|
Rostislav Švácha : Lomené + hranaté + obloukové tvary (článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2002) Několik poznámek k synthese o českém architektonickém kubismu 1. Doc. Rostislav Švácha vydal v minulém roce v nakladatelství “Gallery” synthesu o české kubistické architektuře. Habent sua fata libelli. Jak je psáno v úvodu, datovaném rokem 1999, ležel rukopis knihy, dokončený už v roce 1992, od té doby sedm let v šuplíku. Pro insolventnost původního nakladatele. Že nakonec kniha nakladatele našla, je štěstím - pro autora, pro jeho brilantní spolupracovníky (fotografa J. Malého a grafičku Claru Istlerovou), ale právě tak pro odbornou i pro veškerou uměnímilovnou veřejnost. Autora těchto poznámek podnítil povzdech glosy k jedné z architektonických visí Vlastislava Hofmana, objevivší se na sklonku roku 1965 v časopisu The Architectural Review a vyjadřující lítost, “že takové stavby nebyly realizovány”, k reakci, která na základě konkrétního materiálu dokázala redakci časopisu opak. Následovala žádost o pojednání k tématu. Vše muselo jít rychle a - v té době ještě důležité - nenápadně. Vyžádané pojednání - v rozsahu předepsaných 3000 slov - vyšlo v Architectural Review v březnu 1966. Tento autor je nyní dojat, že je mu dopřána příležitost vyjádřit se k nejnovější synthese tématu - s nejkvalitnějšími fotografiemi a brilantní, nápaditou grafickou úpravou. 2. Hned při prvním prolistování upoutá celková grafická úprava knihy (zvláště její první části), která jakoby chtěla evokovat atmosféru oněch tří ročníků “Uměleckého měsíčníku” z let 1911 - 1913, hlasatele idejí počátků architektonického kubismu. Léta 1911 až 1913, to je právě ona “heroická” doba architektonického kubismu, jak ji doc. Švácha ve své knize hodnotí a nazývá “první kubistický styl”. “Druhý kubistický styl” vymezuje léty 1913 - 1920. “Třetí kubistický styl” zahrnuje dobu 1920 - 1923. Právě v tomto historicky střízlivém dělení vynikne pojednou nesmírná kvalita architektury prvního, kvalita absolutní, ale též kvalita formotvorná. Chocholovo boční průčelí Kovařovicovy vily má už samo o sobě velikost antické tragedie. Druhý, formotvorný dosah jakoby komentoval později sám Chochol: “Zbavili jsme se detailu a naučili myslet ve velkých formách”. Na tato Chocholova slova nemůžeme nemyslet při nazírání obdobně fotograficky kongeniálně podaného Feuersteinova/Slámova krematoria v Nymburce presentovaného právě tak jako průčelí Chocholovo na strategicky významné dvojstránce a zařazeného na konec období “třetího kubistického stylu”. A zde se ukazuje, jak je historické dělení Šváchovy knihy moudré. Právě období “třetího kubistického stylu” může tak zahrnout jak tvorbu t.ř. “rondokubismu - výchozím teoriím architektonického kubismu o vzájemném se pronikání a spolupůsobení “prostoru” a “hmoty” značně vzdáleného - tak i nymburské krematorium, na mnohé z těchto teorií navazující a je nových způsobem naplňující. Čtenář, sotva vezme knihu do ruky, je už didakticky veden. Motivy na vazbě - na její první straně fotografie ortogonálně stylisující strop vestibulu Chocholova domu (částečně zakryta umně prořezaným přebalem), na straně zadní pilastr s žebrovím z interieru domu U černé matky Boží (zadní plocha přebalu vazbu zcela zakrývá) - jsou z období “heroického”. Stejně tak motivy předsádky. Snímky z “heroického” období, provázené citáty z téže doby zdobí i prvních třináct stran knihy - jakousi ouverturu: titul knihy, citát použitý jako motto, znovu titul, tentokrát se jmény autorů, obsah a další citát. Barevné tóny ploch těchto prvních stran se třikrát vystřídají - lomený okr, lomená bleděmodrá, lomený okr. Na stránce 14 počíná úvod, rekapitulující dosavadní bádání - domácí i zahraniční. Úvod z roku 1999 provázejí čtyři grafickou úpravou zdůrazněné citáty charakteristik čtyř hlavních protagonistů “heroické doby” (citáty jsou ze současného článku Karla Čapka). Lomený bleděmodrý tón odlišuje úvod jak od předcházejících posledních stránek ouvertury v lomeném okru, tak od stránek následujících - opět lomeně okrových - totiž části 1 vlastní synthesy české kubistické architektury.
