Obnova a rekonstrukce kostela sv. Anny na Starém Městě

(článek pro Věstník 1-2/2001)

V současné době vrcholí diskuse o rehabilitaci a novém využití gotického kostela sv. Anny při zrušeném klášteře dominikánek na Starém Městě. Kostel i klášter jsou širší veřejnosti takřka neznámy, neboť v uplynulých dvou stech letech sloužily střídavě jako sklady, tiskárna apod. Přes to lze směle tvrdit, že kostel s klášterem patří mezi nejpozoruhodnější středověké památky v Praze. Kostel sám pak ukrývá kromě velkého souboru gotických nástěnných maleb i unikátní gotický krov, který patří mezi nejcennější u nás.

Projektem obnovy kostela byla nadací Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 pověřena arch. Eva Jiřičná. Její koncepce obnovy vyvolala širokou diskusi, která se týká zejména způsobu zachování a prezentace unikátního krovu. Projekt arch. Jiřičné navrhuje prostor lodi kostela, jejíž klenba byla ztržena v polovině 19. století, opticky propojit s gotickým krovem vyřezáním jeho vazných trámů. Tyto trámy jsou novodobou nápodobou trámů historických, které byly nešetrně odstraněny v 70. letech 20. století. Podle představ autorů by tak vznikl prostor, který by umožnil prezentaci unikátního krovu, přičemž toto řešení by vyřešilo i problém odstraněné klenby, která kostel původně uzavírala.

Proti tomuto řešení se postavila značná část odborné veřejnosti, jejíž hlavní argumenty jsou tyto: 1. Vazné trámy, byť nahrazené kopiemi, jsou součástí konstrukce gotického krovu a nelze je proto odstranit; 2. Loď kostela a jeho krov jsou dva různé prostory, jejichž propojení by poškodilo jak interiér lodi (ztráta proporcí a tedy původního účinu), tak krov (mechanické poškození vyřezáním vazných trámů, nečitelnost konstrukce z podhledu více než 20 metrů); 3. Krov, po staletí volně větraný a zvyklý na klimatizační podmínky exteriéru, potřebuje vlastní režim a nelze jej zapojit do jakkoli klimatizovaného provozu koncertní síně, neboť by mohlo dojít k jeho nevratnému poškození. Veškeré podmínky se musí přizpůsobit potřebám této unikátní konstrukce a nikoli naopak.

Na straně odpůrců projektu vstoupil do diskuse i Klub Za starou Prahu. Je však třeba říci, že v tomto případě se rozhodně nejedná o souboj mezi památkovou péčí a architektem rekonstrukce. Obě názorové strany jsou vedeny tou nejlepší snahou rehabilitovat dávno poničenou památku. Tato skutečnost dává značný příslib vhodnému řešení, které bude přijatelné nejen pro obě strany, ale i pro památku samotnou, neboť o to jde bezesporu především.

Kostel a klášter dominikánek u sv. Anny na Starém Městě byl založen v roce 1313 při rotundě sv. Vavřince, která byla zanedlouho nahrazena vysokým jednolodním kostelem sv. Anny. Za husitských válek unikl jako jeden z mála zničení, neboť byl určen jako internační místo jeptišek z pražských vypálených klášterů. V 18. století prošel klášter barokní úpravou, která však nijak zásadně nepřekryla jeho gotickou podstatu. Osudným se stalo klášteru zrušení v období josefinských reforem, neboť následně byl prodán a přestavěn na tiskárnu Jana Ferdinanda Schonfelda. Pro tiskárenský provoz byl kostel přepatrován a v po polovině 19. století zde byla dokonce ztržena gotická klenba a snesena osmiboká vížka při západním průčelí kostela. Přepatrovaný kostel pak složil jako skladiště a postupně chátral.

K první fázi rekonstrukce kláštera a kostela se přikročilo v 70. a 80. letech 20. století. V kostele se úpravy dotkly především krovu. Unikátní konstrukce byla dosti nešetrně ošetřena tím, že povrch dřevěných trámů byl mechanicky očištěn a pak napuštěn konzervačními látkami. Rasantním a nevhodným mechanickým čištěním byly trámy zbaveny autentických detailů, které by dnes napověděly způsob opracování krovu. Dalším problematickým zásahem je vnější plášť krovu, který tvoří bonnský šindel na podkladě souvislého podélného prkenného zavětrování vazeb. Do té doby volný krov byl tak obalen neprodyšnou vrstvou, která značně komplikuje jeho provětrávání Nejvážnějším zásahem však bylo odstranění starých vazných trámů a jejich náhrada novodobými lepenými trámy, u nichž je otázkou, zda je vůbec lze nazvat kopiemi. Tato nešťastná výměna je původcem dnešních sporů o původní počet a podobu vazných trámů krovu, neboť se zdá, že proběhla bez důkladného průzkumu a dokumentace původního stavu. K disposici je tak pouze zaměření stavu před rekonstrukcí, které ukazuje vazné trámy v každé druhé vazbě.

