Konečné rozhodnutí Ministerstva kultury ve věci obnovy kostela sv. Anny na Starém Městě

(článek pro Věstník 1/2002)

Stručná historie kostela

Kostel sv. Anny při klášteře dominikánek byl jako jednolodní stavba s polygonálním závěrem a věží ve středu západního průčelí postaven ve druhé polovině 14. století na místě starší templářské rotundy sv. Vavřince. Přes částečné úpravy v baroku si až do svého zrušení v roce 1779 uchoval vrcholně gotický charakter. V rámci následné přestavby na tiskárnu a skladiště byl přepatrován dřevěnou konstrukcí; ve druhé polovině 19. století byla snesena gotická klenba lodi, stejně jako horní část polygonální vížky v průčelí. I přes tyto degradační zásahy se na kostele dodnes dochoval původní vrcholně gotický krov, jehož etapy byly dendrochronologicky datovány do let 1322-24 a 1371-72.

První fáze rekonstrukce zdevastované stavby proběhla v 70. a 80. letech 20. století. Dotkla se zejména opravy vnějšího pláště kostela a zároveň proběhla rekonstrukce krovu. Oba tyto zásahy jsou z dnešního pohledu velmi sporné. V krovu došlo k velmi nešťastnému zásahu tím, že byly bez jakékoli podrobnější dokumentace odstraněny historické vazné trámy, na jejichž místo byly osazeny kopie z trámů lepených. Při této necitlivé výměně došlo zároveň k nepochopitelnému omylu, když byl na stavbu dodán a posléze i osazen dvojnásobný počet vazných trámů. Byl tím setřen dochovaný historický stav, který naštěstí ukazuje zaměření, pořízené před touto úpravou. Vazné trámy zde byly osazeny v každé druhé vazbě; v mezilehlých vazbách pak byly přiloženy trámky, jejichž význam a vznik nedokážeme v tuto chvíli přesněji specifikovat. Tento stav umožňuje interpretaci dvojí: vazné trámy mohly být v každé druhé vazbě od počátku, ale stav zachycený zaměřením může odrážet i různé úpravy po dobu existence krovu (například druhotné prořezání vazných trámů). Pod vaznými trámy byly podpůrné vzpěrky. Krov byl dále z vnější strany obedněn souvislou vrstvou laťování, na které byla položena asfaltová krytina. Tato nesmyslná úprava zamezila přirozenému větrání krovu.

Reálnou záchranu pro chátrající památku a její důstojnou obnovu a rehabilitaci tak znamená až současná aktivita nadace VIZE 97 Dagmar a Václava Havlových, jejímž cílem je přeměna zrušeného chrámu na kulturní a meditativní prostor. V rámci této obnovy má být odstraněno utilitární přepatrování kostela a předpokládá se rovněž pietní obnova všech dochovaných historické prvků interiéru včetně velmi cenných gotických nástěnných maleb. Jedinou spornou otázkou projektu, jehož autorkou je významná architektka Eva Jiřičná, je problém prezentace unikátního gotického krovu a jeho případné zapojení do celkového prostoru chrámu.

Obnova a rehabilitace zrušeného kostela sv. Anny na Starém Městě byla jedním z velkých témat pražské památkové péče v uplynulém roce (viz článek ve Věstníku č.1-2/2001 a zápis z diskuse s architektkou Evou Jiřičnou ve Věstníku 3/2001). Architektonické řešení, při kterém měl být prostor lodi a unikátního gotického krovu sjednocen vyřezáním jeho vazných trámů (jež byly jako kopie osazeny při poslední rekonstrukci kostela) rozpoutalo diskusi, která odhalila šíři a složitost problému, který se točí kolem jednoho bodu - možnosti prezentace a uchování unikátního krovu, který patří mezi nejstarší konstrukce tohoto typu u nás.

Různé pohledy na projekt obnovy kostela

Projekt architektky Evy Jiřičné byl na jaře projednán památkovými institucemi a v dubnu vydal odbor památkové péče Magistrátu své závazné stanovisko, které sjednocení prostoru a prořezání trámů nepřipustilo. Proti tomuto rozhodnutí se investor (Národní divadlo, zastoupené společností AI-DESIGN, s. r. o.) odvolal a Odbor památkové péče Ministerstva kultury jej v říjnu změnil tak, že spojení obou prostorů připustil a vazné trámy povolil vyřezat ob jednu vazbu, což zhruba odpovídá situaci, jíž ukazuje zaměření krovu před poslední rekonstrukcí, kdy byly mylně osazeny vazné trámy do všech vazeb.

