Rekonstrukce kostela Neposkvrněného početí Panny Marie (tzv. paláce U Hybernů) na muzikálové divadlo

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2000)

Mezi největší dluhy pražské architektury patří důstojná rehabilitace kostelů a klášterů zrušených v době reforem císaře Josefa II. Mnohdy jde o stavby velice významné, ať již architekturou, kulturním významem, či urbanisticky důležitou situací. Vývoj posledních deseti let znamenal výrazné tlaky na ekonomické využití těchto většinou pozapomenutých staveb. Chvályhodnou snahu o návrat života do utilitárně přestavěných monumentálních prostorů však bohužel většinou provází jednoznačný požadavek rychlé ekonomické návratnosti vložených investic. Je proto logické, že namísto plné rehabilitace chrámových prostor dojde ke kompromisu, který často znamená další nevhodné zásahy do těžce zkoušeného organismu historické stavby. Nejlepším příkladem dokonale zkarikované rehabilitace je přestavba staroměstského kostela sv.Michala. Bývalý farní kostel byl naprosto degradován, a to jak stavebně, tak významově. V tomto případě lze říci, že alespoň v duchovním ponížení kostela naše epocha bezpečně předstihla čin rasantního reformátora.

Rekapitulace případu

Rekonstrukce zrušených kostelů jsou bedlivě sledovány veřejností odbornou i laickou. Případná rehabilitace dávno zničeného kostela je všeobecně vnímána jako čin záslužný a pozitivní. Je smutnou realitou, že tato veřejná podpora mnohdy zakryje velice vážné poškození samé podstaty kulturní památky. Nezasvěcený pozorovatel nemůže pochopitelně znát míru dochování bývalé sakrální stavby, která bývá většinou větší než se zdá. To nahrává zájmům nekulturních investorů, kteří mohou při troše šikovnosti a patřičně ostrých loktech provést jakékoli stavební úpravy dle momentálního podnikatelského zájmu, aby byli na konci oslaveni jako zachránci a spasitelé národního kulturního dědictví.

Mezi akce tohoto druhu je bohužel třeba zařadit i probíhající přestavbu bývalého raně barokního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie, dnes paláce U Hybernů, na muzikálové divadlo. Při této "rekonstrukci" byla až po základy zbořena zhruba čtvrtina dochovaného zdiva kostela, přesněji řečeno oba pilíře vítězného oblouku s přilehlými poli presbytáře a transeptu chrámu. Demolicí barokních zdí a kleneb bylo rozšířeno budoucí jeviště divadla a získán prostor pro jeho provaziště. Část stavby je nově zastřešena železným krovem s vloženými podlažími, který nahradil původní krov dřevěný. Tyto brutální stavební úpravy byly zřejmě v plném rozsahu povoleny změnou stavebního povolení, schválenou kromě stavebního odboru obvodního úřadu Prahy 1 i Pražským ústavem památkové péče a odborem památkové péče Magistrátu.

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie, postavený v letech 1653-59 Carlem Luragem, patřil mezi nejvýznamnější chrámy raně barokní Prahy. I přes následnou přestavbu na klasicistní celnici v letech 1811-13 byly zachovány všechny klenby a množství architektonických prvků interiéru chrámu. Celistvý barokní interiér chrámu zachytila unikátní fotografie ze čtyřicátých let tohoto století, kdy byl objekt přestavován na výstavní síň.

Lze říci, že výchozí podmínky pro rehabilitaci kostela byly i přes značnou zchátralost stavby v podstatě ideální. Objekt byl a je ve vlastnictví Ministerstva kultury, což při troše dobré vůle mohlo zajistit jeho adekvátní kulturní využití. Podivný přístup vlastníka se však ukázal již na počátku 90. let, kdy byl palác u Hybernů spolu s domem U Černé matky Boží zastaven Komerční bance jako náhrada za zkrachovalou státní loterii Lotynka. Značným úsilím státu se podařilo objekt získat zpět, aby byl následně pronajat firmě Musical s r.o., která hodlala palác přestavět na zmíněné muzikálové divadlo.

