Klub Za starou Prahu, jak všichni naši členové dobře vědí, se kauzou využití a dalších osudů zrušeného kostela sv. Michaela Archanděla na Starém Městě zabýval mnohokrát. Letos v létě drama vyvrcholilo. Několik dnů před svým skonem definitivně schválil ministr kultury Pavel Dostál prodej kostela, dosud ve vlastnictví Národní knihovny, současnému nájemci Michal Praha, s.r.o. Předpokladem k realizaci tohoto právního aktu bylo vyjádření Národní knihovny ČR o nepotřebnosti uvedené nemovitosti a shledání tohoto objektu pro stát zbytečným. Snad by v zásadě skutečnost prodeje státního majetku soukromému subjektu nemusela znamenat zásadní chybu, pokud by nabyvatelem byl důvěryhodný subjekt a jeho zájmy byly všeobecně známé, kulturně přijatelné a zcela průhledné, že tomu v uvedeném případě tak není, přesněji řečeno, že je tomu právě naopak, vyplyne z následně zveřejněných materiálů, a to z publikovaného plakátku na jednu z „kulturních“ akcí v květnu tohoto roku v kostele uspořádanou a znaleckého posudku, který hodnotí kvalitu stavebního zásahu financovaného nájemcem, tedy údajného „zhodnocení“ památky. Ještě v červnu t. r. se odborná veřejnost pokoušela plánovanému prodeji zabránit protestem adresovaným Vládě České republiky a dalším osobnostem české politiky. Text tohoto dopisu je publikován níže. Průběžné zhodnocení celé kauzy, která je bohužel tímto okamžikem pravděpodobně uzavřena, nechť si každý z čtenářů udělá sám. Nebude to těžké!

redakce

Znalecký posudek přestavby kostela sv. Michaela, Praha 1 – Staré Město

Z hlediska kulturně historických hodnot patří kostel sv. Michaela k významným památkám České republiky. Z právního hlediska se nalézá na území Pražské památkové rezervace a je prohlášen kulturní památkou. Je tedy chráněn ve smyslu ustanovení zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v platném znění. V souvislosti s připomenutím jeho vysoké kulturně historické hodnoty a právní ochrany je dále vhodné konstatovat, že historické centrum Prahy včetně kostela sv. Michaela na Starém Městě je od roku 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Skutečnost, že Česká republika navrhla předmětný kulturní statek do Seznamu světového dědictví a mezinárodní společenství tuto nominaci na základě odborných expertíz světově renomovaných odborníků přijalo, je třeba chápat jako důkaz vysoké hodnoty tohoto statku. Česká republika přistoupením k Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (viz Sbírka zákonů ČSFR, ročník 1991, částka 32, bod 159 „ Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví“ ) uznala, že zabezpečit ochranu, zachování, prezentování kulturního a přírodního dědictví na svém území je její prvořadou povinností. Poškození nebo znehodnocení části památky světového dědictví, kterým kostel sv. Michaela je, je proto nutno chápat také jako porušení mezinárodního závazku České republiky.

Za chráněné kulturně historické hodnoty (viz formulace zákona o státní památkové péči) je nutno v případě chrámu sv. Michaela na Starém Městě považovat zejména:
- autentickou hmotu památky
- architektonické řešení, včetně mimořádně cenného řešení vnitřního prostoru
- vnější vzhled včetně působení chrámu v prostředí Pražské památkové rezervace
- hodnoty spjaté s historií místa a osobnostmi, které v něm působily nebo v něm byly pohřbeny
- přiměřené využití, přičemž přiměřenost je třeba vztáhnout jak k technickým možnostem a architektonické hodnotě, tak ke skutečnosti, že se jedná o sakrální stavbu, u níž je zřejmé, že některé způsoby druhotného využití mohou být veřejností pociťovány jako nevhodné.

