Půdní vestavby

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 1-2/2001)

V předchozím čísle našeho Věstníku jsme v rubrice Problém publikovali výzvu Klubu Za starou Prahu adresovanou orgánům státní správy, samosprávy, soukromým vlastníkům a investorům i obyvatelům a milovníkům Prahy, aby se zasadili za omezení dalšího povolování půdních vestaveb v historickém jádru města. Přestože jsme v závěru článku vyzvali k diskusi, žádná bouřlivá diskuse se nekonala. Přesto jsme však velmi spokojeni, protože to nejdůležitější, co se po naší výzvě mohlo stát, se také stalo. Státní ústav památkové péče vydal metodické vyjádření, jehož plné znění zde nyní publikujeme.

Ochrana střech a historických krovů na území hl. m. Prahy

Metodické vyjádření Státního ústavu památkové péče

S ohledem na výsledky monitoringu Pražské památkové rezervace zapsané na Listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a rostoucí řadu případů, ve kterých dochází k poškozování hodnotných historických krovů, narušování vzhledu staveb, jakož i s ohledem na postupující znehodnocování střešní krajiny památkově ochráněných území na území hlavního města v důsledku kvantity povolovaných vestaveb vydává Státní ústav z titulu ústřední organizace státní památkové péče následující

metodické vyjádření:

Z hlediska památkové péče není přípustné

1) povolovat nové půdní vestavby ani povolovat rozšiřování stávajících půdních vestaveb v těchto lokalitách:
- na celém katastrálním území Malé Strany,
- na území Hradčan s výjimkou bloků moderní zástavby mezi ulicích Na Valech a třídou Milady Horákové,
- na pražských nábřežích v rozsahu území Pražské památkové rezervace,
- na území Starého Města.

2) povolovat nové půdní vestavby ani povolovat rozšiřování stávajících půdních vestaveb u objektů v Pražské památkové rezervaci, které jsou kulturními památkami nebo mají historický krov nebo u kterých by půdní vestavba vyvolala zásah do vzhledu objektu. Historickým krovem se pro tento účel rozumí konstrukce před rokem 1900. Pohledovým uplatněním se rozumí pohled z veřejných prostor (ulice, náměstí, mosty) a z významných vyhlídkových bodů jako je věž Staroměstské radnice, Letná, Vyšehrad a další.

3) povolovat nové půdní vestavby ani povolovat rozšiřování stávajících půdních vestaveb u objektů na území hlavního města prahy, které jsou kulturními památkami.

4) povolovat nové půdní vestavby ani povolovat rozšiřování stávajících půdních vestaveb u objektů v památkových rezervací lidové architektury a v památkových zónách na území hl. m. Prahy, které by měnily tvar střechy nebo se pohledově uplatňovaly v závažných urbanistických pohledech. Závažným urbanistickým pohledem se rozumí pohled na celkové panoráma lokality, pohled z náměstí, hlavních ulic a významných vyhlídkových bodů.

5) při obnovách střech kulturních památek a objektů ležících na památkové chráněných územích povolovat úpravy, které nejsou v souladu s metodikou "Péče o střechy historických budov". Metodiku je třeba dodržovat nejen v částech věnovaných střešním krytinám (požadavek na použití krytiny z hlediska památkové péče nejvhodnější), ale i v dalších ustanoveních (vyloučení nevhodných novodobých klempířských prvků, úprava nadstřešních částí komínů, respektování tradičního vztahu okapu střechy ke korunní římse, respektování, počtu, velikosti, konstrukce, materiálů, proporcí, způsobu osazení a způsobu provedení větracích vikýřků, respektování nerovnosti historických krovů, požadavek na upřednostňování překládání pálené střešní krytiny v zájmu zachování patiny střech a další).

6) u historických krovů povolovat užití pojistné hydroizolační fólie.

Metodiku "Péče o střechy historických budov" a toto metodické vyjádření je třeba považovat za relevantní doklad současného stavu poznání kulturně historických hodnot. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby bylo bráno v úvahu při posuzování všech udržovacích prací, oprav, přestaveb a dalších úprav, které se jakkoliv týkají konstrukce krovů, prostoru půd a vzhledu střech objektů na území hlavního města Prahy. Ze shodného důvodu je zároveň třeba, aby byly takto citovány v odůvodnění každého rozhodnutí (závazného stanoviska), které se krovů, půd nebo vzhledu střech týká.

odůvodnení:

