Hádala se duše s tělem...

„Já Prahu miluju. Praha je krásná. Nikdy v historii nebylo v Praze najednou tolik nově rekonstruovaných domů jako dnes!“ prohlásil s odzbrojující suverenitou ředitel Odboru památkové péče Magistrátu hlav. města Prahy Mgr. Jan Kněžíček na diskusním setkání občanů k tématu Mizí duše města?, které zorganizovalo v kině Perštýn občanské sdružení Agora CE. Chtěl tak vyzdvihnout současný trend, kdy se z řady smutně zchátralých starých domů vyloupla jak šlehnutím kouzelného proutku radostně vyhlížející sídla hotelů, bank, penziónů, kanceláří nebo luxusní rezidence se skvostně zářícími fasádami.

Ano, to je svatá pravda! Stejný dojem může mít každý, kdo prochází ulicemi Prahy jako turista nebo člověk nezatížený odpovědností vůči autenticitě památkové materie. Běda ovšem, pokud na povrch vyplyne skutečnost za líbivou fasádou pečlivě ukrytá: hotelový (bankovní, kancelářský) provoz si vynutil vybourání všech vnitřních historických konstrukcí, do gotických sklepů byla vložena garážová stání, k nimž se sjíždí z parteru do podzemí betonovou rampou, do krovu bylo vloženo nové patro, kvůli němuž byly prořezány barokní trámy, ze střechy ven vyhřezla hustá řada vikýřů a dovnitř se vlomily terasy, klasicistní dvorní křídla byla ubourána a na jejich místě vyšvihnuta novostavba rozšiřující prostorovou kapacitu budovy, pro hotelovou či bankovní halu byl zastřešen dvůr, historické dveřní a okenní výplně byly nahrazeny replikami, takže suma sumárum je nejautentičtějším historickým prvkem, který lze nyní v objektu potkat, střih livreje hotelového zřízence.

Co dodat? Nenechte se zmást! Nejeden nově opravený dům „staré Prahy“ není už tím domem, kterým býval. Stejně jako krásně vycpaná liška už není tou liškou, co běhala po lese.

Kateřina Bečková