Lze konstatovat, že všechny výše uvedené hodnoty byly předmětnou přestavbou poškozeny.
Konkrétně
- vložení konstrukce pater si vyžádalo nepříznivý zásah do původních nosných konstrukcí, byla zbořena barokní klenba a zcela znehodnocena krypta. V úvahu je nezbytné brát nejen dopady již provedených úprav, ale i poškození autentických konstrukcím, ke kterému dojde při budoucím odstraňování vložených konstrukcí, protože přepatrování, technická zařízení a další provedené úpravy nelze považovat za „lehce odstranitelné“
- přepatrováním bylo zcela znehodnoceno mimořádně cenné architektonické řešení vnitřního prostoru
- komerční využití půdy a další úpravy se nepříznivě projevily ve vnějším vzhledu památky. Jedná se o vadu jak ve vztahu k památce samotné, tak v prostředí památkové reservace. Je nutno si uvědomit, že se jedná o objekt pohledově mimořádně exponovaný - viz pohledy ze Staroměstského náměstí či pohled z věže Staroměstské radnice
- předmětné využití je zjevně nepřiměřené. Následkem nevhodného využití došlo nejen k poškození architektonických kvalit památky (přepatrování, vnější vzhled) a ztrátě části hodnoty historického dokumentu, ale i k překročení meze, za kterou již veřejnost pociťuje druhotné využití sakrální stavby jako nevhodné.

Lze tedy konstatovat, že předmětnou přestavbou nepochybně vznikla škoda, a to škoda kulturní (fyzické poškození památky, včetně škod, které pravděpodobně vzniknou při odstraňování provedených nevhodných úprav, znehodnocení cenného interiéru, nepříznivý zásah do prostředí Pražské památkové rezervace), hmotná ( finanční ohodnocení zničených částí památky, náklady na odstranění současné nevhodné úpravy tak, aby památka mohla být uvedena do vyhovujícího stavu) a morální ( pobouření části veřejnosti, ztráta důvěry občanů ve schopnost státu zabezpečit ochranu kulturního dědictví).

Za památku nese odpovědnost vlastník. Ze zákona je povinen památku udržovat v dobrém stavu a chránit ji před poškozením a znehodnocením. Bez souhlasu vlastníka není možné provádět žádné úpravy. Bez souhlasu a spoluúčasti vlastníka by k poškození kostela sv. Michaela nemohlo dojít.

Garantem zachování hodnot chráněných zákonem o státní památkové péči je příslušný orgán státní památkové péče, v tomto případě odbor památkové péče Magistrátu hl.m.Prahy. Bez souhlasu orgánu státní památkové péče by nemohlo být vydáno stavební povolení ani prováděny žádné úpravy. Lze tedy konstatovat, že poškození kostela sv. Michaela bylo umožněno rozhodnutími Odboru památkové péče Magistrátu hl.m.Prahy. Je nutno konstatovat, že předmětná rozhodnutí jsou z věcného hlediska památkové péče nepřijatelná. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že jsou činěna v rozporu s předchozími přípisy Ministerstva kultury ČR i názorem odborné veřejnosti - viz například stanovisko Ústavu pro dějiny umění FK UK, Ústavu dějin umění AV ČR, SÚPP, AVU, Uměleckohistorické společnosti a Vysoké školy umělecko-průmyslové z 18.6.1997 a další. Je mimo vší pochybnost, že Odboru památkové péče MHMP musel být nesouhlas odborné veřejnosti s předmětným záměrem i důvody, které odbornou veřejnost k tomuto nesouhlasu vedly, známy. Je povinností příslušného orgánu, aby rozhodl v souladu se současným stavem poznání, a to třeba i proti názoru části veřejnosti včetně veřejnosti odborné. V daném případě je ale problém v tom, že příslušná rozhodnutí nejsou adekvátně věcně zdůvodněna. Otázka, z jakých důvodů, případně s jakou motivací, mohlo dojít k vydání správních rozhodnutí, která bez odpovídajícího věcného zdůvodnění a přes nesouhlas odborné veřejnosti umožnila úpravy, které prokazatelně vedly k poškození právě těch hodnot, jejichž zachování měla rozhodnutí garantovat, není předmětem tohoto posudku. V této souvislosti ale považujeme za nestandardní i skutečnost, že na předmětnou - přinejmenším velmi spornou komerční přestavbu kostela - odbor památkové péče MHMP opakovaně poskytl finanční dotaci.