Úhlů pohledu, ze kterých lze projekt rekonstrukce kostela nazírat, je hned několik. Na jedné straně je hledisko, které jako hlavní motiv jakéhokoli zásahu musí preferovat maximální uchování stávajících prvků konstrukce a výzdoby lodi i krovu kostela. Do hry však rovněž vstupují i různé památkové teorie, jejichž zastánci si někdy představují budoucnost kostela dosti odlišně - pro jedny je ideálem zachování vazných trámů a oddělení prostoru lodi a krovu, pro jiné naopak jejich odstranění podle zaměření před spornou rekonstrukcí a propojení kostela s krovem v jeden celek, pro další pak opětné vyzdění ztržené křížové klenby a tím návrat před osudnou degradaci kostela …

Pohled projektantů je naopak veden snahou dát vzniklému prostoru jednotu a soudobým architektonickým řešením usmířit slavnou i méně slavnou etapu v historii stavby. Hlavní roli v tomto řešení by měl hrát zmíněný monumentální krov, který je vzhledem ztržení klenby viditelný z lodi. S tímto přístupem souzní názor těch teoretiků, kteří volají po odstranění novodobých vazných trámů - jejich hustý sled totiž zakrývá průhled na působivý ondřejský kříž gotické krovové konstrukce.

Zcela neslučitelné je navržené architektonické řešení s požadavkem té části památkářů a historiků umění, kteří požadují oddělení lodi a krovu do dvou samostatných částí. Toto oddělení jednak odpovídá samotné logice historické stavby a jednak nejlépe ochrání krov samotný, neboť ten se dodnes dochoval právě díky vlastnímu režimu, kdy byla dobře větraná konstrukce po staletí vystavena povětrnostním podmínkám exteriéru…

Čímž se dostáváme k hledisku poslednímu a možná nejdůležitějšímu. A tím je krov samotný. Neboť na počátku všech úvah o adaptaci kostela musí stát otázka, nakolik tím bude či nebude dotčen jeho krov, který se dodnes dochoval snad jen zázrakem. Je jasné, že subtilní dřevěná konstrukce tohoto typu a stáří více než 600 let má zcela specifické nároky na vlastní prostředí, které je třeba respektovat při každém projektu rekonstrukce stavby. Rovněž je nutno brát v úvahu, že míra autenticity konstrukce se s každým zásahem snižuje a že nikdy nebude mít větší vypovídací hodnotu, než má nyní.

I tento stručný a zjednodušující přehled naznačuje složitost celé situace. Je třeba zdůraznit, že v tomto případě rozhodně nešlo o souboj mezi architektem a památkáři. Spíše se na všech stranách tříbila stanoviska a zde nastíněná diskuse vedla především k vytyčení šíře problému a jeho hlavních úskalí.

Rozhodnutí odboru památkové péče Magistrátu

Z těchto důvodů se s napětím čekalo na závazné rozhodnutí odboru památkové péče Magistrátu (OPP MHMP). Toto rozhodnutí bylo vydáno v dubnu 2001 Poznámka 1 . Celý záměr označilo z hlediska památkové péče za přípustný; zároveň však stanovilo 36 podmínek, za kterých jedině je realizace přípustná. Již toto naznačuje odpovědnost, se kterou odbor k případu přistoupil. Není možné se zde zabývat podrobně všemi částmi tohoto rozhodnutí - zmiňme jen ty, které se týkají našeho problému.

Ve věci zásahů do krovu a případného spojení prostoru lodi a krovu se OPP MHMP postavil na stranu těch, kteří považují takovéto propojení za nešťastné. ”Otevření konstrukce do prostoru interiéru kostela, vyřezání vazných trámů a provedení ocelové obslužné lávky v úrovni stávajících vazných trámů” označil v rozhodnutí odbor za nepřípustné. Dále zde konstatuje, že ”prostor krovu zůstane fyzicky oddělen od prostoru kostela, tj. bude provedena podlaha, jak tomu bylo do poslední úpravy. Krovová konstrukce nebude pohledově uplatněna v interiérovém řešení lodě kostela”.