Střechy tvoří součást našeho kulturního dědictví. Jejich význam je zvlášť silný v Praze, a to nejen vzhledem k počtu a mimořádné hodnotě pražských památek a urbanistických souborů, ale i pro členitý terén a množství vyhlídkových bodů, odkud se střechy výrazně pohledově uplatňují. Kulturní hodnota střech spočívá v několika rovinách. Jsou krásné a mají silné citové kouzlo. Mají hodnotu historického dokumentu. Spoluvytváření architektonickou podstatu památky. Každé době, každému slohu odpovídá určité ztvárnění střechy s charakteristickou hmotou, proporcemi, typem krytiny, detaily. Střechy jsou nedílnou součástí architektonické kompozice. Odpovídající podoba střechy je výtvarně rovnocenná výtvarnému ztvárnění fasád, se kterými tvoří jeden celek. To znamená, že střechám je třena věnovat stejnou pozornost jako fasádám. Střechy jsou součástí urbanistického případně krajinného celku. Současnému stupni poznání kulturního dědictví odpovídá ochrana ne již izolovaně chápané jednotlivé památky, ale celého historického jádra města, tradiční vesnice, kulturní krajiny. Dokladem posunu směrem ke komplexní péči a ochraně urbanistických a krajinných celků jsou i četné mezinárodní dokumenty. Za všechny připomeňme alespoň Washingtonskou chartu z roku 1987, která se zabývá ochranou historických měst.

Z hlediska výše uvedených hodnot jsou původní vestavby a nástavby nepříznivé. Osvětlení půd pro druhotné využití a snaha maximálně exploatovat prostor podkroví vyvolávají degradující zásahy do vzhledu střech. Tím je poškozována architektura dotčeného domu, ale i jeho okolí. Svou úlohu totiž hraje nejen způsob řešení u té které stavby, ale i počet, resp. hustota takto přestavěných střech. Co obecně může být přijatelné u jednoho domu, není přípustné u celé uliční řady. Půdní vestavby jsou příčinou ničení cenných historických krovů, a to jak přímo, tedy odstraněním historické konstrukce nebo jejím vyřezáním (vazné trámy, hambalky atd.) tak nepřímo uzavřením dřevěné konstrukce a tím snížením její životnosti vlivem hniloby a škůdců. V souvislosti se změnou využití půdy dochází k nárůstu užitného zatížení, které vyvolává požadavek statických úprav. Jmenovitě se to týká např. dřevěných záklopových a povalových stropů. Volný prostor historického krovu má většinou sám o sobě architektonickou hodnotu, rozpříčkováním tato hodnota zaniká. Půda je charakteristickým prostorem historické architektury stejně jako například dvorek, průjezd, podloubí nebo mázhaus. Záborem pro jiné využití tato památková hodnota zaniká. Půdy obecně patří k nejméně užívaným prostorům Z tohoto důvodu se v nich zachovaly konstrukce a detaily, které v užívanějších částech stavby již zanikly, jmenovitě například dveře na půdy, schodiště z posledního patra na půdu, dřevěná žebříková schodiště v krovu, dlažby atd. Tyto detaily většinou s úpravou půdy pro nové využití zanikají. Půdní vestavby jsou někdy obhajovány v souvislosti s požadavkem zachování přiměřeného podílu trvalého bydlení v centru Prahy. Na druhou stranu se ale často připouštěla a stále připouští ztráta obytné funkce u obytných pater, případně celých domů, a to iv případě obecního majetku. Z městotvorného a památkového hlediska nejsou půdní vestavby plnohodnotnou náhradou tradičních obytných pater. Mimo to zdaleka ne všechny vestavby do krovu jsou obytné.

Smyslem památkové ochrany dané zákonem je garantovat zachování výjimečných kulturních hodnot, u nichž není předpokládat, že by se bez cílevědomé péče a ochrany udržely samy. Připomeňme preambuli Benátské charty: "památky jako nositelé duchovního odkazu minulosti představují v přítomném životě národů živé svědectví jejich staletých tradic. Lidstvo, které si každodenně uvědomuje jednotu všelidských hodnot, považuje památky za společné dědictví a prohlašuje se vůči budoucím generacím za solidárně zodpovědné za jejich zachování. Považuje za svou povinnost odevzdat jim je v plné bohatosti jejich původnosti." Smyslem a cílem ochrany kulturních památek a památkově chráněných území, respektive součástí kulturního hodnot, za jejichž zachování se lidstvo slovy Benátské charty považuje vůči budoucím generacím za solidárně zodpovědné, je i zachování volných půd, historických krovů a vzhledu historických střech. V omezeném vzorku nejhodnotnějších staveb a urbanistických celků, jež byly prohlášeny za kulturní památky, památkové rezervace a zóny, mají zůstat zachovány pro budoucnost hodnoty, které bez památkové ochrany zanikají. Jejich uchování není možné bez toho, aby se u kulturních památek a památkově chráněných území omezily nebo zcela vyloučily úpravy, které v nechráněné většině zástavby k zániku předmětných kulturních hodnot vedou. To se týká i půdních vestaveb a nástaveb.

