ZÁSAHY DO PRAŽSKÉHO PODZEMÍ

VÝSTAVBA PODZEMNÍCH GARÁŽÍ

V poslední době jsme v Praze svědky výstavby podzemních garáží, které houfně vznikají v centru u obytných domů rekonstruovaných pro luxusní bydlení či u administrativních center. Jakkoli je tak zajištěn nebývalý komfort bydlení a parkování několika desítkám rezidentů a zaměstnanců, pro ostatní obyvatele a návštěvníky Prahy taková zařízení přináší komplikace a zhoršení životního prostředí v mnoha směrech. Podívejme se na některé nejčastěji uváděné argumenty pro výstavbu podzemních garáží.

1. Podzemní garáže vyřeší problémy s dopravou v centru.

- Je tvrzení problematické. Do centra jsou díky možnosti parkování přivedena auta, která by tam jinak nejezdila. Moderním trendem většiny západních metropolí je naopak odvést auta z centra pryč a nahradit je městskou veřejnou dopravou a pěšími zónami. Některá města (Londýn, Kodaň) jdou ve své politice ještě dál – nejenže nevytváří pro auta v centru parkovací místa, dokonce jim vjezd mnoha způsoby ztěžují.

- Z hlediska dlouhodobé dopravní strategie v Praze (uvolnit centrum přetížené dopravou budováním obchvatů, tunelů a výpadových komunikací) je povolení výstavby podzemních garáží u soukromých objektů přímo v centru nesystémovým krokem zpět. Je tak dalším důkazem nekoncepčnosti pražské politiky a jejího podléhání tlakům soukromých investičních zájmů.

2. Výstavba podzemních garáží je ve veřejném zájmu, protože vyřeší nedostatek parkovacích míst.

- Výstavba podzemních garáží je velmi technicky obtížnou a nákladnou investicí. Náklady na zřízení jednoho parkovacího místa se pohybují kolem milionu korun. Návratnost takové investice je nejistá. Investovat takovou akci si proto mohou dovolit hlavně soukromé společnosti, podporující tím své vlastní individuální projekty (například bytových domů či administrativních center) a nikoli město. Pokud se tedy pro výstavbu podzemních garáží argumentuje hlavně veřejným zájmem, je to nesprávné a zavádějící.

- Stávající pražská podzemní parkovací místa zdaleka nejsou pro každého. Ve srovnání s poplatky za parkování na povrchu jsou stále velmi drahá. Parkovací místa investoři garáží výhodně pronajímají, aby si zajistili návratnost investice. Mohou si je dovolit pouze rezidenti nadstandardních bytů, zaměstnanci bohatých firem a poslanci sněmující na Malé Straně. Argumenty o řešení nedostatku parkovacích míst v ulicích výstavbou podzemních stání jsou proto prozatím jen zbožným přáním, ale nikoli skutečností.

- Výstavba tzv. městských sběrných garáží na předem vytipovaných a schválených místech s ohledem na památkovou péči, ekologii a dopravní koncepci výrazně pokulhává za výstavbou garáží soukromých investorů, kteří výše uvedená hlediska nesledují.

1. Malá Strana, Nerudova ulice čp. 249. Vjezd do podzemních garáží přízemím objektu poslanecké ubytovny v paláci Kinských. Foto K. Hanzlíková, 2005

3. Zřízení podzemních garáží je v souladu s památkovou péčí, například proto, že odstraní auta z ulic.

- Zřízení podzemních garáží znamená realizaci záchranného archeologického průzkumu na celé ploše a následnou likvidaci archeologických památek, případně historických suterénů v plném rozsahu. Archeologické situace a terény se přitom nalézají v centru Prahy takřka všude a náklady na provedení archeologického výzkumu na takto exponované území jsou značné.

- Vjezdy do garáží z ulic přes nájezdové rampy se zábradlím, nebo přes historické dvory domů jsou velmi rušivým prvkem v historickém městském prostředí.

4. Podzemní garáže nezhorší zásadním způsobem kvalitu ovzduší v centru.

- Tomuto názoru je třeba oponovat. V první řadě dostatek parkovacích míst přivede do centra více dopravy a tedy i více exhalací.

- Velmi exponovaným místem jsou zejména vjezdy do garáží, kde exhalace dosahují lokálně obzvláště silných koncentrací.

- Auta zajíždějící a vyjíždějící z garáží produkují více výfukových plynů ve srovnání s auty plynule projíždějícími městem.

4. Malá Strana, Mostecká ulice čp. 273. Atrium domu s vchodem do bývalého kina U Hradeb, které má být přestavěno na garážová stání zpřístupněná výtahem z průjezdu domu. Foto K. Bečková, 2005

5. Povinnost zřizovat podzemní parkovací místa je zakotvena v městské vyhlášce a je proto závazná.

- Vyhláška č. 12 z 30. 12. 1999 ve Sbírce obecně závazných vyhlášek hlavního města Prahy v článku 10 uvádí jako nejmenší počet stání u domu takový, který se rovná počtu bytů v domě, nikoli však bez výjimky. Povinná stání mohou být v dostupné vzdálenosti umístěna i mimo pozemek stavby a není řečeno, že musí být v podzemí. „Parkovací vyhláška“ se však stává vítaným nástrojem v rukou investorů, kteří pomocí ní odůvodňují svou exploataci prostředí.