Projekt přestavby vypracovali architekti Miloslav Heřmánek a Vojtěch Obadálek. Ve svém pojetí byl ke stávajícím historickým konstrukcím velice citlivý - jeviště umístil do bývalého chóru, který bez stavebních zásahů poskytl plochu 10x10 metrů a kromě všech kleneb zachovával i historický krov kostela. Tento projekt získal bez větších potíží kladná stanoviska orgánů památkové péče a následně i stavební povolení.

Krátce po zahájení stavby podal investor žádost o povolení změny stavby před jejím dokončením. V ní požadoval mimo jiné výměnu původního dřevěného krovu kostela za nový, ocelový, a zejména pak možnost rozšíření jeviště, která je prý motivována standardním rozměrem kulis pro velké světové muzikály, jež hodlá budoucí divadlo provozovat. Tyto požadavky byly akceptovány jak památkovými orgány (za PÚPP schválil bývalý ředitel Pirkl), tak stavebním odborem Prahy 1, který změnu v říjnu 1997 povolil. Toto povolení obsahuje charakteristiku navržených změn, přičemž úpravy jeviště jsou zde popsány jako "dispoziční rozšíření jeviště odbouráním části pilíře s klenebním pasem", přičemž tato "změna stavby bude provedena podle dokumentace ověřené v řízení o této změně".

Historická fotografie kostela, pořízená ve 40. letech, s dodatečným vyznačením odbourané zdi.

Současný pohled do lodi kostela přerušené částečnou demolicí. Foto Michal Patrný, říjen 2000.

Stanovisko Klubu

O této změně stavebního povolení se Klub Za starou Prahu dozvěděl bohužel až dva roky po té, co byla vydána. Jistou naději však skýtala skutečnost, že stavební práce byly krátce po povolení změny zastaveny a zmíněné nevhodné úpravy tudíž nebyly realizovány. Vzhledem k zásadnímu a nevratnému charakteru navržených úprav a k trvající možnosti revize zmíněného rozhodnutí podal Klub Za starou Prahu podnět Ministerstvu kultury na přezkoumání stanoviska OPP MHMP v této věci. Ministerstvo následně sice konstatovalo, že zmíněné rozhodnutí OPP MHMP bylo zjevně vydáno v rozporu se zákonem, nicméně toto zrušeno nebylo, nebo" "zájem ochrany práv nabytých v dobré víře převažuje v tomto případě nad zájmem na dodržení zákonnosti napadeného rozhodnutí", přičemž zároveň prý již uplynula dlouhá doba mezi vydáním stanoviska OPP MHMP a jeho napadením Klubem Za starou Prahu.

V červnu tohoto roku vydal Klub své stanovisko, ve kterém mimo jiné konstatuje, že "úkolem rekonstrukce areálu s takto bohatou historií je všechny dochované prvky pietně restaurovat, a nikoli pod záminku rozšíření kapacity objektu či jeviště likvidovat. Vzhledem k tomu, že ke zmíněným demolicím ještě nedošlo, je poslední možnost projekt upravit tak, aby nepoškodil jednu z nejvýznamnějších novoměstských památek. Stavba však byla pouze přerušena a bude v nejbližší době pokračovat. Apelujeme proto na všechny zainteresované orgány a instituce, aby učinili vše pro záchranu těchto cenných partií bývalého kostela."

Stavební práce v kostele se znovu rozběhly v červenci 2000. V této době byla již společnost Musical transformována do nové společnosti Hybernia, ve které má rozhodující podíl společnost Bonton. Vedení stavby převzala společnost Pragoprojekt, přičemž původní architekti byli odsunuti do role poradců. Během několika týdnů byly realizovány úpravy které umožnila změna stavebního povolení. Náhodnému chodci se při pohledu do hlavních dveří kostela otevřel dosud nevídaný průhled do nebe, nebo" až realizace ukázala skutečný rozsah demolic, které naprosto přesáhly zjevně eufemistický obrat "odbourání části pilíře s klenebním pasem". Na tuto faktickou demolici chráněné kulturní památky reagoval Klub v říjnu podnětem stavebnímu odboru OÚ Prahy 1, který obratem odpověděl, že vše probíhá podle schválených plánů. Jinými slovy ­ plány, které byly povoleny, obsahovaly mnohem více, než jen rozšíření jevištního prostoru, přičemž tento nepoměr musel být zřejmý jak památkovým, tak stavebním orgánům.