Finanční hodnota způsobené škody z hlediska dotčených hodnot chráněných zákonem o státní památkové péči (v trestním oznámení jsou uvedeny i další okruhy, v nichž může být podezření ze spáchání trestného činu, např. otázka deklarované a skutečné výše prostředků vynaložených na přestavbu, aj., které však nejsou a nemohou být předmětem tohoto posudku) bude složena z finančního ohodnocení poškozených nebo zničených historických konstrukcí a z nákladů, které bude nutno vynaložit, aby památka byla uvedena do stavu vyhovujícího její kulturně historické hodnotě a situování na území Pražské památkové rezervace. Dle interní metodiky vydané naším pracovištěm, se finanční ocenění historických konstrukcí a prvků v tomto případě odvozuje od nákladů nezbytných na pořízení kopie (shodné nové věci) zvýšených o hodnotu stáří a o zohlednění zájmu společnosti za zachování věci. Detailní propočet nepovažujeme v tuto chvíli za účelný, protože podstatná část škody by musela být stanovena odhadem (poškození vyvolané odstraňováním současné nevhodné úpravy, náklady na toto odstranění). Ze skutečnosti, že náklady na přestavbu jsou investorem deklarovány řádově ve stovkách miliónů, lze konstatovat, že škoda se bude pohybovat minimálně v řádech miliónů korun, to znamená že se bude jednat o částku relativně vysokou.

Tento posudek se opírá o skutečnosti uvedené v poskytnutém opise vyšetřovacího spisu a o skutečnosti zjištěné při komisionální prohlídce objektu za účasti vlastníka dne 31. 7. 2003. Posudek vydává Národní památkový ústav jako instituce. V případě potřeby vyslechnutí fyzických osob, je možno se obrátit na generálního ředitele doc. PhDr. Jiřího Kotalíka, CSc., případně hlavního konzervátora PhDr. Josefa Štulce, kteří určí příslušné specialisty Národního památkového ústavu.

Vydal: Národní památkový ústav – ústřední pracoviště
ČTS:OR1-664/SKPV-KOT-2003
3438/2003
15. srpna 2003

Dopis odborníků Vládě ČR z 20. června 2005

Vážené dámy,
vážení pánové,

zástupci renomovaných vědeckých, kulturních a vzdělávacích institucí se před rokem obrátili na ministra kultury ČR s dopisem, ve kterém vyjádřili svoje obavy o osud významné kulturní památky – kostela sv. Michaela Archanděla na Starém Městě v Praze.

S politováním konstatujeme, že ostudná situace tohoto výsostného duchovního prostoru spojeného přímo s počátky kazatelské činnosti mistra Jana Husa a významné historické architektury v samém srdci Prahy se nijak nezměnila.

Dne 27. května 2005 zde proběhla veřejná produkce „Saint Party“. Propagační materiály na tuto akci obsahují vyzývavé erotické náměty se zneužitím náboženské symboliky. Jsme šokováni, že akce tohoto typu se konala v prostorách sakrální památky (plakátek v příloze).

Souběžně jsme se dozvěděli, že Národní knihovna ČR se rozhodla tento objekt prodat dosavadnímu nájemci, společnosti Michal Praha, spol. s r.o., který cennou památku stavebně zmrzačil brutálním a nekvalifikovaným způsobem, který je přímo parodií péče o umělecké a památkové hodnoty, a pokoušel se ji komerčně využívat. Jestliže měl náš stát v rámci platné nájemní smlouvy nástroj na ovlivnění způsobu využití této památky, v okamžiku prodeje tento nástroj ztrácí. Pouze alibisticky inkasuje. Kostel sv. Michaela Archanděla je nabízen k prodeji jako zbytný majetek státu.

V souvislosti s platnou legislativou nyní na Vašem souhlasu, jako na tenké niti, visí osud objektu, který má pozoruhodné vazby k české historii. Souhlasíte s prodejem jednoho z nejstarších románských kostelů náročně přestavěného v období gotiky a baroka, místa kázání Jana Husa, a to včetně krypty s ostatky? Dle platných předpisů mají ostatky zajisté právo na to, aby v rámci tohoto majetkového transferu byly právně i fyzicky ošetřeny. V současnosti se nad kryptou pořádají lascivní párty.

My protestujeme!

Jak veřejnosti vysvětlíte, proč se stát dobrovolně vzdává tak významné historické památky, jakou je kostel sv. Michaela Archanděla?

Podle jakých měřítek byla při přípravě prodeje kostela stanovena jeho cena, když se jedná o kulturní památku mimořádné hodnoty a součást světového dědictví UNESCO?

Je v případě prodeje dostatečně ošetřena forma využití odpovídající dobrým mravům a platné památkové legislativě?

