Dům pražského komika Wanderera aneb co vše lze vyčíst z průčelí
(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 1/2005)
1. Dům čp. 516-I, Havelská ulice – V Kotcích.
Dům čp. 516-I s průčelím do Havelské ulice je jedním z objektů, tvořících urbanisticky zajímavý útvar zástavby, která kopíruje polohu někdejší rozlehlé středověké budovy staroměstských Kotců (obr. 1). Tento objekt na rozdíl od některých sousedních však neobsahuje středověké jádro, tedy pozůstatek původních soukenických krámů, ale vyrostl jako novostavba na místě staršího domu, zvaného U Tří stromečků. Čtyřpatrový činžovní dům s neobarokní fasádou, pravděpodobně dílo architekta a stavitele Josefa Roesela, byl postaven v roce 1904 a užíván od počátku následujícího roku.1)
2. Maskarony nad okny čtvrtého patra.
Štuková výzdoba na průčelí domu je zajímavým dokladem toho, že valná část výzdoby fasád pražských historizujících a secesních nájemních domů, ačkoliv její charakter je zdánlivě pouze dekorativní, bývá spojena s konkrétním ikonografickým významem. Figurální složka výzdoby je v tomto případě tvořena maskarony v dekorativních rámcích. Nad okny čtvrtého patra jsou čtyři nenápadné ženské masky, u nichž je však při bližším pohledu zřejmé, že se odlišují různými výrazy (obr. 2).
Další maskarony, tentokrát mužský a ženský, jsou nad krajními okny třetího patra. Stojí za povšimnutí, že oba mají rysy portrétní povahy a navíc jsou obdařeny drobnými doplňky oblečení.
3. Praporové žerdě s písmeny.
Běžnou součástí průčelí bývá monogram nebo písmeno umístěné přímo na fasádě, popřípadě na praporové žerdi, připomínající osobu majitele domu. Zde jsou tyto prvky soustředěny kolem dvojice oken druhého patra. Praporové tyče po stranách oken, nesoucí písmena K a W připomínají jednoho z pozdějších majitelů domu, Karla Weissensteina, uváděného v adresáři k roku 1939 (obr. 3).2)
4. Písmeno W ve štukové výplni suprafenestry, poukazující
na původního majitele domu.
Výrazným prvkem původní výzdoby je však zlacené písmeno W v kartuši suprafenestry korunované zvířecí maskou (obr. 4). Tento prvek odpovídá jménu původního majitele domu Josefa Wanderera, populárního pražského komika, žijícího v letech 1859–1928.3) Wanderer byl hereckým a autorským partnerem Josefa Švába Malostranského, působil jako autor kupletů a scének ve známých pražských šantánech a později se uplatnil i v němém filmu.
5. Štuková výplň s portétem majitele domu Josefa
Wanderera.
Osoba majitele domu je v tomto případě klíčem k interpretaci výzdoby na průčelí. Maskarony po stranách ústředního motivu se zkratkou jména představují nejspíše portréty majitele Josefa Wanderera a pravděpodobně jeho manželky Marie (obr. 5 a 6).
6. Štuková výplň s pravděpodobným portétem manželky
majitele domu, Marie Wandererové.
Rysy tváře odpovídají komikově podobě, jak jí můžeme vidět na fotografii, reprodukované v roce 1928 v deníku Národní politika u článku o Wandererově úmrtí (obr. 7).4) Zde se objevuje i oblíbená či typická čepička, která i na portrétním reliéfu působí jako komický prvek. Ve světle profese majitele domu lze chápat i zmíněnou řadu čtyř ženských maskaronů s různými výrazy nad okny posledního patra. Nabízí se zde myšlenka, že jde o vyjádření čtyř lidských temperametů, avšak v tomto ohledu nejsou jednotlivé výrazy zcela jednoznačné. Jejich různost však může vycházet ze zájmu o mimiku v souvislosti s komickým herectvím Josefa Wanderera.
7. Fotografie Josefa Wanderera,
uveřejněná jako součást nekrologu v Národní politice roku 1928.
Součástí původního vzhledu fasády je i výkladec v přízemí, pocházející z doby výstavby a později několikrát upravený (obr. 8).
8. Přízemí domu s původním výkladcem.
Průčelí neobarokního Wandererova domu na Starém Městě je jedním z příkladů celé řady pražských staveb z doby kolem roku 1900, jejichž výzdoba překračuje dekorativní funkci a obsahuje mnohdy nenápadná poselství rozmanitého charakteru. Při bližším pohledu tak velmi často vypovídá o osobnostech stavebníků a jejich zaměření.
Alexandr Rymarev
Petr Šámal