Dům čp. 485-I v Železné ulici.
Písmeno W připomíná, že
vlastníkem domu byl Antonín
Wimmer (doložený v roce 1939).
Doba prvního rozkvětu používání praporových žerdí
je vázána především na dobu rozvoje českého národního
života ve druhé polovině 19. století. Atmosféru doby
v souvislosti s tímto druhem reprezentace si lze představit
podle toho, jak probíhaly slavnosti položení základního
kamene Národního divadla v roce 1868: „Přes
3000 osob se zúčastnilo průvodu… Hybernskou ulicí
ubíral se průvod tiše. Ale jakmile odtud zahnul na Příkopy,
počal zpívat národní písně, zvláště Přicházím přímo
z Moravy, Hej Slované, Morava, Kde domov můj
apod. Po ulicích průvodu byla sváteční atmosféra: domy
zdobeny, prapory vyvěšovány. Domy odpůrců zůstaly
neozdobeny a v některých spuštěny i demonstrativně
všechny záclony.“
Dům čp. 1062-I v Melantrichově
ulici. Kolem roku 1905 vlastnil dům Karel Seidl, jehož monogram
žerť nese.
Většina dosud dochovaných praporových žerdí je
na konci opatřena písmenem nebo monogramem, které
odkazují na soukromého majitele domu v dané době.
Budovy v majetku města většinou používaly na žerdích
písmeno P (Pražská obec), popřípadě městský znak.
V současné době zdobí ve dnech státních svátků vlajky
jen státní budovy a výjimečně i některé soukromé,
většina žerdí však zůstává prázdná jako nenaplněná
upomínka starých časů. Některé ovšem také plní dnes
jakousi druhotnou funkci jako tyče pro upevnění reklamy.
I přesto stále patří mezi prvky, které tvoží ráz
Prahy a vypovídají o její historii – už proto by měly být
chráněny při úpravách a rekonstrukcích.
Petr Šámal
Alexandr Rymarev