5. - 6. Nové Město, Panská ulice. Nájezdová rampa do garáží pod palácem Myslbek. Foto K. Hanzlíková, 2005

Nejznámější veřejně diskutovanou kauzou podzemních garáží přímo v srdci Malé Strany, s níž byla v roce 2002 konfrontována odborná i laická veřejnost, byla výstavba garážových stání v objektu poslanecké ubytovny v paláci Kinských čp. 249 v Nerudově ulici. Záměr garáží si prosadili a schválili sami poslanci na zvláštní schůzi parlamentu, na které také rozhodli o uvolnění dalších financí ze státního rozpočtu na záchranný archeologický výzkum v této exponované lokalitě. Garáže jsou umístěny přímo v předpokládané linii původního přemyslovského opevnění Malé Strany, jehož částečnou destrukci archeologický výzkum zachytil a doložil. Garáže byly realizovány i navzdory skutečnosti, že poslancům byly k dispozici parkovací kapacity pod jinými blízkými objekty poslanecké sněmovny, čímž by byla naplněna i „parkovací vyhláška“, a poslanci dali české veřejnosti jasný impuls v tom smyslu, že do práce pěšky chodit nehodlají a že zřízení podzemních garáží přímo v srdci Pražské památkové rezervace pod Pražským hradem je zcela legitimním krokem. Kulturní veřejnost si uvědomila: mohou-li být garáže zřízeny v Nerudově ulici, mohou být v budoucnu prakticky kdekoli. Záměr, kterým bylo zrušeno historické nádvoří domu čp. 249, bez odporu schválil tehdejší Pražský ústav památkové péče.

Specifickým problémem a velmi rušivým prvkem z hlediska městského prostředí jsou nájezdové rampy do podzemních garáží, které najdeme například v pražských ulicích Panské nebo Studentské. Komplikují pohyb chodců a představují nevítaný zábor veřejného prostranství.

Umístění podzemních garáží v bývalém kinosále domu U Hradeb svědčí o zvrácené hierarchii hodnot naší doby. Z původního společenského centra, vybudovaného městem s ohledem k historickému prostředí a zahrnujícího kromě premiérového kina také knihovnu, vinárnu, mléčný bar a veřejné nádvoří se sochou, se stane soukromý bytový dům, jehož zázemí bude tvořit fitness centrum, občerstvení McDonald a podzemní garáže s výtahem. Zdejší garáže budou mít kapacitu 70 stání, a protože se do nádvoří nevejde nájezdová rampa, bude zde na konci pasáže situován výtah, kterým se budou auta spouštět do podzemí, kde budou parkovat v prostoru bývalého kinosálu a také foyeru, který nebyl při povodních poškozen. Autorem projektu je Studio Špaček (Jan Špaček, Ondřej Štědrý), k záměru vydal své kladné závazné rozhodnutí Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy. Předběžně se předpokládá, že do garáží projede přes Mosteckou ulici minimálně 140 aut denně a aby provoz objektu, zejména vjezdu vozů do garáží, nebyl v kolizi s chodci, bude provoz řízen elektronicky.

7. Nové Město. Archeologický výzkum na dvoře bývalých kasáren mezi Náměstím Republiky, ulicí Na Poříčí a Truhlářskou před stavbou administrativně obchodního komplexu Palladium. Foto 2005