Proč stát hodlá kostel prodat stávajícímu nájemci, jehož dosavadní působení a další aktivity na poli „péče“ o kulturní dědictví (Buštěhrad, Tmaň) jsou pouze devastující?

Smlouva s dosavadním nájemcem, uzavřená dle zákona č. 219/200 Sb., končí dne 31. 12. 2005. Podle našeho názoru bylo ideálním řešením hledat pro tento objekt jiného nájemce (nejlépe silného partnera typu hl. m. Prahy nebo Univerzity Karlovy), případně prodloužit pronájem v duchu existující smlouvy a hledat východisko ze zřejmé patové situace.

Kauza kostela sv. Michaela Archanděla se všemi svými peripetiemi reflektuje vývoj naší společnosti. Za popovým, národoveckým fangličkařením typu „Největší Čech…“ se skrývá hluboká neznalost vlastních dějin a neschopnost úcty k historickým a uměleckým hodnotám. Nejsme zastánci monopolu státního vlastnictví památek, protože z praxe známe četné příklady vzorné a odpovědné péče krajů, měst a obcí, církví ale i soukromníků o kulturní a umělecké hodnoty. Mezi takové vlastníky však dosavadní nájemce kostela sv. Michala jednoznačně nepatří. Zamýšlený prodej je tak cynickým hazardem s významnou uměleckohistorickou i historickou památkou. Proto se na Vás obracíme se žádostí o pečlivé zvážení rizik zamýšleného prodeje.

S respektem k Vaší uvážlivosti

Prof. PhDr. Mojmír Horyna,
ředitel ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc.,
ředitel Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Doc. PhDr. Lubomír Konečný,
ředitel Ústavu dějin umění Akademie věd ČR

Doc. RNDr. Jan Hus Bernard, CSc.,
předseda Společnosti Národního muzea

PhDr. Kateřina Bečková,
předsedkyně Klubu Za starou Prahu

PhDr. Marie Klimešová,
předsedkyně Uměleckohistorické společnosti v Českých zemích

Na vědomí:
Prezident České republiky prof. Ing. Václav Klaus
Poslanci a senátoři Parlamentu České republiky
Primátor hl. m. Prahy MUDr. Pavel Bém

Dopis ředitele Národní knihovny České republiky odborníkům z 12. 10. 2005

V Praze dne 12. října 2005

Č.j. Ř / 379

Vážení přátelé a kolegové,

ačkoli nejsem přímým adresátem otevřeného dopisu předsedovi vlády ČR, jeho obsah se natolik přímo dotýká instituce, kterou mám tu čest řídit, a částečně i mne samého, že cítím potřebu se k jeho obsahu veřejně (tak jako vy) vyjádřit. Nechci přitom vůbec polemizovat s tím, zda stát má či nemá (musí či nemusí) každou památku typu bývalého kostela sv. Michala vlastnit či nikoli, jen uvést na pravou miru některá spíše emotivní než faktická tvrzeni v dopise obsažená. V této souvislosti mne překvapila důsledná selekce pramenů i hodnocení správnosti postupu různých osob jen podle toho, jaký postoj k osudu památky v minulosti měli či v době současné mají. Na FF UK jsem vystudoval obor čeština - dějepis a díky tomu (snad) vím, že různé prameny k témuž tématu nelze, je-li postup historika korektní, předem přebírat (nebo dokonce výběrově ponechávat bez povšimnutí) podle toho, k jakému závěru chci od počátku dojít. S takovým postupem se lze čas od času setkat v médiích, užívají jej však pouze špatní novináři a zdá se mi, že v poslední době se intenzita jeho výskytu znatelně snižuje.

Hned první odstavec vašeho dopisu obsahuje po mém soudu termín historicky nekorektní: uvádíte v něm totiž "kostel sv. Michaela Archanděla v Praze", ačkoli katastr nemovitostí uvádí tento objekt jako "jinou stavbu", která sloužila církevním účelům pouze do roku 1786. V roce 1789 byla budova i s přilehlým klášterem prodána poprvé - za 2 150 zlatých. V "kostele" se nejprve usídlila manufaktura, později zde byly sklady oleje a ve druhé polovině 20. století sklady Velkoobchodu průmyslovým zbožím. Státní knihovně ČSR, právní předchůdkyni Národní knihovny ČR, byl již značně zchátralý areál převeden v roce 1984 - snad pro vybudování depozitáře knižních fondů, i když k tomuto účelu byl tento prostor od prvopočátku zcela nevhodný. Bez ohledu na to navíc ani Státní knihovna za předchozího režimu ani Národni knihovna v době polistopadové nezískala adekvátní prostředky na údržbu objektu, natož pak na jeho rekonstrukci.

