Praporové žerdě ve staré Praze

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 1/2005)



Dům čp. 11-I v ulici U Radnice. Písmeno P na konci žerdě vyjadřuje, že dům byl majetkem Obce pražské.


Jedním z výzdobných detailů pražských domů, s nimiž se chodec setkává v centru města takřka na každém kroku, ale které zároveň většinou zcela unikají jeho pozornosti, jsou praporové žerdě. V našem prostředí jde většinou o kovové tyče připevněné na fasádách budov a sloužící původně pro umístění praporu. Zatímco prapor byl obvykle vyvěšen jen o slavnostních příležitostech, tyč byla na průčelí domu upevněna trvale. I proto neměla pouze praktickou funkci, ale byla reprezentativním prvkem také sama o sobě. Díky tomu mají tyto praporové žerdě velmi často nezanedbatelnou výpovědní hodnotu i z hlediska historie domu a bývají hodné zájmu i ve smyslu uměleckořemeslného ztvárnění.



Dům čp. 485-I v Železné ulici. Písmeno W připomíná, že vlastníkem domu byl Antonín Wimmer (doložený v roce 1939).


Doba prvního rozkvětu používání praporových žerdí je vázána především na dobu rozvoje českého národního života ve druhé polovině 19. století. Atmosféru doby v souvislosti s tímto druhem reprezentace si lze představit podle toho, jak probíhaly slavnosti položení základního kamene Národního divadla v roce 1868: „Přes 3000 osob se zúčastnilo průvodu… Hybernskou ulicí ubíral se průvod tiše. Ale jakmile odtud zahnul na Příkopy, počal zpívat národní písně, zvláště Přicházím přímo z Moravy, Hej Slované, Morava, Kde domov můj apod. Po ulicích průvodu byla sváteční atmosféra: domy zdobeny, prapory vyvěšovány. Domy odpůrců zůstaly neozdobeny a v některých spuštěny i demonstrativně všechny záclony.“



Dům čp. 1062-I v Melantrichově ulici. Kolem roku 1905 vlastnil dům Karel Seidl, jehož monogram žerť nese.


Většina dosud dochovaných praporových žerdí je na konci opatřena písmenem nebo monogramem, které odkazují na soukromého majitele domu v dané době. Budovy v majetku města většinou používaly na žerdích písmeno P (Pražská obec), popřípadě městský znak. V současné době zdobí ve dnech státních svátků vlajky jen státní budovy a výjimečně i některé soukromé, většina žerdí však zůstává prázdná jako nenaplněná upomínka starých časů. Některé ovšem také plní dnes jakousi druhotnou funkci jako tyče pro upevnění reklamy. I přesto stále patří mezi prvky, které tvoží ráz Prahy a vypovídají o její historii – už proto by měly být chráněny při úpravách a rekonstrukcích.

 

Petr Šámal
Alexandr Rymarev



Dům čp. 89-I v Platnéřské ulici. Písmena VK odkazují k majiteli domu Vítězslavu Kumperovi, doloženému v roce 1939.




Palác Sylva-Taroucca, čp. 852-II v ulici Na Příkopě. Kovová praporová žerť s písmenem T na konci odkazuje k majitelce paláce z doby kolem roku 1900 Marii Antonii Sylva-Taroucca.




Budova bývalé Městské pojišťovny na Staroměstském náměstí z let 1898–1901, čp. 932-I nese na žerdi secesní figurálně ztvárněný motiv.




Budova bývalé Pojišťovny Praha z let 1906–1907, čp. 1011-I na Národní třídě. I takto může vypadat úchyt na prapor – motiv ženy s květinou je příkladem uplatnění kvalitní secesní uměleckořemeslné práce.



LITERATURA:
Adresář Král. hl. města Prahy a ukazatel domů z let 1901, 1907 a 1939