Exploatace archeologického terénu

Územní rozhodnutí na stavbu obřího administrativně obchodního centra Palladium, které vyplní takřka celý prostor vnitrobloku bývalých kasáren na Náměstí Republiky bylo vydáno v prosinci 2002. Archeologický průzkum staveniště byl dokončen na konci roku 2004 na ploše o rozloze téměř 1,5 hektaru, takže se jednalo o dosud největší archeologický výzkum, který kdy byl v centru Prahy proveden. Také jeho výsledky byly jedinečné, a to hlavně vzhledem k celistvosti informací, které přineslo zkoumání tak velké plochy v celku, kontinuálně osídlené již od doby před založením Nového Města. Nalezeny byly dokonce pozůstatky kupeckého románského paláce a několika dalších románských domů, jejichž výskyt se za hradbami Starého Města pražského vůbec nepředpokládal. Významné byly ale i nálezy z mladší doby – doklady hrnčířské výroby zdejších měšt’anů v podobě pecí se vsádkami keramiky a základy kapucínského kláštera ze 17. století. Až na jednu jedinou výjimku se však z dochovaných unikátů nepodařilo nic fyzicky zachovat. Smlouva o provedení archeologického výzkumu uzavřená s investorem totiž standardně předpokládá pouze dokumentaci nálezů a situací (a to bez ohledu na závažnost nálezu nebo velikost zkoumané plochy) a jejich následné vytěžení, což u větších celků a staveb znamená likvidaci. Záchranný archeologický výzkum paradoxně neznamená záchranu situací, ale pouze jejich dokumentaci před následnou likvidací. Neexistuje zde žádný regulativ, ať už vydaný Archeologickým ústavem ČSAV nebo památkovými orgány, který by zajišt’oval fyzické uchování nejzávažnějších nálezů na místě a jejich prezentaci veřejnosti. Expertní komise archeologů z různých institucí, která dohlížela na provádění výzkumu na náměstí Republiky, nakonec doporučila investorovi zachování všech tří románských objektů a jejich zapsání do seznamu památek. Doporučení, které v tomto případě investor uznal a respektoval, však pro něj nebylo nikterak závazné. V případě románských domů na náměstí Republiky se dospělo ke kompromisu – nejvýznamnější z nich bude zachován na svém místě, zbylé dva budou přesunuty do jiné výškové úrovně, aby „nepřekážely“ realizaci projektu. Románský palác ovšem mohl zůstat na svém místě jen díky tomu, že se št’astnou shodou okolností zachoval na místě, kde nepřekážel hloubení nového podzemí. Zcela stranou zájmu i ochrany tak zůstaly další unikátně zachované památky – nalezené v prostoru dvora – interiéry sklepů kapucínského kláštera, především refektáře zachovaného včetně valounkové dlažby a řady detailů, jako odpadní jímky, pece na hostie, centrální klášterní studny s rezervoárem atd. Znovu se ukázala zbytečná soustředěnost našich odborníků pouze na památky z raně středověkého období.

Veřejné plochy dnešního náměstí Republiky a okolních komunikací doznají v souvislosti se stavbou Palladia záhy zřetelných změn a značné prostorové újmy – v ústí dnešní Revoluční třídy a ulic Truhlářské a Na Poříčí budou vybudovány nájezdní rampy vedoucí do podzemí, rozkládajícího se pod celým náměstím. Přístup aut do podzemních garáží bude řešen rampou z Revoluční třídy, zatímco zásobování se bude odehrávat z ulice Na Poříčí. Revoluční třída tak bude zaslepena a bývalý městský bulvár se změní na obslužnou komunikaci k soukromému obchodně administrativnímu centru. Tento projekt tak znemožní jakékoli další koncepční řešení pražských okružních tříd. Územní řízení na realizaci nové podoby náměstí schválily v průběhu uplynulých deseti let všechny pražské památkové instituce.

8. Nové Město. Jeden z unikátních archeologických nálezů v objektu bývalých kasáren na Náměstí Republiky – torzo románského paláce. Foto 2005

Dosud nikdy v minulosti nevznikaly v Praze tak rozsáhlé podzemní stavby. Až v poměrně nedávné době bylo možno zahlubovat suterény do větších hloubek a zamezovat tak přirozenému proudění podzemních vod. Tyto technologie se začaly užívat poprvé v době stavby metra pro ražení tunelů a stanic. Podzemní stěna (milánská stěna či z předvrtávaných pilot) vytvoří v prostoru přehrazení v minimální délce několika desítek metrů, kde nemůže voda proudit – je jakousi podzemní hrází, která omezuje pohyb vody ve stěrkopískové terase. Voda se pak nutně objevuje na jiných místech, musí proudit rychleji, nebo se její hladina zvyšuje. Přibýváním hlubokých suterénů se zejména v úzkých říčních profilech silně mění průtokové poměry poříční vody. Staveb, které by mohly způsobit výše uvedené problémy v Praze stále přibývá – z dob minulých lze připomenou například garáže pod Palachovým náměstím, obchodní domy Kotva, Máj a Myslbek. Co postupné přehrazování proudících spodních vod dlouhodobě přinese, nevíme, stejně jako můžeme jen tušit, jaké bude mít důsledky pro památkové objekty. Zvyšování spodní hladiny vody, její hromadění nebo naopak zrychlení proudění, není pro stavby ze zdiva a s malou tuhostí stropních konstrukcí prospěšné.

Auta parkující před okny bytů jsou už pro několik generací samozřejmostí. Nároky a životní standard se však rychle zvyšují a parkovací místo v garáži náležející k bytu v historickém centru nabízí stále více realitních společností a developerů. Jako by si jejich prodejci i kupci neuvědomovali, že žít a stavět v městské památkové rezervaci přináší přirozená omezení. Stejně jako většinu kulturních lidí nenapadne zřídit si v barokním paláci bazén nebo supermarket, nemělo by nikoho ani napadnout hloubit zde podzemní úložiště aut. Soudobý člověk se však bohužel vyznačuje bezohledným využíváním svého prostředí pro naplnění svých potřeb bez ohledu na cenu a následky. Doufejme, že časem budeme přece jenom schopni přizpůsobit tomuto prostředí sami sebe a zachovat tak jeho kvality a ráz.

Kateřina Hanzlíková