Toto by mělo obzvláště platit na území Pražské památkové rezervace, které je zapsána na Listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Zábor historického krovu a půdní vestavby by měly být výjimkou potvrzující pravidlo. Degradující zásah do vzhledu střechy by měl být zcela vyloučen. Podle Zprávy o průběžném sledování památky zapsané na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví v kontrolním vzorku na Starém Městě (Skořepka - Jilská - Malé náměstí - Staroměstské náměstí - Melantrichova - Havelská - Uhelný trh) mělo z celkového počtu 59 sledovaných objektů k roku 1998 půdní vestavbu nebo nástavbu 29. V podobném vzorku na Malé Straně mělo k roku 1998 z celkem 57 půdní vestavbu nebo nástavbu 39 objektů. Za uplynulé dva roky se přitom počet vestaveb dále podstatně zvýšil. V některých ulicích je půdní vestavba nebo nástavba již ve všech domech uliční řady - například v bloku mezi Břetislavovou a Vlašskou ulicí na Malé Straně nebo v Keplerově ulici na Hradčanech. Lze konstatovat, že počet půdních vestaveb a nástaveb v historickém centru již překročil únosnou míru.

Je třeba upozornit na řadu velmi nešťastných realizací, jmenovitě na Vratislavský palác čp. 366-III, Trautmansdofský palác čp. 159-I, domy čp. 265-III, čp. 557-III, čp. 563-III, čp. 423-III, čp. 351-I, čp. 460-I, čp. 713-I a mnohé další. Zároveň je třeba připomenout zničení historických krovů, včetně renesančních, a znehodnocení dalších cenných prvků, jejichž ztrátu nemůžeme přehlížet, i když "zvenku není vidět". Vzhledem k množství případů, kdy půdní vestavba znamenala fyzické zničení památkově velmi cenných konstrukcí a prvků, architektonické znehodnocení objektu nebo narušení významných lokalit (Staroměstské náměstí, Betlémské náměstí, Malostranské nábřeží, pohledy z Petřína a rampy Pražského hradu aj.), a vzhledem k neúnosné kvantitě povolovaných případů lze konstatovat, že systém památkové ochrany v hlavním městě není účinný.

V této souvislosti je dále třeba upozornit na absenci jakékoliv regulace. Vyhláška NVP č. 9/1985 byla zrušena bez náhrady. Namísto regulace naopak hlavní město Praha a jeho městské části nabízejí volné půdy v obecních domech k zastavění, a to i v případech kulturních památek a objektů v nejcennějších částech památkové rezervace. Čím více je připouštěno výjimek, tím více sílí tlak na zábor ještě zbývajících půd. Při absenci jasně deklarovaných a dodržovaných pravidel se orgán památkové péče k věci vyjadřuje až v okamžiku předložení záměru nebo dokonce hotového projektu, tedy až poté, co se stavebník dohodl s majitelem domu, byly uzavřeny kupní nebo nájemní smlouvy, byly investovány prostředky do přípravy, tedy v době, kdy zamítnutí úpravy znamená pro dotčenou stranu újmu. Absence pravidel proto nepoškozuje pouze obecný zájem na ochraně a péči o zákonem chráněné památkové hodnoty, ale nastoluje stav, který v důsledku může poškozovat i majitele domů, případně stavebníky, a to i tím, že vytváří nejasné, nepředvídatelné a nekontrolované prostředí, ve kterém nabývá na intenzitě problém korupce.

Vzhledem k výše uvedenému stavu, skutečnosti, že Pražská památková rezervace je prohlášena světovou památkou UNESCO, z čehož pro uchování jejích hodnot v neztenčené podobě vyplývá zvlášť silný závazek, skutečnosti, že počet již povolených půdních vestaveb přesáhl únosnou míru, tedy že kapacita je již vyčerpána, jakož i u vědomí toho, že místa, kde bylo možno dosáhnout přijatelného kompromisu jsou již vyčerpána a zbývají objekty a lokality, kde by půdní vestavby vyvolaly zvlášť citelnou degradaci, považuje Státní ústav památkové péče za nezbytné v nejcennějších částech Pražské památkové rezervace povolování dalších půdních vestaveb zcela zastavit a pro zbytek území hlavního města stanovit jasná obecná kritéria. Navrhovaná kritéria vycházejí z oborové metodiky péče o střechy historických budov. K jednotlivým stavbám a územím přistupují diferencovaně s ohledem na jejich hodnotu a právní ochranu. Z tohoto důvodu se vymezují zvlášť nejcennější části Pražské památkové rezervace, památková rezervace jako celek a památkové zóny, přičemž míra omezení klesá. Vědomě se tedy nepožaduje striktní zákaz půdních vestaveb, ale navrhuje se řešení, které při zachování zákonem chráněných hodnot co nejméně omezuje vlastnická práva a další oprávněné zájmy.

Metodické vyjádření je adresováno Odboru památkové péče Magistrátu hlav. města Prahy a podepsáno PhDr. Josefem Štulcem, ředitelem Státního ústavu památkové péče.

Novodobé střešní kreace v pohledu z astronomické věže Klementina

Foto Michal Patrný, duben 2001