Původní projekt arch. Jiřičné počítal s vyřezáním všech vazných trámů. Jejich odstranění by umožnilo volný průhled na spodní část působivé konstrukce ondřejských křížů, které jsou v každé vazbě krovu. Na zbytky vazných trámů při stěnách by byla osazena obchozí lávka, která by byla volně přístupná veřejnosti. Gotická klenba, ztržená v polovině 19. století, by byle evokována trubkovou konstrukcí, která by kopírovala oblouky původních žeber klenby.

Názor Klubu Za starou Prahu

Nesouhlasná reakce, kterou projekt vyvolal a hlavní argumenty jeho kritiků jsou uvedeny výše. Klub Za starou Prahu vydal na počátku března 2001 své stanovisko, ve kterém mj. konstatuje, že ”Klub vítá myšlenku využití kostela pro kulturní a duchovní účely. Zároveň však upozorňuje, že rehabilitace chrámu představuje mimořádně citlivý památkářský problém vzhledem k jeho unikátně zachovanému gotickému krovu, který v naší zemi patří k nejcennějším památkám svého druhu. Proto si dovolujeme naléhavě požádat investora, zpracovatele projektu i orgány státní památkové péče, aby záměr zvážili především s ohledem na unikátní památkové hodnoty, které nesmí být ničím ohroženy. (…)

Otázka prezentace unikátního krovu je proto nejzávažnějším problémem zamýšlené obnovy kostela. Stržení kleneb v 19. století postavilo krov do specifické situace, která inspirovala architektku Evu Jiřičnou k myšlence pohledového uplatnění této historické konstrukce v rámci obnoveného interiéru kostela. K vizuálnímu propojení lodi a krovu by podle tohoto návrhu došlo vyřezáním většiny vazných trámů, které ve své nynější podobě pocházejí z předchozí rekonstrukce ze 70. let 20. století.

Idea navržené prezentace gotického krovu je velice lákavá a snad by byla pozoruhodným architektonickým experimentem. O to těžší pro nás je konstatovat, že vzhledem k jedinečnosti památky a z hlediska historické pravdivosti konstrukčního řešení je tato úprava krovu zcela nepřijatelná.”

Po již zmíněných argumentech (nesouhlas s vyřezáním trámů, nutnost zachovat oba prostory oddělené, specifické podmínky krovu) a upozornění , že ”…Proti navržené úpravě krovu se vyslovila podrobná studie předních znalců, Ing. Jiřího Bláhy a doc. Ing. arch. Jiřího Škabrady, CSc., jejíž závěry a doporučení je nutno použít jako základ pro novou studii obnovy krovu kostela” pak stanovisko uzavírá konstatování, že ”Krov pražského chrámu sv. Anny je unikátem, který se snad jen zázrakem dochoval do našich dnů. S ohledem na jedinečnost krovu je třeba přistupovat k jeho obnově a případnému záměru na zpřístupnění prostoru podkroví pro návštěvníky. Za žádných okolností nesmí být vyvoláno sebemenší riziko ohrožení nebo nevratného poškození vynikající památky, a to i za cenu odmítnutí realizace pozoruhodného architektonického návrhu.”

Současná situace

Konečné slovo v celém případu zatím vyřčeno nebylo. Nicméně nález zaměření stavu před rekonstrukcí snad definitivně pohřbil původní záměr odstranění všech vazných trámů krovu. Při jejich ponechání se však zamýšlená prezentace krovu ve volném prostoru stává takřka nesmyslnou, neboť vazné trámy tvoří rázný předěl mezi oběma prostory. Jejich částečné vyřezání či dokonce náhrada dalšími kopiemi snad rovněž nepřipadá v úvahu, neboť jakékoli experimentování na základě pouhých domněnek je v takto cenné památce jednoduše nepřípustné. Při dodržení těchto pravidel je bezesporu možné kostel pietně a kvalitně obnovit, neboť je třeba opět zdůraznit, že proti sobě nestojí znepřátelené tábory, ale diskusní partneři. Lze tedy po právu doufat, že na konci těchto diskusí bude všem přijatelná a tolik potřebná rehabilitace kostela, který představuje jeden z největších dluhů pražské památkové péče.

Richard Biegel