|
STANOVISKO k neudržitelné situaci ve vedení Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hl. m. Prahy, reprezentovaného Mgr. Janem Kněžínkem Motto: „Památkáři nejsou bozi a historici umění nejsou ti, kteří by měli říci, jak asi město bude vypadat za deset, za sto let. Nejsou to lidi, kteří by měli říci tohleto jo, tohleto ne. Je otázka, kdo má větší cit k tomu městu – památkář, anebo architekt, který se tam realizuje?“ (Mgr. Jan Kněžínek, ředitel Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hl.m. Prahy v pořadu Praha na Rozcestí, cyklus Fenomén, ČT 1, 8. 2. 2007) Klub Za starou Prahu sleduje se vzrůstajícím znepokojením nízkou kulturní úroveň a problematický odborný obsah četných mediálních vystoupení Mgr. Jana Kněžínka, ředitele Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hlav. města Prahy. Vědomí, že jde o reprezentanta města, které se před celým světem pyšní kvalitou své kulturní nabídky, v níž primární roli hraje památkové bohatství a jeho ochrana, je skutečností velmi zarážející a čím dál více nepochopitelnou. Dva výše uvedené výroky Mgr. Kněžínka bohužel velmi přesně ilustrují situaci, do které se památková péče v Praze dostala. Názor Národního památkového ústavu je Kněžínkovým odborem často zcela ignorován. Rozhodnutí odboru se stále častěji přiklání k názorům developerů, resp. architektů a teoretiků, kteří je zastupují, a kteří zároveň tvoří většinu v Kněžínkově poradním sboru (tzv. Sboru expertů). Role tohoto sboru v současném „systému“ pražské památkové péče je přitom klíčová. Jeho pozice ani personální složení nemají žádnou oporu v památkovém zákoně a závisejí tak zcela na rozhodnutí ředitele odboru. Přesto je sbor v současné době hlavním rozhodujícím fórem, na jehož vyjádření někdy čeká se svým stanoviskem i ředitel pražské pobočky Národního památkového ústavu. Po zkušenosti z mnoha zásadních památkových případů je Klub Za starou Prahu bohužel nucen konstatovat tyto závažné a alarmující skutečnosti: 1. Výše uvedené výroky velmi přesně charakterizují vztah Mgr. Jana Kněžínka k národnímu památkovému ústavu i k památkové péči obecně. Během let vytvořil Mgr. Kněžínek ze svého odboru úřad, který si je svou suverenitou natolik jist, že se svou přezíravost vůči odborné složce památkové péče nesnaží nijak skrývat. Výroky, v nichž degraduje odborníky z Národního památkového ústavu na nedůležité zhotovitele zbytečných vyjádření a historiky umění na otravné kibice s irelevatními názory, jsou nejen za hranicí elementární slušnosti, ale zejména v naprostém rozporu s duchem i literou platné legislativy o památkové péči. 2. Svévolnému počínání Kněžínkova odboru v oblasti památkové péče v Praze bohužel napomáhá i slabá pozice ředitele pražského odborného pracoviště NPÚ PhDr. Michaela Zachaře, který zjevně nedokáže být magistrátu rovnocenným partnerem a vyjádřit či obhájit jednoznačný názor svého pracoviště. V nejdůležitějších pražských kauzách poslední doby (např. dostavba mrakodrapů na Pankráci, devastační přestavba augustiniánského kláštera u sv. Tomáše na hotel či novostavba hotelu na nároží Mikulandská/Národní) dokonce s odborným vyjádřením svého ústavu čeká až na názor magistrátního odboru a jeho poradního orgánu, tzv. Sboru expertů. Výsledkem je pak absurdní situace, v níž o klíčových památkových kauzách nerozhodují k tomu určení památkoví odborníci NPÚ, ale právě tento nesystémový a účelově sestavený poradní sbor, v němž mají hlavní slovo osoby svou profesí architektů či poradců úzce spjaté s činností konkrétních developerských firem a s konkrétními, často památkářsky kontroverzními, stavebními akcemi na památkově chráněných územích města Prahy. 3. Popsaná situace vede často v rozhodování magistrátního odboru k ignoranci památkových zásad, pravidel a metodických pokynů odborné složky památkové péče a tím i k běžnému povolování záměrů slučitelných s památkovou ochranou jen výjimečně (např. vybourání vnitřních konstrukcí a novostavba za historickou fasádou, půdní vestavby do historických krovů, podzemní garáže v archeologickém terénu, naddimenzované a výškové stavby narušující chráněnou střešní krajinu). Četná rozhodnutí magistrátního odboru kultury a památkové péče se tak zdají být vedena ideou, že historickému městu k zachování jeho identity postačí jen udržovat opravené a barevně vyvedené fasády. Na základě výše uvedených skutečností vyzýváme vedení města a jeho zastupitele, aby v uvedené záležitosti zjednali rychlou a účinnou nápravu. Praha je natolik mimořádné město, že si diletanta, který svou neodbornost již ani neskrývá, v čele magistrátního odboru reprezentujícího celou pražskou kulturu nezaslouží. Jediným řešením této vážné situace je odvolání Mgr. Jana Kněžínka z funkce a následně důsledná proměna OKP v instituci, která bude hájit skutečné kulturní a památkové zájmy Prahy.
Na vědomí:
|