Klub Za starou Prahu dále vyzval Odbor památkové péče Magistrátu, aby ve smyslu znění památkového zákona požadoval navrácení památky do původního stavu, což konkrétně znamená opětné vyzdění ztržených pilířů a kleneb včetně obnovení zaniklých architektonických detailů. Proti likvidaci památky podal rovněž protest k památkové inspekci Ministerstva kultury pracovník Ústavu dějin umění Akademie věd ČR PhDr. Pavel Vlček, přičemž inspekce zareagovala podobně jako stavební odbor Prahy 1 ­ vše prý probíhá podle schválené dokumentace, k porušení zákona tudíž nedošlo. Korespondence v této věci bude nepochybně dále pokračovat a její případné výsledky budou uveřejněny v příštím Věstníku.

Současná situace

V současné době se zdá, že stavba je z finančních důvodů utlumena. Lze očekávat, že poškozené odhalené a nezastřešené zdivo bez konzervace bude během zimních měsíců dále poničeno, což bude pravděpodobně znamenat jeho další demolice. Celý tragický případ je čítankovou ukázkou několika osvědčených postupů, které pomáhají prosadit nevhodné zásahy do Pražské památkové rezervace: První studie rekonstrukce a následný projekt pro stavební povolení naprosto vyhovují požadavkům památkové péče. Krátce po jeho schválení je podána žádost i změnu stavby před dokončením, která ukáže skutečné investorovy záměry ­ v tomto případě vybourání prostoru jeviště, výstavba mohutného provaziště a vestavba místností do prostoru půdy. Mimochodem ­ tyto požadavky musely být odpovědným orgánům zřejmé již od počátku, neboť kostel postrádá jakékoli zázemí a muzikálové divadlo bez provaziště je prostě nesmysl. Tato změna projde památkovými orgány bez zásadních připomínek (přičemž cestu na PÚPP připravil neblaze proslulý ředitel arch. Pirkl) a stavební odbor ji rovněž akceptuje. Jistě jen náhodou pak zapomene do oficiálního povolení změny popsat skutečný rozsah úprav, což má za následek i vlažnou reakci Ministerstva kultury, které pochopitelně nemá o rozdílu mezi plány a textem povolení ani tušení. Výsledkem je pak demolice barokního kostela, která nemá v Pražské památkové rezervaci obdoby.

Je v bytostném zájmu autority pražské památkové péče, aby celý případ nevyzněl do prázdna. Za povolení demolice jsou odpovědní konkrétní pracovníci PÚPP (již odvolaný ředitel arch. Pirkl), OPP MHMP (stanovisko formulovala sama vedoucí odboru Mgr.Knížková) a stavebního odboru OÚ Prahy 1 (vyřídila Jana Hostanová, pověřená vedením odboru výstavby OÚ Prahy 1). Případ paláce u Hybernů značně zpochybňuje jejich kompetenci rozhodovat o stavbách v Pražské památkové rezervaci, přičemž některé kroky vyvolávají dojem nedbalosti (záměna čísel popisných, kdy většina závazných stanovisek na kostel čp.3-II je označena čp.1037-II, což je číslo sousedního kláštera) či dokonce záměru (vedoucí OPP MHMP neinformuje o povolení změny příslušného referenta, který posléze v dobré víře tvrdí v oficiálním dopise OPP MHMP, že odbor žádnou změnu neprojednával; pracovnice stavebního odboru Prahy 1 odbude v závazném povolení demolici čtvrtiny kostela lakonickou a neadekvátní větou o ztržení jednoho pilíře s klenebním pasem).

V co nejkratší době je nutné znovu vystavět kopii ztržených částí kostela; k prosazení tohoto precedentního kroku je třeba součinnosti všech orgánů památkové péče i Ministerstva kultury, které by jako vlastník objektu mělo mít na nápravě věcí největší zájem. Ve věci rekonstrukce paláce došlo k jasnému pochybení státních orgánů. Morálním viníkem je však bezpochyby investor, který dokázal svou nekulturnost a schopnost prosadit své záměry na úkor historické památky. A to je u společnosti, která se honosí svým kulturním posláním, na pováženou.

Richard Biegel

Půdorys kostela na plánu z konce 18. století s dodatečným vyznačením odbourané části.

(Historické materiály k publikování poskytl PhDr. Pavel Vlček z ÚTDU AV ČR.)