U stávajících novodobých lepených vazných trámů připouští odbor výměnu za ”vazné trámy nové, provedené z dřevěného masivu a subtilnějšího profilu, tak aby odpovídaly původní historické konstrukci” (svědectví ing. Zdenky Adamiecové ze SÚRPMO později doložilo, že profil nových vazných trámů odpovídá historickým; následné rozhodnutí ministerstva kultury proto nařídilo zachování dnešních trámů, které je možno povrchově upravit. Tato změna je jednoznačně pozitivní - rozebírání konstrukce a výměna trámů by nutně musely zasáhnout do gotických partií krovu). Za nepřípustné OPP dále označil zateplování a izolování krovu, přičemž požaduje zajistit u krovu ”přirozené větrání a to bez ohledu na současný režim, který byl realizován při poslední opravě a není původní” .

V odůvodnění rozhodnutí odbor zdůrazňuje, že se ztotožnil s názorem Státního památkového ústavu v hlavním městě Praze, s názorem Klubu Za starou Prahu a zejména pak s odborným vyjádřením Státního ústavu památkové péče (SÚPP), který s vyřezáním vazných trámů kategoricky nesouhlasí a za žádoucí považuje pouze vhodnější úpravu jejich povrchu. Za původní pak SÚPP považuje vzhledem k analogiím i situaci na místě osazení vazného trámu v každé vazbě, přičemž je pravděpodobné, že ”stav před poslední úpravou odrážel i možné úpravy s tím spojené, včetně možnosti druhotného vyřezání některých vazných trámů. V úvahu je nutno konečně vzít i skutečnost, že po odstranění vazných trámů - jedno zda ob vazbu nebo všech - by z konstrukce krovu zůstalo politováníhodné torzo, které by buď bylo nutno doplňovat zcela hypotetickými a ničím nepodloženými detaily, nebo jež by při ponechání viditelných pahýlů po uřezaných trámech představovalo estetickou závadu.” Poznámka 2

Odvolání investora a rozhodnutí Ministerstva kultury

Jak bylo řečeno, proti tomuto rozhodnutí se investor odvolal k Ministerstvu kultury. Připojil rovněž upravený projekt, ve kterém již nepožadoval vyřezání všech vazných trámů, ale jen každého druhého a rovněž zohlednil některé další body rozhodnutí OPP MHMP. Ministerstvo kultury pak na základě analýzy případu a nově předložené dokumentace změnilo rozhodnutí Magistrátu ve prospěch navrženého projektu. Připustilo zcelení prostoru, zateplení krovu (přičemž mezera mezi stávajícím diagonálním pobitím krovu a novou skladbou střechy bude minimálně 35mm) a prořezání trámů ob jeden. Po obvodu krovu povolilo osadit na vazné trámy průběžnou lávku o šíři 90cm. Celkem pak zrušilo 15 ze 36 bodů původního stanoviska, 3 změnilo a jako dodatek připustilo přípravu dalších detailů rekonstrukce, které budou schváleny v samostatném správním řízení.

V odůvodnění rozhodnutí je pak mj. konstatováno, že ”kompromisní řešení, které vrací konstrukční podobu krovu před jeho poslední spornou rekonstrukci a které ani nepožaduje vyřezání všech vazných trámů, tedy konstrukční řešení ve vztahu k danému krovu naprosto ahistorické, ani ponechání všech vazných trámů, které opět není bezprostředně ve vztahu přímo ke krovu kostela sv. Anny doloženo, tak nemůže být v jakémkoli rozporu se zájmy státní památkové péče. Je a musí být zájmem státní památkové péče, jsou-li pro to podklady a technické možnosti, se vrátit k jedinému historicky doloženému stavu, kdy se možné starší podoby krovu pohybují již pouze na úrovni hypotéz a domněnek, byť i významné části odborné památkové veřejnosti.” Poznámka 3

