projekci a variantní řešení jsou k dispozici cca 2 mililony DM. To dokumentuje jak velký důraz věnují státní i městské orgány na přípravu akce. (Zajímavý byl videozáznam struktury sond pomocí vrtů až na základovou spáru).

3. Karlův most je zachován v lepším stavebním stavu, než-li řezenský most. To potvrdili hosté i při podrobné prohlídce kleneb Karlova most druhý den návštěvy. Přesto po řezenském mostě dosud jezdí autobus a v zimě se proto solí. Karlův most je určen jen pro pěší a nesolí se již několik let.

4. Přes zřejmou kontaminaci řezenského mostu solemi (byla představena bohatá fotodokumentace) nepovažují ji němečtí odborníci zřejmě za rozhodující při posuzování bezpečnosti a stability konstrukce mostu.

5. Most dosud nemá žádnou hydroizolaci proti dešťové vodě. Má však odlišnou dlažbu z kamenných desek, která má několikrát méně spár než dláždění z kostek Karlova mostu. Ing. A. Swaczyna také ve výhledu uvažuje o budoucím vložení izolace na bázi folií. Řezenský magistrát nově rozhodne o provozování autobusové linky přes most.

6. Další názory řezenských hostů na Karlův most již Věstník Klubu uvedl v čísle 1-2/2001.

7. Nabídka prof. Witzanyho na uspořádání obdobné přednášky v Řezně byla s díky přijata.

8. Klub již prohlídku řezenského mostu realizoval před 2 lety. Členové ČSSI budou znovu v Řezně vítáni na exkurzi, která bude společně s Klubem realizována v jarním období 2002.

Činnost Expertní komise Klubu i ČSSI nesporně přinesla první výsledky a bude se dále prohlubovat studiem projektu i propracováním výše uvedených oponentních názorů. Směřuje k rozumné, památkově moderně koncipované, méně nákladné a kulturně šetrnější opravě Karlova mostu i zachování slušného životního prostředí citlivého středu historické Prahy během nutných oprav.

Zdá se, že otevřenou diskusí se daří přibližovat stanoviska projektantů i oponentů.

Milan Pavlík