V minulém čísle Věstníku jsme Vás informovali o přestavbě bývalého kostela Neposkvrněného početí Panny Marie (tzv. paláce U Hybernů) na muzikálové divadlo. Při této "rekonstrukci" byla bez průzkumu zbořena čtvrtina kostela, konkrétně vítězný oblouk, transept a jedno pole lodi včetně přilehlých úseků zdí a pilířů. Tato demolice byla zapříčiněna nutností provaziště v budoucím divadle; momentálnímu podnikatelskému zájmu tedy ustoupila čtvrtina raně barokní stavby, která se i přes necitlivou přestavbu na celnici na počátku 19. století dochovala v pozoruhodně celistvém stavu. Podrobný článek z minulého Věstníku je třeba doplnit novými skutečnostmi, které celý případ značně vyjasnily; stejně tak je třeba upravit několik údajů, jež se ukázaly jako nepřesné či mylné.

Nové skutečnosti

Detailní průzkum dokumentace přestavby, který provedli pánové arch. Martin Krise a doc. František Kašička ukázal, že provedené zásahy povolily odpovědné orgány státní památkové péče - za Pražský ústav památkové péče bývalý ředitel arch. Pavel Pirkl, za odbor památkové péče Magistrátu jeho vedoucí Mgr. Jiřina Knížková. Zároveň není pravdou, že by první projekt byl k památce citlivý - již tento počítal s odstraněním klenebních polí a přilehlých úseků říms. Změna stavebního povolení pak umožnila navíc odstranění zbylých pasů a přilehlých zdí. Nepřesné údaje v minulém Věstníku byly zapříčiněny obtížnou dostupností plánové dokumentace přestavby, o jejíž zpřístupnění musel Klub žádat dopisem ministra kultury ČR. Tyto zásadní demoliční práce byly navíc v závazných rozhodnutích památkových orgánů označovány nepřesně a snad i záměrně zkresleně - jinak nelze označit situaci, kdy demolici pasů a zdí v rozsahu čtvrtiny stavby nazve ředitel Pirkl a po něm i Mgr. Knížková "úpravou jeviště" (!).

Posledním nepřesným údajem, který však vznikl vinou autora tohoto článku, je věta, že na stížnost PhDr. Pavla Vlčka z Ústavu dějin umění AV ČR reagovala památková inspekce tím, že "…vše probíhá dle schválené dokumentace a k porušení zákona tudíž nedošlo." Památková inspekce ve skutečnosti konstatovala, že "…Navzdory některým pochybením odboru památkové péče Magistrátu hl.m. Prahy při vydávání zejména druhého z citovaných stanovisek jsou obě pravomocná a v dnešní době již vzhledem k uplynulé tříleté prekluzivní lhůtě vyplývající z ustanovení § 63 odst. 3 a § 68 odst. 1 správního řádu nepřezkoumatelná. Památková inspekce (…) konstatovala, že práce probíhaly v souladu s pravomocnými závaznými stanovisky příslušného orgánu státní památkové péče, i když tato vykazovala některé podstatné nedostatky a jimi schválený postup je z metodického hlediska diskutabilní. Otázky rozhodování ve stavebním řízení nejsou v působnosti Ministerstva kultury ČR.".

V reakci na článek v minulém Věstníku pak ředitel Památkové inspekce JUDr. Jiří Varhaník konstatoval, že v daném případě "…zákon sice porušen byl, avšak vady správních řízení nebyly takového charakteru, aby např. zakládaly nicotnost vydaných rozhodnutí. Vzhledem k uplynutí prekluzivních lhůt již tedy nemělo smysl, aby Památková inspekce iniciovala jejich přezkoumání a zrušení. Ostatně v době, kdy tyto lhůty ještě nevypršely, odbor památkové péče MK podnětu k přezkoumání nevyhověl." (zmíněn je podnět, který podal ve věci změny stavebního povolení Klub Za starou Prahu v polovici minulého roku a na nějž odbor reagoval tí, že zmíněné rozhodnutí bylo sice vydáno v rozporu se zákonem, nicméně k toto zrušeno nebylo, neboť "…zájem ochrany práv nabytých v dobré víře převažuje v tomto případě nad zájmem zákonnosti napadeného rozhodnutí").

Autor článku se tímto omlouvá Památkové inspekci ČR za zmíněné zkreslení, které rozhodně nebylo úmyslné. Nebylo a není záměrem Klubu napadat jediný kontrolní orgán památkové péče v ČR. V případech, jako je demolice části barokního kostela, musí státní i občanské památkové instituce postupovat jednotně a v zájmu dotčené památky. V zájmu celé památkové péče je pak důkladné prošetření případu a vyvození konkrétních důsledků pro osoby, které takto zásadní poškození povolily. Toto platí ještě více v případě jako je tento, kdy všechny demolice řádně prošly schvalovacím řízením orgánů státní památkové péče.