Na rozhodnutí ministerstva zareagoval ředitel Státního památkového ústavu v hlavním městě Praze PhDr. Ladislav Špaček tím, že se rozhodl nezúčastňovat se nadále jednání členů rady projektu Obnova kostela sv. Anny. Důvodem pro jeho rozhodnutí je ”přesvědčení o nesprávnosti a nevhodnosti navrženého architektonického řešení, které otevírá prostor lodi do krovu kostela, čímž vyvolává řadu dalších nároků na úpravu historické konstrukce a bude znamenat změnu vnitřního klimatu v prostoru krovu.” Ředitel pak dále konstatuje, že ”krov ze 14. století, jehož význam přesahuje rámec naší republiky, je zcela mimořádným artefaktem, hodným pouze ochrany a citlivé opravy. Zachoval se v dobrém stavu zejména proto, že měl celá staletí svůj přirozený režim; byl totiž umístěn v prostoru půdy, která byla řádně větrána. To, že má po poslední nevhodné opravě neodpovídající podmínky, je z hlediska cca 600 let jeho existence nepodstatné. Jednoduchým a levným zásahem lze zjednat nápravu a vrátit krovu původní prostředí a klima. Spor o to, kolik měl nebo neměl vazných trámů, je pouze zástupný problém, který se samotným zachováním historické konstrukce přímo nesouvisí. Riziko, plynoucí z experimentu s takto unikátním dílem, nemůže vyvážit žádná i sebelepší architektonická kreace.” Poznámka 4

Současná situace

Rozhodnutí Ministerstva kultury je konečné. Rozklad proti němu mohl podat pouze některý z účastníků řízení, což se nestalo. Co tedy vlastně ministerské rozhodnutí znamená?

Z hlediska památkové péče jde o šalamounský kompromis. Původní navrhované architektonické řešení, spočívající ve vyřezání všech vazných trámů, bylo v obou instancích odmítnuto. Ministerstvo však povolilo prořezání každé druhé vazby, čímž se dle vlastních slov navrací k poslednímu bezpečně doloženému historickému stavu (v této souvislosti je třeba upozornit, že takové tvrzení není v souladu se skutečností, neboť jde o návrat pouze částečný - stavu před poslední rekonstrukcí, tj. poslednímu doloženému stavu, odpovídají i podpěrky pod vaznými trámy, prvky v lichých vazbách a další detaily, které obnoveny být nemají).

Tato částečná redukce trámů pak již (byť v omezené míře) umožňuje uskutečnit prvotní architektonickou ideu - totiž prostorové spojení obou částí s průhledem do monumentálního krovu. Námitky o nutnosti samostatného klimatu krovu investor vyvrací podrobnými klimatologickými rozbory, které dokládají, že krov jako součást celku na tom bude lépe, než kdyby byl oddělen v samostatné půdě. Tím jsou tedy vyvráceny argumenty o jeho možném poškození.

Nyní to však vezměme z druhé strany. Pokud má být hlavním hlediskem obnovy kostela jeho krov, je třeba mu vše podřídit. V tomto pohledu jsou diskuse o počtu vazných trámů skutečně problémem zástupným, neboť hlavní je zachování památky jako takové. Prořezání krovu může být druhotné, klidně z poloviny 19. století, kdy bylo zapotřebí dřeva na stavbu pater v prostoru lodi (proto je mimochodem při rozebírání dřevěné vestavěné konstrukce klást mimořádný důraz na průzkum a dokumentaci jednotlivých trámků, což jako podmínku změněné rozhodnutí neuvádí!). Šest set let existence krovu ukázalo, že nejvhodnějším klimatem je pro něj volně větraná půda, oddělená od prostoru pod sebou. Bednění a asfaltová krytina z poslední rekonstrukce větrání pochopitelně znemožnily. Nicméně etapa s tímto nevhodným řešením je z hlediska historie krovu více než epizodní. Proto je zarážející, že (alespoň pokud je nám známo) nebyl jako varianta zpracován seriózní projekt na nápravu tohoto stavu, spočívající např. v částečném rozebrání bednění; stejně tak nebyly patrně vyhotoveny klimatologické posudky, které by tuto variantu zohlednily. V takové situaci je logické, že přednost dostane detailně propracovaná varianta, zaručující při určitém režimu stálé klima krovu.

