|
Prohlášení k současné situaci ve státní památkové péči Klub Za starou Prahu bedlivě sleduje situaci ve státní památkové péči, která nastala po nečekaném odvolání generálního ředitele Národního památkového ústavu a ředitelů všech jeho územních pracovišt ministrem kultury dne 1. 12. 2005, a dospěl k tomuto závěru: Státní památková péče se dostala do přímého vlivu osob, jejichž názory vůči památkové péči byly vždy silně konfrontační a které reprezentují profesní skupinu, jež stojí již ze své podstaty vůči památkové péči v zájmovém konfliktu. Protože v tomto vývoji lze vysledovat jasný záměr, můžeme hovořit o puči, jehož důsledky mohou mít pro českou památkovou péči rozměr katastrofy. Rekapitulace děje ze zorného úhlu Klubu Za starou Prahu 1. Výběr generálního ředitele: Na klíčový post české památkové péče byla tendenčně sestavenou komisí instalována loutka. Klub Za starou Prahu kritizoval dne 15. 12. 2005 složení komise jmenované k výběru nového generálního ředitele, a to z důvodu, že mezi jejími členy nebyl nikdo: – spjatý s praktickým chodem památkové péče, tedy někdo ze zkušených současných či bývalých pracovníků Národního památkového ústavu, – nikdo z členů nejvyšších odborných poradních sborů pro danou problematiku, tedy Vědecké rady ministra kultury pro památkovou péči či Vědecké rady hlavního konzervátora NPÚ. K praxi v památkové péči měli v komisi nejblíže tři její členové (Ing. arch. Zdeněk Lukeš, populární publicista a pracovník památkového odboru Pražského hradu, PhDr. Josef Holeček, majitel soukromé památkářské praxe, a JUDr. PhDr. Jiří Plos, sekretář České komory architektů a ředitel její kanceláře), kteří se však v minulosti v řadě konkrétních případů dostali do opozice vůči názoru státní památkové péče, a to jako obhájci názoru architektů a jejich klientů, tedy developerů a dalších investorů. Kvalifikovaná komise, skutečně zodpovědná za zdárný vývoj památkové péče v České republice by nemohla, pokud by výběrem nesledovala jiné cíle (!?), vybrat jako generálního ředitele Národního památkového ústavu plachého literáta a teoretika dr. Tomáše Hájka, člověka s lékařským a filozofickým vzděláním, bez průkazné odborné praxe a s nedostatečnou praxí řídící, který byl do funkce ministrem kultury jmenován dne 19. 1. 2005. Dr. Hájek netají své přátelské vztahy s členem komise dr. J. Plosem a již ve svém prvním veřejném projevu v nové funkci na tiskové konferenci MK ČR uvedl jako zásadu svého budoucího přístupu ke kulturnímu dědictví tezi, která je zřejmým ohlasem názorů České komory architektů na památkovou péči a přitom doslovným popřením jejího smyslu a poslání: nelpět na čisté konzervaci a uchovávání původního stavu.
2. Výběr ředitelů územních pracovišť: Zkušenost s prací v NPÚ byla pro uchazeče na ředitelská místa spíše překážkou. V režii již jen čtyřčlenné komise (generální ředitel NPÚ dr. T. Hájek, ředitel odboru lidských zdrojů MK ČR P. Miller, sekretář České komory architektů dr. J. Plos a památkář–živnostník dr. J. Holeček) pak probíhal v týdnu od 23. do 27. ledna výběr ředitelů územních pracovišť NPÚ. Z uvedeného složení komise, konečného výběru, průběhu pohovorů a otázek kladených komisí uchazečům vyplývá, že pro ředitelské posty byly vyhledány přednostně osoby názorově blízké České komoře architektů a její koncepci památkové péče. Předchozí úspěšné působení uchazečů v NPÚ či dokonce v ředitelské funkci bylo spíše přitěžující okolností než výhodou.
3. Období dokonalého chaosu na památkových ústavech: Organizační zmatek, existenční nejistota pracovníků a názorové tápání ohledně budoucnosti státních hradů a zámků paralyzovaly fungování ústavů. Bezprostředně po nástupu nového generálního ředitele dr. T. Hájka byl vydán nový statut NPÚ (23. 1.), několik dnů poté (27. 1.) byly zveřejněny též nový organizační řád a organizační schéma, které se od dosavadní organizační struktury podstatně liší. S dosavadními vedoucími pracovníky ústavu či kýmkoliv ze současných zaměstnanců tyto dokumenty nebyly konzultovány. Výsledkem této skutečnosti byl fakt, že po jejich zveřejnění nikdo z pracovníků vedoucích ani řadových nevěděl, na jaké pozici je s ním počítáno, kdo je jeho nadřízený či podřízený. Tento stav nejistoty významně přiživila mediální prohlášení dr. Hájka o nutných bolestivých restriktivních opatřeních uvnitř ústavu. Chaotičnost změn a neuváženost zásadních kroků dr. T. Hájka ve funkci generálního ředitele dokládají další skutečnosti: – Překvapivé jmenování neoblíbeného bývalého hlavního ekonoma NPÚ Ing. Ivana Noveského do téže funkce i jeho brzká rezignace po zveřejnění některých skutečností z doby jeho předchozího působení v NPÚ (nevýhodný pronájem Palácových zahrad pod Pražským hradem), – Ukvapený záměr odvolání všech kastelánů státních hradů a zámků, který dr. T. Hájek nebyl schopen důvěryhodně vysvětlit a který po prověření pracovněprávních a organizačních souvislostí tohoto neuváženého nápadu musel odvolat, – Oznámení vzniku organizace, která má v budoucnu samostatně spravovat hrady a zámky, které bylo vzápětí stornováno, – Rychlá rezignace jednoho z čerstvě vybraných územních ředitelů a prokázání problematické politické minulosti jiného.
