Robert Sak: Salon dvou století. Anna Lauermannová-Mikschová a její hosté

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2003)

1. vydání. Praha - Litomyšl, Nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka 2003. 280 stran, černobílé obrázkové přílohy. Doporučená cena 259 Kč včetně DPH. ISBN 80-7185-525-1
Možno objednat na adrese: Nakladatelství Paseka, obchodní oddělení, Chopinova 4, 120 00 Praha 2, e-mail: paseka@paseka.cz

Paní Anna Lauermannová-Mikschová (15.12.1852 - 16.6.1932), alias Felix Téver, alias Bábuška, alias Paní Felicinka, pražský literární salon, Zeyerova vila v Liboci - to jsou pro členy Klubu Za starou Prahu základní pojmy. Vždyť zmíněná spisovatelka je neodmyslitelně spojena s Prahou a také spolu s členy dalších generací její rodiny i s naším Klubem. Jsou ještě mezi námi pamětníci její vnučky, PhDr. Jiřiny Joachimové-Votočkové, nesmírně erudované a aktivní členky Domácí rady. Prožívali jsme s ní její vlastenecké úsilí o zachování demokratických i rodinných tradic. Odbor mladých členů Klubu Za starou Prahu se také v 70. letech 20. století scházel v jejím památném bytě na Jungmannově náměstí. Pamatujeme nostalgii po vynuceném zrušení původního Zeyerova muzea v Liboci v roce 1982 a zase naděje po restituci rodinného jmění pravnukovi, MUDr. Jordánu Joachimovi, mecenáši Klubu Za starou Prahu. Proto naši členové a milovníci pragensií vůbec, jistě rádi sáhnou po zajímavé knize Roberta Saka ve sličném vydání nakladatelství Paseka, ve formátu vhodném pro čtení na dovolené.

Čtenáři si znovu připomenou životní osudy Anny Lauermannové, které jsou cenným přínosem do literární topografie Prahy druhé poloviny 19. až první třetiny 20. století. Najdou na jednom místě spoustu detailů o salonu dvou století a ohromný výčet použité literatury. Kniha je uvedena citátem z díla Viléma Mathesia (Společenské základy krásného hovoru, 1944) a v úvodu rozebírá pojem salonu. Slovo "salon" patřívalo ke zaklinadlům naší společnosti, pošilhávající po Paříži, po západní Evropě. Otazníkem v názvu úvodu "Česká hra na salon?" reaguje autor na vystoupení dvojice historiků Jiřího Raka a Víta Vlnase na jednom z plzeňských sympozií, věnovaném problematice 19. století a vypočítává známé i méně známé pražské salony.

V jednotlivých kapitolách nazvaných Aninka, Dvě svatby, dvojí neštěstí, Pobídka z Pasířské, Pryč z Prahy, Zase doma (Felix Téver), Čajové konvičky aneb Obnova salonu, Paní Felicinka, ale také už - Bábuška, Odcházení, autor sleduje osudy ústřední hrdinky od "Adama". Od dětství živé Aninky Mikschové, přátelství s rodinou Riegrových a Františka Palackého, mládí a nešťastného manželství s vnukem Josefa Jungmanna, po útěk do Itálie, rozluku, život s dcerou Olgou, počátky jejího spisování, skvělé společenské styky, galerii přátel a známých. Lidí blízkých, inspirujících, ale i všedních, přicházejících s rodinnými příslušníky, někdy věrných, jindy resignujících na společné schůzky. Jak se měnila doba, móda, měnili se a mládli její hosté a vytvořili pestré klubko vzájemně se proplétajících osudů. Nad jevištěm jejího dramatického života se opona zastře po úmrtí v libocké vile. Škoda, že autor nedává alespoň nahlédnout do dalších osudů rodiny, které by historikovu peru stály za zpracování.

Autor v závěru navrhuje, aby byla na dům na Jungmannově náměstí, nebo i na vilu v Liboci, umístěna pamětní deska s nápisem "Anna Lauermannová-Mikschová se zasloužila o českou literaturu". Tento nápad koresponduje s návrhy, které se před časem zrodily na půdě Klubu Za starou Prahu. Neměli bychom ho nechat zapadnout, i když známe administrativní těžkosti provázející schválení a povolení každé nové pamětní desky v Praze.

A já bych se přidala s prosbou na zasloužilé nakladatelství Paseka, které jistě také bude mít jednou pamětní desky v Praze i v Litomyšli, zda by neuvážilo vydání alespoň jedné práce dnes již pozapomenutého Felixe Tévera, např. románu V hradbách (1924). A také její vzpomínky Lidé minulých dob (1940), nebo pamětní soubor O Bábušce (1935). Protože autentické vzpomínání Anny Lauermannové nemůže být nahrazeno, je sugestivní a vládne nenapodobitelným kouzlem odvátého času.

Helga Turková