Pokročilou devastaci (pouze na tomto místě je užití takového termínu zcela korektní a pravdě odpovídající) dokončil požár v roce 1990, kdy shořela velká část krovů a střechy. Reálně hrozilo, že se budova zcela zřítí. Zřejmě také proto vláda rozhodla o prodeji objektu ve veřejné dražbě (už tehdy a nikoli kdykoli později stát a nikoli NK rozhodl, že se vlastnictví této památky vzdá) a prostřednictvím MK ČR svěřila provedení dražby Národní knihovně. Dražba stavby a pozemku s vyvolávací cenou 16 mil. Kč však nebyla úspěšnâ a z důvodů, o kterých toho mnoho nevím, zřejmě MK ČR (nebo NK přinejmenším s jeho souhlasem) rozhodlo o změně postupu. Tehdejší vedení Národní knihovny tak 1/6 1994 uzavřelo dlouhodobou nájemní smlouvu postavenou na "odbydlení" následně provedených investic. Rozhodnutí to po mém soudu nebylo šťastné - už proto ne, že NK rozhodně není institucí oplývající odborníky na posuzování investic (včetně jejich výše), přesto takové břemeno přijala. Ačkoli jsem v této době v NK nepůsobil a informace znám jen z archivních materiálű, musím za kolegy vyslovit zásadní nesouhlas se způsobem veřejného zpochybňování činnosti tehdejšího vedení NK. Nemohu sice vyloučit, že nebylo odborně schopno do detailu posoudit výši investorem předkládaných investic, pokud však došlo k chybám, rozhodně v nich, vycházím-li ze znalosti lidí představující tehdejší vedení NK, nespatřuji činnost záměrnou a už vűbec ne činnost vedoucí k jakémukoli obohacováni se na úkor státu.

Ani rekonstrukce neproběhla v rozporu s platnou legislativou (jak tvrdíte), alespoň pokud mohu z dostupných dokumentů soudit. V roce 1995 vyda1 odbor památkové péče Magistrâtu hl. m. Prahy kladné zâvazné stanovisko k záměru vybudovat v areálu finančně bankovni instituci, v roce 1997 vydal tentýž odbor závazné stanovisko k novému projektu, ve kterém stanovil podmínky provedení prací. Dnešní ředitel odboru kultury, pamétkové péče a cestovního ruchu Jan Kněžínek k tomu ve stanovisku z 22/8 2005 podotýká: "Rekonstrukcí byl objekt zachráněn před naprostou devastací. Došlo k rehabilitaci chrámového prostoru. Bylo vybouráno jeho přepatrování pro sklad, prostor byl očištěn od druhotných vestaveb. Celý objekt byl sanován, nově zastřešen, kosterní pozůstatky pietně uloženy. Na fasádě byl odkryt a prezentován gotický portál. Expozice pro provozování audiovizuálního programu byla provedena jako odstranitelná konstrukce. Z hlediska zájmů státní památkové péče lze velmi kladně hodnotit záchranu této významné kulturní památky". Nehodlám se zapojit do polemiky o kvalitě provedené přestavby ani audiovizuálního programu, upozorňuji jen na to, že na ni existuje více než jeden názor.