Pochybení zmíněných rozhodnutí památkových orgánů však nebyla shledána natolik závažnými, aby byla zrušena - a to ještě v době, kdy zmíněné demolice neproběhly a bylo tedy možno celou akci zastavit. Klub Za starou Prahu chápe, že Ministerstvo kultury se v mimoodvolacím řízení podle zákona zabývá jen formálními pochybeními napadených rozhodnutí. Nicméně pokud je tomu tak i v případě zjevné likvidace památky, pak je otázkou, který úřad či orgán se zaměří na podstatu věci - že totiž rozhodování Odboru památkové péče bylo hrubým porušením samotného smyslu památkového zákona a že umožnilo beztrestnou demolici chráněné kulturní památky. V tomto světle se uplynutí promlčecí lhůty jeví jako problém podružný a skutečně formální. Chápeme, že jednou promlčené rozhodnutí nelze zrušit či změnit. Lze však důrazně upozornit na jeho nedostatky a pokusit se iniciovat vyvození patřičné osobní zodpovědnost. Bez této důslednosti se památková péče stane jen nepřehledným a bezvýchodným labyrintem, který zcela zastře její hlavní poslání - chránit kulturní dědictví a tedy paměť města, země a národa.

Zpráva prof. Milana Pavlíka a JUDr. Jiřího Plose

Případem se zabýval i poradní sbor primátora hl.m. Prahy. Jeho prošetřením byli pověřeni prof. Milan Pavlík a JUDr. Jiří Plos. Z jejich závěrů vyplývá, že "stavebník zřejmě překročil rozsah projektovaných zásahů do hmotné podstaty stavby; (…) projekt uložený v archivu stavebního úřadu navíc nezřetelně vyznačuje demoliční zásahy, stejně tak je nezřetelně popisuje (...), například "odbourání části pilíře" ve skutečnosti znamená zbourání celého pilíře i přilehlé zdi". Text změny stavebního povolení a všech doprovodných listin převzal tyto nejasné formulace z projektu a neodpovídal proto skutečně plánovaným úpravám. Díky tomu nebylo ze závazného povolení zřejmé, o jak zásadní zásahy do památky jde.

Zpráva dále konstatuje, že všechny správní orgány, stavební i památkové, "selhaly při plnění základních úkolů uložených jim právními předpisy; (…) průběh této obnovy je dokladem nejen o porušení předpisů stavebního práva a předpisů o památkové péči a zejména o zoufale nízké úrovni správních úřadů, které v uvedené věci rozhodovaly." Z památkového hlediska je důležitá role odboru památkové péče Magistrátu, jehož stanovisko "postrádá, zejména s přihlédnutím k významu stavby, jakoukoli odbornou kvalitu. Prakticky vůbec nejsou uvedeny podmínky památkové ochrany a způsob, jakým budou tyto podmínky naplněny v konkrétním případě při zásazích do hmotné podstaty památkově chráněného objektu."

Vzhledem k dlouhé prodlevě mezi vydáním stavebního povolení a žádostí o jeho prodloužení "je na místě domněnka, že v roce 2000 byly prováděny práce již v době neplatnosti stavebního povolení." Stavební úřad zde "sehrál roli pasivního činitele (…) a prakticky vůbec nesplnil roli svéprávného a odpovědného koordinátora zájmů." Správní orgány (tj. odbor památkové péče Magistrátu a odbor výstavby Prahy 1), které opakovaly zavádějící formulace arch. Pirkla o projektu změny jeviště, pak tyto "informace zamlžující skutečné dopady na bourání podstaty památky pouze otrocky opakovaly. Při skutečném zodpovědném prověřování dokumentace by úřady musely přijít na demoliční vady projektu i na katastrofální vyjádření arch. Pirkla. Tím se staly pouze přesunujícími poštovními úředníky."

Zpráva nakonec konstatuje, že "je na místě úvaha, zda takový postup, jaký zvolily státní orgány v uvedené věci, nenaplňuje skutkovou podstatu nesprávného úředního postupu a škody způsobené správním rozhodnutím ve smyslu ustanovení zákona č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávním úředním postupem."

Současná situace

Celá stavba je v současné době výrazně utlumena, neboť investor se dostal do finančních problémů. Nicméně všechny kritizované úpravy již proběhly a na místě zbořených barokních konstrukcí jsou prvky novodobé, které nijak nerespektují původní vzhled objektu. Byl tak oslyšen požadavek Klubu, aby byly ztržené části vyzděny znovu v původní podobě a původní technologií. Původní vzhled tedy kostelu v nejbližší době patrně nikdo nevrátí.

Richard Biegel