Část 1. - Příběh kubistické architektury - vypráví o mutacích jednotlivých období. Heroické zápasy, teoretické i tvůrčí, evokuje první oddíl - “První kubistický styl” (1911-1913). Jeho první odstavce oceňují významnou historickou roli Klubu Za starou Prahu. Dozvídáme se o vzniku teorie, o jejím vývoji i o rozkolu mezi hlavními protagonisty v září 1912. Oddíl následující - “Druhý kubistický styl” (1913-1920) - líčí další mutace původních protagonistů i těch, kteří se nyní připojují a z mohutné inspirace různou měrou i s různými výsledky čerpají. Prožíváme tragiku dalšího vývoje. Nezávislost sebevědomí původních heroů se neudrží, jejich cesty se rozcházejí. Závěrečný oddíl - “Třetí kubistický styl” (1920-1923) zahrnuje nové mutace, podporované nacionálními teoriemi, rodícími se už od počátku světové války (“rondokubismus”, “jehlancový kubismus”), mutace původním “heroickým” teoriím už značně vzdálené. Zahrnuje ale i “narovnaný kubismus” - základy právě vznikajícího domácího purismu, v mnohém právě původním teoriím zavázaného. Těchto 26 stránek, na lomeném okru vytištěných, s úzkým sloupcem textu uprostřed a bohatou obrazovou dokumentací - fotografie, výkresy (často i věrné kopie výkresů původních, na nichž perfektní tisk dovoluje vnímat jejich stáří), barevné i nebarevné, někdy podložené silnějším plošným odstínem, graficky krásného umístění i barevného pojednání vyvolávají touhu ponořit se do studia doby a rozvíjet poznání materie. Tomu přispívá i Preissigova Antikva - jíž je ostatně vytištěna celá kniha. Střešovická písmolijna, z níž toto písmo pochází, se sice ve svých manuálech brání označit je za písmo kubistické, ale způsob, jakým toto písmo opticky proniká do plochy - a naopak snad přece určitou analogii - byť třeba jen plošnou - s teorií o hranolu a pyramidě (ač toto písmo nesestává jen z rovných přímek) dovolí.
2. část synthesy nese název Příběhy kubistických staveb a vypráví opravdu příběhy - příběhy o jejich vzniku a osudu, provázené bohatou dokumentací fotografickou i výkresovou. Stavby jsou za sebou řazeny podle data jejich realizace. Jejích 155 stránek je vytištěno na bílém podkladě - s vyjímkou stránek, které uvádějí jednotlivé oddíly (tři analogicky s částí první) s mottem - citátem odpovídající teorie. Fotografická dokumentace je perfektní, bez osob, s měkkými stíny, v didakticky i graficky brilantní režii - střídání velikostí formátů (jednostranných, dvoustranných, s bílým rámováním či bez něho, barevné, nebarevné…). Většinu staveb presentuje téměř vždy aspoň jeden průčelný snímek - evokuje se tak jeden aspekt původní teorie a podpoří se i srovnávání. Textové příběhy shromažďují bohaté informace o projektu, o stavebníkovi, o okolnostech vznikání stavby, o průběhu jejího projednávání, o celé cestě od projektu k realizaci, o jejích dalších osudech. Většina staveb je dokumentována také půdorysy. První oddíl, “První kubistický styl” dokumentuje na 85 stranách 22 realizovaných staveb - monumentální soubor heroického období. Oddíl druhý, názvu “Druhý kubistický styl” uvádí representačně na 29 stranách 8 realizovaných staveb. V oddílu třetím, nazvaném “Třetí kubistický styl” je - rovněž ve výběru - na 28 stranách dokumentováno 7 staveb. Nyní už zbývá jen osm posledních stránek. Dvojstránka s krátkými medailony architektů - portréty 7 architektů, vždy s několika řádkami textu. Kromě původních čtyř protagonistů (Janák - Gočár - Chochol - Hofman), tu jsou Novotný, Kotěra a Feuerstein. Následuje závěrečná stránka s velkou fasádou studie Chocholova nárožního domu a za ní 3 strany poznámek provázených dvěma drobnými snímky z Gočárových staveb. Na stránce poslední je impressum. Vše na lomeném okru. Kniha je synthesou oněch všech mutací v české architektuře, iniciovaných tvorbou heroických tří let “prvního kubistického stylu”. Objektivní zpráva - ale také zpráva živá, poutavá, až napínavá. Čtenář by si jen přál dozvědět se více. Podnětů k dalšímu bádání nabízí všestranně založená synthesa dostatek. Její rozdělení na dvě části, jednu část, v níž má hlavní místo především teorie a část druhou,. Věnující se stavbám, umožňuje dobrou orientaci v materii - čemuž nadto napomáhá identické dělení obou částí podle tří kubistických stylů. 3. Lze něco zásadního Šváchově práci vytknout? Těžko. Její vyrovnaný koncept je přesně stanoven a také splněn. Je zcela nemožné se vyvarovat drobných nepřesností, vynechání, přecenění, podcenění. Mnohý odborník najde v knize více, než do ní podle jeho názoru patří, mnohý bude mnohé postrádat. Mnohým se může i grafická úprava zdát příliš brilantní. Kniha nemá rejstřík (ale jasné a přehledné členění knihy zajišťuje docela snadnou orientaci). Stručná bibliografie je výběrová, nediferencovaná, pouze řazená podle doby vydání - ale byla by zde vyčerpávající, diferencovaná bibliografie vůbec na místě? Knihu odloží čtenář poučen i potěšen. Dlouho ale odložena jistě nezůstane. Patří totiž k oněm šťastným, k nimž se člověk znovu a znovu vrací. Odborník i laik.
|