Pokud jde o poslední "dějství", mohl bych se alibisticky schovat za písemně vydané úkoly MK ČR řediteli Národní knihovny na rok 2004, mezi nimiž nechybělo "naložit s bývalým kostelem sv. Michala jako s nemovitostí nepotřebnou pro stát", protože však v životě nedělám nic, s čím sám nesouhlasím, takovou potřebu nemám. Záhy po nástupu do funkce ředitele NK ČR v září 2004 jsem (mimo jiné) shledal celkem tři nemovitosti jako nepotřebné pro NK: areál Brnky, objekt Liliová 5 a bývalý kostel sv. Michala. U všech tří jsme dále postupovali shodně, přesně podle zákona a zcela transparentně: zatímco o první dvě nemovitosti projevily zájem jiné příspěvkové organizace státu (NG a NPÚ) a také jim byly (Liliovâ 5 NPÚ), resp. budou (Brnky NG) převedeny, o bývalý kostel neprojevil zájem nikdo. Měli jsme tedy tři možnosti: buď čekat do roku 2029, až vyprší nájemní smlouva (nâpad, že zákon 219/2000 Sb. automaticky ukončuje nájem k 31/ 12 2005 a tím nájemce ztratí všechny nároky ze smlouvy plynoucí, by při pokusu o realizaci vedl nepochybně k prohranému soudnímu sporu - neochráněná zahr. investice - podle odborného názoru právnikű i mého laického bychom neměli žádnou šanci); vyrovnat se s nájemcem (tedy uhradit "neodbydlenou" investici, předplacený nájem a smluvní pokutu) a objekt převzit zpět (NK pro něj ovšem využití nemá a - jak se ukázalo v nabídkovém řízení podle zákona - nemá takové využití ani žádná jiná organizace státu) nebo objekt prodat a peníze využít na opravy areálu Klementina (v tomto případě traktu do Karlovy ulice, léta uzavřeného pro havarijní stav). V zâjmu NK bylo nepochybně třeti řešení.

Nájemce objektu byl jako kupující zvolen proto, že každý jiný zájemce by musel buď převzít stávající nájemní smlouvu nebo uhradit soukromému investorovi částku skládající se z "neodbydlené" investice, předplaceného nájmu a smluvní pokuty (jenom ta by představovala 120 mil. Kč). Ať už byla investice do oprav jakkoli vysoká a ať má kdokoli na provedenou rekonstrukci jakýkoli názor, soukromé peníze bezpochyby do objektu vloženy byly - a po mém soudu ve chvíli, kdy jedinou druhou možnosti (stát investovat nechtěl) bylo zřícení zchátralé a požárem narušené stavby. Tato fakta by neměla být nikým přehlížena.

Při posouzení možností získat co nejvyšší cenu jsme vycházeli z písemné nabídky nájemce (42 mil. Kč). Jednáním jsme dokázali zvýšit tuto nabídku na 46 mil. Kč. Rozdíl mezi cenou odhadní (180 mil. Kč) a dohodnutou kupní netvoří žádné tajemné mimosmluvní dohody, nýbrž právě přihlédnutí k předplacené částce na nájemném a "neodbydlené" investici. Návrh smlouvy navíc posuzovalo Ministerstvo kultury více než čtyři měsíce a nepředpokládám, že by se na posouzení nepodílelo více jeho úředniků - včetně odborných památkářů. Informaci o prodeji jsme na našich webových stránkách zveřejnili týž den, kdy MK ČR vyslovilo doložkou s navrženou smlouvou souhlas. Při nejlepší vůli si neumím představit transparentnější postup ani cestu, jakou by se při tomto vícestupňovém posuzování dalo uplatnit nečestné jednání.

Naprosto chápu existenci různých názorů na to, zda stát má či nemá vlastnit památky tohoto typu. Mrzí mne ale nekorektní metody prosazování takových názorů - včetně pokusů o kriminalizaci celého příběhu (vždyť plivnout si je dnes tak snadné...). Kromě jiného i proto, že na podstatě diskuse (či spíše polemiky) se samotným podpisem kupní smlouvy mnoho nezměnilo. Pokud má kdokoli zájem památku získat, může vstoupit do jednání s majitelem - základem pro diskusi je znovu "neodbydlená" investice, zvýšená jen o zaplacenou kupní cenu. Představa některých nestátních organizací, že objekt mohou získat zdarma (na úkor soukromého investora) je stejně naivní nyní jako kdykoli předtím.

Děkuji všem zúčastněným rovněž za to, že díky podaným trestním oznámením smí řada lidí za peníze ze státního rozpočtu připravovat Policii ČR stohy materiálů, které si (pochopitelně) vyžádala. Trestní oznámení prošetřit (opět za státní peníze) musí. Doufám jen, že závěry šetření budou k dispozici brzy. Do té doby prosím o zdrženlivost při veřejném vyslovování nejrůznějších podezření na machinace, která podle mého soudu postrádají jakýkoli racionální základ a mohou hraničit s protiprávním jednáním.

Prosím o laskavé zpřístupnění i dalším petentům.

S úctou

Mgr. Vlastimil Ježek
ředitel Národní knihovny České republiky

Na vědomí:
ing. Jiří Paroubek, předseda vlády České republiky
Vítězslav Jandák, ministr kultury České republiky