Podvinný mlýn ve Vysočanech vyhořel

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2001)

V červnu byla Domácí rada informována o zkáze barokního mlýna na Rokytce archivářem Prahy 8 Zdeňkem Kovaříkem. Stavba z druhé poloviny 18.století stojící dnes zcela osamoceně ve svahu při trati a sloužící již nějaký čas squoterům nejhrubšího ražení, byla neznámými vandaly zapálena, zřítil se krov a mansardová střecha…, zanikly také ostatní historické budovy ve dvoře.

Okolní pozemky i s objektem mlýna čp. 73 zakoupila italská firma pro výstavbu obytných domů (mimochodem klidné prostředí v zeleni je pro tuto funkci více než vhodné), objekt mlýna měl být v rámci projektu rehabilitován jako restaurace či společenské centrum. Byl proveden řádně zjišťovací archeologický výzkum, který se bohužel musel omezit pouze na parcely budoucích domů a vynechal historicky nejzajímavější areál mlýna, protože zde se s novou výstavbou nepočítalo. Přesto byly základní obhlídkou pracovníky archeologické společnosti zjištěny zajímavé skutečnosti dokládající starší původ mlýna, než se obecně předpokládalo. Na sever od stávající budovy byly objeveny základy opěrné zdi a s ní i rozsáhlá destrukce většího objektu, k němuž patřil i sklípek vyzděný z lomového zdiva. Na severní straně západně od náhonu se také nalézala monumentální vstupní brána do dvora, z níž jeden z dvojice pilířů zakončený renesanční profilací, dosud stojí. Nepřímo tak byla potvrzena domněnka, vyslovená na základě studia starší místopisné literatury - stojíme na místě zaniklé středověké tvrze v Podvinní, jež byla doposud známa pouze z písemných pramenů a s jejímž vlastnictvím jsou spojena jména význačných pražských měšťanů husitské doby.

Minimum z historie tvrze v Podvinní

Podvinní bylo původně samostatnou vsí, rozkládající se mezi panstvím libeňským a vysočanským při úpatí Sovích vrchů, u potoka Rokytky. První známá zmínka o Podvinní pochází z první čtvrtiny 14. století. Prvním majitelem byl měšťan Pavel, připomínaný zde roku 1326. V letech 1394-1398 vlastnil Podvinní jiný pražský měšťan Franěk, který ke svému jménu připojoval přídomek ”z Podvinní”. (Sedláček, 1898, 300). Na samém sklonku 14.století se tento majetek uvádí v držení významného pražského rodu Bavorů, rodu obchodníků s vínem založeného v dobách krále Jana Lucemburského. Bavorové náleželi mezi týnské osadníky a jejich moc a vliv se udržel až do časů Václava IV. (Hejtmánek 1896, 34). Nejpozději za jejich vlastnictví byly okolní kopce vysázeny vinicemi, ale pravděpodobně ještě dříve před známými karolinskými viničními privilegii, jak by pro to svědčil starý název ”Podvinní”. Oldřich Bavor se oženil s Kristinou z rodu Kokotoviců, jiné zámožné staroměstské rodiny, které náležel kupříkladu dům U Kohouta, dnes v areálu Staroměstské radnice. Vdova Krista Podvinská pak vládla Podvinním v letech 1395 - 1405 sama a po její smrti majetek přešel na pana Adama Podvinského. Jeho dva blízcí příbuzní - Jan a Mikuláš Podvinský - se angažovali v politickém dění té doby. Mikuláš Podvinský, mistr Karlovy university, byl známým ideovým odpůrcem Husovým a dokonce proti němu svědčil před úřadem arcibiskupa. Byl ve značné přízni krále Václava IV. Po sesazení novoměstských konšelů roku 1419 jmenován na místo nového purkmistra a nedlouho poté shozen spolu s ostatními z oken radnice. Zámožný Adam z Podvinní (který dříve půjčoval peníze i králi), si zachránil holý život útěkem z tvrze do ciziny (Hejtmánek 1896, 35, Sedláček 1998, 300). V polovině 15.století přechází tvrz v Podvinní do majetku Lukáše z Lerojid a Podvinní (po matce vnukovi Adama Podvinského), který se roku 1470 připomíná ve službách krále (Hejtmánek 1896, 36). Starší literatura shodně spekuluje o tom, je-li to týž rytíř Podvinský, kterého dal - podle Bartošovy Kroniky pražské - král Vladislav mučit roku 1490 na Pohořelci pro úklady na králův život. Jeho obvinění se později prokázalo jako mylné. Vyznání domnělého zločince na mučidlech je zachováno ve třeboňském archivu a citováno literaturou (Palacký, 296, Sedláček 1998, 300).

Na konci 16. století tvrz v Podvinní postupně upadá, je součástí Bryknarovského libeňského panství a je označována jako pustá. Po ztrátě její funkce i jako hospodářského dvora je mlýn jedinou živou součástí, přežívající jako jediný článek středověkého areálu do současnosti.

Je smutné, když mizí památky ještě dříve, než je stačíme ”poznat” a uvědomit si jejich význam pro historii městské čtvrti. A to se týká především pražských obvodů. Nelze v této souvislosti nevzpomenout na nedaleké židovské ghetto v Libni, které zaniká doslova před našima očima bez řádné dokumentace a stavebně historického průzkumu. Kdyby se památky takového významu nalézaly v centru Prahy, uvnitř městské památkové reservace, byla by jim nepochybně věnována patřičná pozornost. Se zánikem Podvinného mlýna zanikne zanedlouho poslední fyzicky existující doklad o historické vsi a tvrzi Podvinní, rozkládající se kdysi mezi Vysočany a Libní…

Kateřina Hanzlíková