Zmíněné řešení oddělených prostorů by však mělo jednu nepominutelnou výhodu: Krov by mohl existovat nezávisle na činnosti člověka a stačila by jen jeho pravidelná kontrola. Při zapojení krovu do interiéru je naopak zapotřebí neustále hlídat režim v sále a dodržovat zásadu pouhého temperování teploty, neboť v případě přetápění prostoru by k poškození krovu bezpochyby došlo. Nepochybuji o tom, že přísný režim bude v kostele dodržován. Při uvažování o památce staré 600 let je však třeba brát na zřetel horizont dlouhodobý, přičemž dnes nikdo nemůže zaručit, jak se bude nájemce prostoru chovat dejme tomu za 30 nebo 50 let. Je přitom zřejmé, že jakékoli porušení režimu by památku mohlo výrazně a možná i nevratně poškodit.

Rozhodnutí ministerstva umožní uskutečnit soudobé architektonické řešení prostoru bez výrazných zásahů do historických částí stavby. V případě jakýchkoli problémů pak bude možno kdykoli v budoucnu uvažovat o změně řešení, možná i ve prospěch předělení obou částí. Nicméně krov bude zateplen a návrat do přirozeně větraného stavu bude o to složitější, ne-li nemožný. V tomto směru byl tedy zřejmě překročen Rubikon. Postoj ředitele Státního památkového ústavu v hlavním městě Praze PhDr. Ladislava Špačka je v této souvislosti mimořádně odpovědný a statečný, neboť není v našich krajích zvykem stát za svým odborným názorem i ve chvíli, kdy je to politicky či osobně nevýhodné.

Nezbývá než doufat, že se zvolené řešení ukáže dlouhodobě reálné a v mezích možností optimální. Bude zapotřebí krov důsledně sledovat a při sebemenší změně k horšímu celou situaci znovu posoudit a případně přehodnotit. Naše odpovědnost vůči této mimořádné památce je nesmírná a nekončí jedním rozhodnutím.

Mimochodem, diskuse kolem obnovy kostela sv. Anny rovněž názorně ukázala, že při obnově památek tohoto typu a významu je nutné striktně oddělit teoretické diskuse o historické podobě památky od její fyzické obnovy, která musí zohlednit pouze památku samotnou. Krov u sv. Anny je v literatuře již dlouhá desetiletí zmiňován jako vrcholná památka svého druhu. A přesto dosud nedošlo k jeho podrobnému průzkumu - ani před nešťastnou rekonstrukcí na přelomu 70. a 80. let, ani v současnosti. Při několika krátkých průzkumech, které proběhly v rámci diskuse nad razantním návrhem, byly objeveny nové, dosud neznámé skutečnosti z historie krovu (podbití krovu, jeho dvojí číslování). Poznání krovu proto musí dále pokračovat, zcela nezávisle na obnově prostoru pod ním. Závazné stanovisko však podmínku podrobného stavebně-historického průzkumu krovu překvapivě neobsahuje a případný průzkum bude záviset jen na samostatné aktivitě památkového ústavu či na dobré vůli investora. A jak již bylo řečeno, není stejně tak nařízen podrobný průzkum, dokumentace a případná dendrochronologie u dřevěné konstrukce, která je dnes do prostoru kostela vestavěna, a to i přes to, že tato v sobě může s velkou pravděpodobností obsahovat prvky, které by mohli pomoci osvětlit historii gotického krovu…

K otázce obnovy interiéru kostela je nutno připojit ještě jednu poznámku. Při diskusích nad problémem svatoanenského krovu se Domácí rada ve své většině shodla na nutnosti zachovat všechny vazné trámy a oddělit krov od prostoru lodi. V této souvislosti byla pochopitelně nastolena otázka konkrétní podoby tohoto oddělení, která zahrnuje i úvahu nad řešením završení prostoru lodi chrámu. V tomto případě však Domácí rada k jednotnému názoru nedospěla, přičemž šíře možnosti řešení se pohybovala od jednoduchého rovného stropu po znovuvyzdění kamenné klenby. Někteří členové DR se ztotožnili s posledním variantou projektu paní architektky Jiřičné. Proto se Domácí rada rozhodla v této věci konečné stanovisko nezaujmout.

Richard Biegel

NA ROZCESTNÍK KAUZY