V druhé polovině roku 2003 zemřeli dva členové – senioři Klubu Za starou Prahu. Byli to:

Ing. Karel Žofka (narozen 27. 9. 1922, zemřel 18. 8. 2003) byl uznávaným konstruktérem velkoprostorových hal. V posledním desetiletí se mimo tuto svou hlavní specializaci podílel na obnově polozničeného barokního poutního areálu na Skalce u Mníšku pod Brdy. Pan ing. Žofka Klubu zprostředkoval cenné kontakty s předními českými mostními specialisty z Českého svazu stavebních inženýrů, kteří s velkými mezinárodními zkušenostmi prosazují svými precizními oponentními posudky v souladu s památkově ochrannými hledisky iniciovanými Klubem Za starou Prahu a orgány státní památkové péče účelově nezbytnou a citlivou metodiku zamýšlené opravy Karlova mostu v Praze.

Ing. dr. Jan Kloub (narozen 27. 3. 1913, zemřel 31. 10. 2003) byl v letech 1960, 1972 – 1999 pro svoje vysoce kultivované a přátelské jednání oblíbeným členem Domácí rady Klubu Za starou Prahu. Ze svých širokých znalosti světového vývoje stavebně-inženýrské techniky poskytoval Klubu v šedesátých letech cenné informace o nových technologiích hloubení podzemních komunikací systémem tzv. milánských stěn. Ten byl v téže době vážně zvažován pro použití při stavbě podpovrchové dopravy v Praze. Její realizace by ovšem bývala měla pro pražskou historickou zástavbu katastrofální následky. Proto se tehdy Klub přiklonil k variantě hlubinné podzemní dráhy, která se postupně realizovala.

Nechť je tato připomínka malým díkem oběma zemřelým členům za jejich pracovní přínos k aktivitám Klubu Za starou Prahu.

Josef Hyzler

Paní docentka Radová odešla

Dne 28.prosince 2003 zemřela po těžké nemoci paní doc. ing. arch. Milada Radová-Štiková, CSc, členka Klubu Za starou Prahu. V plné duševní síle se dožila úctyhodných osmdesáti tří let. Dějiny architektury ztrácí vynikající badatelku. Láskou a hlavním předmětem vědeckého zájmu jí bylo především středověké stavitelství. Její bibliografie obsahuje okolo sta titulů. Publikovala sama nebo ve spolupráci se svým manželem Oldřichem Radou († 1992). V roce 1998 vydali Milada a Oldřich Radovi své životní dílo, krásně zpracovanou a mimořádně přínosnou Knihu o sklípkových klenbách, která se následně dočkala i německého vydání. Přínos vědeckého díla paní docentky Radové lze těžko vměstnat do několika málo vět. Cenné jsou nejen konkrétní výsledky její odborné práce, ale i to, čemu věnovala pozornost. Svým zájmem o sklípkové klenby, točitá schodiště, omítky a měšťanské domy předjímala směřování oboru. I díky ní se stalo poznání historických konstrukcí, stavebních postupů a způsobu užívání regulérní součástí bádání o historických stavbách. Odborníků, kteří publikují výsledky své práce v oblasti dějin architektury, není zas tak málo. Málo není ani vysokoškolských pedagogů, kteří obětavě předávají studentům své vědomosti. Paní docentka Radová však dělala víc. Dokázala oslovit studenty a přitáhnout je k oboru péče o památky. Založila kroužek, který se stal pro mnohé školou odborných znalostí a ve zlých letech byl i ostrůvkem slušného jednání. Do kroužku chodili nejen její aktuální studenti z fakulty architektury ČVUT, ale i posluchači jiných vysokých škol a vraceli se do něj, i když byli již dávno v praxi. Paní docentka měla mimořádný takt, s nímž dokázala povzbudit, posunout debatu k jádru věci, vyhmátnout souvislosti nebo naznačit, že tudy cesta nevede. Většina z účastníků středečních schůzek zůstala zájmu o historické stavby věrná a tím či oním způsobem se mu věnuje profesionálně. Příznačné je, že vytrvala i tehdy navázaná přátelství. Prohloubení poznání dějin architektury a výchova mnoha odborníků není jedinou zásluhou paní docentky o památkovou péči u nás. Zejména při obnově středověkých staveb často pomohla radou a názorem. Vhodné je připomenout i její účast při přípravě dokumentace pro nominaci souboru měšťanských domů ve Slavonicích do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Mimořádné zásluhy paní docenty Radové byly oceněny Státní cenou za památkovou péči.

Miloš Solař