Stanovisko Klubu Za starou Prahu k záměru demoliční rekonstrukce domu čp. 1166-II v Petrské ulici

(přidáno 1.8.2008)



Průčelí domu z Petrské ulice


Se znepokojením nejvyššího stupně zaznamenal Klub Za starou Prahu záměr radikální přestavby objektu čp. 1166-II tvořícího samostatný blok mezi ulicemi Petrskou, Půtovou, Stárkovou a Klimentskou v Petrské čtvrti na Novém Městě v Praze 1. Záměr je nyní v procesu správního územního řízení, které je vedeno na Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hlav. města Prahy.

Tento objekt je jedním ze vzácných pozůstatků původní mlýnské čtvrti, jejíž členitá a přirozeně rostlá zástavba zanikla v souvislosti s regulaci vltavského břehu a jeho okolí ve 20. letech 20. století. Dnešní objekt vznikl spojením dvou stavebních celků, z nichž průčelní budova do Petrské ulice v podobě pozdně klasicistního nájemního domu vznikla ve druhé třetině 19. století, v jádru však nepochybně nese i rezidua starších stavebních etap. Objekt není chráněn samostatně jako kulturní památka, je však chráněn jako součást Pražské památkové rezervace a památky UNESCO.



Zadní průčelí domu z Klimentské ulice


Naše znepokojení vyvolaly zejména tyto skutečnosti:

1. Navržené architektonické řešení přestavby k hotelovému využití je demoliční a neadekvátně brutální. Z původní nadzemní stavby ponechává pouze obvodové zdi do Petrské a částečně Půtovy a Stárkovy ulice. Průčelí však opticky zvyšuje o nové patro a doplňuje novostavbou velmi průměrné architektonické úrovně.

Nejde zdaleka o první pražský případ, kdy se investor k historické památkově nechráněné budově chová téměř jako k volné stavební parcele. Zejména budovy v pozdně klasicistních fasádách z období první a druhé třetiny 19. století jsou pro svoji zdánlivou pohledovou všednost z tohoto hlediska nejohroženějším druhem. Rozhodně však nejsou bezcenné! Kromě svého nesporného významu jedné historické stavební etapy i vlastní elegantní estetiky, pro niž možná nemá každý pozorovatel pochopení, vytvářejí i typické prostředí a neopakovatelný charakter místa, který často vnímáme podvědomě jako samozřejmost. O to bolestněji a překvapivěji bude pociťována ztráta této stavební vrstvy, pokud tomuto a obdobným záměrům nebude zabráněno včas.

2. Statický posudek zpracovaný na objednávku a náklady investora nemůže být v takto sporném případě považován za jediný argument pro demolici památky. Demolice vnitřních konstrukcí je zdůvodněna jejich dožilostí. Podle našeho názoru však nejde o stav, který by opravňoval k demoličnímu zásahu. Je třeba vypracovat nezávislý statický posudek, který stav ověří a navrhne možnosti záchrany památky.

Podle svědectví místních obyvatel nebyl prázdný dlouhodobě objekt zabezpečen proti vniknutí bezdomovců a dalších nepovolaných osob, jejichž pohyb v budově mohl přispět k žádoucímu vybydlení. Tento postup, který je osvědčenou metodou investorů a směřuje k urychlenému chátrání budovy, považujeme za trestněprávní konání a měl by být příslušnými orgány státní správy pronásledován a tvrdě postihován.

. Autorem návrhu demolice památky a následného problematického architektonického řešení je Ing. arch. Petr Malínský (atelier DaM), který je zároveň předsedou Sboru expertů - poradního orgánu ředitele OKP MHMP Jana Kněžínka pro památkovou péči. Tento sbor je Magistrátem prezentován jako nezávislá odborná rada, která má sporné zásahy v Pražské památkové rezervaci posuzovat. V tomto, stejně jako v mnoha dalších případech dochází k evidentnímu střetu zájmů, při němž má architekt v roli člena či předsedy sboru posuzovat svůj vlastní a v tomto případě památkově zcela neobhajitelný projekt.

Není náhodou, že uvedený architekt a jeho ateliér jsou patrně nejžádanějšími a nejvytíženějšími v oblasti PPR! Je tomu tak jen díky kvalitám architekta nebo též díky jeho vlivu, který má na povolování kontroverzních staveb na památkově chráněném území? Může odpovědnou funkci posuzovatele – památkáře zastávat objektivně a nezávisle, i kdyby se v případě vlastních projektů se zdržel hodnocení?

4. Odborné stanovisko, které k záměru obligátně zpracovalo pražské územní pracoviště Národního památkového ústavu, prodělalo zarážející názorový obrat. Zatímco příslušný odborný referent považoval záměr za „vyloučený“ a v tomto smyslu zpracoval text odborného vyjádření včetně zdůvodnění, ředitel ústavu PhDr. Michael Zachař změnil verdikt na „realizovatelný“ a v tomto duchu zcela přeformuloval i závěrečné odůvodnění. Tato situace přitom nenastala poprvé: v posledních letech výrazně přibyl počet závažných památkových kauz, ve kterých ředitel územního pracoviště PhDr. Michael Zachař změnil oprávněně negativní stanovisko odpovědného referenta na souhlasné, a to často bez jeho vědomí. Schizofrenie pražské památkové péče daná nesmyslným systémem dvojkolejnosti je tak dále prohlubována nečitelností a nejednotností názorů samotné odborné organizace.

Co vede ředitele památkového ústavu k tomu, aby byl méně památkovější než jeho referent? Kde se v něm bere tak velké pochopení pro nevratné a z památkového hlediska zjevně negativní změny na památce, jejíž zachování má z titulu své funkce chránit?



Zadní vchod pro bezdomovce


Případ záměru demoliční přestavby domu čp. 1166-II je ve svém průběhu natolik exemplární (dlouhodobé chátrání budovy, objednané statické posudky, promyšlený výběr „vhodného“ architekta, negativní stanovisko referenta NPÚ a jeho následná pozitivní změna ředitelem ústavu), že není možné přejít jej mlčením či nezájmem.

Na základě výše uvedených alarmujících skutečností proto vyzýváme:

  • Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu MHMP, aby demoliční projekt přestavby domu čp. 1166-II odmítl a zajistil si pro posouzení stavu budovy nové nezávislé statické i památkové posudky.
  • Odbor výstavby MČ Prahy 1, aby prošetřil případnou dlouhodobou záměrnou nečinnost majitele zmíněného objektu, která by mohla být příčinou jeho dnešního špatného stavebního stavu.
  • Generálního ředitele Národního památkového ústavu Pavla Jerieho, aby na pražském územním pracovišti zjednal nápravu ve věci rozporů odborných stanovisek příslušných referentů a ředitele s důrazem na jejich památkovou relevanci.
  • Památkovou inspekci Ministerstva kultury, aby prošetřila postup pražského územního pracoviště NPÚ nejen v této, ale i v dalších odborné sporných památkových kauzách a z případných zjištění vyvodila patřičné důsledky.

 

Praha, 31. 7. 2008

 

PhDr. Kateřina Bečková, v.r., předsedkyně klubu Za starou Prahu
PhDr. Richard Biegel, Ph.D., v.r., jednatel Klubu Za starou Prahu

 

 


Adresáti:
MHMP OKP, k rukám ředitele
ÚMČ Praha 1, odbor výstavby
NPÚ ÚP, k rukám generálního ředitele
MK ČR, památková inspekce

Na vědomí:
NPÚ HMP, k rukám ředitele
vybraná média