Vídeň, město nám blízké duchem, vzhledem i historií, je také partnerským městem Prahy. Z této družby se zrodila zajímavá akce, která přinesla řadu námětů k úvahám. Především byla v Sále architektů na Staroměstské radnici uspořádána ve dnech 15. 9. – 30. 10. 2003 výstava Vídeň – urbanismus, obnova, architektura a spolu s ní proběhl v zahajovací den 15. 9. ve Velkém sále Martinického paláce na Hradčanech také odborný seminář na téma urbanismus a obnova historických sídel zaměřený na obě hlavní města.

Areál Muzejní čtvrti. V popředí budovy Dvorních muzeí, uprostřed snímku dlouhé průčelí Veletržního paláce směřující do Ringstrasse. Repro snímku z publikace Vienna, Urban Preservation and Renewal. The State of the Art IV. Vídeň 2003

Popravdě řečeno z obou akcí mne nejvíce překvapily pasáže, týkající se rozsahu současné výstavby Vídně a originální konverze průmyslových a technických objektů k novému využití. Období po roce 1989 je nazýváno v dějinách Vídně druhým gründerským obdobím. Do té doby byla poloha Vídně v Evropě okrajová, jen 60 km od mrtvé hranice východního bloku. Po pádu železné opony se naopak město dostalo do výhodné polohy nejvýchodnější bašty západní kultury a stalo se základnou i tranzitní zastávkou pro ekonomický pohyb v obou směrech. Jen v letech 1988 až 1993 vzrostl počet obyvatel o více než sto tisíc a zvýšené požadavky na bydlení, administrativní plochy a dopravní služby znamenaly počátek obrovské stavební konjunktury, umocněné navíc později nenaplněným záměrem Vídně na pořádání světové výstavy EXPO 95.

V roce 1979 byl na břehu Dunaje vybudován rozsáhlý komplex administrativních budov UNO City. Vzhledem k jeho hmotě jsou i pro další místa na břehu Dunaje (Wagramerstrasse) plánovány soubory moderních a výškových budov (administrativa, bydlení, školy, hotely, kostel, výzkumné ústavy). Vize tohoto nového paralelního centra Vídně je nazývána Donau City. Její větší část je nyní již postavena.

Pohled na Vídeň od Belvederu se zákresem věží Wien-Mitte. Snímek poskytla Kontaktní kancelář města Vídně v Praze Compress, s.r.o.

Dalším zajímavým a velkorysým projektem realizovaným koncem 90. letech, původně však směrovaným rovněž k zahájení EXPO 95, je úprava areálu budov bývalého Veletržního paláce a Dvorních stájí na Muzejní čtvrť. Areál se nachází na příhodném místě v bezprostřední blízkosti Dvorních muzeí. Dovnitř areálu byly dostavěny dvě novostavby – Umělecká hala a Muzeum moderního umění. O výšku novostaveb (navržena čtyřicetimetrová věž) a jejich vizuální zapojení do kontextu historické zástavby se vedly téměř po celá devadesátá léta spory. Nakonec byly zamítnuty všechny návrhy, které se měly viditelně uplatnit v panoramatu.

Občané Vídně veřejně protestují proti výstavbě komplexu Wien-Mitte v roce 2002

Pro české památkářské ucho je však velmi poučný příklad záměru výstavby administrativních budov nad frekventovaným vídeňským nádražím Wien-Mitte Toto nádraží se nachází v prostoru ochranné zóny památky Světového dědictví UNESCO, přitom je důležité vědět, že historický střed Vídně byl na seznam památek světového dědictví zapsán teprve v prosinci 2000 a tento predikát znamená pro představitele města velmi prestižní a vytouženou skutečnost. Wien-Mitte se nachází pouhých 800 m od chrámu sv. Štěpána a 300 m od Ringstrasse. Architektonická podoba zamýšleného komplexu byla založena na výstavbě čtyř věžových staveb, dosahujících až do výše 97 m. Na zasedání Světového dědictví UNESCO v Budapešti v červnu 2002 byl rakouský stát vyzván k předložení podrobné zprávy o tomto projektu. Město Vídeň vyžádanou zprávu zpracovalo a v zadaném termínu předložilo, neztotožnilo se však s obavami o vizuální integritu historické části města. Po kritice předložené zprávy ze strany výboru ICOMOS a na základě reálné obavy, že statut památky světového dědictví bude historickému jádru Vídně opět odebrán, došlo v březnu 2003 k zásadním jednáním mezi představiteli města Vídně a zástupci investora sporného projektu. Překvapivým výsledkem jednání, o to složitějších, že investor měl v rukou všechna potřebná povolení k stavbě a město zas za žádnou cenu nechtělo přijít o prestižní titul památky světového dědictví, bylo odstoupení investora od realizace projektu. V krátké době byla městem na zástavbu nádraží Wien-Mitte vypsána nová architektonická soutěž, předepisující maximální výšku stavby 60 m. Z původního projektu však byla přesto jedna z věžových staveb se samostatným názvem Wienna City Tower a výškou 87 m, kterou realizoval jiný investor, v létě roku 2003 dokončena.

Zákres věží stavebního komplexu Wien-Mitte do střešní krajiny Vídně zpracovaný občanskou iniciativou bojující proti tomuto záměru. Dvě poslední fotografie poskytla Mag. Maria Ranacher z Osterreische Gesellschaft fur Denkmal- und Ortsbildpflege.

Dalšími inspirativními vídeňskými projekty jsou: přestavba areálu Všeobecné nemocnice na Univerzitní městečko (1998), úprava bývalých plynojemů a jejich okolí pro obytné účely, zapojení budov tramvajových remíz do projektů obytných domů, využití oblouků městské dráhy na okružní třídě Gürtlu k obchodním a kulturním iniciativám a jejich stanic k originálním nástavbám a úpravám.

Stejně palčivou jako v Praze je ve Vídni otázka nástaveb a půdních vestaveb, která má své kořeny v roce 1976, kdy město zahájilo tzv. Vídeňskou akci za využití podkroví, jejímž cílem bylo podpořit přestavbu podkroví na bytové účely z důvodu, aby byl zastaven odchod obyvatelstva z historického centra a došlo naopak k jeho oživení. Akce se setkala s okamžitým úspěchem a podkrovní byt se stal v dalších letech prestižní formou bydlení. Časem však byla akce v masovém měřítku přece jen zastavena, neboť střešní krajina města se začala výrazně měnit.

Kateřina Bečková