Železářství z roku 1937 v Dušní ulici

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 1/2005)

Na počátku tohoto roku Klub podal podnět na zapsání unikátně dochovaného interiéru železářství do seznamu movitých kulturních památek. V tomto úsilí nalezl podporu u nájemců železářství – Růženy a Jana Koulových – a dále spolupracuje s Dr. Helenou Čižinskou z Národního památkového ústavu, územního pracoviště Praha.
Předkládáme čtenářům koncept návrhu, tak jak byl vypracován spolu s fotodokumentací pro jednání regionální komise NPÚ v hl. m. Praze.

Návrh na zapsání do státního seznamu movitých kulturních památek.

Předmět návrhu:

Zařízení železářství z roku 1937 (obchod, sklad, kancelář), které se nalézá v přízemí domu č.1 v Dušní ulici na Starém Městě.

Majetkoprávní vztahy:

Vybavení je součástí domu, který je obecním majetkem a není evidován v seznamu nemovitých kulturních památek. Současný provozovatel železářství Jan Koula má prostory pronajaty od MČ Praha 1, která je vlastníkem objektu. Je vnukem zakladatele firmy, který přenesl obchod do tohoto objektu a nechal zde instalovat stávající zařízení, které je předmětem návrhu.

Popis:

Zařízení původního železářského krámu se skladovým zázemím a kanceláří pochází z roku 1937, kdy bylo instalováno v přízemí domu č. 1 v Dušní ulici. Od té doby do současnosti jsou prostory využívány pro daný účel a jejich podoba se výrazně nezměnila. Zařízení krámu je takřka kompletní z doby instalace a v dobrém stavu. Do obchodu se vstupuje z ulice původním dřevěným výkladcem, v horní části s nápisem Koula Jan a syn, ve stylu šedesátých let. Vlastní vybavení obchodu sestává ze soustavy dřevěných regálů (na železářské zboží), zabírajících obě delší stěny místnosti, částečně s původními zásuvkami (na drobný materiál – hřebíky, šroubky), s kováním. Před levou regálovou stěnou se nalézá průběžný prodejní pult, před druhou protilehlou stěnou pokladna, umístěná v ohrádce s vlastním vstupem a dvířky. Nábytek je dřevěný v provedení světlý dub. Podél vysokých regálů jsou na kolejnicích připevněny pojízdné žebříky, umožňující přístup do výše umístěných přihrádek. Podlaha z dřevěných palubek je také původní. Železná konstrukce na stropě k zavěšení stropních svítidel původní – zářivky vyměněny v pozdější době. Za prodejním pultem je umístěna výtahová šachta s točitým železným schodištěm, ústící do skladových prostor v suterénu. Schodiště i výtah jsou původní, klec stolového výtahu je z drátěného pletiva, opatřeného nátěrem. Výtah s pohonem na 220 V dnes není funkční. V zadní části krámu u dvorního průčelí se nalézá malá kancelář, oddělená od prodejny původní dřevěnou příčkou s posuvnými prosklenými dveřmi (původní kování). V pravém křídle dveří je vysouvací podací okénko a pod ním dřevěný pultík na konzolách. V kanceláři dva psací americké stoly (z rodinné pozůstalosti), dřevěné obložení stěn, po stěnách rozvěšeny rodinné fotografie, na stole fréza na výrobu klíčů, dodnes používaná, pocházející z roku 1907. Původní stropní – lodní – osvětlovací těleso.

Odůvodnění návrhu:

Unikátní dobové vybavení železářského krámu představuje dnes zajisté jeden z posledních, ne-li poslední příklad svého druhu. Naprosto ojedinělá je kontinuita využívání prostoru po dobu téměř sedmdesáti let příslušníky jedné živnostnické rodiny. Prostory železářství jsou od roku 1937 do současnosti užívány nepřetržitě pro daný účel. Tato kontinuita funkce vedla i k jedinečnému zachování vnitřního zařízení, v původním stavu beze změn. Je třeba požadovat zachování původního mobiliáře na původním místě v jeho celistvosti, nebo téměř všechny jeho části jsou zároveň i nedílnou součástí nemovitého objektu (výtah s točitým schodištěm, příčka kontoáru, vestavěné regály). Jan Koula stejně jako jeho matka Růžena Koulová, kteří obchod dnes provozují ve spolupráci se zámečnickou firmou EVVA, mají silný citový vztah k rodinné tradici a živnosti, přetrvávající na tomto místě téměř 70 let. Nicméně v případě zániku živnosti například z důvodu zvýšení nájmu hrozí destrukce celého interiéru, jehož vybavení není v majetku rodiny Koulových a který není ani chráněn jako součást nemovité kulturní památky.

Kateřina Hanzlíková

Foto K. Hanzlíková, leden 2005