4. Jmenování Odborné rady generálního ředitele NPÚ: Pacifikace památkové péče pod vlivem České komory architektů, reprezentované jejím sekretářem, vybranými členy a stoupenci, byla završena jmenováním externích poradců generálního ředitele. Jmenováním poradního sboru generálního ředitele dne 3. 2. 2006 (Ing. arch. Petr Malinský, doc. Ing. arch. Jakub Cigler, doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, CSc., PhDr. Josef Holeček, JUDr. PhDr. Jiří Plos, doc. Ing. arch. Roman Koucký a PhDr. Irena Bukačová) byl završen proces započatý odvoláním ředitelů NPÚ. Státní památková péče se totiž dostala zcela do sféry vlivu jedné skupiny architektů a jejich profesní organizace, přitom minimálně čtyři ze sedmi jmenovaných osob měly v minulosti s památkovou péčí vážný názorový konflikt. Z rozhodujících pozic ve státní památkové péči byli odstraněni stoupenci památkového myšlení, které vyznává jako jednu z nejvyšších chráněných hodnot autenticitu a shledává smysl památkové péče v důsledné ochraně původnosti historických staveb v hmotě, konstrukcích, objemu i půdorysu včetně jejich prostorových vztahů, a to přednostně v oblasti památkových rezervací a památkových zón. Tyto zásady vůbec nevylučují vstup současné architektury do historického prostředí, vyžadují však od ní ohleduplnost a respekt k organismu historického města. Odklon od uvedených zásad, utvářených složitým procesem památkového uvědomování společnosti v průběhu posledních sto padesáti let, znamená výrazný krok zpět v kulturním vývoji. Že tato hrozba není planá dosvědčují dříve zveřejněné názory dvou nově jmenovaných členů poradního sboru generálního ředitele NPÚ, z nichž vyjímáme jen pro ukázku: JUDr. PhDr. Jiří Plos: Komentář Klubu: Ing. arch. Roman Koucký: Komentář Klubu: Závěr Vývoj v organizaci památkové péče započatý plošným odvoláním ředitelů a chaotickými kroky nově jmenovaného generálního ředitele NPÚ dr. T. Hájka je neakceptovatelný. Ohrožuje samu existenci funkční památkové péče a otvírá reálnou možnost jejího zneužití některými lobbystickými skupinami. Jedinou možností je v nastalé situaci přehodnocení výběru generálního ředitele NPÚ a revize všech kroků, které následovaly. Na základě uvedených skutečností a důvodů: 1. Žádáme ministra kultury ČR, aby okamžitě odvolal dr. T. Hájka z pozice generálního ředitele a vypsal nové výběrové řízení, které proběhne bez spěchu a pod vedením nově jmenované komise složené ze skutečných (!) odborníků na památkovou péči. Vedením NPÚ po dobu, než bude vyhledán nový generální ředitel, doporučujeme pověřit dosavadního statutárního zástupce generálního ředitele Ing. arch. Aleše Krejčů. 2. Žádáme, aby byly okamžitě zastaveny další radikální kroky (organizační změny, personální čistky, převody majetku a to zejména hradů a zámků) a byla za účasti odborné veřejnosti vytvořena dlouhodobá koncepce památkové péče, ze které budou případné organizační změny vycházet. Současné počínání ministerstva kultury a nového vedení NPÚ nelze označit jinak než jako hazard s institucí památkové péče a s kulturním dědictvím, které ochraňuje. 3. Žádáme o nezávislé prověření všech stížností a udání na Národní památkový ústav a jeho pracovníky, které byly adresovány ministru kultury V. Jandákovi, a které byly příčinou prosincové personální čistky v ředitelských funkcích ústavu. Směšování údajných ekonomických přečinů při výběrových řízeních či správě objektů se systémem odborné ochrany památek považujeme za demagogické a nepřípustné, neboť tyto dvě oblasti spolu nemají vůbec nic společného.
|